Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.20 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
Takže se domnívám, že by ty peníze měli dostat zpátky lidé, kteří je platí. Samozřejmě ne podle toho klíče, že nejvíc by dostal znečišťovatel, ale tak, aby to odpovídalo náročnosti přechodu na čisté technologie. Protože když někdo bydlí na venkově, tak si myslím, že je to náročnější, jezdí častěji autem. Samozřejmě je to úplně jiná situace, než když bydlí ve městě. Máme tady zkušenosti od našich rakouských sousedů, kteří se věnovali této problematice a schválili přerozdělení peněz z emisních povolenek zpátky k lidem prostřednictvím klíče, který zohledňuje právě náročnost přechodu na čisté technologie. Takže když se tady bavíme o té šílené zelené politice, tak pro mě šílená zelená politika je vybrat peníze od lidí a pak je přerozdělovat mezi oligarchy.
Já se domnívám, že když už bojujeme s globálním oteplováním - a emisní povolenky jsou jeden z nejrozšířenějších, dalo by se říct, ekonomických nástrojů, jak bojovat s globálním oteplováním - tak musíme zpátky navrhnout i to, abychom co nejširším vrstvám lidí usnadnili přechod na čisté technologie, ať už s podporou, která už dneska funguje v podobě programů jako Zelená úsporám nebo přímým navrácením peněz v návaznosti na nákladovost, na náročnost přechodu k čistým technologiím.
Takže tolik k velmi důležité otázce, která je zatím řešena pouze velmi polovičatě a v podstatě všichni před ní strkají hlavu do písku jako pštrosi a odkládají ten nepopulární krok zavedení poplatku na příští vládu. Nyní kvůli tomuto odkládání se to potom schválí, aniž by byl připraven dobře mechanismus, který bude vracet peníze zpátky lidem, aby to pomohlo jejich rodinným rozpočtům a neměli s tím takové problémy.
Takže to jsou témata, která určitě budeme chtít řešit v rámci interpelací. Chtěl bych ještě jednou vyzvat, prostřednictvím paní předsedkyně, paní předsedkyni a další kolegy, aby se na interpelace dostavili. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Jestli jsem to zaznamenala správně, žádný nový bod nebo zařazení, předřazení, jste nenavrhoval, takže jste zkrátka pouze vystoupil s přednostním právem k pořadu schůze. Nyní je přihlášena s přednostním právem paní ministryně Černochová, následuje paní poslankyně Válková. Prosím o ztišení.
Ministryně obrany ČR Jana Černochová: Děkuji, paní předsedkyně. Já bych chtěla poprosit a děkuji panu Okamurovi, že sem přišel, protože si myslím, že pokud pan Okamura tady někoho zcela bezprecedentním způsobem napadne, tak by tady měl sedět a počkat si na reakci. Já tu reakci mám a myslím si, že pokud má pan kolega Okamura zbytek cti v těle, tak se mi po mém vystoupení přijde na mikrofon omluvit.
Popíšu vám, co se stalo. V pátek 23., ten minulý pátek tedy. Kolikátého bylo? 15., ve 23.31 - a prosím, informovala jsem pana poslance Vícha, že tady budu číst jeho esemesku. Nebývá to zvykem, že bych tady četla někoho korespondenci, ale mám jeho svolení, že tak můžu činit. Takže v pátek, ve 23.31, mně pan kolega Vích napsal: "Dobrý večer, omlouvám se, ale předseda je překvapen, a proto se mě ptá, zda bych mohl zjistit, vaším prostřednictvím, z jakého důvodu nám organizátoři odmítli vstup na pietní akt v Ruzyni dnes 17. 11., ve 12 hodin, kterého se on osobně každoročně účastní? Děkuji vám za odpověď. Vích." Okamžitě dvě minuty poté, co mi přišla v půl dvanácté v pátek tato esemeska, píšu panu kolegovi Víchovi: "Dobrý večer. Vůbec netuším, oč jde. Ani nevím, že se nějaká taková akce koná. Napíšu kolegům na kabinet, ať to zjistí, a dám vám vědět. Jana." Pan kolega Vích: "Děkuji."
Sobota, 8.24 ráno, píšu panu poslanci Víchovi: "Vážený pane poslanče, dobré ráno přeji. Zjistila jsem následující. Organizaci pietní akce k 17. 11. v ruzyňských kasárnách prý převzal Spolek pro zachování odkazu českého odboje vedený paní Gabrielou Havlůjovou. Ministerstvo obrany poskytuje pro tuto akci pouze prostory, avšak vlastní organizace, seznamy a koordinace účastníků jsou plně v kompetenci uvedeného spolku. Proto je třeba spojit se přímo s nimi. Letošní pietní akt však dle informace od mých kolegů již prý proběhl v pátek 15. 11. Více informací se nám o víkendu zjistit nepodařilo. Pěkný den přeji. Jana." Pan kolega Vích píše: "Vážená paní ministryně, děkuji vám za upřesnění. S pozdravem."
