Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(9.10 hodin)
(pokračuje Lenka Knechtová)
Takže tady bych chtěla také upozornit na to, že to není jenom o těch lidských zdrojích, ale je to i o tom, v jakých prostorách bude úřad tady tuhle tu službu poskytovat nebo nabízet a jakým způsobem se tam ten občan bude cítit a jak budou zajištěna jeho práva.
Co se týká toho personálního zabezpečení, tak tam už to citovala moje kolegyně. Co se týká vzdělání toho pracovníka u obce s rozšířenou působností, bude to vlastně kvůli tomu, že bude činit úkony podle části třetí toho zákona, to znamená, vyřizuje žádosti o stanovisko o vyhovujícím bydlení a provádí kontrolu poskytování podpůrného opatření prostřednictvím úředníků splňujících předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka podle zákona o sociálních službách. Takže my na ten úvazek 0,8 budeme shánět opravdu odborníka, který dokáže tady všechny tyhlety záležitosti, a přitom po něm budeme chtít, aby současně stavebně technicky posuzoval ty byty. Takže tady si myslím, že na 0,8 nějakým způsobem skloubit ty dovednosti u jednoho člověka je nereálné a bude to velmi náročné pro obce s rozšířenou působností.
Vy uvádíte, že navrhovaná právní úprava zavádí jednotný systém podpory bydlení na celém území České republiky, neboť řešený problém je přítomný na celém území, s kapacitami odpovídajícími zatížení území bytovou nouzí tak, aby zatížené regiony získaly dostatek finančních prostředků a kapacit pro řešení bytové nouze na svém území. Ale pane ministře, já jsem z oblasti Brna-venkova, to znamená z lokalit, které řeší ty problémy v jiných souvislostech. My jsme vlastně tou první nárazovou zónou, kdy nezískáte bydlení v Brně, to znamená v místě, kde máte pracoviště a hledáte bydlení vlastně v těch nejbližších zónách, jako je Tišnov, Kuřim, Pohořelice, Ivančice, Rosice - v těchhle těch oblastech se nám potkávají vlastně lidé, kteří nějakým způsobem mají vysoké příjmy, to znamená, mohou si dovolit to bydlení, to nájemní bydlení, za velmi vysokou cenu, a do toho nám jdou do protivky (?) ti pracovníci, kteří pracují ve službách, ve školství, jsou na charitě, to znamená, vykonávají ty práce, které nejsou placeny takovým způsobem. A já se tedy obávám, že vlastně na tom kontaktním místě v podstatě v prvním kole budeme také řešit žádosti těchhle těch pracovníků. Je potřeba si uvědomit, že v té praxi nemáme jenom ty regiony, kde jsou ty kumulované sociální problémy, ale kde se nám prostě potkávají i jiná sociální hlediska.
Dále se chci ještě zastavit - když jste tady včera mluvil o té výstavbě, tak je logické, že obce s rozšířenou působností se ptají na všechny ty části toho systému. To znamená na to, jakým způsobem... jací občané budou mít na ty věci nárok, jak se to bude u nich vyřizovat, a kde vlastně vzniknou ty byty. Protože my jsme díky tomu, že Brno-venkov je opravdu tím nárazníkem toho Brna, tak my jsme nebyli zrovna těmi oblastmi, ve kterých se zničehonic objevilo tisíce bytů třeba pro ukrajinské uprchlíky. U nás kdyby došlo k masivní povodni, tak budeme tak jak v devadesátých letech opět zase okupovat tělocvičny, řešit to v rámci rekreačních zařízení. Takže nemáme tam prostě nějakým způsobem prostory, ve kterých bychom byli schopni řešit ty krizové situace.
V téhle té souvislosti si myslím, že byste měl nějakým způsobem aspoň odprezentovat ten další nástin té finanční podpory, protože v prvním kole, pokud dojde k tomu, že my vytvoříme robustní registr žadatelů nebo zájemců o bydlení, tak v druhém kole se může prostě stát, že těch bytů budeme mít opravdu nedostatek a v tom okamžiku se ptám, jak... a budou se ptát i ti starostové, jaký bude ten další krok z vaší strany. Nebo z naší strany.
