Neautorizováno!
(10.10 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Tyto pracovní skupiny složené z mnoha odborníků dospěly k tomu, že podle stávajících vyhlášek, podle stávajících podlegislativních norem naší země některé faktory pracovních podmínek vůbec nemají definovanou zátěžovou kategorii čtvrtou, ale je definována pouze kategorie třetí, a proto návrhu na celkové vymezení lidí, kteří by měli mít nárok na nekrácený předčasný důchod, předcházela například - a říkám to proto, aby bylo jasné, že se to opírá o konkrétní podklady a data - analýza s názvem Odborné podklady k řešení důchodových nároků pracujících v náročných profesích a kvantifikační analýza dat z informačního systému kategorizace prací z roku 2019, potom samozřejmě další podklad rešerše přístupu členských států Evropské unie... (Hluk v sále.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, paní poslankyně.
Kolegyně, kolegové, chcete-li diskutovat, tak vás požádám, abyste svou diskusi přenesli do předsálí.
Prosím, pokračujte.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju pěkně. Rešerše přístupu dalších členských států Evropské unie, samozřejmě podklady, jak to mají další země Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, OECD, analýza dat hygienického registru a samozřejmě dat sociálně zdravotního pomezí čili data České správy sociálního zabezpečení a také byla východiskem Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 128, o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách. Když dám příklad, tak se například inspirace hledala v modelu rakouském, kde je právě institut - řeknu to německy - Schwerarbeitspension čili právě penze pro těžké profese nebo těžké pracovní pozice. Rakouský model vychází ze seznamu konkrétních profesí a u nás se vycházelo z toho, jaké přesně faktory pracovních podmínek byly při definici profesí zohledněny. Bylo využito konkrétní kódování korelace k příčině dlouhodobé pracovní neschopnosti, evidence právě v těch statistikách hygienických a k šetření onemocnění jako nemoci z povolání. Předmětem analýzy tedy byla dále data ze zdravotně sociálního pomezí, data zpracovaná Ústavem zdravotnických informací a statistiky, ÚZISem, data poskytnutá Českou správou sociálního zabezpečení a řešila se délka dočasné pracovní neschopnosti u různých pracovních pozic, kontroly a efektivita kontrol posuzování dočasné pracovní neschopnosti a to vše bylo analyzováno ve vztahu k faktorům pracovních podmínek.
Když to shrnu, roky práce těchto expertů, roky práce nad daty a konkrétní situací lidí v těchto náročných pozicích vedly k tomu, že vzhledem k rizikovosti pro zdraví byla zvolena jako riziková, a to významně, i část třetí kategorie, neboť i u ní jsou překračovány hygienické limity a expozice zaměstnanců takovým faktorům pracovních podmínek, u nichž nelze spolehlivě bezpečnostními opatřeními snížit expozici pod úroveň daných limitů.
Tím můžeme dospět k závěru odůvodnění, k paragrafovému znění zákona, kde se právě stanoví, že pro nárok na snížení důchodového věku bude třeba odpracovat stanovený počet směn v těchto náročných pozicích, tedy alespoň 2 200 směn, jinak nárok na snížení důchodového věku vůbec nevznikne. Pro účely stanovení celkového počtu směn, kam se mají počítat i stanovené faktory třetí rizikové kategorie, je pak ještě návaznost na vyšší možnost snižování, a sice o 15 kalendářních měsíců, když bylo odpracováno 2 200 až 4 399 směn, anebo o 30 kalendářních měsíců v odpracování 4 400 a více směn. Proč toto zdůrazňuji? Ten návrh je vyvážený, zohledňuje dobu, (po) kterou člověk pracoval v rizikové pozici, zohledňuje skutečná zdravotní data a dopady, má svou limitaci a pojistku v podobě zvýšeného odvodu na pojistné zaměstnavateli a samozřejmě bude mít své náklady - ale on by je měl i při neřešení, protože lidé z velké části ze zdravotních důvodů pak už danou práci stejně vykonávat nemohou, právě proto v tom vládním návrhu je jejich situace řešena. Jde o 147 000 konkrétních lidí a pro 122 000 z nich nebude možné požádat o nekrácený předčasný starobní důchod, když projde návrh ODS a TOP 09.
Snažila jsem se podrobně vysvětlit, jak dlouhé roky tahle země hledala shodu, co mají být náročné pozice, jak dlouho experti hledali odůvodněnou kategorizaci prací a míst, kde to dává smysl, aby lidé tuto úlevu měli, a je to návrh, který nakonec prošel vládou, byl schválen jako vládní. Teď se má osekat a s tím opravdu nemůžeme souhlasit.
To by byla druhá část toho, co si myslíme, že tady je potřeba vysvětlit a připomenout, jak velikou změnou je osekání náročných pozic a jak zásadní to je pro vyváženost a spravedlivost celé navržené reformy.
Třetí věc, kterou je potřeba říct, je, co v reformě chybí. Chybí tam rozumná úprava penzijních fondů - a už o tom mluvili mnozí - chci jen stručně vyzdvihnout, že fungující penzijní fondy jsou v mnoha zemích i jednou z osnov, ze základů moderní ekonomiky. Proč? Fungující penzijní fondy zajišťují důstojné stáří pro seniory, ale také pohánějí ekonomický růst tím, do čeho penzijní fondy investují, můžou to být akcie, akciové trhy, různé start-upy, tím můžou pohánět ekonomiku. V jiných zemích často investují do nemovitostí, do výstavby bydlení, do rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Země, které mají rozvinuté a prokazatelně funkční penzijní systémy včetně penzijních fondů, dávám příklad Švédsko, Dánsko nebo třeba i Kanada, patří k těm nejbohatším. I Chile se díky správnému nastavení penzijních fondů stalo ekonomickým tygrem Jižní Ameriky. Proč uvádím tyto konkrétní příklady zemí? Protože Česko mezi nimi bohužel není. Česko, co se týče výkonnosti penzijních fondů, brutálně zaostává a i přes masivní dotace ze státního rozpočtu patří výkonnost českých penzijních fondů mezi nejhorší na světě. Je to smutná statistika, ale když se počítají průměrné roční reálné výnosy penzijních fondů v rámci zemí OECD, tak jsme v hlubokém minusu. Ten průměrný, skutečný, reálný výnos českých penzijních fondů je záporný.
Jaké to má důsledky? Za prvé, samozřejmě zbytečnou chudobu těch, kdo si spořili a spoří, tedy budoucích seniorů. Je fajn mít penzijní připojištění, ale když z něj inflace stejně ukousne tak obrovský kus jako v případě českých penzijních fondů, je to investice dost nevýhodná. Druhá věc, znamená to ztrátu ekonomických příležitostí. Nefunkční penzijní systém připravuje českou ekonomiku, jak už jsem popisovala, o významný zdroj investičního kapitálu, o významný zdroj peněz, které mohou nastartovat výstavbu bydlení, nastartovat určité druhy firem nebo rozvoj obnovitelných zdrojů. I financování start-upů je v řadě zemí propojené s tím, jak jsou nastavené penzijní fondy. A potom třetí věc, dá se říct, že to je i plýtvání veřejnými prostředky, protože tím, že jsou české penzijní fondy v záporu, že jsou ve finále bohužel ztrátové, nijak nezakryje to, že stát na ně vynakládá k nějakým zhruba 20 miliardám korun ročně. To je obrovská částka, kterou by přitom šlo investovat mnohem lépe. ***
