Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(17.10 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
Proto to držíme, byť bychom třeba ty peníze mohli přealokovat třeba na sociální infrastrukturu pobytových nebo i terénních služeb. Takže jenom vysvětluju, že je to z nějakých důvodů, které nastaly, které v zásadě ale v těch podmínkách byly vlastně možné, abychom to takto udělali, takto postupovali, ale přestože tahle situace teď je, tak jsem při vědomí a znám těch starostů i ve své straně celou řadu z těch nejmenších obcí, že se snažím ještě najít nějaké řešení, jak to DPH nějakým způsobem pomoci zafinancovat těmto opravdu nejmenším obcím. Já myslím, že se shodneme, že obec nad tisíc obyvatel nemá mít problém, aby ufinancoval u projektu DPH. Tak tolik asi na vysvětlenou. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane ministře. Pan poslanec.
Poslanec Patrik Nacher: Já děkuju panu ministrovi za tu odpověď, myslím si, že to může být i jako osvěta, když to zveřejníme, a k tomu ty interpelace mají být. Jenom jsem se chtěl zeptat tedy, jestli to správně chápu, nejsem zástupcem malé obce, protože jsem z Prahy, teď jsem přijel ze zastupitelstva, kam se budu vracet, ale jakým způsobem vlastně, a to je to, co mě tam zarazilo na tom tweetu pana starosty Hlavatého, jakým způsobem vlastně se řeší ty situace. Já jsem pochopil, že vlastně jakoby se ta podmínka změnila už pro ty, kteří byli už v nějakém režimu té žádosti. Protože rozumím tomu, že je nějaký termín, vyčerpají se ty prostředky, někdo podá žádost a už mu řeknou hele, už ty prostředky nejsou, sbal si fidlátka, měl se ozvat dřív.
A tady jsem pochopil, že ten princip je v tom, že to někomu prošlo a najednou se změnily ty podmínky poté, co už to bylo schváleno. Proto jakoby ten vztek, že se ty podmínky mění za běhu. Tak jestli je tohle to, abych já to pochopil správně a pochopili to správně i ti starostové. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana ministra.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Jsem rád, že k tomu interpelace mohou sloužit, abychom ty věci dokázali lépe vysvětlit a osvítit. Tady došlo k tomu, že jsme vlastně došli do stavu, kdy ta alokace byla víc jak dvojnásobně přečerpaná na hodnotu 4,1 miliardy korun, těch 206 podaných projektů. A platí to, že všechny ty projekty, které byly podány do 22. 9., tak pokud projdou kladným hodnocením, tak budou profinancovány včetně DPH.
Ta výzva, která byla vypsána následně jako pokračující, má úplně stejné podmínky s jednou jedinou změnou, že DPH už není uznatelný výdaj, který jsme schopni profinancovat. To znamená, pro ty obce to běží a já jsem slíbil jiným starostům z nejmenších obcí, že v těchto dnech bych chtěl říci řešení, zdali a jakým způsobem jsme schopni těm nejmenším obcím, a říkám znovu, těm nejmenším, pomoci řešit financování toho dépéháčka. Jinak platí to, že 100 procent těch uznatelných výdajů nadále financujeme v rámci výzvy, která byla vypsaná od 7. října tohoto roku.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a nyní poprosím paní poslankyni Lesenskou, která bude interpelovat pana ministra Beka.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji, vážený pane předsedající, vážení páni ministři. Novela zákona o vysokých školách. Na novelu zákona reagují vysoké školy, jejich vedení i Rada vysokých škol a Česká konference rektorů s velkými obavami. Zejména kvůli pozměňovacím návrhům, které zásadně ohrožují autonomii univerzit. Rada vysokých škol i Česká konference rektorů upozorňují na to, že předložené pozměňovací návrhy mohou vést k narušení akademických svobod a politizaci vysokého školství v naší zemi. Příkladem je návrh na přenesení části pravomoci akademických senátů na správní rady, což je zásah, který by univerzitám omezil jejich autonomii. Akademické senáty hrají klíčovou roli při správě univerzit včetně volby rektorů. Dalším takovým příkladem jsou změny v Národním akreditačním úřadu pro vysoké školství.
