Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(9.30 hodin)
(pokračuje Stanislav Křeček)
O tom se ve veřejnosti nemluví a není to, je to mimo pozornost a obávám se, že většinou ani veřejnost neví, co by to mělo vlastně znamenat. A přesto tento zákon to zřizuje.
Na rozdíl od dětského ombudsmana je tato instituce více sledována Evropskou unií, má své vlastní orgány v Evropské unii, vyžaduje určitou akreditaci. Musí být absolutně nezávislá. Já si nejsem jist, zda tento zákon už od začátku tu nezávislost stanoví, nemá vlastní rozpočet, je součástí jiné instituce, čili to v této chvíli nechci říkat. Domnívám se, že nezávisle posuzování lidských práv v České republice ale je zapotřebí. Nikdo to totiž nedělá.
Mě už nebaví poslouchat, že Česká republika pořád diskriminuje a nevím, co všecko, zprávy, které přichází odkudkoliv. Já bych chtěl, aby tady byla nezávislá instituce, která řekne i do zahraničí, jak to je vlastně, co děláme proti té diskriminaci, co jsme všechno pro to udělali. A ne, že pořád diskriminujeme a někomu ubližujeme to. To se mi nelíbí.
K tomu však, aby byly splněny alespoň minimální předpoklady nezávislosti, je třeba, aby byl přijat pozměňovací návrh k písmenu 2a, jak na tom hovořila paní zpravodajka. Tam pokud by to bylo v tomto znění, nezávislost je ohrožena nejen veřejného ochránce práv, ale i samozřejmě i toho dětského ombudsmana. Pokud jde o toho dětského ombudsmana, je tam námitka, jestli to můžeme dělat my jako veřejný ochránce práv. My tam máme dětské oddělení, ale dělat to prostě nemůžeme, to, co ukládá zákon, protože nemůžeme zasahovat do občanskoprávních vztahů, k tomu nejsme zmocněni. Čili ty kompetence veřejného ochránce práv, tak dětského ombudsmana jsou mnohem širší, než je tomu u veřejného ochránce práv.
Já teď ve volební kampani slyším, kde co je prioritou v krajích. Dětská práva rozhodně prioritou nejsou, nejsou v naší republice. Zákonodárné (nesrozumitelné) schvalují soužití nebo setkávání nebo vztahy osob, kde koho, kde s kým, ale jak se to týká, práva dětí, jaká budou práva dětí z těchto vztahů? To myslím, je trošku mimo pozornost a samozřejmě zcela nezaslouženě. Jakoby neexistovala Deklarace práv dítěte, která ukládá, že dítě má právo znát své rodiče. To je, myslím, zcela mimo pozornost.
S velkými rozpaky slyším někdy u některých párů, jak si opatří dítě copak dítě lze opatřit? Kde se vezme dítě opatřené tak, aby neznalo (znalo?) své rodiče? To všechno jsou problémy samozřejmě nejen České republiky. A taky nemyslím, že by to ochránce práv mohl nějak změnit, ale alespoň by mohl říct nezávislé slovo k tomu. Nezávislé slovo, nezávislé, skutečně nezávislé na nikom, závislé ani na vládě, ani na své neodvolatelnosti, by mohl toto velmi (nesrozumitelné).
Čeká nás nebo vás i nás změna zákona o změně pohlaví na základě rozhodnutí Ústavního soudu a musí dojít jít ke změnám. Jak se toto dotkne? Změna pohlaví muže, ženy, ale rodičů? Jak bude tato změna působit na děti? Jaké bude vůbec postavení dětí a mladistvých v těchto věcech? To jsou všechno důležité věci, ke kterým by nezávislé stanovisko ochránce práv dětí mohl přispět.
Za důležité také považuji, aby ochránce práv dětí sjednotil tu praxi. Dneska právě práce o děti je rozšířena mezi sociální obory, kulturní, sportovní a všechny možné organizace, které vzájemně ne vždy se koordinují. A právě veřejný ochránce práv dětí by mohl kontrolovat, dávat dohromady tato stanoviska, sjednocovat tato stanoviska. to by, myslím, bylo velice zapotřebí.
