Neautorizováno!
(11.00 hodin)
Poslanec Jakub Michálek: Za prvé tedy k tomu procesu. Návrh státního rozpočtu by měl mít definovaný proces, měl by být transparentní. Já jsem na to upozorňoval ještě, když jsme byli ve vládě jako předseda poslaneckého klubu, že ten návrh státního rozpočtu, jeho zveřejnění bylo odkládáno, dostávali jsme různé pracovní verze, u kterých jsme byli ujišťováni, že to nejsou vůbec závazné varianty, že zkrátka bude probíhat ještě politické jednání, které to úplně přepíše. Ve skutečnosti se to celé jenom oddalovalo, aby bylo co nejméně času na racionální diskuzi a zodpovědné posouzení těch výdajů. Problém dnešního sestavování státního rozpočtu, že to je proces, který je zcela politický. Ono samozřejmě je jasné, že každé sestavování rozpočtu je výsostně politická záležitost a že nakonec musí rozhodnout politici, ale nemělo by to fungovat tak, že ministr financí dá zadání svým úředníkům, všechny výdaje odmítněte a budeme to všechno řešit až na politickém jednání. A to je přesně, jak to probíhalo, a promítá se to potom do defektní podoby sestavování rozpočtu, že na jedné straně je možné dávat obrovské desetimiliardové částky do některého resortu na projekty, které Ministerstvo financí nemá dobře zmapované, a na druhé stránce jsou, řekněme, blokovány výdaje, které mají návratnost dokonce v řádu jednotek let, nebo dokonce v tom samém rozpočtovém roce.
Čili toto je základní věc, která by měla být součástí toho rozpočtového procesu, když se připravuje na Ministerstvu financí, že každý ten výdaj je doprovázen ideálně v uvozovkách od nuly strukturou toho, že máme uvedeno, kolik peněz nás to bude stát, co za to dostaneme a kdy se nám ty peníze vrátí. A bohužel tato, řekněme, odborná část sestavování rozpočtu v té dnešní podobě zahrnuta není. Nejsou tam zahrnuty věci a koncept, hodnota za peníze, které jsou běžné v západních státech. Teď myslím, že v Rakousku dělali naposledy rozpočtovou reformu a bohužel v České republice ještě nemáme takto nastavený ten proces tak, aby na ty politické diskuse zbylo to samozřejmě zadání, kam mají jít výdaje státního rozpočtu, a na druhé straně potom nějaké finální rozhodnutí, jak mají být vysoké ty kapitoly, ale musí to být postaveno na odborném zhodnocení těch jednotlivých projektů. Takže tolik k tomu procesu, který my jsme považovali dlouhodobě za problematický. I já jsem to zmiňoval jak na koaličních jednání, tak i v některých veřejných rozhovorech, protože bez ohledu na to, kdo vládne, tak tohle není dobrá praxe a měli bychom se jít vyvarovat.
Za druhé, už tady pan ministr mluvil částečně, jak zdůvodňoval ta svoje čísla, někteří říkají teda hausnumera z hlediska odhadů některých výdajů a příjmů. Národní rozpočtová rada tam upozornila na pět problematických položek - nadhodnocení příjmů z prodeje emisních povolenek 10 miliard korun, nadhodnocení příjmů z odvodů organizací se státní účastí do státního rozpočtu 5 miliard korun. Tam samozřejmě je super dividenda. Je to nějaká věc, která je dána politickou úvahou. Ale Národní rozpočtová rada to zkritizovala.
Pak se tam bavíme o podhodnocení výdajů dotace na obnovitelné zdroje energie, to je taky věc, která si zaslouží nějakou další diskuzi a která může být možná provázána se změnou zákona, protože se tady bavíme o tom, jakým způsobem v uvozovkách říznout do fotovoltaiky, ale zatím tady nemáme žádné konkrétní plány, které by s tím byly provázány, takže těžko to hodnotit. Samozřejmě je tam velké riziko arbitráží a bylo by dobré, pokud k tomu budeme přistupovat, já se tomu nebráním, tak abychom si opravdu dobře pohlídali, že nás to nebude stát peníze v budoucnu.
