Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

Národní rozpočtová rada si dále všímá, že v Česku je napříč médii, politiky a elektorátem centrem pozornosti ve veřejných financích právě hotovostní výsledek státního rozpočtu. Fascinace státním rozpočtem, tím jediným číslem, pak může vést podle Národní rozpočtové rady ke snahám ukrývat část deficitu jinam. Cituji: "Jde tedy o principiální problém a zejména o nebezpečný precedent do budoucna," uzavírá Národní rozpočtová rada k ostře kritizované snaze ministra financí Stanjury snížit deficit tím, že si prostředky půjčí SFDI. To bylo v těch předcházejících rozpočtech. V této souvislosti musím upozornit na vratkost dosavadní argumentace ministra financí k této praxi. Podle něj je celá operace prováděna kvůli nižší úrokové sazbě. To je sice samo o sobě ve výjimečných a individuálních případech možné, nicméně už v případě úvěru SFDI mohla být celá operace provedena za naprosto stejných podmínek tak, aby se ve státním rozpočtu projevila, respektive aby odpovídajícím způsobem zvýšila jeho deficit. Přesto, že tento postup označil náměstek pro veřejné rozpočty Ministerstva financí pan Mora na rozpočtovém výboru jako bez problémů možný, ministr financí ho nikdy ani na chvíli nepřipustil.

Děje se tak podle mého přesvědčení naprosto účelově s jasným cílem. Tím cílem je politika optického snižování deficitu státního rozpočtu. A já upozorňuji, že ani z předkládaného materiálu není zřejmé, v čem spočívá výhoda nově navrhovaného opatření vydávání dluhopisů jinou entitou, v tomto případě bankou, oproti stávajícím nástrojům, které stát při vydávání dluhopisů má. A domnívám se, že dá do rukou ten nástroj, a to si vysvětlíme, protože o tom mluvili mí kolegové, že by to mělo být v rukou ministra financí. Já jsem na té konferenci, kterou pořádal pan poslanec Kohajda, nebyla, takže věřím, že toto bude nějakým způsobem tady vysvětleno z úst pana ministra, ale opět upozorňuji na to, že může být, může to znamenat definitivní chaos ve výkaznictví státu, zejména pak vypovídající hodnotu ukazatele Deficit státního rozpočtu. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní už nevidím nikoho přihlášeného do obecné rozpravy, obecnou rozpravu tedy končím a ptám se, zda je zájem o závěrečné slovo. Pan ministr chce promluvit, prosím.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Tak klíčové (nesrozumitelné) hledisko není deficit státního rozpočtu, ale deficit veřejných rozpočtů. Myslím, že to ví i bývalá ministryně financí. Minulý týden Evropská komise zahájila disciplinární řízení se sedmi členskými státy. Mimochodem z Vé čtyřky všechny státy kromě České republiky. A s námi to nezahájila jenom proto, že jsme schválili konsolidační balíček, jinak ta sedmička by byla osmička a přišla by mnohem dramatičtější úsporná opatření, protože tohle bude čekat těch sedm zemí. Francie, Itálie, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Malta a teď mi z hlavy ta sedmá země vypadla, omlouvám se. To za prvé. Takže nevím, proč se v České republice soustředíme pouze na jiný parametr, a ne na to, jaký je deficit veřejných financí za daný rok vůči HDP. Letos to má být minus 2,3 %, za vás to bylo minus 5,8, a 5,1 %, to za prvé. Za druhé, nepůjčili jsme si 30 miliard pro SFDI, ale 18, dokud to bylo výhodné. Jakmile to výhodné nebylo, tak 12 miliard jsme nečerpali. Myslím, že to je úplně jednoduché.

Pro Patrika Nachera. Budou to infrastrukturní projekty a všechny finanční nástroje od dostupného bydlení přes financování. Já jsem s Patrikem Nacherem takhle domluvený, že si to když tak přečte ve stenozáznamu. Já jsem pochopil, že už musel odejít, to není žádná kritika. Ty bilanční sumy, o kterých mluvil pan zpravodaj, nebudou z roku na rok, je to nějaký výhled, dlouhodobý proces, že mimo jiné to bude muset taky notifikovat, protože je to vnímáno jako pomoc státu. Tak jestli chceme říct, že v Rakousku a v Německu fixlují výsledky veřejných financí, protože tam jsme se inspirovali u rozvojových bank, tak prosím. Jestli si myslíte, že úvěry poskytuje ministr financí, tak prosím. Ale takhle to není. Tam je souhlas Ministerstva financí, ne ministra financí. A to v případě, že mají být dluhopisy, které jsou splatné se splatností delší než jeden rok a které mají být kryté státní zárukou a rozhoduje o tom banka jako taková, která podléhá dohledu České národní banky.

