Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(16.50 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Následně, a to je teď už odpověď na to, kudy má smysl jít dál, zpracování základní analýzy a studie proveditelnosti, kolik by shromáždění dat v jednom registru ve výsledku, jednak stálo finančních prostředků, ale zároveň jak náročné by bylo i z hlediska dalších operací. To je spíše v příslušnosti Ministerstva spravedlnosti. My jsme opakovaně deklarovali a našli řešení technické, které jsme i popsali, jak bychom následně přenášeli data do Registru vozidel.
Zůstává tam pořád nicméně jedna neznámá. Na rozdíl od rejstříku nemovitostí nebo registru nemovitostí, katastru, tak evidence vlastnictví či provozovatele vozidla v Registru vozidel nemá konstitutivní charakter. Nezakládá se ono vlastnictví z hlediska všech dalších vztahů na tom, zda je vozidlo opravdu zaneseno do registru k tomu příslušnému vlastníkovi či provozovateli, vlastnický vztah se na rozdíl od katastru nemovitostí zakládá kupní smlouvou. V tomto směru bude hrozit i v budoucnu, pokud v tomto směru bychom nepodnikli nějaké zásadní kroky, ale to znamená poměrně závažné změny, to, abychom podobně jako u katastru nemovitostí spojili vlastnictví vozidla nutně s aktem zanesení do Registru vozidel. S ohledem ale na poměrně významně odlišné podmínky, kdy do věci vstupují samozřejmě v poměrně značném rozsahu například leasingové společnosti, je často obvyklým jevem, že někdo vlastní vozidlo, někdo je jeho provozovatelem, tak to zakládá další komplikace.
Souhlasím ale s tím, že lépe je udělat nějaký krok, než přešlapovat na místě. Za mě je důležité, abychom dokázali v prvním okamžiku shromáždit ta data. Ten postup dál by znamenal, že ten, kdo by potom, ať už v rámci digitalizovaného procesu, prováděl zápis toho vozidla, tak by teprve v ten okamžik tedy, bohužel už v okamžiku, kdy buď chystá smlouvu, nebo ji má podepsanou, zjistil, zda na tom vozidle vázne nějaký exekuční titul, nebo nevázne exekuční titul. Ale byl by to ještě krok, kdy nedoběhne ona registrace. Nicméně tohle je další právní okolnost, kterou je třeba se zabývat, a není to tak lapidární.
My bychom rádi shromáždili - a i k tomu se dostáváme poměrně obtížně - data o tom, jak významný a častý je v to je na českém trhu s ojetinami, protože v tomto případě se opravdu jedná výhradně o trh s ojetinami, co jsme schopni podniknout z hlediska například další osvěty v podobě doporučení osvědčených zprostředkovatelů, autobazarů a podobně, aby k těmto jevům docházelo co nejméně, protože tohle je jedna z cest, jak snížit počet těch případů k dobrému postupu z hlediska státu, ale to vnímám jako velmi důležité, je mít co nejvíce dat o tom, jaké škody tím vznikají, aby ve výsledku nedošlo k tomu, že půjdeme s kanonem na komára.
Zájem ale je určitě postupovat tak, aby stát měl co nejpřesnější informace o tom, jaká je reálná situace, jaká je reálná hrozba, jaké jsou ztráty na straně veřejnosti, což je důležitý ukazatel, a zároveň co jsme schopni, třeba i v čase, kdy nebude ten problém definitivně vyřešený, tak jak jsme schopni přispět k tomu, (Předsedající: Čas.) aby například dobré informace, osvěta zmenšily (Předsedající: Čas.) to riziko.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pane poslanče, chcete doplňující otázku? Prosím, máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za odpověď. No, proto si všimněte, že já jsem právě tu interpelaci už nedal jenom na vás, na ministra dopravy, ale rozptýlil se ji na ministra dopravy, ministra spravedlnosti, ministra zodpovědného za digitalizaci i premiéra, protože to právě prochází různými resorty, tam funguje, může tam fungovat rezortismus. Já rozumím tomu, že je tady databáze exekucí u soukromých soudních exekutorů, ale nejsou tam správní a daňové exekuce, na straně jedné. Na straně druhé pak je tady nějaký Registr vozidel. A teď jde o to, jakým způsobem v rámci digitalizace, byť rozumím podmínkám, o kterých tady pan ministr dopravy hovořil, jak to udělat, teď bez ohledu na to, jestli se podaří, nebo nepodaří spojit exekuce do jednoho registru, to znamená, od soukromých soudních exekutorů, přes správní a daňové, aby ta informace - nebo jaký bude následný krok, aby ta informace se tam v jakékoliv podobě objevila, abychom zabránili neštěstím životním, kdy někdo koupí auto a je na tom exekuce a přijde o auto i o peníze. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pane ministře, budete reagovat? Ne, dobře. Já vám děkuji.
