Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

V roce 2019 byl zaveden nový model financování regionálního školství, který zvýšil během pěti let počet lidí placených státem o 50 000 lidí. To je důsledek podle mého soudu špatně nastaveného modelu financování, který byl zaveden za minulé vlády, a dnes se ukazuje, že s tímto tempem nárůstu nových úvazků zdaleka ani nejsou schopny držet krok univerzity vzdělávající učitele, takže sice byla změna míněna dobře, že to povede ke zkvalitnění výuky dělením tříd nebo tandemovou výukou, ale celková produkce nových učitelů všemi univerzitami sotva pokrývá přirozené odchody do důchodu a k tomu přibývá 3 500 nových úvazků, které generuje tento systém financování. To samozřejmě vede k extrémnímu nárůstu mandatorních výdajů, který i v případě desetiprocentního nárůstu kapitoly sotva stačí pokrýt tyhlety všechny výdaje. Buďme si toho vědomi. To je tempo růstu té kapitoly, které z mého pohledu dlouhodobě není udržitelné. To, že by se kapitola zcela vymkla tempu ekonomického růstu země, považuju za málo realistické, byť rozumím všem oprávněným nářkům nad tím, že v posledních letech nárůst nepokryl nárůst inflace, ale to se nestalo prakticky žádné oblasti rozpočtování. Státní rozpočet se neindexuje podle inflace, ale podle možností příjmů státního rozpočtu.

Myslím, že nás čeká seriózní debata o tom, jak systém korigovat, koneckonců první kroky k tomu byly učiněny už v minulém roce přenastavením PHmaxu a v tuto chvíli je v legislativním procesu novela školského zákona, která umožňuje cílenější financování a také v případě potřeby by dala vládě možnost brzdit personální nárůst, ne škrtat místa, ale brzdit personální nárůst, který je podle mého soudu vlastně hlavní příčinou toho, že se nedaří naplňovat - to přiznávám - cíl 130 procent, protože současně rychle zvyšujeme počet nových úvazků a současně bychom chtěli zvyšovat platy a to je mimo možnosti ekonomiky této země. V té míře musíme hledat nějakou balanc a vyzývám všechny k seriózní debatě o tom, jak to udělat. Skutečně kapitola školství od roku 2016 vyrostla nejvíc ze všech rezortů, které jsou srovnatelné, kromě obrany, kde je to otázkou posledních let v důsledku krize za našimi hranicemi.

Teď blíže k některým otázkám, je potřeba říct, že nejbolavějším místem rozpočtu školství v posledních deseti letech je rozpočet vysokého školství, a tady si musíme říct, jak se ta situace zase vyvíjela. V letech 2014, 2015, 2016 za vlád hnutí ANO a sociální demokracie nominálně klesal rozpočet vysokých škol, nominálně klesal meziročně rozpočet vysokých škol. Taková situace se neopakovala, ale i za vlády minulé rozpočet vysokých škol prakticky nerostl, nebo nepatrně ve srovnání s rozpočtem regionálního školství, kam šla drtivá většina prostředků. Teprve v posledních třech letech se alespoň zastavil pokles podílu vysokého školství na kapitole školství a v příštím roce poroste, protože kapitola vysokých škol poroste o nějakých 13 procent, zatímco celá kapitola vůbec školství o 8 procent, tím se obrací ten trend, to odpovídá vývoji demografie, odpovídá to potřebám. Ano, já bych si taky uměl představit nárůst o 6 miliard, pak ale musíme peníze vzít někde jinde. Nárůst o 4 miliardy je nominálně nejvyšší vůbec v historii, nikdy nebyl vyšší nominální nárůst, procentně je to nepatrně nižší nárůst, než byl na rok 2017, kdy za doby působení pana ministra Pilného na financích došlo k dojednání většího nárůstu v posledním roce vlády. To já přiznávám, to byl větší nárůst, tehdy jsem se toho jednání účastnil na straně České konference rektorů.

