(11.20 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Českou republiku doběhl nejen nerůst její ekonomiky, ale také politika rezignace na boj s šedou ekonomiku a daňovými úniky a podvody. Tato politika je jí totiž systematicky ordinována od příchodu ODS na rezort financí v roce 2021. Podle vyjádření Finanční správy procházíme renesancí výplat na ruku, což s sebou logicky nese boom zneužívání sociálních dávek. Navzdory daňovým balíčkům, které drtivě dopadají na nejchudší i na střední třídu, naše země hospodaří nejhůře, jak kdy v nekrizových letech hospodařila, a to je ještě deficit uměle snižován pomocí rozpočtových triků a faulů, které odsoudila i Národní rozpočtová rada a na které si hodlá dle svých slov posvítit i prezident republiky.
Současná vláda za pouhého dva a půl roku dosáhla souhrnného deficitu 859 miliard korun a za necelé tři roky tak překonala dluh, který ministři financí ANO vykázali za celých osm let vlády, včetně covidu. Navzdory rekordnímu zvyšování daní a odvodů napříč ekonomikou tak vláda Petra Fialy zadlužila každého Čecha částkou 82 000 korun a to vše samozřejmě za neutuchající marketingové kampaně plné hesel o rozpočtové odpovědnosti a o nutnosti vrátit veřejné finance do dobré kondice. Místo podpory hospodářského růstu a snižování byrokracie jdeme ale cestou škrcení ekonomiky, zvyšování daní všem, zejména pak rodinám s dětmi, živnostníkům a majitelům nemovitostí. Jdeme cestou nižších investic, podfinancování školství a zlomyslností na všech, kteří se nemohou bránit, zejména pak na důchodcích. Naopak mocným, jako jsou banky, významné energetické firmy, zbrojaři nebo zahraniční obchodní řetězce, vláda aktivně pomáhá k větším a ještě větším ziskům. Nejnověji od září znovuzavedením pokut za refinancování hypotéky, které zrušil ministr financí Andrej Babiš a za jejichž znovuzavedení lobbovaly banky tak dlouho, až je vyslyšel kdo jiný než ministr financí z ODS Zbyněk Stanjura.
A tyto pustošivé kroky se nepromítají jen do zmíněných statistik, ve kterých se Česká republika propadá jako reálná hodnota úspor Petra Fialy v pochybné kampeličce, ale také do každodenních životů občanů naší země. Ano, za těmito kroky jsou bohužel také nespočty osobních bankrotů, ukončených živností, nových spotřebitelských půjček na živobytí, nesplacených hypoték lidí, kteří místo odpočinku shánějí druhou a třetí práci, jsou za nimi nespočty finančních a rodinných krizí, rozpadlých manželství, nerealizovaných snů o vzdělání, cestování nebo o vlastním bydlení. Mít za toto vládní zodpovědnost, řeknu vám, bylo by mi úzko. Vždyť co může být horšího pro politika než shledání, že se jeho pustošivé kroky odrážejí ve stále nižší a nižší důvěře veřejnosti, v nižších a nižších preferencích a v případě některých vládních stran i doslova volebních výprascích, a to dokonce ve volbách, které s domácími tématy přímo nesouvisí.
Místo aby se vláda starala o nápravu, stará se o to, jak zvýšit své šance na znovuzvolení tím, že přiláká k volbám co nejvíce těch, kteří jejími kroky ještě nebyli dotčeni. Takže o čem je dnešní schůze? Je o tom, že zoufalí politici pod tíhou slábnoucí volební podpory od Aše až po Jablunkov hodlají zničit jeden z nejkvalitnějších a nejnezpochybnitelnějších volebních systémů na světě v domnělé snaze urvat si za každou cenu několik desítek tisíc hlasů krajanů žijících v zahraničí, na které dopady jejich neumětelství ještě nedolehly.
Ale aby bylo jasno, hnutí ANO se opravdu neobává, že tato zoufalá pětikoaliční snaha ovlivnit volební výsledek ve svůj prospěch povede k zamýšlenému výsledku. Ne. Jde o něco jiného. Česká republika je v důsledku předloženého poslaneckého návrhu na zavedení korespondenční volby, který navíc ani neprošel připomínkovým řízením nebo Legislativní radou vlády, vystavena akutní hrozbě zmrzačení volebního systému a ohrožení důvěry ve volby. Naší zemi bez přehánění hrozí, že přijde o demokratickou jistotu nevyčíslitelné hodnoty, neboť průběh voleb v České republice po celá desetiletí na rozdíl od mnoha a mnoha jiných zemí nikdy nikdo relevantně nezpochybnil. Nehodlá-li vláda naslouchat argumentům opozice, mohla by snad naslouchat alespoň argumentům nezávislých ústavních právníků a renomovaných politologů, jejichž varováními mi proto dovolte ve zkratce reprodukovat.
Například ústavní právník Ondřej Preuss odpověděl 19. ledna 2024 v rozhovoru pro Novinky na dotaz, zda je korespondenční volba na hraně ústavnosti, takto - cituji: "Domnívám se, že minimálně v některých bodech je skutečně na hraně. Přináší mnoho otázek. Rozhodně neočekávám, že by se podvádělo nebo zneužíval systém, i když to tak někdo prezentuje, může ale zbytečně rozdělovat společnost." Konec citace. Na následnou otázku, kde vidí největší úskalí korespondenční volby, už ale odpověděl o poznání varovněji. Cituji: "Vidím tři hlavní úskalí: tajnost volby, její legitimitu a pak také otázku důvěry lidí v systém. Ohledně tajnosti voleb rozhodně nemám na mysli podezření na hromadná ovlivňování nebo podvody při sčítání hlasů. To se dá velmi dobře ošetřit, v zahraničí s tím mají bohaté zkušenosti. V praxi se stejně hlasy, které přijdou poštou, shromáždí ve volební urně, a není proto možné konkrétního voliče spojit s jeho hlasem. Problém je ale jinde. Někdo může třeba za úplatu nebo pod tlakem v rodině volit jinak, než by chtěl." Konec citace. V další části rozhovoru pak Ondřej Preuss správně upozorňuje na zásadní rozdíl mezi volbou za plentou a volbou, která se odehrává doma nad poštovní obálkou. Cituji: "Určitě se rodinné ovlivňování děje i dnes. Nakonec je ale člověk vždycky za plentou sám, kdežto na poště či u schránky může být pod dohledem," říká jasně ústavní právník Preuss.
Pátého května 2022 pak hovořil o korespondenční volbě pro iRozhlas.cz ústavní právník Jan Kudrna. Rozhovor s příhodným názvem Korespondenční volba nevyhovuje ústavě, navíc usnadní kupčení s hlasy, míní právník Kudrna, by měl být vztyčeným prstem pro všechny, kdo se snaží naše argumenty odbýt s tím, že pětikoalici její zahraniční hlasy prostě nepřejeme. Cituji docenta Jana Kudrnu: "To největší úskalí vidím v požadavcích, které ústava a Listina základních práv a svobod klade na volby a samotné hlasování. Ústavní dokumenty vyžadují, aby za prvé byla volba osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování a volba má být svobodná. K tomu bych ještě dodal, že ústava ani Listina neříká, ale asi se to předpokládá, že má existovat co největší důvěra v celý volební proces od začátku do konce, to znamená od toho, kdo je uznaný jako oprávněný volič, až po řekněme přepočet hlasů na mandáty. Tento proces má být verifikovatelný a má být, řekl bych, pro každého pochopitelný a bez nějakých větších pochybností." Konec citace. ***