Dámy a pánové, k tomu, abychom splnili objev funkce, o kterých jsem tady hovořil, a který tady budete hlasovat, jsou zapotřebí dvě věci. Jednak finance. Pokud tyto instituce nevybavíme dostatkem finančních prostředků, tak nebudou fungovat a vytvoříme Potěmkinovu vesnici, o které často hovořila paní zpravodajka. Budeme v Evropské unii hodní, vy jste to schválili, to je bezvadné, ale nebude to fungovat. A hlavně zklame to očekávání, které lidé očekávají zejména od toho ochránce právní dětí. Čili finanční (nesrozumitelné) je důležité.
No a druhé podle mého názoru důležité je výběr kandidáta. Bude to na vás, samozřejmě. Měl by to být člověk, který zná práva dětí, prakticky s nimi jedná. Soudce, učitel, já nevím. Pokud to bude politik, který (nesrozumitelné) institucemi, no tak uslyšíme jen obecné fráze a to by, myslím, bylo velké zklamání a neprospělo by to. Dámy a pánové, ochránce práv dětí by neměl říkat rodičům, jak mají děti vychovávat, ale myslím, že by bylo vhodné, aby říkal, jak by to bylo dobré. Věřím ve vaše šťastné rozhodnutí a děkuji vám, že jste mě vyslechli.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji panu veřejnému ochránci práv. Do obecné rozpravy je nadále přihlášen pan poslanec Stanislav Berkovec. I vám dobrý den, pane poslanče, a prosím, máte slovo.
Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, pane předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, přeju vám pěkný den. A dovolte, abych navázal na váženého pana doktora Stanislava Křečka a podpořil filozofii vzniku nové lidskoprávní instituce našimi zkušenostmi z pracovní cesty petičního výboru v Itálii, kde se mnou byly mé dvě vážené kolegyně a kde jsme se mimo jiné také setkali na úřadu zastupitelstva Regionu Lazio s několika ombudsmany.
Itálie je specifická tím, že má toho hlavního ombudsmana a pak má specializované ombudsmany. A potom ještě jednotlivé provincie nebo autonomní oblasti, jednotlivé regiony mají taky své ombudsmany. Je to taková filozofie, že jsou prostě, že chtějí být blíž lidem. Mně se ta filozofie osobně velmi líbí a považuji to za velmi podnětné.
My jsme se setkali třeba s panem Mario Fardellim, který je předsedou Nejvyššího úřadu pro koordinaci veřejných ochránců práv v jednotlivých regionech a autonomních provinciích, který také spolupracuje s panem doktorem Křečkem. Takže opravdu ty zkušenosti přejímáme i ze zahraničí, tam, kde fungují.
Setkali jsme se s paní Monicou Sansoni, která je veřejnou ochránkyní práv Regionu Lazio pro dětská práva nebo s panem Sandrem Companionim, který je ochráncem práv vězňů. Takže já bych velmi rád podpořil, a myslím si, že na této cestě vybudování této lidskoprávní instituce jdeme správnou cestou nebo správným směrem. A myslím si, že i ta poznámka pana ombudsmana o tom, že nemůžeme vytvořit Potěmkinovu vesnici, ale fungující instituci, je tady na místě.
Pokud byste chtěli, tak ta zpráva má asi šest nebo sedm stránek, je velmi podrobná, (Ukazuje zprávu.) a je k mání na petičním výboru. Děkuji za vaši pozornost. Grazie, grazie tante.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Další, kdo je přihlášen do obecné rozpravy, je paní zpravodajka tohoto tisku, paní poslankyně Helena Válková.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Já jenom upřesním, že teď budu vystupovat jako poslankyně Válková, ne jako zpravodajka. Jde o ty tři pozměňovací návrhy, které bych si dovolila tady ještě jednou představit a vysvětlit vám, o co tady jde. Ty si zatím nikdo neosvojil, může si je osvojit Poslanecká sněmovna. Nejvíc a nejdůležitější je ten první pozměňovací návrh 4556. Ten návrh se týká právě rozšíření té aktivní legitimace zahájení řízení, kterého by se měl domoci dětský ombudsman.
Tím pozměňovacím návrhem se ta dosavadní jeho aktivní legitimace rozšiřuje velice logicky. Obdobně jako je to již v těch vstupech do již zahájeno řízení. Abych vám vysvětlila tu souvislost ustanovení § 8a odst. 1 zákona číslo 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, už upravuje samozřejmě oprávnění ochránce práv podat návrh na zahájení soudního řízení týkající se dětí do takového občanského soudního řízení nebo do takového občanského soudního řízení vstoupit. ***