Potom ve 14.50 mně píše kolega Vích znovu, pořád jsme v sobotu: "Vážená paní ministryně, je mně líto - a omlouvám se ještě jednou - ale ve stejné věci. Tato akce se uskuteční zítra." Posílá mi letáček nějaké další akce. "Dlouhodobě 10 let se jí účastní předseda hnutí SPD. Žádám vás proto zdvořile o zajištění povolení vstupu výhradně dvou ústavních činitelů, Tomia Okamury a kolegy Kobzy, do vojenského objektu na uvedenou akci po nezbytnou dobu, jelikož chtějí položit květiny k tomuto památníku. Ještě jednou děkuji za kladné vyřízení odpovědi."
Zjistila jsem na kabinetu, že ty prostory jsou tedy uvnitř vojenského objektu, že tam není samozřejmě přístup komukoliv kdykoliv. Požádala jsem ředitele kabinetu pana Petra Macha, aby se spojil s panem poslancem Víchem, aby se spojil s náčelníkem Generálního štábu tak, aby pan poslanec Okamura a pan poslanec Kobza tam podle svých požadavků v tu neděli ty květiny mohli jít položit, aby je tam vlastně ti lidé, kteří jsou na bráně, vpustili.
V sobotu v 17.25 ředitel kabinetu Petr Mach píše panu poslanci Víchovi: "Vážený pane poslanče, píši z pověření ministryně obrany ve věci vstupu pánů poslanců Okamury a Kobzy zítra do ruzyňských kasáren. Řeším to, v kolik by to mělo být hodin, prosím. Vstup zkusím zajistit. Dle mých informací to má být pouze pro tyto dva pány poslance. Děkuji. Petr Mach." Pan kolega Vích píše: "Ano, ještě Karolína Volná, asistentka. Děkuji." Pan ředitel kabinetu píše: "Je to zařízeno. NGŠ mi psal, že velitel objektu o tom ví a vstup zajistí." Pan kolega Vích píše: "OK, děkuji." Pan ředitel kabinetu píše: "Pane poslanče, zde je případně ještě kontakt na velitele objektu Ruzyně plukovníka Jana Jelínka." A telefonní číslo.
Vážený kolego Okamuro, nebo respektive nevážený, přestaňte se tady chovat způsobem, kdy nakydáte na někoho lži, hnůj, který absolutně... Nic z toho, co jste tady řekl, se nezakládá na pravdě. Tady ty důkazy jsou jasné, a jestli jste chlap, tak se mi sem přijdete omluvit. Já jsem udělala opravdu z pátku na sobotu v noci maximum pro to, abyste tam mohl vy s vaším kolegou jít položit květinu. Víc jsem pro to udělat nemohla. Já tu akci neorganizuji, neorganizuje ji ani Ministerstvo obrany. Ten památník je ve vojenském objektu. To není Václavské náměstí, kam může chodit kdokoliv kdykoliv. Vy jste tam toho 15. 11. mohl samozřejmě také přijít. Možná jste nevěděl, že to udělali dřív. To já nevím, ale proto, abyste tam mohli jít, jsme v sobotu já i moji kolegové strávili čas s tím, že jsme vám to zajišťovali, tak se tady nechovejte jako prase. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Tak já nyní dám slovo panu předsedovi Okamurovi, který chce s přednostním právem vystoupit a reagovat.
Poslanec Tomio Okamura: Vážená paní ministryně Černochová, já samozřejmě vůbec nebudu tady hodnotit vaše zoufalé výkřiky a lži, které tady říkáte. Tady nešlo vůbec o Okamuru a Kobzu. Tady šlo o to, že každý rok, včetně loňského roku, se tam 17. listopadu - což vám asi uteklo - slaví - mimochodem i u Hlávkovy koleje - uctění památky 17. listopadu, právě u toho památníku v té kasárna Ruzyně. Problém je v tom - tak si nevymýšlejte - že těmi organizátory jsou Český svaz bojovníků za svobodu, Vojenský spolek rehabilitovaných Armády České republiky, Sdružení zahraničních vojáků druhé světové války, Sdružení domácího odboje a partyzánů a Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých. Tito organizátoři tam každý rok byli a uctívali památku. Vy se postupně - jak slyším od těch organizátorů, protože tyto organizátory nemáte ráda - snažíte vytlačit tyto organizátory z tohoto místa. ***
