Korektura
(21.20 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
Já si myslím, že právě ten konsenzus, a nebylo to jak tady emotivně hovořil pan kolega Havlíček, tak ten konsenzus nebyl vynucený. Zásadní rozdíl byl pouze v tom, že my jsme nechtěli tu čistou státní správu. S Evropskou komisí jsme vyjednali změnu v Národním plánu obnovy a na vrcholu té pomyslné pyramidy je tedy DESÚ - Dopravní a energetický stavební úřad, kam patří ty nejdůležitější stavby, a ta síť stavebních úřadů v území zůstala zachována, ostatně to bylo dáno i tou vyhláškou. Zda ta volba byla správná, ukáže podle mě ještě právě ta datová stopa, která teď vzniká, a ten datový model.
Druhou věc, kterou bych tady chtěl říct, a myslím si, že to je velmi důležité. Já si pamatuju, a kolega králíček, a to musím ocenit, prostřednictvím pana předsedajícího, i na výboru, kde jsme spoustu těchhle věcí diskutovali zhruba 3,5 hodiny, se mi pak omluvil. Já si nejsem vědom, že bych se někdy vyjadřoval i třeba k politickým oponentům nějak hanlivě, nebo že bych si tady dělal srandu, co má kdo nalepené na svém počítači. Myslím si, že to úplně není relevantní.
Vyšel takový článek, já nevím, jak se ta rubrika jmenuje, v časopisu Reflex nebo Respekt - Reflex, jmenuje se Kachna nebo tak nějak, kde mi bylo do úst vloženo, že vina je pouze na úřednících, kteří nejsou vzděláni. Pak tam bylo napsáno, že vlastně vina je v tom vzdělávacím systému a za všechno tedy může Ministerstvo školství a ministr Bek. Pak jsme se v průběhu toho jednání výboru domluvili, že tedy je to satirický článek, který tam vychází, týká se i řady jiných lidí a já tedy si nejsem vědom, že bych kdykoliv stavěl Ministerstvo místního rozvoje proti úředníkům stavebních úřadů nebo proti úředníkům obecně. Naopak, aby ten systém fungoval, tak ta adaptace musí být od toho posledního člověka, který s tím systémem pracuje, a takto jsem k tomu přistupoval, neboť ten systém, byť může být digitálně ve finále velmi dobrý, vždycky to je na těch lidech, kteří s tím systémem následně pracují. Proto jsem také vyjednával o tom, aby se v této oblasti zvedly platy, proto se bavíme s úředníky na denní bázi, proto první, kdo přišel na Ministerstvo místního rozvoje po spuštění, byl pan Holický, který reprezentuje sdružení tajemníků, a právě proto jezdím na ty jednotlivé stavební úřady, abych měl možnost vidět, kde jsou ty faktické problémy.
Já bych si nyní asi vzal téma, které zaznělo od pana Tomia Okamury a zároveň zaznělo i od pana Havlíčka, a to je ta otázka deklarovaných škod nebo denních ztrát. Díval jsem se na to, jak vznikalo to číslo v analýze jistého think tanku, který si říká Datarun, který vede člověk, který sám o sobě řekl, že už dávno není novinář, ale vytváří témata tak, jak se hodí, kde byla proklamovaná denní ztráta 770 milionů, či až údajná miliarda. Ta se řádově liší od jiných existujících propočtů. Kdybych se podíval na nějaký, který vnímám jako nejserióznější, je to dopadová studie k novému stavebnímu zákonu z roku 2020, tedy k tomu zákonu, který představovala vláda Andreje Babiše, vypracovala ji EEIP pod vedením kapacity profesora Mejstříka a dle ní znělo, že zkrácení stavebního řízení o jeden rok přinese celkové ekonomické úspory ve výši 7,1 miliardy ročně, tedy zhruba 20 milionů denně. Spočíval převážně v úspoře nákladů, urychlení výstavby a následných multiplikačních efektech.
Kdybych si vzal jednu tuto analýzu, kterou považuji skutečně za řekněme nejserióznější v tom oboru, tak pokud bych toto vzal jako základ, tak by to obdobně platilo pouze v záporném gardu, tedy pokud by došlo k prodloužení povolování, což jsou tedy částky velmi odlišné oproti tomu, co říká Datarun, kdy opět nedodává relevantní podklady. Takže za mě, pokud k něčemu nejsou data, tak asi nejjednodušší je si ta data v hypotetickém modelu vymyslet, nicméně bychom se potom neměli jimi mlátit po hlavě. Mimo jiné tuhle hypotézu o té ztrátě odmítl také už uznávaný ekonom David Marek, kterého zde možná zmiňoval ne úplně v kladných konotacích pan místopředseda Havlíček. Stát prostě doteď nedisponoval relevantními daty.
