Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.40 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Dále ještě rekapituluji, usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 660/4.
Nyní je prostor pro pana ministra, pokud má zájem vystoupit před otevřením rozpravy. Prosím, pane ministře.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, návrh jsem zde v plénu již dvakrát představil a byl tu podrobně diskutován. Jen stručně tedy připomenu, že jeho hlavním cílem je reforma doktorského studia a jeho financování, zabývá se však i mnoha dalšími oblastmi vysokoškolského vzdělávání, a to například jeho internacionalizací či snižováním byrokracie. Obsahuje také ustanovení týkající se poskytovatelů zahraničního vzdělávání a soukromých vysokých škol. V neposlední řadě se zavádí nové skutkové podstaty přestupků a zpřísňují se sankce za neoprávněné užívání vysokoškolského titulu tak, aby bylo možné lépe postihovat nežádoucí jednání.
Návrh byl velmi podrobně projednáván jak garančním školským výborem, tak i podvýborem pro vědu a vysoké školy. Bylo doporučeno jeho přijetí ve znění některých pozměňovacích návrhů. Ve druhém čtení bylo těchto pozměňovacích návrhů načteno poměrně velké množství, přičemž také Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy některé z nich podporuje. Mám zde na mysli zejména návrh, který vzešel přímo ze školského výboru a který přináší několik dílčích doplnění a vylepšení. Nebudu zde všechna rozebírat, ale rád bych zmínil alespoň to, že dochází k posílení bezpečnosti vysokých škol a jejich studentů. Výborový návrh totiž mimo jiné zobecňuje postupy v mimořádných situacích. Jsem ale připraven podpořit i některé další pozměňovací návrhy, které podali jednotliví poslanci a poslankyně či jejich skupiny.
Dámy a pánové, další pozměňovací návrhy lze rozdělit zhruba do tří skupin. Velkou skupinu tvoří v zásadě technické úpravy, o kterých teď hovořit úvodem nechci.
Druhá skupina návrhů se týká změn ve způsobu řízení vysokých škol. Dovolte mi, abych se tady vyjádřil v tuto chvíli obecně. Je nepochybně potřeba, aby české vysoké školy prošly reformou systému řízení. O tom podle mě dnes není pochyb, i intenzivní diskuse a práce na pozměňovacích návrzích indikuje, že jsme dospěli do stavu, kdy zákon nastavený koncem devadesátých let prostě nevyhovuje modernímu vysokému školství. Budu k některým návrhům zdrženlivý ne proto, že bych nesouhlasil s jejich základním směrem - ten je správný, spočívá v posilování role vnějších aktérů v řízení vysokých škol - jsem ale přesvědčen, že správná cesta takové změny vede přes promyšlení změn, které zahrnou nejenom změnu funkcí jednotlivých orgánů, ale také například jejich složení a také způsob vytváření. Jsem přesvědčený o tom, že posilovat roli správních rad je správné, ale - abychom se pohybovali v kontextu, který je v mezinárodním měřítku obvyklý - je potřeba, aby se pak také měnilo složení správních rad, které třeba v sousedním Německu typicky zahrnují i zástupce studentů a akademiků, byť jako menšinu členů. Proto některé návrhy nepodpořím, ale chtěl bych i opozici nabídnout společnou práci na věcném záměru zcela nového zákona o vysokých školách tak, aby - ať už bude po volbách tady jakákoliv vláda - byl připraven základ změny, která by skutečně modernizovala naše vysoké školství.
