Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(19.30 hodin)
(pokračuje Vladimír Zlínský)
Samozřejmě nepříznivý vliv má i ta chemizace. Otázkou je, jak se jí vyhnout, když bez chemizace zase bychom neměli dostatečné množství potravin. Nová věc, která se objevuje, jsou mikroplasty, o jejichž účinku na lidské zdraví zatím úplně přesně nevíme. Ale nebude to asi nic dobrého. A vede to k takové základní triádě civilizačních chorob, která se vlastně začíná projevovat po tom šedesátém roku věku tak v průměru, kdy se objevují vlastně choroby srdce, ischemická choroba srdeční, objevuje se aterinální hypertenze, to je vysoký tlak, a diabetes melitus, cukrovka.
V současné době, a už to tady taky bylo zmíněno, dochází k nárůstu u některých onemocnění, a to mě mírně zneklidňuje z pohledu toho, že bych byl velkým optimistou, že prostě nám ta doba dožití poroste donekonečna, to si myslím, že není možné ani z logického, ani z biologického hlediska. A objevují se nám některá onkologická onemocnění, která začínají narůstat, třeba je to karcinom pankreatů, bohužel je to nejvíce zhoubné, jedno z nejvíce zhoubných onemocněníních onkologických. Ale co je velmi nepříjemné, tak nám začínají narůstat autoimunní onemocnění, neurodegenerativní onemocnění, psychiatrické onemocnění a ve vší té kombinaci tím, jak se lidí dožívají vyššího věku, tak se objeví takzvané polymorbidní stavy. To znamená, lidi mají kombinaci těchto onemocnění.
Já bych se trošku zastavil u těch autoimunních onemocnění a těch neurodegenerativních, které jsou mnohdy taky autoimunní s velkou pravděpodobností, protože ty právě vyplývají z toho našeho způsobu života v tom takzvaném blahobytu. Protože my jsme, nějakým způsobem se nám podařilo eliminovat mnoho infekčních, parazitárních a bakteriálních onemocnění, které byly metlou lidstva dřív, a jelikož náš imunitní systém na tom byl nějakým způsobem nastaven, pokud nemá čím se konfrontovat s těmi patogeny, tak vlastně tu obranyschopnost, tu armádu těch buněk, které celou tu mašinérii obrátí proti sobě, protože vlastně tam dojde k nějakému chaosu a zmatku z toho, že nemá tu stimulaci. A já si myslím, že nárůst těch psychiatrických onemocnění je něco podobného s mozkem, že prostě náš mozek je stimulován vlivy, na které evolučně nejsme vybaveni, a dochází tady k těmto stavům. Takže to je moje odpověď na to, proč si myslím, že s tím prodlužováním toho věku dožití, a to nemluvím ani o tom v tom zdraví, to bude tak jednoduché.
A já bych si to jako velmi přál, protože se to týká i mě, že jo, taky bych chtěl žít co nejdéle ve zdraví, ale já vidím tyto tendence jako ohrožující. Takže jednoznačně naroste finanční náročnost zdravotní péče, a to jak kvantitativně, tak kvalitativně, s rozvojem léčebných a diagnostických metod. Tedy pod tlakem se ocitne kromě systému sociálního pojištění systém zdravotního pojištění. Rád bych věřil, že již nebudeme téměř potřebovat živé lékaře a jiné zdravotníky, protože právě kolem toho roku 2030 nás čeká ta demografická krize u zdravotníků, protože spoustu zdravotníků kolem roku 2030, ta kohorta těch husánkových dětí odejde do starobního důchodu a týká se to nejen lékařů, týká se to i zdravotních sester.
A já si nemyslím, že vše vyřeší umělá inteligence a digitalizace zdravotnictví a lékař na dálku prostřednictvím telemedicíny, jak jsme ubezpečováni věrozvěství digitalizace. Pravděpodobně nás všechny, co zde sedíme, čekají v blízké budoucnosti krušné chvíle, ať už budeme politici, občané, pacienti, důchodci, lékaři, a zmíněné doby se dožijeme. Nicméně tyto krušné chvíle by měly aktivizovat to nejlepší v každém z nás, kteří budeme schopni tuto situaci ovlivnit.
