Korektura

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, pane ministře. Kolegové, kolegyně, opakuji opět žádost o ztišení. Ano. Vidíme viníky tohoto hluku, takže je prosím v pravé části, aby když tak své hovory přesunuli do předsálí. Děkuji. Prosím, pane ministře, pokračujte.

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Zaznělo tady několikrát během toho dnešního dopoledne a části odpoledne to, jestli vlastně důchodovou reformu potřebujeme, bylo tady několikrát zmíněno to, že ten důchodový systém vlastně byl v přebytku, byly tady, řekl bych, do určité míry účelově vypíchnuty konkrétní roky, kdy v tom přebytku ten důchodový systém byl. Já si dovolím k tomu říci, že to, že důchodovou reformu potřebujeme, tak to v zásadě zaznívá 15 let unisono, řekl bych, napříč politickým spektrem. A já jsem rád, že tady vlastně i dneska v té diskusi vystupovali lidé s přednostním právem, tak si vlastně v tomhle ohledu do určité míry i někteří z nich z vlastního hnutí třeba odporovali. Jednak tady zaznívalo, že vlastně není tak potřeba, protože například v některém konkrétním roce systém byl v přebytku, pak tady zaznělo, řekl bych velmi racionálně, že důchodovou reformu chtěli udělat, ale nepodařilo se to a nestihlo se to.

Já myslím, že rozumný člověk se vlastně nemusí přít o to, jestli důchodovou reformu potřebujeme nebo ne, ale na základě jasných konkrétních faktů si myslím, že uzná každý rozumný člověk, že důchodovou reformu tato země potřebuje, protože když se podíváme na tu situaci s vývojem demografie z pohledu jednak prodlužující se délky dožití, což je samozřejmě pozitivní informace, ale z toho druhého úhlu pohledu, když se podíváme na tu otázku porodnosti, tak tyto dvě informace nám dávají jasný výsledek, že bez změn v tom průběžném důchodovém systému se naše společnost v budoucnu neobejde. Pokud ty změny neuděláme, tak za 7, 10, 15, 20, 30 let v budoucnu tato země v tom systému bude mít velký problém. Ona ho má i v posledních 30 letech, ale ono to překrývají i ty roky, kdy se občas tady upozorní na to, bylo to těsně v minusu, nebo ten systém byl v malinkém přebytku.

Ale když se podíváme za těch zhruba necelých 30 let, tak ten systém je v minusu okolo půl bilionu korun. Naprostá většina těch let znamená, že roční příjmy a výdaje v tom důchodovém systému jsou v minusu.

Dostali jsme se i na hodnoty minus 74 miliard korun ročně deficitu toho systému. A pokud bychom ten systém nechali tak, jak je nastaven dnes, neudělali v něm změny , tak se v roce 2050, kdy se vlastně dostane do toho největšího schodku, ten systém dostane do ročního deficitu zhruba minus 5 % HDP, což je v dnešních cenách zhruba něco přes minus 300 miliard korun v jednom roce.

To jsou, prosím pěkně, fakta. To jsou fakta, která tady dlouhodobě říkají ekonomové, říkají je demografové, a také je samozřejmě říkala velká část politiků, kteří měli tu zodpovědnost a měli třeba i tu vládní zodpovědnost, že je potřeba s tím něco dělat.

Já si třeba osobně pamatuju tady rok 2014,  na tomto místě stál i tehdejší ministr financí Andrej Babiš a říkal: My tu důchodovou reformu máme, my ji představíme a my ji uděláme a představíme ji za pár měsíců. To říkal z tohoto místa, to je veřejně dohledatelné.

Já se nechci přijít o to, co kdo říkal. Já tady teď stojím v tento okamžik proto, že po těch dlouhých letech, kdy se říkalo mělo by se, mohlo by se, je nejvyšší čas, tak jsem tady proto, aby se to skutečně stalo. Ano, a já jsem si toho plně vědom, je to nepopulární. Je to nepopulární, je to velmi podobné tomu, jako když nás bolí zub, tak napřed si říkáme, ono to přejde, pak použijeme ten Brufen, pak přijde finální fáze, že na Moravě se k tomu přidá ještě to, že to zapíjíme tou slivovicí, ale ono to nepřejde. Prostě musíme k tomu zubaři dojít a musíme vyřešit i to, co je pro nás nepříjemné.

V principu je to úplně stejné s důchodovou reformou, nejde to odkládat donekonečna. Bylo by pro mě i pro naši vládu mnohem snazší, kdybychom řekli, všechno je zalité sluncem. My nic dělat nemusíme, ono se to nějak vyřeší, a odložit to zase napříště. Ale to příště by znamenalo ještě větší a bolestivější zásahy, které by musel stejně někdo v budoucnu udělat.

