Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(19.50 hodin)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Paní poslankyně Nina Nováková je další, která se přihlásila do obecné rozpravy. Máte slovo. Prosím.
Poslankyně Nina Nováková: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, vážené poslankyně, vážení poslanci, jak jste možná postřehli, patřím ke spolupředkladatelům předchozího pozměňovacího návrhu, který byl před chviličkou načten, zdůvodněn, a já tento pozměňovací návrh považuji za velmi, velmi zdařilý. Přesto mi to nedá a do systému jsem vložila svůj pozměňovací návrh a vážím si toho, že mě podpořila také paní poslankyně Romana Bělohlávková. Tento pozměňovací návrh v podstatě má jeden cíl, a to je upozornit na určitou nesystematičnost podpory za souběžného vyplácení rodičovského příspěvku a výrazné finanční podpory služeb financování ze státního rozpočtu na umisťování dětí do tří let věku.
Tou hlavní motivací pro mě je opakovaná debata s Rodinným svazem nebo s Národním centrem pro rodinu, protože ti pracovníci velice správně upozorňují na to, že rodičovský příspěvek byl přece zaveden jako náhrada ušlé mzdy pečujícího rodiče. A je tedy na svobodné volbě rodiče, zda o dítě do tří let věku pečuje sám, nebo přenechá péči jiné osobě.
Ten příběh toho prolamování počtu hodin, kdy stále ještě náleží rodičům ten rodičovský příspěvek, je zajímavý. Původně to bylo 46 hodin, potom se to změnilo na 92 hodin. Já jsem velmi ráda, že předchozí pozměňovací návrh vlastně reaguje na to, že došlo k prolomení a vůbec tam vlastně se o nějaké limitaci počtu hodin, kdy rodič vlastně vydělává peníze a tedy získává finanční prostředky a současně dostává finanční prostředky, které mu mají nahradit tu ušlou mzdu.
Berte to tak, že tento můj pozměňovací návrh je spíše symbolický. Jenom chci upozornit na to, že tedy rodičovský příspěvek znovu byl zaveden jako náhrada ušlé mzdy pečujícího rodiče. Je na svobodné vůli rodiče, zda o dítě do tří let věku pečuje sám, nebo přenechá péči jiné osobě, třeba i prarodičům.
A pak tady je ještě jedna věc, o které jsme zatím podrobněji nehovořili, a to je, že vlastně nebereme v potaz dopad počtu hodin, kdy není dítě s tím nejbližším, s tou nejbližší pečující osobou, tedy s rodičem nebo i s prarodičem, může to být ten, koho považuje dítě za nejbližší osobu. A ten dopad hodin, jestli je malé dítě, nezapomeňme, že se bavíme o dětech od půl roku, které může to vnímat, že ten člověk ho v podstatě navždy opustil a ten dopad je jen těžko odhadnutelný.
Proto o každém takovém prolomení bychom měli opravdu velmi přemýšlet. Znovu říkám, 46 hodin, pak 92 hodin, teď jsme na 120 hodinách, zaplaťpánbůh za tento pozměňovací návrh, ale domnívám se, že dále by se opravdu již pokračovat nemělo v tom, aby člověk za, přitom rodič přitom, že získává rodičovský příspěvek, ještě byl ekonomicky činný (?). Děkuji. Přihlásím se v podrobné rozpravě k pozměňovacímu návrhu.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní poslankyně Martiny Ochodnické. Pokud bude jako jedna jediná, tak poté s přednostním právem se hlásí paní poslankyně Olga Richterová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji vám, pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych jenom ráda doplnila paní kolegyně Ninu Novákovou, vaším prostřednictvím, těch 92 hodin, o kterých zde bylo mluveno a které současně platí, nestačí ani na to, aby maminka mohla být zaměstnána na poloviční úvazek, pokud tedy nemá dětskou skupinu nebo jakékoliv jiné zařízení vedle svého bydliště. Toto nejvíce postihuje a poškozuje samozřejmě maminky, které jsou ze sociálně slabších poměrů a nebo jsou to samoživitelky a musí si nějakým způsobem vypomoci, aby zvládaly tu situaci.