Nevím vůbec, s jakými myšlenkovými pochody jste dospěli k tomu, že to bude dělat ministr financí. Říkat, že to bude Stanjura, tak fajn, tak asi příštích nevím kolik let budu já ministr financí - je to Ministerstvo financí. A i kdyby to byl ministr, tak ministři se prostě střídají. Je to proto, aby stát měl kontrolu nad tím, kdyby náhodou, já to nepředpokládám, aby náhodou představenstvo Národní rozvojové banky bylo příliš ambiciózní a těch dluhopisů s tou státní zárukou chtělo vydat mnoho. Mimochodem, dnes a denně stát platí záruky z programu COVID III, je to stejný princip, to je prostě logické, pokud tam státní záruka, tak některé projekty se prostě nepovedou a pak to stát platí. Myslím, že smutný příběh Liberty je jedním z těch příkladů, ale není jediný, kdy státní záruka podniku, firmě, která si půjčovala peníze, prostě dospěla k tomu, že to nakonec stát musí platit. Opět říkám, že to není kritika, ale prostě konstatování faktu. Proto se to tam taky ta státní ingerence používá, protože kdyby to bylo tak jednoduché a žádné riziko nebylo, tak to financují samotné komerční banky s malým k a nestojí o to.

Mimochodem, o ty bondy stojí taky penzijní fondy, s kterýma vedu s tou asociací debatu, kde mají nějaké vyšší desítky miliard, které by mohly umístit, ale nechtějí je umisťovat do státních dluhopisů, těch už mají hodně. Takže tohle všechno je na základě opravdu mezinárodních zkušeností. Ale zůstává to bankou, říkal jsem to v úvodním slově, která podléhá dohledu České národní banky. Jediné, co nebude možné, a já myslím, že je to správně, nebude možné přijímat vklady od občanů a firem. K tomu opravdu rozvojové banky neslouží. Na druhé straně samosprávě na jejich žádost jsme tu možnost umožnili, aby tam ukládaly své prostředky, pokud se k tomu dobrovolně rozhodnou.

Jestli chceme ze záruční banky udělat i rozvojovou, tak je to správný krok. Říkám, můžete si porovnat ten text zákona s tím, jak to funguje dlouhodobě a úspěšně v Rakousku a v Německu, a myslím si, že jsme se tam opravdu inspirovali a že to je poznat. Tu osobní linku vůbec nechápu, vůbec nechápu tu osobní linku, ale dobře - díky naší vládě není s Českou republikou disciplinární řízení, díky tomu v tom oficiálním zdůvodnění, že v roce 2024 se očekává splnění maastrichtských kritérií a že saldo ne státního rozpočtu, ale veřejných financí bude zhruba 2,3 %. Když o tom mluvíme a mluvili jsme o Národní rozpočtové radě, mají tam hezké edukativní okénko, co je to schodek veřejných financí, co všechno se tam počítá, které tam patří, jak se to sčítá a co se vykazuje v rámci mezinárodní srovnání. Nebo někdo z vás kritiků mi vysype, kolik v eurech jsou deficity v sousedních zemích? Nebo ve zlotých v Polsku, nebo jen v procentech? Myslím, že pokud to známe, tak to známe v procentech, a ne v těch absolutních částkách, protože ty absolutní částky jsou samozřejmě zkreslují vzhledem k velikosti ekonomiky, k velikosti státu a tak dále.

Ta otázka je úplně jednoduchá u toho návrhu zákona. Pokud si přejeme, aby Národní rozvojová banka plnila i tu rozvojovou roli v české ekonomice, tak vás žádám o podporu toho návrhu zákona, protože k tomu přesně směřuje. Já tedy opravdu v tomhle případě nechápu ten koaliční opoziční spor a ten osobní tón. To mi ani nenapadlo, dokud o tom tady váš první poslanec nepromluvil. Já nevím, jak to vůbec souvisí s tím, že banka bude moct vydávat dluhopisy, s tím, kdo je ministr financí. To by mě fakt zajímalo. Nebo vy si myslíte, že vaši ministři financí říkali bankám, koho mají úvěrovat a koho ne? Tomu nevěřím ani já, to jsem docela kritický. Tak já nevím, proč takový argument, který je úplně lichý, úplně mimo mísu, proč tady vůbec používáte? Já jsem určitě připravený a určitě management Národní rozvojové banky, aby detailně popsal všechno, co nás k tomu vede, včetně úředníků Ministerstva financí, kteří se tím dlouhodobě zabývají.

Pokud máme problém v Národní rozvojové bance, já nevím proč, tak že máme tři akcionáře, ne jednoho. To působí velké problémy. Prostě tam, kde je jeden akcionář, a teď je jedno, které ministerstvo to je to, tak je to prostě mnohem pružnější, mnohem rychleji se reaguje, než když máme tři akcionáře. Já vlastně nevím, proč to vlastnictví bylo v minulosti rozdrobeno. Já jsem to zdědil, kdyby to bylo na mě, tak ho scelím do jednoho stoprocentního balíku a bavme se, u kterého ministerstva je záhodno, aby ta akcionářská práva vykonávala. Myslím, že správně je Ministerstvo financí díky tomu, že má legislativu vy, vytváří to regulatorní prostředí a tak dále. Ale kdyby byla shoda, že to bude jiné ministerstvo, mně by to vůbec nevadilo. Úmyslem je dostat do české ekonomiky více peněz. Samozřejmě, že to bude vykazováno v rámci veřejného dluhu, toho, co je podstatné na mezinárodním srovnání, a nevím, jak by někoho mohlo něco napadnout. ***