Chci říci, neplatí tvrzení, které tady zaznělo dneska několikrát, že tato důchodová reforma znamená něco o tom, že z práce jdeme přímo do hrobu, nebo že tato reforma znamená, že lidé budou mít nižší důchody. Tato reforma znamená to, že všem současným starobním důchodcům jejich důchody porostou vždy plně o inflaci a o jednu třetinu růstu reálných mezd. Tento mechanismus tady byl dlouhé roky i v minulosti a zabezpečoval důstojné životní podmínky našich seniorů, našich rodičů, našich prarodičů. Toto platí s touto důchodovou reformou naprosto jednoznačně. Platí také to, že budeme v budoucnu moci ten důchodový věk také užívat ve velmi podobné době, jako užívají dnešní senioři dnes. Dokonce ta doba bude delší než to bylo v devadesátých letech, kdy průměrná doba v důchodovém věku byla hrubě pod 20 lety.

A my s tím návrhem, který přichází i po té změně s návazností na impulsy demografické společnosti, tak upravujeme to tempo růstu, odchod do důchodu, pro ty jednotlivé ročníky narození to poroste maximálně o jeden měsíc. Já připomenu jenom, že teď platí to, že pro některé populační ročníky za posledních 20 let to mohlo růst meziročně až o šest měsíců. My tady říkáme, poroste to maximálně o jeden měsíc a bude také ve druhém čtení načten pozměňovací návrh, který to stropuje na té hranici 67 let, kam by to v tom tempu jednoho měsíce vyrostlo někdy kolem roku 2050. Ale abychom utnuli ty spekulace, jestli tady může být nějaká nekonečně rostoucí trajektorie odchodu do důchodu, tak jasně říkáme, bude tam tato konkrétní číslovka vložena, to bude pozměňovací návrhem, který bude ve druhém čtení načten.

Ta důchodová reforma také reaguje na klíčové věci, které dlouhé roky důchodový systém neřešil, a některé klíčové společenské úlohy vlastně ten důchodový systém doposud ignoroval a v zásadě trestal. A teď mluvím například o té podpoře, která v tomto systému důchodové reformy je, a to je ocenění péče za výchovu dětí a péče za osobu blízkou, kdy se ten daný člověk stará o svého manžela, manželku, dítě, o své rodiče, prarodiče, kteří jsou v nějakém stupni závislostí. To je obrovská pozitivní změna, která se týká statisíců lidí v této zemi, statisíců lidí, kteří obětují část svého života, část své kariéry, část svého růstu příjmů ve prospěch toho, že vychovávají novou generaci, což jsme částečně napravili tím, že se zavedlo výchovné, ale to bylo, že jsme jenom řešili ty důsledky. My teď odstraňujeme ten problém, který vzniká u té příčiny, proč ten člověk má nízký důchod, když o někoho pečuje, protože to vlastně není to, co by ten systém oceňoval, a v návrhu této důchodové reformy se toto zavádí. Ocenění za tu péči, za výchovu a za péči o svého blízkého.

Pak jsou tam věci, které se týkají té sociálně solidární části. Tato důchodová reforma výrazně zvyšuje pro ty, kteří si odpracovali své roky, říkám, odpracovali, tak jim zvyšuje tu základní výměru důchodu z dnešních 10 % plus 770 korun, dnešních 10 % průměrné mzdy plus 770 korun, to je ten základ důchodu dnes, tam je to zvýšené na 20 % vůči průměrné mzdě jako jistý základ pro toho, kdo si odpracoval 35 let pojistné doby. To je ta solidární část.

Pak ta solidární a sociální část se třeba promítá ve větším ošetření pomoci lidem, kteří ovdoví. Situace vdov a vdovců je v tom současném systému poměrně složitá, poměrně tristní. Tak i tady vycházíme vstříc tomu, abychom těmto lidem, a zase jsou jich ročně tisíce, tu situaci v tom jejich životě v tak kritické době o něco ulehčili a pomohli jim.

To jsou další sociálně solidární prvky, které ta důchodová reforma nese. A ano, jsou tam i věci, které jsou ty rozpočtově stabilizující, a jsou to ta opatření, která nejsou úplně jednoduchá, příjemná ani na tu komunikaci, a to je posunutí té postupné hranice věku odchodu do důchodu, která se mimochodem děje celých posledních 30 let. Posledních 30 let žijeme v době, kdy se stále posunuje hranice věku odchodu do důchodu, pouze před námi stojí rok 2030, kdy se toto zastaví. U žen, které mají děti, to poběží do roku 2033, podle počtu dětí 2034. A my na to navazujeme a říkáme, tady to potom poroste o ten jeden měsíc pro ten každý populační ročník.

Má to svoji logiku nejenom s ohledem na to, že se nám prodlužuje ten věk dožití, ale má to svoji logiku i ve vztahu k tomu, že výrazně později přicházíme na pracovní trh. ***