Korektura
(16.20 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Chci tím říct, že vnímáme všechny čtyři skupiny a budeme k nim přistupovat individuálně. Nemůžeme vyčítat někomu, který například postavil dům v okamžiku, kdy to nebylo záplavové území, měl to roky pojištěné po záplavách v roce 1997, 2002, nebo jiných lokálních záplavách se to jeho území tam, kde má svůj rodinný dům, dostalo do záplavové oblasti, a je to nepojistitelné.
Jiný případ, neříká se mi to jednoduše a jiný případ je, když se někdo pojistit mohl a odmítl a nevyužil pojištění, to je prostě jiný případ. Takže opravdu rozlišuje v těch debatách nepojistitelný, nepojištěný, podpojištěný a pojištěný majetek. Ono to platí u státu, stát samozřejmě není pojištěný tak, aby pojišťovny sanovaly 100 procent poškození státního majetku při tak ničivé povodni. To tak nikdy nebylo. Pardon. (Poslankyně Schillerová reaguje z lavice.)
Stát se může na něco pojistit, ale na všechno ne. Proto říkám, že ta situace platí i pro stát, jo, že to není tak, že stát je v pohodě, že 100 procent škod uplatní jako škodní událost, odpočte se spoluúčast a státní rozpočet by sanoval pouze spoluúčast. Takže od té podpory podnikatelů, která je v této fázi, a říkám, některé podrobnější debaty nás ještě čekají, ale ty hlavní body, těch šesti podnětů podnikatelské veřejnosti, jsme už buď splnili, nebo plníme a ta debata, jak překlopit část zisky na dotaci, na tu máme naštěstí ještě několik týdnů, možná několik měsíců, myslím, že do konce roku, když to domluvíme, bude dobře, není to úplně jednoduché, jak ta pravidla nastavit.
Odsud se dostanu k těm škodám, které utrpěli občané. Tak za prvé funguje standardní sociální dávka mimořádná okamžitá pomoc.
Mám data k pátku, k pátku bylo vyplaceno asi 197 milionů korun, z toho zhruba dvě třetiny klientům na území Moravskoslezského kraje a jedna třetina na zbytku území. Úřady práce jsou aktivní, vyjíždějí do těch oblastí a tohle funguje.
Současně jsme rozhodli minulý týden, že každé postižené domácnosti dáme 40 000 korun jako ocenění té námahy, kterou musí investovat do toho, že dávají ten majetek do pořádku. Ale současně jsme si vědomi toho, že když jsou na překážce, že prostě nedostávají 100 procent mzdy. Přemýšleli, zda jsme schopni ty podmínky nastavit z centrální úrovně, já poctivě říkám, nejsme. Proto jsme vymysleli princip, který je postaven na vzájemné důvěře mezi samosprávou a státem.
Představa je taková, že samospráva sama určí počet zasažených domácností krát 40 000. Obdrží tuto částku s největší pravděpodobností cestou Státního fondu životního prostředí, protože tam je to nejrychlejší, tam ty cesty jsou nastavené a místní zastupitelstvo bude mít v zásadě dvě možnosti.
Buď dá 40 000 každému, nebo zohlední místní podmínky. Myslím, že je to správné, že v každé obci, v každém postiženém městě situace může být různá. Já jsem to konzultoval s dlouholetými starosty napříč politickým spektrem a oni tvrdí, že je to správné a že si s tím zastupitelstva poradí. Říkám tady, že je to postaveno na vzájemné důvěře, že vám některá obec nahlásí, že má 2 000 zasažených domácností, nebudeme to kontrolovat, nemá to ani kapacity, nebylo by to důstojné, abychom to prověřovali. A pak po třech měsících prověrek oznámili, že místo 2 000 postižených domácností je 1 992. Tady si myslím, že ta důvěra se vyplatí a že ta městská, obecní či krajská zastupitelstva jsou schopna na svém území podle místních podmínek rozhodnout, jak takto alokované peníze rozdělit.
Omlouvám se, zapomněl jsem říct u toho takzvaného kurzarbeitu my odhadujeme, je to asi hrubý odhad, horní odhad, že by se to mohlo týkat až 80 000 pracovních pozic, a odhadovaná alokace je zhruba 1 miliarda korun. U té pomoci občanů odhadujeme ty náklady mezi 1,5 až 4 miliardami, záleží, kolik obce jednotlivé nahlásí počet těch postižených domácností. To bezesporu bude opět, pokud projde novela, jedna z významných částek z vládní rozpočtové rezervy, která bude alokována na přímou pomoc občanům.