A to mne přece jenom naplňuje určitým optimismem při hodnocení naší společnosti tyto krize překonat. Nevyzývám k poraženectví, právě naopak. Ale k pojmenování podstatných a zásadních věcí pro naše přežití v blízké budoucnosti a odvržení matoucího balastu odvádějící naši pozornost nesprávným směrem. Pokud to brzy neuděláme, tak zaslouženě špatně skončíme. Přírodní a společenské zákony jsou neúprosné. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, přeji hezký večer. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášen pan předseda Josef Cogan. Prosím, máte slovo.
Poslanec Josef Cogan: Dobrý večer vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jdu spíš s takovou jako formální záležitostí. Pokud vím, tak tady padl jeden i formální návrh na vrácení do výboru, akorát jsem tady zaznamenal, že možná nebyl úplně přesně formulován, tak já si jenom dovolím, byť sám ani s tím návrhem asi pro něj hlasovat nebudu, tento návrh předložit.
To znamená, že bych navrhl, aby byl návrh zákona vrácen garančnímu výboru k novému projednání tak, aby bylo dostáno, řekněme, všem těm náležitostem. Protože určitě máme za to, že je správné hlasovat o všech návrzích zamýšlených, které tady padly a případně ještě padnou, tak jenom spíš formální upřesnění, pokud to je duplicitní z pohledu, tak se asi také nic nestane, takže jenom tento formální návrh. Nebudu se vyjadřovat teďka k té věcnosti.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Znamená to tedy...
Poslanec Josef Cogan: Tento formální návrh je samozřejmě až na konci, po konci rozpravy se hlasuje.Tento návrh se hlasuje až po konci rozpravy vlastně v celé té věci, nikoliv teď, ale jde, řekněme, spíš jako formální podání.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: To znamená, že návrh, který načetla paní poslankyně Šafránková, nebyl úplně hlasovatelný, to znamená, že vy navrhujete, pane předsedo... Dobře.
Tak to jsme vyčerpali faktické poznámky a nyní pan poslanec Tomáš Helebrant je přihlášen do obecné rozpravy a poté pan poslanec Wenzl. Prosím, máte slovo.
Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, k projednávání takzvané důchodové reformy toho zde již bylo řečeno mnoho, ale nejčastěji se zde zmiňuje věk odchodu do důchodu, který podle původního návrhu měl být postupně navyšován až za hranici 70 let. Pan Jurečka tady sice říkal, že bude věk odchodu do důchodu zastropován na 67 let, ale po zkušenostech, co s touto vládou všichni bohužel máme, tomu nevěřím a bojím se, že stejně jako bylo slibováno třeba nezvyšování daní, a to, že nebude snižovat valorizace důchodů, a pak tyto sliby nebyly dodrženy, nebude dodržen ani tento.
Vláda se prostě rozhodla vzít těm, a znevýhodnit ty, co se nemohou bránit, místo toho, aby se zaměřila třeba na lepší hospodaření, efektivnější výběr daní a bojovala proti zneužívání dávek. Lidé, co mohou pracovat a pracovat nechtějí, jsou právě ti černí pasažéři, kteří se vezou na úkor těch, co poctivě pracovali a pracují.
Je třeba motivovat lidi, co nepracují, protože nám tady bohužel vyrůstají generace, které žijí v okolí, kde nikdo nechodí do práce a jen pobírá dávky. Když jsem byl dítě, tak bylo dané, že po škole nastoupíme všichni do práce, a nikoho vlastně ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak, práce byla přirozená. Nyní tu ale bohužel máme skupiny lidí, kde do práce nechodí nikdo, a to je bohužel normální a s tím se musí něco dělat. Ti lidé, co pracují, nám financují důchodový systém a my jim za to zvedáme daně, posunujeme věk odchodu do důchodu, to je prostě špatně.
Pak tu radíte, ať se lidé spoří na důchod, ale v republice jsou 3 miliony lidí, kteří žijí pod anebo těsně na hranicích chudoby, a tito lidé nemají peníze na spoření. Ano, rodiny mají být solidární, ale jak mají být rodiny solidární, když nemají peníze? Mnoho lidí ve středním věku je v takzvaném sendviči, protože se často stará nejen o svoje děti, ale i svoje rodiče.
Také argumenty, že se senioři rekvalifikují, jsou úsměvné. Vzpomeňme si třeba na své rodiče, jak je pro ně často obtížně sžívat se například s novou domácí technikou. ***
