Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(9.20 hodin)
(pokračuje Lenka Knechtová)
Protože my opravdu potřebujeme vědět, že v tom bydlení máme opravdu ty cílové skupiny, o kterých se bavíme. A musím říct, že jsem byla včera velmi překvapena, když se prezentoval ten případ toho pana Františka, protože to je velmi jednoduchý případ k řešení. Je to člověk, který je sociálně zdatný, je motivovaný a dostal se pouze do tíživé sociální situace. Takže v tom okamžiku vlastně, on je řeknu připraven na to, že když my mu podáme pomocnou ruku, tak se do toho systému, do života zpátky vrátí úplně jednoznačně. Ale my dneska v terénu pracujeme s lidmi, kteří jsou nemotivovaní, a pro ty, pane ministře, vy vůbec nepřinášíte žádné řešení a nedáváte ani nám na obce s rozšířenou působností žádné nástroje, abychom s tímhletím problémem opravdu pohnuli. Protože já, když to řeknu z pohledu zastupitelky, tak mně se po přijetí tohohle zákona rozpadnou ti lidé na dvě skupiny.
Jedna, která nějakým způsobem si podá tu žádost a bude doufejme uspokojena. Ale ta druhá, a podle mě ta větší, která nějakým způsobem je rezignovaná, nemotivovaná a de facto nějakým způsobem nespolupracující. Protože musíte si uvědomit, že my máme dneska v městských bytech lidi, kteří mají prostě jedno a více dítě, jejich sociální priority, prosím vás, pane ministře, není ani bydlení, ani strava pro děti, prostě ti potřebují mobil a data. To je jako základ dnešní moderní rodiny. Potřebujeme mobil a data a pak řešíme všechno ostatní. Takže se vám potom v praxi stane, že máte paní s tříletým dítětem, seženete jí městský byt, seženete jí práci u městské třeba příspěvkové organizace a ve výsledku zjistíte, že za tři měsíce ona dluží na nájmu a vlastně vůbec nesplňuje, nebo nepokračuje v tom startu, který jsme jí prostě umožnili. A to se přijetím tohoto zákona nikam neposouvá. Takže já bych byla velmi ráda, kdyby se i k téhleté záležitosti vyjádřil pan ministr práce a sociálních věcí, protože já jsem vás dobře sledovala před tím rokem v srpnu na té tiskové konferenci, kdy jste vlastně nějakým způsobem už připravovali nás a řekla bych občany na to, že nějakým způsobem s tím opravdu pohnete. Předpokládám, že to trvalo velmi dlouho z toho důvodu, že ono s touhletou záležitostí jako fakt pohnout, není jednoduché.
Já tedy bych také nechtěla působit jako bohapustý kritik, který prostě nevidí tu realitu, ale snažím se vám nastínit ten úhel pohledu z mé strany, protože já rozumím tomu, že vy jako ministr tady prezentujete tu legislativní materii, ale já bych byla jako velmi ráda, až se s tím potom potkáme na těch obcích a v tom terénu, abych dokázala těm lidem říct, jasně, to jsme měli vymyšleno a to bude fungovat takhle. Z tohohle důvodu, protože si myslím opravdu, že tenhleten zákon i v tom obsahu, v jakém je, si zaslouží daleko významnější debatu, tak já bych se ráda připojila k návrhu paní kolegyně Fialové na zamítnutí zákona, případně pokud to neprojde na dopracování. A ještě v téhle souvislosti bych chtěla navázat na tu včerejší debatu, protože mně to nedá, tím, že jste ministr pro místní rozvoj a stavební zákon je vaše, jak jsme tady mnohokrát slyšeli, srdcová záležitost, tak úplně nerozumím tomu, pane ministře, proč když dneska stavebník do portálu stavebníka chce oslovit odbor životního prostředí, tak proč to putuje přes datové schránky.
A pak jsem se chtěla zeptat, v jaké situaci je geoportál vlastně pro odbory územního plánování? Protože ve čtvrtek nebudou interpelace, tak třeba ještě najdete chvilku na tohle. Děkuju. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Paní poslankyně, jenom procedurálně předpokládám, protože jsme ve sloučené obecné rozpravě, že to směřujete k oběma těm návrhům to své připojení. (Poslankyně Knechtová souhlasí.) Děkuji. A já teď vnímám žádost pana ministra s přednostním právem reagovat.
Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Dobrý den, já zareaguji. Děkuji za ty položené otázky. První věc asi byla otázka nastavení v tom území. Tam není klíčová velikost toho ORP, respektive kolik obcí spadá pod ORP, ale podle map, které jsou i v přílohách, tak vlastně jako je to míra toho problému, který v tom daném území je. Ten systém tak, jak je nastaven i podle metodik Ministerstva vnitra, tak je výkonnostní, jsou tam 40% paušály na provozní náklady na ORP a ta samotná práce s lidmi v bytech a další aktivity jsou pak na základě toho, jaká jsou volena ta opatření, kolika lidem a jakým způsobem se bude pomáhat na základě toho, tolik peněz na ORP půjde. My jsme šli podle té současné situace, kdy máme zmapovanou tu situaci tak, jak je teď, a proto tam bylo 0,8 úvazku. Protože jak říkám, ta velikost problému je jiná třeba v Ústeckém kraji, je v oblasti Brno-venkov, Brno. A vlastně ten systém by měl poměrně dynamicky na to reagovat.
Jinak ohledně té robustnosti systému. On ten systém, měla to být aplikace, která vlastně je on-line, kteří úředníci dělají desítky ta data o té svéprávnosti a postupně jsou ze základních registrů, ten je na evidenční systém napojený a vlastně ty kompetence kdo s čím může nakládat, je stanoveno v tom zákoně. Já nebudu tady dál zabíhat do té logiky úvazků. Myslím si, že... Důležitá otázka byla, jak jsou nastaveny ty KPI a metriky. Mně přišlo smutné, že spousta politik, které Česká republika dělala, se nikdy nevyhodnocovaly, takže tam jsou nastaveny indikátory a celkové hodnoty na počet domácností zabydlených v bytové nouzi do standardního bytu, kolik skrze bydlení očekáváme v náběhu zákona s garancí pro majiteli, kolik je obecních bytů, kolik bude čerpáno příspěvku na kauci. Samozřejmě není cílem řešit ty věci těmi nejsložitějšími sociálními nástroji, ale hledat vlastně tu nejjednodušší cestu. A součástí toho materiálu, jak jsem ho i představoval předtím, jsou takové diagramy, které ukazují, kde je ten řez mezi tou prací pomoci s tím zabydlováním nebo získáním bytu na klasické trhu, versus kde to přechází do oblasti skutečně už složitější sociální práce, kterou ale známe dnes.
A vy jste se ptala na tu otázku osob, které mají nějakou třeba dušení chorobu, nebo mají problémy s duševním zdravím. Tam není ambice tohohle zákona řešit léčbu toho člověka, opět to není v rámci reformy té zdravotní péče, ale jsou organizace FOKUS, ST Hewer, které speciálně se na tuto skupinu, která by vlastně v té kombinaci těch kritérií potřebnosti byla na tom nejvýše a potřebuje tu nejsložitější péči, v tuto chvíli zaměřují. Jinak ta asistence pro osoby s duševním onemocněním má bonus financování, aby mohli mít třeba ty terénní pracovníky, kteří chodí do toho terénu, pokud si je ta organizace, která to zprostředkovává, vybere. Vy jste jenom zmínila otázku, já tomu říkám digitální chudoba, ukázalo se to v covidu zejména z počtu počítačů v domácnosti a přístupu k internetu, ať už opět v oblasti tedy více než sociální práce, tak ministr Síkela, doufám, že to... tady dneska není ministr Síkela, nastavují stejně tak jako ten řekněme energetický tarif pro ty domácnosti znevýhodnění, tak bavíme se s operátory. A mají v tuto chvíli, já tomu nechci říkat sociální tarif, ale zvýhodněný tarif pro potřebné. Ale je to otázka komerční nabídky těch tří velkých operátorů. Tak oni chtějí něco po státu, abychom byli mírní ve vymáhání NIS2, tak doufám, že budou naopak vstřícní oni ve věci poskytování připojení k internetu a dat pro ty jednotlivé uživatele.
Já zde mám i nějaké poznámky tady další. Některé samozřejmě činnosti v tuhletu chvíli jsou na těch obcích vykonávány skrze úřady práce, stejně tak některé podpůrné programy jsou realizovány stávající strukturou, proto tam ten nárůst není dramatický v počtu nových pozic, protože tam dojde spíše k odbřemenění těch lidí, kteří se zabývají sociální prací v plném rozsahu o ty lehčí pomoci. A já věřím, že naprostá většina - já mám i jiné ty příklady konkrétních lidí, které jsem si nevymyslel. Samozřejmě ta náročnost u člověka, který prostě klasicky jenom přijde o ten byt z nějaké ekonomické situace, tak je to jednodušší, než pro někoho, kdo má kombinaci nějakých faktorů, třeba i nějaké sociálně patologické jevy, to je vždycky nejtěžší a my bychom chtěli, abychom dokázali ty běžné potřeby odbalit. ***
