Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

A poslední bod, který bych chtěl citovat z důvodové zprávy, s výjimkou některých změn navrhovaných zákony o obecní policii, zákoně o zahraničním obchodu a obchodu s vojenským materiálem a zákoně o správních poplatcích, u kterých se předpokládá dřívější nabytí účinnosti, a změny navrhované v živnostenském zákoně, u kterých se předpokládá pozdější nabytí účinnosti, je nabytí účinnosti předpokládáno k 1. lednu 2026, tedy současně s nabytím účinnosti zákona o zbraních a střelivu a zákona o munici. V průběhu příslušné legislativní lhůty bude nezbytné přijmout příslušné podzákonné prováděcí právní úpravy, a zejména pak zajistit časově a technicky náročné úpravy centrálního registru zbraní.

Jako zpravodaj jsem připravil zprávu pro náš klub, kde jsme se jaksi dotkli tohoto sněmovního tisku, a z té bych taky chtěl ocitovat pár věcí. Úvodem je třeba uvést, že řada podrobnějších a doplňujících informací k obecné části důvodové zprávy obsahuje důvodové zprávy k navrhovaným novým zákonům o zbraních a střelivu a o zákonu o munici. Takže hovoříme o dvou zákonech, zákon číslo 90/2024 Sb. a zákon číslo 91/2024 Sb. Na základě usnesení vlády číslo 740 již ze dne 23. října 2017 byly připraveny návrhy zákona o zbraních a střelivu, zákon o munici a zákon o nakládání se zbraněmi, v některých případech obviňujících (?) vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky. Tyto nové právní předpisy postupně zcela nahradily nebo nahrazují stávající zákon číslo 119/2002 ve změně (znění?) pozdějších novel, střelných zbraních a střelivu, zkráceně zákon o zbraních, ve znění pozdějších předpisů, a zásadně zreformují a zmodernizují právní úpravu nakládání se zbraněmi, střelivem, municí v civilních sféře.

V některých právních předpisech napříč právním řádem České republiky se v současné době promítá stávající systém nakládání se zbraněmi tak, jak byl v České republice nastaven od roku 2003. Takže vlastně je to už poměrně fousatý právní předpis, který jaksi měl doznat nějaké změny. A i včera vlastně na té pracovní skupině jsme se toho dotkli, že samozřejmě je třeba tyto věci novelizovat, aktualizovat. Tady jsme vlastně byli v roce 2003 a ten stávající právní předpis a ty novely vlastně už neodpovídaly tomu současnému stavu. Dotčené právní předpisy se odvolávají nebo přímo v textech používají pojmy a instituty zavedené zákonem číslo 119/2002 Sbírky, jako jsou například zbrojní průkazy, průkazy zbraní, zakázané doplňky zbraní a podobné výrazy.

V řadě právních předpisů absentuje výslovně zmínka o tom, že se to konkrétní ustavení (ustanovení?) použije i pro nakládání s municí, což je reakce na právní konstrukci zavedenou v zákoně číslo 119/2002 Sbírky, kdy munice zde definovaná byla legislativně považována za zbraně kategorie A. Tato legislativní konstrukce byla platná do přijetí novely 229/2016 Sbírky, která munici vyčlenila z definice zbraní kategorie A, a hlavně v třetím odstavci zákona číslo 119/2002 Sbírky zavedla samostatnou právní úpravu nakládání s municí. Absence pojmu munice v řadě právních předpisů se v současnosti překonává výkladem. V trestním zákoníku, v definici skutkové podstaty trestného činu nedovolené ozbrojování i dalších skutkových podstatách se používají do budoucna již neaktuální pojmy, jako je zakázaný doplněk zbraně, a na druhou stranu absentuje pojem munice. Jak vyplynulo z analýzy legislativního řešení dopadu revidovaných směrnic, nejsou zcela rovné podmínky trestnosti protiprávního zahraničního obchodu v případě vojenských zbraní na jedné straně a civilních zbraní na straně druhé. Při konzultacích pracovních verzí v návrhu změnového zákona v rámci zřízených pracovní skupin byla zvažována též úprava účinné lítosti obsažené v § 33 trestního zákoníku a její rozšíření i o trestný čin nedovoleného ozbrojování. Zánik trestní povinnosti za nedovolené ozbrojování je však efektivnější řešit cestou zachování současného stavu, tedy vyhlašování takzvaných zbraňových amnestií než prostřednictvím toho paragrafu účinné lítosti podle § 33 trestního zákoníku, a to hned z několika důvodů. Kromě zhoršené situace s prokazováním požadavku dobrovolnosti, osoba se při osobní prohlídce, při níž byla nalezena nelegální držená zbraň, bude snažit vyvinit s tvrzením například, že právě započala své jednání podle § 33 trestního zákoníku, které v případě zahrnutí trestného činu nedovoleného ozbrojování, což je § 279 dle výčtu v § 33 trestního zákoníku bude platit trvale. Nyní tedy problém nastává a je po období trvání zbraňové amnestie. Je to pak zejména odpadnutí možnosti zbraň jakýmkoliv způsobem následně zlegalizovat.