Jsem přesvědčený o tom, že musíme trend obracet bez ohledu na to, kdo bude v zemi vládnout po příštích volbách. Je potřeba, abychom znovu nastavili trend k rozšiřování přístupu k terciárnímu vzdělávání. My jsme bohužel od roku 2016 zamrazili systém, tehdy prohlásilo Ministerstvo školství, že máme v populaci v kohortě věkové devatenáctiletých dost vysokoškoláků, a dnes to kritizuje Svaz průmyslu, Hospodářská komora, zaměstnavatelé, kteří naříkají, že máme málo vysokoškoláků, a plyne to i z mezinárodních srovnání, v té věkové kategorii do 35 let máme méně vysokoškoláků než vyspělé země. To je něco, na čem bychom měli společně pracovat, jsem k tomu připraven. Nárůst o 4 miliardy je krokem, který obrací ten trend, a je důležité říci, že v příštím roce významně také roste čerpání evropských fondů na vysokých školách. Můžeme debatovat o tom, zda je to dobře, nebo špatně, že 15 let spoléháme na evropské fondy jako na významný nástroj financování vysokého školství - sám s tím mám rozsáhlou zkušenost, myslím si, že dají se peníze využít velmi efektivně, v řadě případů to tak bylo a je - a v příštím roce se výrazně zvyšuje čerpání evropských prostředků. Tam jsou připraveny výzvy, které už se budou čerpat, opravdu významného rozsahu několika miliard korun na vysokých školách. Situace na vysokých školách se v příštím roce výrazně zlepší. Teď jde o to, nastavit trend. K tomu by nám měla sloužit i novela vysokoškolského zákona, která zakládá možnost kontraktového financování na více let, a to je vlastně moje odpověď na otázky k té společenské objednávce například na nelékařské zdravotní obory, ale týká se to dalších oblastí školských profesí, ať už učitelů, školních psychologů, týká se to technických oborů, které souvisejí s energetikou, zejména jadernou, nebo s výrobou čipů.

V současné době vyjednáváme s reprezentacemi vysokých škol o nastavení modelu financování. Nepochybně to bude víceletý rámec. Já si myslím, že by to mělo být - tak jako v případě lékařů - v podstatě na dekádu, protože se potřebujeme dostat na stavy, které budou dlouhodobě udržitelné. Potřebujeme dojednat s reprezentacemi přesné kapacity. Ministerstvo zdravotnictví vyčíslilo poptávku poměrně detailně - v těchto dnech probíhá sběr dat pro školské profese, takže během několika týdnů budeme mít namodelovánu poptávku po učitelských specializacích či dalších pedagogických oborech - a také jednáme s ČEZem a s dalšími významnými zaměstnavateli o objednávce směrem k technickým oborům. To je důležité, aby ta dohoda byla férová, dohoda mezi univerzitami, státem, která by rozdělila nárůst prostředků na vysoké školy mezi nějaký základní nárůst kapacit v celém systému, protože se musíme připravit na to, že za dva roky dorazí na vysoké školy silnější populační ročníky, a nad rámec toho všeobecného navýšení - dejme tomu v řádu jednotek procent - bychom výrazně - někde 20, někde možná 30 procent v některých oborech, kde to bude možné - chtěli navýšit počty přijímaných studentů. Jen musíme být realisté. Víme, že cyklus přípravy absolventa je v některých případech tři roky, ale v některých případech pět let, a že samozřejmě velkou roli ve věci sehrají motivační pobídky na straně zaměstnavatelů, tak aby absolventi skutečně nastupovali do oborů, které vystudují.

Opravdu jsem přesvědčený o tom, že tady je velký prostor pro společnou debatu napříč politickým spektrem o objednávce, o tom, jak zajistit dlouhodobou udržitelnost celého systému, protože předpokládat, že budou skokově růst rozpočtové kapitoly o desítky miliard každý rok, je podle mého soudu nerealistické. Tempo růstu kapitoly musí nějakým způsobem zohledňovat tempo růstu ekonomiky, protože kapitola už v tuto chvíli má prakticky 300 miliard korun. Je to jedna z největších kapitol a desetiprocentní nárůst takové kapitoly skutečně v tom státním rozpočtu představuje obrovskou položku, kde je vedle toho řada rezortů, které mají v zásadě rozpočet kolem 10 miliard, kde se nedá ušetřit tolik prostředků, takže tady musíme vést vážnou debatu nad modelem financování a nad dlouhodobou perspektivou udržitelnosti rozpočtu rezortu školství. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu ministrovi. Mám elektronicky dvě přihlášky k faktickým, a sice paní poslankyně Jana Berkovcová a Ivana Mádlová, a poté z místa bude vystupovat pan poslanec Rais, z místa je to vždy poslední. Prosím.

Poslankyně Jana Berkovcová: Dobrý den, děkuji za slovo. Já bych ráda zareagovala na pana ministra, a to na jeho vyjádření o tom, že rozpočet školství stále roste a roste a bobtná a za posledních osm let se zdvojnásobil. ***