Půjdeme tedy dál. Jako další je interpelace pana poslance Pavla Růžičky, opět na paní ministryni obrany Janu Černochovou. Prosím.
Poslanec Pavel Růžička: (Upravuje mikrofon.) Ty mikrofony jsou malé. Děkuji, pane předsedající. Já jsem rád a vážím si toho, že paní ministryně tady zůstala na interpelace a že jsme dneska měli možnost takhle si vyměnit názory. Já bych se znovu ještě vrátil k bezpilotní prostředkům.
V odpovědi armády na moji interpelaci písemnou armáda odpověděla docela sofistikovaně, že žádné drony skupina D armádě nedodává. V článku na iDNESu pan Poul ale říká, že po absolvování výcviku na místě necháváme bezplatně desítky dronů, které poslouží dalšímu výcviku, ale i počítače a ovladače s licencovaným softwarem. Těch naposledy bylo 56. No, je zajímavé, že o tom se tedy armáda zapomněla zmínit, pan generál Hyťha, to je takový fiškulín, teď už chápu, že se musím ptát úplně dopodrobna, a to mě nenapadlo se zeptat takhle. Takže armáda ty drony dostala.
No, ale také se zapomněli zmínit o tom, že se jedná o čínské drony. A já, když si vzpomenu na tweety pana plukovníka Zelinky o čínském zlu a o čínských elektromobilech, tak jako tohleto mi tak nějak se zdá divné. A já se rychle ptám, jak může používat armáda techniků nebo tento materiál, který neprošel vojskovými zkouškami a je dovezen z Číny? A jak uvedený materiál armáda vzala do příjmu? Jak to, když to nemá kmenové číslo materiálu, včetně počítačů a softwaru? To je prostě pro mě jako hodně zvláštní věc. Děkuji za odpověď, paní ministryně.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče, a požádám o reakci paní ministryni. Prosím.
Ministryně obrany ČR Jana Černochová: Pane poslanče, já sem klidně přijdu ještě desetkrát vám říct, že jsem to dala prověřit inspekcí a že vám v tuhle chvíli neumím říct jiné informace, než které mně poskytl náčelník generálního štábu a které jsou shodné s tím, co jsem vám psala do té odpovědi na vaši písemnou interpelaci. Já nevím, mám to tady opakovat ještě? Tam jsou asi čtyři interpelace od vás. Já sem klidně budu chodit pořád.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Pavel Růžička: Děkuji, paní ministryně, za vysvětlení. No, ono opakování je matka moudrosti. A samozřejmě, když chceme dělat civilní kontrolu armády, aby se nám tam neděly nekalé věci, tak si myslím, že je dobré na půdě Poslanecké sněmovny o tom hovořit, protože na výboru nám pan generál Řehka nic neřekne. To samé platí o panu generálu Hyťhovi, věci nám zamlčují, věci nám neříkají, tak si velice vážím toho, že se můžeme o tom tady bavit. A příště si nedám osm interpelací, ale dám si jich patnáct.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Paní ministryně, prosím, vaše reakce.
Ministryně obrany ČR Jana Černochová: Pane místopředsedo, osm let jsem byla opoziční poslankyní. Interpelace byly i pro mě nějakým nástrojem, jak získávat nějaké informace z Ministerstva obrany a z jiných ústředních orgánů státní správy. ***
