(12.40 hodin)
(pokračuje Michal Šalomoun)
A ten hendikep je tady zcela zřejmý. Takže to úsilí, které se tímhle, tou korespondenční volbou, kam to míří, tak to míří k tomu, narovnat tu rovnost příležitostí, která opravdu vůči těm voličům, kteří volí v zahraničí, tak komfortní, jako je u nás, není. A už ta míra diskomfortu je pociťovaná tak naléhavě, že už prostě ta rovnost (nerovnost?) příležitostí je extrémní. A celá tahle operace tímhle způsobem jakéhosi nového typu hlasování jenom ze zahraničí má pouze přiblížit ty rovnosti příležitostí, které ze zahraničí nejsou takové jako u nás.
Proto si myslím, pokud se tady paní poslankyně Peštová ptala na svůj pozměňovací návrh, jako co je na tom jako špatně nebo kolizního? Já vlastně nemůžu říct. Jako na první dobrou bych asi mohl, ale jako trošku bych to přepálil, že vlastně to zavádí jakýsi volební cenzus a prostě střílí to do té všeobecnosti volebního práva, to vlastně takhle úplně není, protože to není podmínka výkonu toho práva, ale je to podmínka možnosti využít toho privilegovaného hlasování. To ano, ale vlastně to zase podkopává to úsilí, o kterém je tenhleten návrh, který má vlastně narovnat tu nerovnou možnost příležitosti volit, kterou ti zahraniční voliči nemají tak, jako kdyby volili zde. Takže vlastně to klade další zbytečné překážky k tomu, co se má touhle novelou odstranit. A je vlastně už skoro jedno, jak jsou ty překážky nadesignovány. Problém je, že v podstatě nejsou úplně stejné jako pro všechny a není důvod, proč by jeden privilegovaný způsob hlasování měl být omezen na tohle. (V sále je trvalý silný hluk.)
Je to podobné, jako kdybyste to přirovnali k volbě v České republice. Také můžeme volit na volební průkaz, také nám to dává jistou míru komfortu, a najednou tam by se řeklo no dobře, ale tuhle míru komfortu si mohou užít pouze voliči, kteří mají nemovitost někde nebo podobně. A podobná věc je to s tím principem tajného hlasování.
Já bych chtěl uvést, že míra toho státního protekcionismu, tak aby se opravdu velmi dobře postaral, aby ti voliči mohli volit tajně, tak jak ji máme nadesignovanou dnes, tak opravdu není úplně na té nejvyšší úrovni. Stačí se podívat, jak to měla uděláno první republika. V první republice byla tajnost hlasování udělána tím způsobem, že ta volební komise měla povinnost zajistit, aby ten volič, který jde za plentu, měl opravdu všechny volební lístky a nic tam neměl dopředu podtrženo. Takhle daleko my tedy rozhodně nejdeme, my v zásadě umožňujeme to... (Obrací se k předsedajícímu, aby zjednal ticho v sále.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegyně, kolegové v pravé i v levé části sálu, prosím o ztišení.
Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Já vám děkuji, pane předsedo. Vlastně my takhle daleko nejdeme a ta naše procedura umožňuje to, že přijdete do volební místnosti se svými lístky, které máte nějakým způsobem předpodtrhané, no a potom samozřejmě jdete za plentu a potom je tam někam hodíte. Takže míra té ochrany a míra té aktivity k zajištění volebního, té tajnosti hlasování, rozhodně v současné podobě není třeba taková, jako byla za první republiky. A pokud to necítíme tak naléhavě, že i tohle bychom měli upravovat, a já si myslím, že to necítíme z toho důvodu, že vlastně v rodinách už není tak pevné pouto a takové to pouto závislosti zejména žen na mužích, jako třeba bylo ještě za první republiky, kdy opravdu ženy dostávaly volební právo a bylo třeba k tomu přistupovat tímto způsobem protekcionismu, tak vlastně ani nikdo z vás nenavrhoval, ani jsem ty aktivity nezaznamenal, že bychom se snad měli vracet k této vyšší míře protekcionismu. Tak pokud i dnes v zásadě je umožněno, aby volič vstupoval za plentu s nějakými svými předvyplněnými lístky, stát se nestará o to, aby měl novou sadu hlasovacích lístků, které by nebyly předvyplněné, a vlastně spoléháme na určitou míru rezistence toho voliče, aby se vymanil z toho případného efektu family voting, tak si myslím, že ta korespondenční volba to o nic méně, vlastně nebo o nic více nezhoršuje.
