Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!

V tuto chvíli nevidím Jakuba Michálka s přednostním právem, tak pokračujeme dál. Máme před sebou 16 přihlášek od poslanců. Jako první je tady přihlášena Věra Adámková a za ní se připraví paní kolegyně Margita Balaštíková a pan poslanec Marek Novák. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, je to velmi vtipné, když hovořím pouze k jedné straně sálu, a vím, ano, vidím vás, pane kolego, ale při vší úctě k vám asi nemůžete nahradit tedy všechny. Ale musím říci, že jsem teď velmi smutná, lidsky smutná, protože tady nejsou poslanci, kteří mají rozhodovat o programu této schůze, a to poslanci vládní koalice. A já jsem chtěla původně žádat, ale při té neúctě, kterou tady vidím z pravé strany, nežádám a neprosím, ale navrhuji.

Já tady jsem po patnácté, po patnácté s transplantačním zákonem, který má zmírnit velikou křivdu, která se děje dobrovolným dárcům kostní dřeně a krvetvorných orgánů, respektive buněk. Víte velmi dobře, a já si odpustím už statistická data, protože jsem je tady říkala velmi často a říkala bych jí k polovině poslanců, kteří toto chápou, akutní leukémie se bohužel nevyhýbá ani mladému věku a smrtí. Kolegové, kdybyste potom chtěli cokoliv a měli kohokoliv známého, tak se stane, že vám to není vůbec nic platné.

Proč jsem tady znovu? Já jsem si říkala, že nebudu už takto apelovat, ale nemohu jinak. My jsme minulý týden zkoušeli státní zkoušky těch studentů, kteří neuspěli v červnu, a na jednu studentku jsme čekali. Zemřela. Zemřela na akutní leukemii během tří dnů. (Poslankyni Adámkové selhává dojetím hlas.) Pro mě je to nesmírná lidská tragédie, a odpusťte, protože já tu studentku osobně nijak neznám, já si ji nepamatuju, vyhodili jsme ji z té státnice. A proč se tak stalo? (Poslankyně Adámková pokračuje v řeči rozhořčeně a velmi důrazně.) Protože tito poslanci - prostě tady naprosto převažuje jejich zájem pouze politický, nikoliv odborný, nikoliv lidský, nejsou empatičtí. Prosím pěkně, použila bych přídomku, který velmi často používal pan ministr Stanjura: nestyďte se. Nestyďte se a řekněte těm lidem, že chcete, aby se jejich zdravotní stav zhoršil, aby neměli možnost se léčit. Řekněte to. A nemáte nikdo ani odvahu tady být! Proč vás volili? (Souhlasný potlesk v levé části jednacího sálu.) Protože se bojíte, jste zbabělí? Takže je mi jasné, že dnes opět vládní koalice toto nebude podporovat, protože tu prostě není. Takže vám ani nestojí za to, abyste si šli poslechnout, co navrhujeme jako body programu? Na co si to hrajete?

Velmi mě mrzí, že to ani minule nepodpořili lékaři. A víte, že jsem říkala, že už nehovořím vůbec ke všem, ale hovořím k lékařům. Proč tady tedy vládní koalice a řada těchto lidí dělá různá setkání, chtějí dělat to, abychom se šli pomodlit, a je to dobře samozřejmě, za různé oběti. Ale vy sami tady ani nejste, když se navrhuje program schůze. Vy patnáctkrát jste mi tady shodili transplantační zákon. Ti lidé, kteří sami dávají kostní dřeň, jsou anonymní. Ten registr je anonymní.

A proč jsem tady? Řeknu to pro naše posluchače. Protože bohužel nevšimli jsme si některých nedostatků a je tam diskriminace těch dárců, a to proto, že když se stane, že dobrovolný dárce orgánu má komplikaci, která je spojena s neschopností, tak má plný plat. Je to to nejmenší, co pro ně můžeme udělat. A tady nám prostě to vypadlo, protože prostě těch komplikací je skutečně minimum. Ale stalo se a život nás tak naučil a člověk, který dal kostní dřeň, anonymní dárce do registru, upozorňuji, tak prostě dostal komplikaci a byl nemocen. On má doma děti, to jsou zdraví lidé, většinou muži do 35 let, čili mají hypotéky a samozřejmě z té nemocenské to je trošku obtížné někdy. Takže musím říci, že tam zdravotníci udělali nějakou sbírku, doplatili mu. Ale mě to vede k tomu, že už tady tři roky chodím a prosím: pojďme tuto diskriminaci zničit. Není to o ničem jiném. Pojďme zahájit povídání o transplantačním zákonu, sněmovní tisk 162. Ale podívejte se, kromě pana kolegy tady vlastně není, kdo by s námi chtěl ani hovořit. Takže my tady prostě máme mladé lidi, kteří umírají během několika dnů. A vy si myslíte, že rodiče té dívky nechtěli udělat všechno? Oni by pohnuli světem, kdyby mohli. Ale prostě bohužel dárce v tom registru nebyl a z té rodiny se nikdo prostě nehodil. Takže bohužel ta dívka zemřela.

