Korektura
(15.00 hodin)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jenom krátce navážu na mého ctěného kolegu Karla Havlíčka, protože my jsme byli svědky během včerejšího dne nějakých turbulentních změn ve vládě, nějakých demisí - nedemisí pana ministra zahraničí Lipavského a já jsem měl představu, že by tady dneska mohl vystoupit pan premiér a říct, jaké budou další kroky, jak si to představuje i s těmi agendami, jak řekl Karel Havlíček, vaším prostřednictvím. My jsme samozřejmě připraveni s veškerými věcmi pomoci, říkáme to už několik týdnů tady, že je potřeba udělat ten legislativní bypass právě proto, aby se digitalizace stavebního řízení mohla rozjet. A samozřejmě že by zajímalo Poslaneckou sněmovnu, jaké nás čekají v rámci rekonstrukce vlády novinky, co se bude dít s jednotlivými agendami a jaké aktivity bychom dále měli očekávat. Tak to jsem předpokládal, že by nám tady někdo buď z vicepremiérů, nebo dokonce pan premiér, mohl aspoň trošičku naznačit, že si to Poslanecká sněmovna v tuto chvíli u té vládní krize zaslouží. Nicméně pojďme k meritu věci.
My možná během dnešního dne otevřeme ještě další schůzi Sněmovny, která má na programu dva body. Jedním z nich jsou důchody, ten druhý bod jsou poplatky pro veřejnoprávní média. Já jenom na začátku tady budu mluvit malinko obecněji, protože si nechávám ty konkrétní věci, které se týkají těch nových důchodových parametrů, až poté, pokud se otevře obecná rozprava v tom samotném zákoně, a budu mít tady několik věcí, které bych rád tady zmínil.
Začnu samozřejmě tím nejpalčivějším, a to je prodlužování věku odchodu do důchodu, které tak, jak vláda navrhuje, prozatím by mělo opravdu být do nekonečna, jak nám mnozí politici naznačují. Za mě to je nejen neudržitelné, ale také hluboce nespravedlivé, možná bych řekl až bezohledné vůči těm, kteří celý svůj život poctivě pracovali a nyní si zaslouží důstojný odpočinek. My přece nemůžeme až do nekonečna prodlužovat věk odchodu do důchodu. Ono v kuloárech tady se šušká, že se pravděpodobně načte pozměňovací návrh, který zastropuje věk odchodu do důchodu na 67 letech. Uvidíme, jak to bude. Lidé samozřejmě se dožívají vyššího věku, ovšem diskutabilní velmi je, zdali to je ve zdraví. Člověk prostě není stroj, má své fyzické i psychické limity, které nelze ignorovat právě ve jménu nějakých ekonomických ukazatelů. Je nepřijatelné, že po více než desítkách let tvrdé práce jsou lidé nuceni pokračovat v zaměstnání, i když jejich tělo a mysl již nesvedou to, co by měli. Ti lidé totiž čelí nejen fyzickému a psychickému vyčerpání, ale také se musí vyrovnávat právě s rostoucími zdravotními problémy, které prostě a jednoduše logicky s sebou to stáří přináší a jsou taktéž důsledkem třeba u těch těžších profesí dlouhodobé námahy a stresu.
My zkoumáme samozřejmě, i proč to tak je, měli bychom to zkoumat i nadále, máme tady například opravdu velký nárůst předčasných důchodů. A ta moje otázka zní, zdali máme i nějakou analýzu toho, proč ti lidé do předčasného důchodu odcházejí? Zdali máme něco na stole, proč tomu tak je, jaké jsou ty důvody? Je to důvod ten, že ta práce je opravdu už tak těžká, že ji nemohou vykonávat nebo se potřebují starat o nějakého svého životního partnera nebo prostě už mají tolik financí a peněz a našetřeno, že už nepotřebují nadále pracovat? Nebo už je to nebaví? Nebo našli nějakou rekvalifikaci nebo nějaké nové uplatnění na trhu práce? Nic takového v tuto chvíli nemáme.
