Korektura
(14.00 hodin)
(Jednání pokračovalo ve 14.00 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vracíme se k projednávání zákona tisku 696 a nyní jsme v přerušené, opět nyní zahájené obecné rozpravě, do které jako první je přihlášena paní poslankyně Lucie Šafránková, která má přednést stanovisko poslaneckého klubu hnutí SPD. Já jen avizuji, že tady zatím není žádný člen nebo členka vlády.
A ještě načtu omluvy, jež dorazily. Omlouvá se pan poslanec Josef Bělica, a sice z celého jednacího dne z pracovních důvodů, paní poslankyně Taťána Malá od 14 do 17 hodin z osobních důvodů a pan poslanec Josef Váňa z celého jednacího dne z pracovních důvodů.
A nyní je tedy prostor pro paní poslankyni Lucii Šafránkovou pro přednesení stanoviska poslaneckého klubu hnutí SPD. Prosím.
Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám, vážená paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, my už jsme to říkali od samého začátku. Pro nás je zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let a snižování nově přiznaných důchodů naprosto nepřijatelné a nepřípustné. No a z tohoto důvodu podáváme návrh na zamítnutí a současně také k tomuto vládnímu návrhu podávám devět pozměňovacích návrhů. Důvody tohoto našeho postoje k této vládní novele nyní podrobněji rozvedu a samozřejmě představím i pozměňovací návrhy.
Naše hnutí má svou vlastní koncepci důchodové reformy a také jasnou představu o tom, jaké změny náš důchodový systém potřebuje a jaké jsou pro nás přípustné a proč. Nepřekročitelnou pomyslnou červenou linií je pro nás v tomto kontextu jakékoliv zvyšování věku do řádného starobního důchodu, které chce Fialova vláda spustit už pro všechny občany narozené v roce 1966 a samozřejmě pro všechny občany narozené po tomto roce; vždy o jeden měsíc, pro jeden populační ročník. Oproti původnímu vládnímu návrhu jde ještě o další zhoršení, protože z tohoto konceptu úplně vypadává jakákoliv vazba na vývoj doby dožití, což byl donedávna hlavní vládní argument pro zvyšování věku odchodu do důchodu. Teď to vláda hází všechno do koše a věk odchodu do důchodu se bude zvyšovat hlava nehlava, i kdyby prognóza dobytí dožití klesla.
Rozhodně pro nás není přijatelný ani nový vládní návrh, o kterém jsme se dozvěděli teprve včera a který spočívá v tom, že se má věk odchodu do důchodu zvyšovat na hranici 67 let. Náš postoj je v tomto zcela pevný a jednoznačně neměnný. Hranice 65 let pro vznik nároku na starobní důchod při splnění povinné doby účasti na důchodovém pojištění je pro nás nezpochybnitelná a nejraději bychom ji zakotvili přímo do Ústavy. Nikdy také nezvedneme ruku pro snižování poměru starobního důchodů vůči předchozí mzdě, což vládní koalice plánuje spustit už od roku 2026. Bude to znamenat pokles reálných důchodů a diskriminaci části seniorů.
Pokud tyto návrhy vládní čtyřkoalice nakonec prosadí a uvede v účinnost, tak jestliže budeme součástí příští vlády, tak jednoznačně budeme iniciovat zrušení těchto vládních změn. Tudíž budiž řečeno na úvod, a říkám to velice důrazně, pokud budeme součástí vládní koalice v příštím volebním období, tyto změny zrušíme.
V souvislosti se stanovením hranice věku pro nárok na odchod do starobního důchodu připomínám, že podle dat Ministerstva zdravotnictví a Českého statistického úřadu je doba dožití ve zdraví u českých mužů 60,9 let a u českých žen 62,5 roku. Lidé nad 60 let věku jsou tedy častěji nemocní, což jim v důsledku toho významně snižuje jejich roční výdělek, tedy i vyměřovací základ budoucí penze. Posunutí věku odchodu do důchodu tedy není nic jiného než trik, jak více ušetřit nejen na samotných nominálních výdajích na budoucí důchody, ale i ve smyslu dalšího nepřímého snížení výměry důchodů budoucím seniorům.
Další velice závažnou otázkou je pak i samotné uplatnění lidí nad 65 let věku na trhu práce, protože už nyní jsou lidé v předdůchodovém věku, v podstatě minimálně od 55 let, jednou z nejvíce nezaměstnaností ohrožených skupin lidí. S ohledem na setrvale nízký věk dožití ve zdraví je tedy pro nás v SPD nepřijatelné jakékoliv zvyšování věku odchodu do starobní penze, které nedává ani žádný hlubší ekonomický a společenský smysl.
Lidé, kteří pracovat ze zdravotních důvodů už nemohou, stejně pracovat nebudou. Budou odcházet do předčasných důchodů, do invalidních důchodů, na dlouhodobé nemocenské, na podporu v nezaměstnanosti, na sociální dávky a podobně, což všechno opět zatíží veřejné rozpočty a náš sociální systém a přínos vládou navrhovaného opatření tak bude fiskálně nulový nebo záporný.
Vláda je ve svém konání navíc zcela nekonzistentní. Na jedné straně až pokrytecky volá po snížení deficitu důchodového účtu a předkládá nám návrh na zvýšení věku odchodu do důchodu a na druhé straně současně navrhuje jiná opatření, která rapidně sníží příjmy tohoto účtu a zvýší sociální výdaje. Hovořím tedy zejména o nedávné vládní novele zákoníku práce, o zrušení zaručených mezd v privátním sektoru či o uvažovaném zavedení výpovědi ze strany zaměstnavatele zaměstnanci bez udání důvodu.
To všechno jsou brutální asociální návrhy, které povedou k dalšímu snížení mezd, i tím ke snížení výběru důchodového pojištění a dalších daňových příjmů. V tomto kontextu nelze brát vládní deklarace o rozpočtové zodpovědnosti vážně, a to ani v souvislosti s důchodovou reformou, která není klasickou reformou, ale pouze souborem parametrických úprav zákona o důchodovém pojištění. To jen pro pořádek a terminologickou správnost, protože důchodový systém a důchodový účet nejsou samostatné kategorie z jiné galaxie, ale pevné součásti systému našich veřejných rozpočtů, veřejných příjmů a výdajů a nemá na ně vliv pouze nastavení věku odchodu do důchodu, ale mnohem více úplně jiné faktory a také jiné parametry.
Zmíním čtyři zásadní, což je míra inflace, míra zaměstnanosti, podoba a struktura zaměstnanosti a úroveň a výše mezd. Za dobu panování Fialovy vlády dlouhodobě klesaly reálné platy a mzdy, a to velice razantně. Většině poctivě pracujících lidí za tuto dobu poklesla jejich kupní síla téměř o 30 procent. Známe i aktuální údaje o tom, jak brutálně poklesly reálné příjmy státních zaměstnanců, a hlavně těch nízkopříjmových. Reálné příjmy většiny zaměstnanců jsou až extrémně nízké a lidé se obávají budoucnosti, protože nevědí, co bude následovat příští měsíc nebo příští rok, a proto odkládají spotřebu, bojí se změnit zaměstnání a další věci.
Místo zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let věku by měla vláda prioritně řešit právě otázku setrvale nízkých mezd zaměstnanců a udělat všechno pro to, co má ve své kompetenci, aby tuto situaci změnila.***