Jak vidím, ani nikdo nepřišel z vládních poslanců, abychom tedy mohli na toto téma si povídat. Takže prosím pěkně chtěla bych tento bod, sněmovní tisk 162, zařadit jako první bod dnešního jednání. Domnívám se, že je nekonfliktní, není politický, jedná se o zlepšení zdraví našich obyvatel, o to, abychom dali šanci i mladým lidem vůbec na to, aby žili. Tato dívenka ji neměla. Možná, a já to nevím, neví to nikdo, že se někdo odhlásil z toho jako dárce a možná by byl vhodný. Ale poté, co on samozřejmě musí myslet také na svoji rodinu, se nemůžete těm lidem divit. To jsou vysoce empatičtí lidé, kteří skutečně dávají - vlastně invazivním vyšetřením, oni je musí píchnout nejčastěji do té prsní kosti - dávají kostní dřeň. Důvod, proč minule toto nebylo, a já si to dovolím tady říci, protože říkám to opět lidem, kteří to vědí, bylo proto, že se po tomto návrhu objevil v novinách a na sociálních sítích hloupý komentář jedné i současné místopředsedkyně této ctěné Sněmovny, že to je proto, že chceme dát zpoplatnění ejakulátu. Já nevím, co se dneska učí v biologii. Ale v době, kdy jsem chodila do školy, tak žáci, kteří měli čtyřku z milosti, velmi dobře věděli, jaký je rozdíl mezi spermatem a kostní dření. A on to neví dneska místopředseda Sněmovny? No, je mi z toho velmi smutno tedy. Dobře, stalo se. Posloužilo to jako politická věc, protože tedy jsme opozice. Není vhodné vyhovovat. Já jsem velmi zvědavá, jak se tedy zachovají vládní poslanci. Jestli ti lékaři, kteří říkají, jak chtějí zlepšovat zdravotní stav obyvatelstva, tady opět s naprostou arogancí, s naprostou arogancí na mě budou koukat a říkat: No, máš asi pravdu, Věry. Ale tu ruku nezvednou, protože jsem z ANO? Takže prosím vás, ANO to s vámi myslí dobře. A jestliže mi říkají, že nejsme jako ANO, napište si to černou křídou do komína. Vy nejste jako ANO, protože podléháte těmto nízkým pudům. To by se u nás opravdu nestalo.

Takže já teďka už opět žádám, protože žádám tuto levou půlku sálu, a ty, kteří přijdou, pojďme si o tom povídat. Je to nekonfliktní bod, zařaďme transplantační zákon jako bod číslo 1, půjde to do výboru, všichni k tomu můžete říct své. Jinak samozřejmě jednám i se současnou koalicí a bylo mi řečeno, že tam už nemají žádný problém, že ta cizelace určitých názvů už je správná. No tak mi ukažte, že se mezi sebou domluvíte. Nebo chcete, aby opět potom, až budeme čekat na studenta, nám rodiče volali, že zemřel? Já ne.

Děkuji. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. Paní kolegyně Adámková zařazuje tedy jako první bod dnešního jednání sněmovní tisk číslo 162, transplantační zákon.

Už vidím paní kolegyni Margitu Balaštíkovou, poté poprosím, aby se připravil pan kolega Marek Novák, Igor Hendrych a Roman Kubíček. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

Poslankyně Margita Balaštíková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, i ti, kteří tu nejste. Ukázali jste, jak velký zájem máte. A zemědělci, podívejte se, já jsem si to vyfotila. Není tu nikdo z těch, kteří mají počty hlasů na to odhlasovat něco pro vás. Nezajímáte je. Ale pojďme dál.

Chtěla bych požádat o zařazení nového bodu na pořad programu Sněmovny s názvem Situace v zemědělství v roce 2024 a jeho budoucnost fungování v České republice v dalších letech. Naše vlast potřebuje zemědělce. To jsme zde v posledních měsících znovu a znovu zdůrazňovali, protože většina zemědělských družstev a rodinných farem není důležitá jen pro potravinovou bezpečnost, ale také chrání naše přírodní zdroje a stará se o potřeby každého z nás. Asi nebudete rozporovat, že všichni jíme. Jíme každý den a spíše jíme i několikrát denně. A chcete jíst jen to, co se doveze ze zahraničí? Já se domnívám, že pravděpodobně mohu za vás všechny odpovědět, že spíše ne. Zemědělské a potravinářské firmy většinou udržují i tradice naší země a zvyky, a proto jsou pro regionální identitu nenahraditelné. Je tedy zcela jasné, že zachování českého zemědělství a potravinářství je ve zvláštním zájmu naší společnosti. České zemědělství má ale budoucnost jen tehdy, bude-li konkurenceschopné, a to za vaší vlády už bohužel neplatí.***