Ale s tím souvisí, co jsem říkal, musíme debatovat zvýšené náklady za energie, musíme přemýšlet o zajištění náhradního ubytování, a to je opět věc, u které bude asistovat a výrazným způsobem hradit státní rozpočet. Teď se dostáváme, nechám si samosprávy nakonec, i k majetku spolků a institucí.
Od prvního okamžiku v tom pracovním týmu, kde spolu řešíme právě ty podpůrné programy, je zástupce NSA, takže speciální pozornost je upřena všechna sportoviště, protože tam kromě fyzických osob, samospráv velmi často bývají majitelé, buď sportovní svazy, nebo spolky, či jednotlivé kluby. Tady opět chceme postupovat bez ohledu na to, kdo je majitel. A tady bude stejný problém jako u těch nemovitostí občanů. Pojištěný, nepojištěný, podpojištěný a nepojistitelný. Takže stejný princip jak u občanů bude i tady.
Tak chci, že v některém z vystoupení k návrhu programu explicitně zaznělo známá (?) myslím jména sportovních zařízení, tak samozřejmě, že ano. (?) Určitě vzniknou další potřeby. Ten rozhodující okamžik, abychom viděli, které podpůrné programy kromě těch, které jsem vyjmenoval, a běží Živel 2, a ty standardní programy běží, průběžně se nám zvyšují alokace tak, aby nedošlo k vyčerpání, určitě až roztřídíme ty škody, které nám hlasí kraje, možná budou i nějaké nové programy a budou potřeba nějaké nové inovativní přístupy.
Já jsem přesvědčen, ta částka 40 miliard v těch dvou rozpočtech je v této chvíli dostatečná. Naším společným zájmem je, aby ty škody byly co nejnižší, a tím pádem by potenciálně mohla být nižší účast státního rozpočtu. Ale v této chvíli pomoc při obnově území, to je stejně důležité jako odstraňování škod, má přednost před rozpočtovou odpovědností. Říkám to s plným vědomím, co tato věta znamená, jako ministr financí.
Takže to jsou v této chvíli věci, které se staly. Zítra by měl být schválen na programu vlády ten kurzarbeit, pokud to budeme takhle pracovní nazývat, a samozřejmě logicky čekáme to vyčíslení škod z krajů. Kolegové si s tím bezesporu poradí. My, není to tak, že jsme naslepo, a čekáme na ten den d. Ty škody se průběžně upřesňují a ty škody na všech majetcích prostě budou.
A teď se dostávám k té škodě na krajském a obecním majetku. Tady ta situace je v zásadě přehledná. My bychom chtěli, aby všechny podpůrné programy pro samosprávy měly jednotná pravidla. Aby to nebylo tak, že v každém programu se musí doložit jiné podkladové materiály, a rádi bychom domluvili i jednotnou spoluúčast. To si myslím, že je v této chvíli podstatné. Proto jsme s Asociací krajů v kontaktu vlastně od prvního okamžiku, a ta spolupráce zatím funguje bezproblémově, přestože jsme v období, kdy se formují nové krajské vlády, ale máme fungující krajské rady podle zákona, takže toho partnera máme neustále i na druhé straně.
Je mi zcela jasné, že to bude situace od města jiné, v některém městě se sbíhá pět silnic první třídy a mnohem méně silnic druhé, třetí třídy a naopak. A tady budou potřeba opravdu velké zdroje tak, abychom zajistili tu základní infrastrukturu. Myslím, že legitimní otázka u té debaty o obnově území je, jestli všechno máme postavit tam kde to bylo? Anebo některé buď provozy, nebo nemovitosti postavit jinde. Takže jedna z věcí, kterou od prvního okamžiku řešíme, že jak Státní pozemkový úřad, tak Úřad pro zastoupení státu věcech majetkových vytipovávají vhodné pozemky pro výstavbu, abychom je nabídli. Nebude to žádná povinnost, ale bude to samozřejmě možnost.
A teď k tomu, co do budoucnosti. Já znám osobně příběh Nových Heřminov ne od roku 1953, ale od roku 1997. A v této chvíli bych mohl ukazovat a říkat, kdo všechno to brzdil. Je to známé, nemá cenu se k tomu vracet. Udělejme všechno proto, abychom ty procesy zrychlili. Když půjde všechno mimořádně dobře, můžeme začít stavět v roce 2026 a ta samotná stavba je naplánovaná na šest let, takže to máme ještě osm let, kdy ta povodeň může přijít znovu.
Ta přehrada samozřejmě pomůže, bude to vlastně první vodní dílo na toku řeky Opavy, ale ta nestačí. Myslím to už někteří z předřečníků říkali v debatě o návrhu programu, že se to musí kombinovat i s ostatními opatřeními v krajině. ***