Já jsem zároveň s tím požádal o data statistický úřad, zda a jakým výpočtem se vlastně počítá s nějakými náklady na realizaci projektu v České republice, a i odpověď, která vychází ze statistického úřadu, je následující: Náklady na stavební řízení, možné ušlé zisky tím, že se dlouho čeká, není schopen v tuto chvíli ekonomicky zhodnotit, neboť každý jeden stavební projekt, každé jedno řešení do sebe zahrnuje různé části. Například podle starého zákona to může být ta část územního povolení, někde se hovoří o tom, že to je třeba vznik toho projektu, který se následně musí předělávat na základě reakcí nějakých dotčených orgánů. Prostě neexistuje báze, proti které se v tuto chvíli toto dá porovnávat.
Z logiky věci, pokud bych vzal za to, že se na nějaký projekt v Praze čekalo na stavební povolení sedm let, mohl by si tento řešitel tedy uplatňovat ušlý zisk právě v tom, že sedm let měl připraven projekt a nemůže stavět.
Pak bych se chtěl trošku opřít do té reakce studie Světové banky. Ono v řadě médií, a ostatně vycházela i jako vstup do toho rozhodnutí o rekodifikaci stavebního práva, tak že v délce stavebního řízení je Česká republika podle Světové banky na 157. příčce ze 190 zkoumaných zemí, tak samotná banka to hodnocení kvůli nesrovnalostem v datech a pochybnostem ohledně metodiky ukončila. Žebříček neměl obecnou výpovědní hodnotu porovnání průměrné délky povolování bytové výstavby v jednotlivých zemích, protože posuzoval pouze specifický příklad v České republice jedné skladové haly.
Pan Tomio Okamura zde také zmínil otázku vyhlášek. My jsme ty vyhlášky připravovali poměrně v širokém spektru, včetně třeba lidí od CityDealu, právě s těmi komorami typu ČKA a ČKAIT. Byly výsledkem nějakého konsenzu a ve stavebním zákoně jsou přechodná ustanovení, která zajišťují, že dokumentace podle starých vyhlášek se mohou podávat až do poloviny roku 2027. Znění přechodných ustanovení bylo, tak jako celý zákon, řádně projednáno s profesními komorami a dalšími relevantními subjekty. Ostatně s ČKAIT MMR dlouhodobě spolu spolupracuje, stejně tak jako s ČKA. Na vyhlášce k dokumentaci se podíleli všichni členové. Vyhláška byla řádně projednána a v řadě věcí - my jsme je zveřejnili už vlastně v lednu toho roku, a potřeba notifikace té nejočekávanější vyhlášky, která se týkala technických parametrů stavby, tak její projednání v rámci Evropské unie a návrat se tam nezměnila ani čárka.
Jinak ohledně soutěžení těch zakázek a já se to tu znovu pokusím zopakovat. Nebudu se vracet k tomu, co bylo na Ministerstvu místního rozvoje, byť už jsem to zde jednou zmínil, když jsem tam nastoupil. Byly tam ty čtyři soutěžní dialogy. Některé byly zaparkované u ÚHOSu, mimo jiné třeba v sobě neobsahovaly právě ten agendový informační systém, řada věcí v nich byla redundantních. My jsme se rozhodli, a nebylo to rozhodnutí od stolu, protože jsme viděli tu architekturu a viděli jsme i neduhy toho původního návrhu, ty soutěžní dialogy zrušit, vyjma jednoho.
Všechny ty zakázky jsme soutěžili v souladu se zákonem a i na zakázku k informačnímu systému stavebního řízení jsme nakonec měli relevantního vítěze. Byla to firma InQool, a pokud se podíváte na tu zadávací dokumentaci, tak obsahuje spoustu funkcionalit, včetně spousty integrací a důležitých prvků pro to, aby skutečně práce s tím systémem byla elegantní, pro úředníky méně náročná.
Tu zakázku napadla firma, která se toho řízení neúčastnila na základě dvou argumentů, které my jsme jako Ministerstvo pro místní rozvoj rozporovali. První bylo to, že ministerstvo nemůže vzít již část třeba hotového kódu, což si myslím, že je tedy ve prospěch, protože pokud už něco máte naprogramované, třeba inteligentní workflow, přijde mi nehospodárné účtovat vývoj takovéhoto řešení ministerstvu znovu, byť se to v tuto chvíli děje, když třeba jedna firma dodává třem ministerstvům podobný software, často tam vidíme to účtování znovu. ***