Potom je tam podhodnocení výdajů v oblasti školství, pracovníci ve školství nejsou zahrnuti v rozpočtu v plné míře. My jsme tam ostatně, a o tom budu mluvit potom na výdajové stránce, tak hodnotíme dost nepříznivě, že návrh státního rozpočtu neplní ten slib, který vláda garantovala ve svém programovém prohlášení, že tam bude 130 % průměrné mzdy u učitelů. Když se podíváme na ty chybějící prostředky, tak to je asi 1 200 korun na jednoho učitele oproti tomu, co vláda slíbila, minus, a to se bavíme opravdu o průměrném učiteli, nikoliv třeba o nastupujících učitelích, kde ta situace je ještě daleko horší. Takže tady bych chtěl apelovat na vládu, aby plnila ten slib, který jsme měli ve společném programu, a skutečně se postarala o to, že ty prostředky tam budou jak na učitele, tak v té oblasti, kde můžou ředitelé dávat odměny, aby se dostali zejména k těm učitelům, kteří třeba přicházejí s elánem, ale ty částky, za které nastupují, skutečně nejsou konkurenceschopné, tam se bavíme o nějakých 80 % průměrné mzdy v předminulém roce. A na tu průměrnou mzdu dosáhne ten učitel až v nějakých tedy 40 letech. Takže tolik, jak vypadá v praxi odměňování učitelů.
No a poslední položka, kterou kritizuje Národní rozpočtová rada, tak je odhad výdajů v sociální oblasti na důchody, kde to podle Národní rozpočtové rady nesedí o pět až 7 miliard korun. Takže to je nezávislý orgán, který jsme zřídili, aby nám dával expertizu v oblasti toho, jak je sestaven návrh státního rozpočtu, a když to sesumírujeme, tak ty nesrovnalosti dosahují částky 50 až 57 miliard korun.
Ono samozřejmě je potřeba k tomu dodat, že nemůžeme čistě brát, když se díváme na státní rozpočet, i nějaký ten odhad deficitu a podobně jako číslo, které by mělo stoprocentně vypovídající hodnotu, a to z toho důvodu, že jsou různé prvky, které částečně jsou předvídatelné, částečně nejsou předvídatelné nebo ovlivnitelné, a že tam dochází k určitému třeba šolíchání plateb z Evropské unie na konci roku, kterými je možné ovlivnit výsledek hospodaření. Takže je to určité směrné číslo, ale je tam obrovský manévrovací prostor. Ten manévrovací prostor my vidíme i v tom, že třeba jsou navrženy vysoké výdaje na obranu, což je správně, ale víceméně je to koncipováno tak, aby se s tím vláda pochlubila, ale ve skutečnosti to směřuje spíš k tomu, co se stalo v minulém roce, nebo v předcházejícím roce, abych byl přesnější, že ty výdaje na obranu se nezvládnou uskutečnit a naopak potom budou uskutečněny, budou využity k zalátání těch děr, které ve státním rozpočtu jsou. Takže tolik k těm číslům ve státním rozpočtu, která prostě jsou problematická. A byť pan ministr říkal, že je nijak nechce zlehčovat, tak pan premiér se k tomu vyjadřoval ve veřejném prostoru způsobem, který byl opravdu velmi těžko pochopitelný. Dokonce ho za to kritizovaly Hospodářské noviny, které jsou obvykle nakloněny pravicové politice, tak ho za to kritizovaly, jakým způsobem to zpochybnil, že to dává do kontextu k tomu, že rozpočet státního rozpočtu jsou 2 biliony a že nějaké desítky miliard korun tam nehrají takovou roli.
Takže podstatná je ta směrná část, abychom viděli, jaké mají být výdaje, jaký má být deficit, ale pak samozřejmě teda se to může zkreslovat v oblasti výsledku hospodaření.
Za druhé považuji za zásadní problém, že vláda nesplnila svůj slib zatočit s dotační ekonomikou. To je to, co my jsme tady slyšeli pořád dokolečka, ať už od pana ministra Stanjury, ať už od pana místopředsedy Skopečka, viděli jsme tady jejich velký pozměňovací návrh, který při minulém rozpočtu, který předkládalo ANO, tak měl uspořit nějakých 100 miliard korun ročně.
Ony to bylo ve skutečnosti, když si to člověk rozkryl, tak to byly takové jako velmi, velmi kreativní převody, takové rozpočtové perpetuum mobile, jak brát z kapitol, jako je obsluha státního dluhu a kde samozřejmě si nemůžeme dovolit neplatit splátky za státní dluh. Ale to, co se očekávalo v praxi, že vláda zatočí s tím dotačním podnikáním, tak se v praxi nepotvrdilo. Zkrátka, když to řeknu úplně lapidárně, tak v tom návrhu státního rozpočtu stále zůstávají rádoby inovace, ty peníze na ty různé toastové linky, a to tam ještě nemáme ten největší průšvih, nejvyšší průšvih státního hospodaření, což je podle mě Modernizační fond, ze kterého se platí bezhlavě a nesmyslně úplně dotace na věci, které ale vůbec nedávají smysl. ***
