Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já jsem nechal vlastně odbavit několik vystoupení, abych mohl reagovat na věci, které se v některých případech opakovaly. Víte, já tedy nevím, jestli je nějaká jako blazeovanost nebo urážení, byť politických oponentů, nějakým novým standardem. Já si tedy pamatuju, jenom abych zareagoval, že pro návrh nového stavebního zákona nakonec i po dohodě s již bývalou poslankyní a bývalou ministryní Klárou Dostálovou konsenzuálně hlasovala celá Sněmovna. Ten zákon jsme schválili před rokem někdy v květnu, včetně hlasů SPD a ANO. Takže ve věci stavebního zákona, který prošel touto Sněmovnou a pak Senátem, snad kromě jednoho hlasu, se rozhodovalo minulý rok někdy v květnu, tak vlastně nevím, proč tady zaznívá, co leze z Ministerstva místního rozvoje. Naopak jsme, ačkoliv jsme nemuseli, byť tam je překlenovací období do roku 2027, dodali všechny potřebné vyhlášky k realizaci toho zákona, včetně velmi oceňované vyhlášky, kterou notifikovala Evropská komise, která definuje technické požadavky na stavbu, které fakticky zlevňují bydlení a jeho výstavbu. Mimo jiné, když se vyjednávalo v rámci úsporného balíčku, tak jsme to byli právě my, kteří jsme udrželi výstavbu, ale i věci bydlení v té nižší daňové sazbě, nejenom bydlení sociální.

Ještě bych vypíchl, než budu prvně reagovat na paní zpravodajku, která vystoupila v obecné rozpravě, důležitou věc. A já jsem to zmínil už vlastně předtím. Když se předchozí vlády snažily řešit - nebo snažily, snažily řešit problematiku bydlení, tak všichni čekali, že bude existovat nějaký všespásný zákon, a narveme do něj pokud možno všecko, a ono se to pak nějak jako celé stane a ještě to uděláme povinně pro obce. A ani zákon o sociálním bydlení, ani žádné jiné zákonné úpravy v předchozích volebních obdobích za předchozích vlád, ještě před ANO - ještě před ANO, než přišlo do politiky - nikdy neprošly, protože si všichni mysleli, že existuje nějaké zlaté tele, které vyřeší problematiku s bydlením v České republice. A ačkoliv situace s bydlením byla vlastně z pohledu trhu ideální, a přiznejme si to, rostly reálné mzdy, byla konjunktura, stavělo se, banky půjčovaly levně peníze nejen na hypotéky, ale i těm developerům, kteří postavili ty byty, prodali je a šli do další výstavby, tak za 10 let se zvedly ceny nemovitostí téměř přes dvojnásobek a více. Kdo má nějakou nemovitost, a nemusí to být zrovna v Praze, jak tady zaznělo, jinak já jsem tedy z Jablonce. Jenom jsem chtěl ještě reagovat, prostřednictvím pana předsedajícího, na kolegyni, tak tam máme Tanvald, Desná, myslím si, že Ústí, Předlice a další lokality znám poměrně dobře, takže nějaká narážka, něco znáte z okna z Prahy, to si prosím příště - spíš bych si to nechal od cesty. Není to k meritu problému toho zákona.

Takže ta situace nebyla řešena a my se snažíme pomocí různých nástrojů k tomuto přistupovat. Já jsem i na začátku zmínil, a je to otázka současné doby, věci, které jsme připravili právě proto, aby obce mohly stavět dostupné bydlení. Znovu opakuji, tento zákon není zákon o výstavbě nějakého dostupného bydlení. Na to jsou finanční nástroje. Ukázalo se v minulém roce, že ten zájem je obrovský. 70 % obcí deklaruje, že chce stavět dostupné bydlení. Váže se na to soukromý kapitál. V pilotním projektu za miliardu 500 bytů vzniká v České republice. A já jsem zmínil ty nástroje Národního plánu obnovy i notifikovaného programu a ten zájem o výstavbu dostupného bydlení je. Ještě je zhruba tedy 13 tisíc bytů, které jsou v majetku obcí, nejsou zrekonstruovány a nejsou zapojeny do toho systému, a třeba i tento zákon, který potom pracuje s tím bytovým fondem, bude tím iniciačním prvkem pro to, aby se tyto byty do systému zapojily.

Takže investice jsou řešeny bokem a ano, dám za pravdu ještě Evě Fialové, než budu reagovat na ty její jednotlivé otázky, popřípadě výhrady, ale ani tento zákon nemá ambice pracovat s družstevním bydlením. Družstevní bydlení je další věc, kterou musíme uchopit. V tuto chvíli se družstevní bydlení, pokud se nemýlím, řídí zákonem o korporacích. Cílem družstva není vydělávat peníze, ale poskytovat nebo uspokojovat bytové potřeby v rámci družstva. A myslím si, že to je další oblast, která je velmi vážná a kde je důležité podívat se na to, jak ulehčit, ať už družstevní výstavbu, nebo vstupování obcí do družstev v případě společné družstevní výstavby, tak i vlastně potom byrokratickou zátěž a provoz družstva a vypořádání různých situací, do kterých se družstvo, respektive třeba jeden jeho člen může dostat.