Já jsem moc ráda, že se podařilo do toho návrhu dohodnout nějaký limit, který umožní alespoň poloviční úvazek plus tu dopravu z místa bydliště do dětské skupiny či jiného zařízení a potom zase zpátky domů, především pro ty, které nemají jinou možnost, jak tu situaci svou vyřešit, a jsem moc ráda, že ve spolupráci s ministerstvem a poslanci sociálního výboru k této dohodě došlo. Děkuji.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji za dodržení času. V tuto chvíli s faktickou poznámkou pan poslanec Milan Brázdil. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Já jsem poslouchal dvě kolegyně přede mnou, tak jsem si kladl otázku, tak vlastně, co je důležitější? Mít děti, starat se o to, anebo jako chodit do práce a vydělávat peníze? Proč vlastně vůbec máme děti? Proč vůbec žena je ta, která má vychovávat děti, a ona za to chce prachy? Nebo řečeno chce utéct od toho děcka? Jak to zvládaly vůbec ty babičky našich babiček? Co se to stalo s tím lidským pokolením? Vy bojujete tak jako, chcete mít děti nebo chceme mít děti, nebo budeme vydělávat prachy? Nebo co je vlastně tady důležité? Za co vlastně bojujeme? Děti se nerodí. Proč? No, nejsou ekonomické podmínky.
Tehdy, když lidem bylo těžko, tak právě jejich snaha byla, aby děti měli, aby se měli rádi, aby... A peníze? No tak trochu chleba a trochu nějakých brambor. Co se to stalo s lidským pokolením? Vy bojujete, ne, musíme teď udělat podmínky pro to, aby matky mohly opustit děcka! Protože ony na to mají nárok a děcka dáme do úschovny a pak se pro to budou vracet. Toto je myšlenka? Takhle to má fungovat? Já nevím, já vím, že to je složité, není to jednoduché, a ptám se sám sebe, kam jsme to dopracovali. Toto je cesta, kam vlastně vůbec chceme jít?
Já nevím, odpovězte si sami, ale toto mi moc nesedí. Žena, rodič mají přece vychovávat děcka, mají je mít rádi a dělat pro ně všechno. Jasně. Taky se musí obléct a něco nakrmit, ale je mi to líto.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Pane poslanče, vaše faktická poznámka vyvolá další čtyři faktické poznámky. V tuto chvíli je na řadě paní poslankyně Martina Ochodnická. Než dorazí, tak načtu ty další faktické, poté paní Romana Bělohlávková, pan ministr Marian Jurečka a paní místopředsedkyně Olga Richterová. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Martina Ochodnická: Vážený pane místopředsedo, moc děkuji. Pane kolego Brázdile, prostřednictvím pana místopředsedy, ano, samozřejmě, já jsem matkou tří dětí, nikdy jsem nebyla na rodičovské dovolené celé tři roky, na mateřské žádné. Já bych byla ráda, abychom si připustili, že každá ta rodina je jiná a její potřeby se v čase mohou měnit. Ať se stane v tom našem životě cokoliv, můžeme v nějaké fázi toho života si říci, že potřebujeme tu situaci řešit jinak, než je obvyklé, uniformní, než bychom si všichni mysleli, že je třeba správně. Každý z nás si to samozřejmě myslí jinak.
Tento návrh se samozřejmě týká i lidí, do kterých náš stát investuje obrovské množství prostředků, jako jsou například lékařky, které když vypadnou na šest let z toho procesu pracovního, tak už se velmi těžko vracejí zpátky. A pro ně velká příležitost alespoň částečně do toho zaměstnání chodit a udržet si tu kvalifikaci, kterou získaly a která je velmi specifická. A proto tento návrh nikomu nenařizuje, že má své dítě odložit do jakéhokoliv zařízení. Ale dává možnost. A to si myslím, že je velmi důležité. Každý z nás jako rodič nebo budoucí rodič si tu situaci nastaví tak, jak bude cítit, jak bude moci, jak si bude chtít práci s rodinou zkombinovat, anebo dokonce jak bude muset.
A já jsem ráda, že tenhle návrh řeší především ty nejslabší, které jsou samozřejmě handicapovány oproti nám, matkám, které si to mohly nějak zařídit, pokud chtěly nebo musely. Děkuju moc. ***