V případě zbraňových amnestií osoba po provedení odborného zkoumání zbraně považována za vlastníka zbraně a může si ji v případě splnění všech podmínek plynoucích ze zákona o zbraních ponechat. Případně může požádat o prodej nebo o předání zbraně subjektu, který takový prodej zajistil či ji bude po nějakou dobu uschovávat. To v případě účinné lítosti podle § 33 trestního zákoníku nebude nadále možné. Trestnost činu pachatele sice pro účelnou lítost zanikne, nicméně vzhledem k nelegálnímu držení této zbraně zbraň nebude pachateli ponechána, ani mu nebude dána možnost držení této zbraně, nějakým způsobem jí legalizovat. V neposlední řadě je vyhlašování dočasně trvalých zbraňových amnestií z povahy věci doprovázeno zvýšeným mediálním zájmem a tedy se o této možnosti dozví větší okruh lidí, čímž je zamýšleného účinku snižování nekontrolované dispozice zbraní dosahováno patřičně a lépe než by bylo trvající úpravou účinné lítosti, o níž široká veřejnost nemusí mít větší povědomí. A z toho důvodu tedy nebylo přistoupeno k úpravě § 33 trestního zákoníku. Takže tady vlastně je to věc, která je dobrá i z našeho úhlu pohledu.

Samozřejmě tento tisk se dotýká, jak jsem říkal, celé řady dalších úprav. Jednou z dalších úprav jsou správní poplatky, které jsou přesně nastaveny na stávající koncepci zákona číslo 19/2002 Sbírky a na doklady vydávané podle tohoto zákona.

Co se týče obecních policií nebo strážníky, ne policisty, (?) tak stávající právní úprava nošení a užívání služební zbraně a donucovací prostředků strážníkem vychází nejen pojmově, ale i koncepčně ze zákona číslo 119/2002 Sbírky. Ani úprava nošení služebních zbraní, ani použití jiných donucovacích prostředků nereflektuje rozvoj v této oblasti, dostupnost nových typů nelitárních (?) obranných prostředků. Takže tady je to otázka ještě na úvahu, jestli nezapracovat a nepodívat se na tuto část.

Podnikání v oboru zbraní, střeliva, munice a bezpečnostního materiálu je podle zákona číslo 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ne-li (?) tedy živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů, zařazeno mezi koncesionované živnosti. K tomu, aby mohl podnikatel nakládat se zbraněmi, střelivem nebo municí, musí mít nejen vydanou koncesi, ale musí být také držitelem zbrojní nebo muniční licence podle stávajícího zákona 119/2022 Sbírky. Ve své podstatě se jedná o dvojí povolovací režim, ve kterém se posuzují v zásadě obdobná kritéria, jako je bezúhonnost nebo odborná způsobilost. Tady vlastně je ten jeden z našich rozporů té předchozí úpravy, kdy my se budeme snažit nějakou formou pozměňujících návrhů upravovat vlastně nějaké ty podmínky prodejců zbraní.

Právní úprava v oblasti nakládání s bezpečnostním materiálem, která byla do tuzemského právního řádu zavedena poprvé spolu se zákonem číslo 310/2006 Sbírky, o nakládání s některými věcmi užitelnými k obranným a bezpečnostním účelům na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem, a následně pak zákonem číslo 229/2013 Sbírky, se z větší části neosvědčila, respektive ve většině ohledů není zřejmé, zdali tato právní úprava vůbec přispívá k zajišťování vnitřní bezpečnosti. S tím termínem vnitřní bezpečnosti se hodně operuje a také máme trošičku problém, abychom jaksi pojmově si jasně upřesnili, co je myšleno tou vnitřní bezpečností.

Za de facto jediný přínos zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem lze označit nastavení jednoznačného mechanismu, který umožní Ministerstvu obrany provádět kontroly vyplývající z mezinárodních úmluv v oblasti kontroly zbraní. Tyto kontroly se však dotýkají pouze bezpečnostního materiálu, což je skupina pět nebo šest. Zákon číslo 156/2000 Sbírky, o ověřování střelných zbraní a střeliva, ve znění pozdějších předpisů, pracuje taky na několika místech s pojmy stávajícího zákona číslo 119/2002 Sbírky.

I poměrně krátké doby účinnosti zákona číslo 14/2021 Sbírky byly identifikovány jisté nedostatky rezervy právní úpravy spočívající zejména ve vyšší administrativní zátěži adresátů normy, než jaká je nezbytná pro dosažení účelu tohoto zákona, a v nedostatečné množství využití elektronizačních postupů v této oblasti. (?) ***