Naopak to, co víme, a to, co se obecně říká, ví, píše se o tom, jsou na to analýzy, že starší lidé jsou často právě vystaveni naopak diskriminaci na trhu práce, firmy nejeví zájem o zaměstnávání šedesátníků, ba ani pětapadesátníků, chybí volná pracovní místa a zkrácené pracovní úvazky, které jsou ještě problematické navíc v tom, že za zkrácený úvazek vy prostě nevyžijete. Takže v tom hraje ruku v ruce i to, jak se chovají samozřejmě nebo co mohou nabídnout úřady práce. A tito lidé jsou ponecháni vlastně jakoby napospas osudu a končí na sociálních dávkách. Myslím si, že ruku v ruce tady s tímto by měla být podpora a vytváření pracovních příležitostí právě pro starší pracovníky. A tady já mnohdy cítím i takové, bych řekl, vyjádření skeptické některých ekonomů, kteří prostě vyměnili toho člověka za číslo v Excelu. Souvisí to samozřejmě s financemi. Krátíte důchody stávající i ty budoucí v tuto chvíli všemi těmi opatřeními od té první vlny až po tu třetí, abyste vlastně ty seniory posadili jako oběť na oltář veřejných financí.
Já si myslím, že je načase, aby vláda přestala jakoby ignorovat a pořád se vymlouvat na ty finanční věci, realitu a začala jednat jednoduše ve prospěch občanů, a ne proti nim. Já jenom tady uvedu několik konkrétních příkladů, které ilustrují tuto kritickou situaci. Například to, co víme z veřejných zdrojů: Osamocené seniorky žijí ve větších bytech nebo domech, které si nemohou dovolit dostatečně vytápět, vytápění tvoří až 70 % nákladů na bydlení a ony si musí vybírat mezi teplem a jídlem. Pouze 9 % seniorů, kteří mají nárok na příspěvek na bydlení, jej skutečně čerpá. Systém je pro ně, bych řekl, až ponižující k tomu, že oni prostě nechtějí po tom všem, co v životě prožili, pracovali, starali se sami o sebe, jít na úřad práce. Samozřejmě řeknete si, vždyť to je jako jasné, že pokud má někdo větší byt, žije tam jako osamocený důchodce, vdovec, vdova, tak ať se přestěhuje, když na to nemá. A to je otázka samozřejmě potom i dostupnosti bydlení jako takového, protože ne vždycky chceme - a nemáme ani v České republice z hlediska nás jako lidí ty predispozice k tomu, že chceme ta místa rychle měnit. Máme tady nejvyšší počet lidí, kteří mají bydlení v osobním vlastnictví, to znamená, že nebydlí v pronájmu. A to všechno se vším souvisí.
Pak je tady energetická chudoba a ta s tím předchozím bodem má mnoho společného. Ta postihla 15 %, českých domácností, což představuje přibližně 1,3 milionu lidí. Tento počet do 18 let například zasažených energetickou chudobou vzrostl na 310 tisíc dětí. Tento drsný trend ohrožuje budoucnost naší společnosti, protože děti, které vyrůstají v chudobě, i té příjmové, i té energetické, mají omezené možnosti jak vzdělání, tak osobního růstu, tak samozřejmě nějakého dalšího rozvoje. To není jen statistika, to jsou právě ty lidské příběhy, které se mnohdy skrývají za tím číslem v té excelovské tabulce a které potřebují naši okamžitou pozornost, a to nemluvím samozřejmě o seniorech a třeba jejich osamocení.
Pokud se podíváme právě na ten pracovní trh, tak ta diskriminace pro ty starší lidi je závažným problémem, kdy když oni opravdu nebudou moci, tak jakým způsobem my jim nabídneme právě to další uplatnění? Starší lidé jsou často samozřejmě přehlíženi, odmítáni na základě věku, zdravotních problémů, na základě fyzické kondice. Jejich zkušenosti a dovednosti jsou naopak podceňovány, což vede k jejich ekonomické nejistotě a k částečné izolaci. To je samozřejmě nespravedlivé, je to nepřijatelné a myslím si, že bychom měli naopak nastartovat programy pro podporu třeba zaměstnávání starších lidí. Zaměstnavatelé totiž často preferují mladší pracovníky, kteří jsou považováni za flexibilnější a méně nároční na zdravotní péči. Starší pracovníci, zejména jsou to ženy, jsou vystaveni této diskriminaci, což negativně ovlivňuje jejich pracovní morálku, produktivitu, a jsme pořád v začarovaném kruhu. Já si myslím, že to je i důkazem značného nedostatku úcty a respektu k těm, kteří udělali mnoho pro naši společnost.
Jaké jsou ty kroky, které by mohly být právě k návrhu řešení, jak z této krize ven? Tak samozřejmě že to je zajištění dostupné a kvalitní péče pro naše seniory, a to nemyslím jenom u domovů seniorů, ale samozřejmě mít i v rámci jejich dalšího dožití, v rámci důstojného stáří, i v jejich blízkosti, tam, kde oni vyrůstali nebo žili, kde mají své domovy, nějaké dostupné bydlení. ***