Další skupina návrhů se dotýká akreditačních procesů a vyvolala určitou debatu - a rovnou se k tomu vyjádřím. Poslední velká změna v systému zajišťování kvality českého vysokého školství byla zavedena novelou zákona o vysokých školách v roce 2016. Tehdy jsme přistoupili k významné proměně Akreditační komise, která dříve posuzovala programy vysokých škol, a zavedli samostatný Národní akreditační úřad, bohužel jako součást ministerstva. Je od roku 2016 jasné, že pro splnění mezinárodních standardů zajišťování kvality musí vzniknout samostatný právní subjekt - to je jedna z mála zcela striktních podmínek evropských standardů pro zajišťování kvality. Dokud nenaplníme tuto podmínku, nebude možné, aby česká akreditační agentura vstoupila do evropského registru, což má vážné další konsekvence, totiž například členství v evropské organizaci je podmínkou pro to, aby Česká republika mohla vyjednávat členství v mnohostranných smlouvách, které dnes v Evropské unii existují, o uznávání vysokoškolského studia. Dokud nebudeme členy takzvaného EQARu, což je zkratka pro tu organizaci, nemůžeme jednat například s Beneluxem a Pobaltím o přistoupení ke smlouvě, která už funguje a velmi zjednodušuje uznávání studia oběma směry. V roce 2016 jsme to věděli, věděli jsme, že to nastavujeme špatně, ale tehdy se nepodařilo prosadit myšlenku samostatného nového úřadu. Dnes má tato myšlenka podporu vládní koalice a je to nezbytný krok, který musíme udělat, abychom v budoucnu mohli být členy mezinárodního společenství pro zajišťování kvality.
Jistou debatu vzbuzuje také návrh, který se týká pozice vyšších odborných škol. Dovolte mi říct, že v České republice vyšší odborné školy jsou součástí terciárního vzdělávání, koneckonců je tak vykazujeme do všech mezinárodních statistik a přehledů. Vyšší odborné školy ovšem zůstaly takovou slepou kolejí českého vzdělávacího systému, nepodařilo se je dobře propojit s dalšími vyššími stupni vysokoškolského vzdělávání a dodnes je akreditace vyšších odborných škol svěřena separátnímu tělesu - Akreditační komisi, která je zřizována Ministerstvem školství. Podporuju návrh, který říká, že postupně budou převedeny - s přechodným obdobím - akreditační povinnosti na profesionálně budovanou agenturu, kterou je Národní akreditační úřad. Nemá smysl, aby ministerstvo budovalo dvě paralelní struktury akreditací na vysoké, profesionální úrovni splňující evropské standardy, proto je navrhováno převedení pravomocí pod Národní akreditační úřad. Obavy, které zaznívají, ať už v diskusích na podvýboru, výboru nebo ve veřejném prostoru, se podle mého soudu netýkají přímo této změny, ale spíš možných dalších kroků, které by mohly následovat. Zaznamenal jsem obavy z toho, že by tato změna mohla implikovat například změnu financování vyšších odborných škol. Nikdo na Ministerstvu školství o ničem takovém nepřemýšlí, vyšší odborné školy jsou zřizovány podle školského zákona, jsou specificky financovány, zřizovány - a na tom se nic nemění. Tato obava je zbytečná.
Stejně tak musím říct, že není odůvodněná obava některých soukromých vysokých škol z nové konkurence. V krátké době přijde do Sněmovny návrh novely školského zákona, která umožní vyšším odborným školám provozovat nejenom tříleté studijní programy, ale kratší, jedno-, dvouleté programy, po kterých volají zaměstnavatelé, Svaz průmyslu, ČEZ, výrobci čipů. To jsou programy, které by měly být orientovány na technické obory a dnes soukromé vysoké školy se pohybují většinou ve společenskovědním či ekonomickém spektru oborů, ale nepohybují se v technických profesích. My bychom v budoucnu rádi povzbudili rozvoj technicky zaměřených, kratších programů, které odpovídají velmi konkrétním požadavkům zaměstnavatelů, proto tento návrh podporuju.
Děkuji, že jste mě vyslechli při tomto poněkud obšírnějším úvodním slově, ale chtěl jsem rovnou se vyslovit k těm klíčovým otázkám, které nepochybně budou rezonovat i v té sněmovní diskusi. Děkuju za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu ministrovi a nyní otevírám rozpravu.
Táži se pana zpravodaje, zda v ní má úvodem rozpravy zájem vystoupit? Nevidím zájem.
Dám tedy slovo úvodním přihlášeným v řádné přihlášce, a sice panu poslanci Janu Berkimu a dále se připraví paní poslankyně Jana Berkovcová. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***