A poslední věc, kterou bych ještě vypíchl, než na to budu reagovat. Toto není zákon, který je zákon o sociálním bydlení, byť ten tady chybí. My známe pouze definici sociálního bydlení. Musím říci, že předchozí programy na výstavbu sociálního bydlení nebyly příliš úspěšné, proto jsme přišli s celoevropským trendem affordable housing, dostupné bydlení, tedy bydlení, které dokáže uspokojovat potřeby i střední třídy, ať už je to třeba nižší příjmová hladina té dané rodiny, ať jsou to lidé mladí, startovací byty do 35 let, ať jsou to potřebná povolání, ale toto není zákon o sociálním bydlení, a já jsem to na začátku zmínil. Ačkoliv ta situace těch zhruba 150 tisíc lidí, kteří skutečně již jsou v tom systému úplně na té řekněme nejspodnější hranici, potřebují nějaké složité sociální služby, bydlí třeba v azylových domech, nemají ty bytové návyky, tak my se tady díváme, že na ty, kdo můžou benefity toho zákona využít, jsou nějací lidé, co nemají vůbec zkušenosti s tím být v nějakém normálním bydlení. Ten zákon má ambice pomoci lidem, kteří se v nějaké životní situaci ocitnou v krizi ztráty bydlení, ať už je to výpadek příjmů, ať už je to třeba rozvod, ať jsou to oběti domácího násilí, a ten člověk v danou chvíli se a priori neobrací na ten sociální systém, ale potřebuje jenom drobnou pomoc. Kdybychom se bavili o empirických zkušenostech, na mě se obracejí konkrétní jednotlivci třeba i v Praze, ať jim nějakým způsobem pomůžu s bydlením, a jsou to lidé, kteří v pohodě bydleli třeba do období covidu. Senior vedle mě na Praze 2 a najednou mi volá, Ivane, pane ministře, nemůžeme se potkat? Stojí před barákem a říká, mně nějak vypadla brigáda, jak byl ten covid, já jsem nezaplatil tři nájmy, věci mám schované v úschovně a vlastně nemám kde bydlet. Tak jsem hledal ten systém, jak mu pomoct. Poslal jsem ho do řekněme nějakého systému, který v Praze funguje vlastně asi na té standardní sociální bázi. Tam on se dostal do nějakého systému. Obrátil jsem se nakonec na pomoc pražské Charity, kteří tu situaci vyřešili. Ten člověk to za dva měsíce srovnal, pomohli mu najít byt někde na Jižáku, přestěhoval se a byl tam. Ale to je situace, kterou ten člověk prostě v danou chvíli neumí vyřešit, a je mu prostě blbé obracet se na ten sociální systém jako takový, jít hledat tu oporu tam, kde standardně by nešel.

Jenom chci říci, že ten zákon má ambici reagovat na situaci zhruba 1,5 milionu lidí, kteří se mohou dostat do nějaké situace, a většině z nich lze pomoci třeba odkazem na tu mopku v případě, že se stěhujete z komerčního nájmu do komerčního nájmu a nemáte na tu kauci, která, když neberu přestěhování, tak jsou vlastně třeba dva nájmy a zároveň ten první hrazený nájem, a ten člověk prostě neví. On jde na poměrně složitý sociální systém, kde hledá nějakou pomoc, najde to na webu, ale prostě to jsou věci, které lze řešit bez náročné sociální práce.

A teď bych se dostal k těm jednotlivým bodům, které tady zazněly. Já bych nejdřív asi reagoval na věci, které zazněly od paní poslankyně Evy Fialové, protože šla na velmi konkrétní otázky v rámci toho zákona, a postupně bych pak reagoval možná na další. Jednou z věcí, která zaznívá, jsou velké nároky i kvalifikační na ty pracovníky v těch kontaktních místech pro bydlení, kde je budou obce získávat. Ten nábor je realistický, tak jak je navržen. On je zpracován v té zprávě a analýze uskutečnitelnosti nebo proveditelnosti v příloze šest dokumentu RIA. Ta kontaktní místa budou vyžadovat zapojení celkem cca 120 osob s kvalifikací sociálního pracovníka. Asi jedna třetina z toho počtu už nyní pracuje v obcích v těch pilotních projektech nebo na sociálních odborech, takže bude potřeba zhruba 80 nových sociálních pracovníků na celou Českou republiku. A ten vzdělávací systém generuje v České republice, nebo kde je budeme získávat, zhruba 1 200 kvalifikovaných sociálních pracovníků ročně. Ta kontaktní místa mají dělat kontrolu těch poskytovaných opatření v terénu. ***