A samozřejmě že tajnost hlasování a právní koncept je na tom vystavěn, ať už v té teoretické rovině, nebo i v té rozhodovací praxi ústavních soudů Evropy. Třeba ten nález ústavního soudu, Spolkového ústavního soudu, vlastně říká, že tajnost hlasování, je se na to třeba dívat vlastně ve třech fázích. V té první fázi hlasování je to zároveň povinnost tajnost hlasování zachovávat, takže je to vlastně na každém, kdo...
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane ministře, ale opět vyzývám poslankyně a poslance ke ztišení.
Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Je to vlastně na každém, kdo ten lístek do té obálky vkládá. Potom v průběhu přepravy toho lístku na korespondenční volbu je to kryto poštovním tajemstvím a nakonec ta vlastní procedura, kdy to na ambasádě vytahují z jedné obálky a tu volební dávají do té urny, tak je to kryto tou klasickou prostě procedurou. Takže tenhle způsob hlasování, který tam máme taky, vlastně je prověřen i praxí ostatních států. A samozřejmě se upozorňuje na to, že je potřeba i jako manifestovat, že ta tajnost volby byla vlastně zachována. A k tomu mimo jiné slouží i ten evidenční lístek, který je vkládán s volební obálkou potom do té doručovací obálky, který mimo jiné jde jednak k té evidenci, ale slouží vlastně i k manifestaci toho, že opravdu ta tajnost volby byla zachována.
Takže tolik něco málo k právním principům. A schválně si srovnejte současný návrh s tím zákonem o volbách do Poslanecké sněmovny za první republiky, kde vlastně volební komise měla podstatně větší povinnosti, než má dneska. Bylo to kvůli zachování tajnosti volby. A my vlastně to nějak extra nepociťujeme, že efekt toho family votingu by byl tak naléhavý, abychom do toho museli nějak zasahovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Následovat bude šest faktických poznámek. A kolegyně, kolegové, vy, kteří máte potřebu diskutovat, tak vás požádám, abyste diskuse přenesli do předsálí, aby bylo rozumět řečníkům, co zde říkají.
Jako první vystoupí pan poslanec Hubert Lang s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Jan Berki, Josef Cogan a další. Prosím, máte slovo. (Poslanci stále vedou hlasité rozhovory.)
Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Já jsem nevěděl, že pan Šalomoun bude takto hovořit. Já bych chtěl reagovat na předřečníka, na pana kolegu Raise, který tady hovořil o tom, že ve své podstatě máme v tom zahraničí ty honorární konzuly, máme spoustu krajanských spolků právě v těch zemích, na které často vy se odkazujete, když říkáte, že vlastně je složité pro některé naše dlouhodobě žijící občany v zahraničí odjet na tu ambasádu někam odvolit. Já tuším, že ve druhém čtení jsme se tady toho dotkli, dostali jsme se do nějaké rozpravy s panem ministrem Lipavským, kdy já jsem se myslím konkrétně ho ptal, zda by to nešlo...
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegyně, kolegové - já se omlouvám, pane poslanče - začnu jmenovat ty z vás, kteří nerespektujete můj pokyn ke ztišení v sále. Omlouvám se, pane poslanče.
Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Zda by to nešlo prostě takto vyřešit nějakou zvláštní volební místností, nemuseli bychom měnit náš doteď robustní volební systém, který nikdy nebyl zpochybněn. A ptali jsme se kolegy Lipavského, kolik by to stálo, jestli vůbec prováděl nějakou analýzu. Prostě jestli by to vůbec vzali v potaz. A on nám na to nedokázal odpovědět. ***