Můj dotaz tedy zní: Můžete nás, akademickou obec i širokou veřejnost ubezpečit, že nedojde k žádnému omezení akademických svobod, jak se obávají právě akademici? Vysoké školy v současné době čelí řadě výzev a potřebují stabilitu a jasnost ve svém právním rámci.
Jaké kroky podniknete, aby tento legislativní proces zohlednil zájmy vysokých škol a nebyl pouhým bojištěm politických zájmů? S ohledem na vážnost těchto obav očekávám vaše jednoznačné vyjádření, které akademikům poskytne jistotu, že jejich svobody a autonomie nebudou narušeny. Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana ministra Beka.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za otázku, která míří ke zcela aktuálnímu tématu, neboť Sněmovna je před třetím čtením, které by mohlo proběhnout zítra, případně v příštím týdnu. Připomínám, že hlavním cílem té novely, tak jak byla připravována na ministerstvu, je reforma doktorského studia a jeho financování. Ta novela je provázena poměrně čilým ruchem v oblasti pozměňovacích návrhů, kterých byla podána celá řada, a na podvýboru pro vysoké školy a na školském výboru jsme diskusi o těch pozměňovacích návrzích věnovali poměrně mimořádné množství času, tak já nechci resumovat tu debatu.
Myslím, že ty návrhy lze rozdělit do tří skupin, ty pozměňovací, které se objevily ve Sněmovně. První jsou víceméně technické návrhy. Pak je tam skupina návrhů, které se týkají struktury a řízení vysokých škol. A pak jsou tam návrhy, které se týkají vlastně nastavení akreditačních procesů k vyšším odborným školám a osamostatnění Národního akreditačního úřadu.
Já myslím, že nás o tom čeká ještě debata ve Sněmovně, tak teď nechci být příliš obšírný. Pokud jde o změny struktury a řízení vysokých škol nebo změny pravomocí orgánů, musím říct, že ta debata pro mě byla cenná i na školském výboru. Vedli jsme ji, myslím velmi férově i napříč politickým spektrem. Myslím si, že panuje relativně velká shoda o tom, že české vysoké školství potřebuje poměrně významnou změnu v nastavení těch rozhodovacích pravomocí a ve způsobu řízení. Samozřejmě nepanuje shoda o těch konkrétních návrzích.
Já řeknu teď svůj názor. Jsem přesvědčený o tom, že je správné postupně posilovat roli vnějších stakeholderů v některých rozhodovacích procesech, ať už jde o výběr rektora, nebo schvalování rozpočtu. Ale zároveň jsem přesvědčený o tom, že musíme zachovat nějakou férovou balanci těch pravomocí.
Já jsem i v diskusi s poslanci říkal, že si umím představit změnu, kdy by ten rozpočet nebyl schvalován Senátem jako dosud, protože to je evropský unikát, ale v zemích, které já znám blíže z fungování toho systému, je to většinou tak, že pokud schvaluje rozpočet univerzity správní rada nebo rada univerzity, tak ona je složena mimo jiné ze zástupců té akademické obce. Není složena také jako u nás výhradně z těch vnějších zástupců. Proto je můj postoj vůči těm pozměňovacím návrhům, které do toho zasahují, zdrženlivý. Zítra nebo v příštím týdnu budu koneckonců prezentovat ty názory u těch jednotlivých pozměňovacích návrhů.
Pokud jde o změny akreditačních procesů, respektive jejich zakotvení v institucionální struktuře Ministerstva školství, tam je důležité, že ty návrhy nemění nic na straně vysokých škol. Ty se výhradně týkají Ministerstva školství, jehož součástí je akreditační komise pro vyšší odborné školy a Národní akreditační úřad. A ty návrhy mění vlastně pozice a funkce těch orgánů, ale vlastně se vůbec nedotýkají procesů na straně vysokých škol nebo standardů akademické kvality. Ty návrhy v té rozhodující části reflektují vlastně požadavky evropských standardů pro zajišťování kvality.
Já jsem byl účasten na straně rektorů debaty o proměně akreditací v roce 2016 kdy, došlo k velké změně, byl vytvořen Národní akreditační úřad. ***