A ještě bych chtěla upozornit u těch obcí s rozšířenou působností, když jsem mluvila o tom, že my máme ve správním obvodu 58 obcí, tak já jsem v rámci toho zákona vůbec nenašla to propojení s těmi jednotlivými obcemi. To znamená, že pan starosta Horní Dolní, kde má 120 obyvatel a bude tam mít osobu, která nějakým způsobem spadá tady do téhle té kategorie, tak on vlastně nemá povinnost to bydlení řešit, nemá povinnost shánět nějaký byt, přihlašovat nikam tuto osobu, ale prostě ji plynule odešle na ORP a ORP bude mít samozřejmě, předpokládám, nejvíc těch bytů v rámci toho svého města. To znamená, nedochází tedy z pohledu i Ministerstva pro místní rozvoj opět k tomu, že vlastně přesouváme ty lidi z těch venkovských oblastí do těch ORP, do těch měst. Jaká je vlastně myšlenka tady toho propojení mezi jednotlivými obcemi? Protože to jsou obce kolem 100, 200 obyvatel, pak máme městysy, to je 1 500 obyvatel, 2000... Takže jakým způsobem nám ty regiony pak začnou sociálně pracovat?
A ještě bych se chtěla zastavit u toho seznamu. Kdo všechno nějakým způsobem z vašeho úhlu pohledu může o to bydlení žádat a je takzvanou tou cílovou skupinou? Já jsem v zastupitelstvu od roku 2014, to znamená 10 let, aktivně se zajímám o duševní zdraví, protože samozřejmě my v tom terénu vidíme ty lidi, kteří prostě mají problémy s duševním zdravím, snaží se řešit svoji situaci. Máme i v městském bytě takovéto občany. Víme, co ta práce s nimi obnáší, ale narážíme tam na jednu velmi důležitou věc a tady bych byla velmi ráda, kdyby se k tomu vyjádřil i pan ministr Válek, protože si myslím, že to je věc, která spadá do jeho kompetence. Já jsem ho v tomhle ohledu již několikrát interpelovala. Jakým způsobem jsme se tedy vypořádali s tou spoluprací a vlastně s tím přesunem těchto osob do té domácí péče, protože my jsme v rámci reformy provedli snížení kapacit v psychiatrických léčebnách přibližně o 10 %, to znamená, tam jsme opravdu posunuli tyhle ty lidi do toho terénu, do toho domáčtějšího prostředí. Zřídili jsme centra duševního zdraví, ale narážíme na to, že vlastně tito občané nemají zajištěný ten další krok, který měl proběhnout v rámci reformy, a já ho tam prostě v terénu vůbec nevidím. A to jsou vlastně ti zdravotničtí pracovníci, kteří s občany pracují.
Protože vy, když dáte člověka, který prostě nějakým způsobem není v kondici, co se týká duševního zdraví, tak samozřejmě on má nějakou léčbu, ta léčba většinou přechází do formy injekční, je to z toho důvodu, aby ten člověk navštěvoval toho lékaře, aby nějakým způsobem s ním spolupracoval, aby byla i jakýmsi způsobem zajištěna kontrola, jakým způsobem se tady tomuhle tomu člověku daří. Ale my potřebujeme dostat do regionů, do těch ORP, opravdu zdravotnické pracovníky, kteří budou s těmi duševně nemocnými pracovat - budou je navštěvovat jednou, dvakrát týdně, protože u těchhle těch diagnóz nemůžete opravdu ty lidi vidět jednou za měsíc, tam se o jejich duševním stavu vůbec nic nedozvíte. A tady za mě zabočujeme opravdu do té zdravotní oblasti, do témat duševního zdraví, reformy psychiatrické péče, a tam si tedy myslím, že jsme, pane ministře, úplně na nule, a byla bych velmi ráda, kdyby se k tomuhle tomu vyjádřil pan ministr zdravotnictví.
Já vzhledem k tomu, že mě po pročtení a prostudování toho zákona z toho jednoznačně vychází, že jsme připravili pro ORP obrovskou agendu, ale zůstává otazník vlastně nad tím, co těm žadatelům nabídneme. Podle mě se jedná o čistě byrokratický aparát, který bude zabezpečovat obsáhlý záběr informací, ale je otázka, kdo s těmi informacemi bude pracovat, jak je bude vyhodnocovat a co vlastně z toho systému vypadne. A vůbec tam nevidím ošetření vlastně té rovnováhy, protože na jedné straně by měla být pomoc, ale na druhé straně by měla být kontrola. A to kontrola toho, jakým způsobem ten systém opravdu splňuje ty požadavky a to, co jsme od toho zákona očekávali. Protože to, že krajský úřad přijde na nějaké zhodnocení té situace, tak samozřejmě to je v pořádku, ale je to za mě z hlediska investice státních finančních prostředků velmi málo.***
