(11.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Dámy a pánové, já jsem se tady snažil hovořit pouze k věci, paní předsedající (otáčí se), pane předsedající, pouze k věci, nejsou to žádné obstrukce, a vysvětlit, proč opozice, hnutí SPD, je proti korespondenčním volbám. Co nám na tom vadí. A já věřím, že občané, kterým to říkáme, pochopí, že to, že chceme zamítnout tento návrh zákona, je správné. Snažil jsem se vysvětlit a hovořit k obecným ústavněprávním i zcela konkrétním aspektům problematiky korespondenční volby a také tohoto vládního návrhu zákona, který chce aplikovat do našeho právního řádu, a tím i do našich volebních systémů, včetně těch naprosto klíčových. Uváděl jsem naprosto konkrétní argumenty, konkrétní příklady a jejich konkrétní dopady, případně konkrétní citace s uvedením jejich autorů a zdrojů. Ale to spíše pro ilustraci nebo na podporu svých argumentů. Drtivá většina, protože já už si dokážu představit, a dneska ráno už se mi to stalo v jednom rozhovoru, kdy poslankyně pětikoalice říká: To jsou nesmysly, to jsou úplný nesmysly, co tady říkají. Nejsou to nesmysly, jsou to zazdrojované, vyargumentované věci. Takže proto to zde uvádím. Oni budou tvrdit, že jsou to nesmysly, aby korespondenční volbu prosadili z důvodu sociálního volebního inženýrství. Já jsem to uváděl pro ilustraci nebo na podporu svých argumentů. Drtivá většina mého projevu představovala můj osobní pohled zákonodárce, potažmo i ústavodárce, na tuto danou problematiku.
Když to tedy shrnu: naše základní ústavní dokumenty vyžadují, aby jakékoliv volby byly osobní, tajné, svobodné, rovné a přímé. (Důrazně klepe do pultíku.) Ve jménu zachování elementární politické demokracie, svobodné soutěže politických stran, ve jménu férovosti a ústavnosti volebního procesu, ve jménu ochrany a garance základních ústavních občanských práv je zcela namístě snahy o zavedení možnosti korespondenční volby do českého právního řádu v podobě předloženého, vámi předloženého, mimořádně nekvalitního a věcně i legislativně i ústavně problematického vadného návrhu jednoznačně odmítnout.
Kolegyně, kolegové, jak napsal filozof Nicholas Taleb, všichni voliči by měli mít svou kůži ve hře. Všichni voliči by měli mít svou kůži ve hře. Pro demokracii je nebezpečné přenechat rozhodování těm, kteří mohou svou volbou hodně pokazit, a přesto neponesou náklady svého rozhodnutí a budou jen zpovzdálí škodolibě sledovat, co jejich hlasy způsobily. Naši občané v zahraničí právo volit už dávno mají a využívají jej. Zvýšení jejich komfortu za hazard se ztrátou důvěryhodnosti volebních výsledků a za hazard s demokracií prostě nestojí. Bylo by to největší ohrožení naší demokracie po roce 1989, protože při vzdálené volbě nelze nikdy z podstaty věci zaručit tajné a přímé hlasovací právo. Jakékoliv vzdálené hlasování je kromě tohoto výzvou k volebním podvodům a odporuje naší ústavě. Můžu jmenovat země, které zrušily korespondenční volbu kvůli podvodům, například Francie. A Francie je země, jejíž součásti se nacházejí po celém světě, například Francouzská Polynésie. To jsou prostě země, které by tu korespondenční volbu, když už někdo, tak měly uplatňovat, ale neuplatňují, protože se podvádělo.
Vážení přátelé, demokracie je založena na svobodných a důvěryhodných volbách. Pokud lidé nebudou věřit, že volby jsou skutečně důstojné, spravedlivé a kontrolovatelné, kontrolovatelné z hlediska toho, kdo volí, a že se pomocí voleb dá změnit vláda z progresivistické na konzervativní nebo z konzervativní na progresivistickou, a pokud ten, kdo byl ve volbách poražen, tu porážku nedokáže přijmout, protože nebude volebnímu mechanismu bezezbytku důvěřovat, jde o začátek konce demokracie v naší zemi - tak si to prosím uvědomte - a současně o začátek jakési zatím studené občanské války. Nedávné události na Slovensku budiž nám hlasitou výstrahou. Já před tím chci velmi důrazně varovat. A pak už nebude cesty zpět.
Vážené kolegyně, kolegové, hlasujme prosím o tomto návrhu tak, abychom toho nikdy v budoucnu nemuseli litovat, abychom před soudem historie a našich potomků obstáli se ctí. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní máme další přednostní práva. S přednostním právem je přihlášena paní místopředsedkyně Schillerová. Dostane slovo. Prosím.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, pochybuji, že se mezi vládními poslanci najde takový, kterému uniklo nelichotivé srovnání hospodářského růstu zemí Evropské unie mezi prvním čtvrtletím 2024 a posledním čtvrtletím roku 2019, neboli srovnání toho, jak se která země hospodářsky vypořádala s bezprecedentní krizí, kterou představila pandemie covidu.
Z této statistiky totiž vyšla Česká republika naprosto nejhůře. Zcela konkrétně, zatímco země jako Kypr, Polsko nebo Bulharsko vyrostly o 10 %, země jako Litva, Slovinsko nebo Rumunsko vyrostly o 8 %, tak Česká republika jako jediná země z celé sedmadvacítky nevzrostla, ale dokonce o jeden procentní bod poklesla. Neexistuje větší obžaloba hospodářské politiky té které země než statistické srovnání, ze kterého vyjde nejenže nejhůře ze všech, ale které ukazuje i její propad nejméně pět let nazpátek. Dohnat tento propad nebude trvat roky, ale spíše celá desetiletí. A cena, kterou za něj zaplatíme, se nepočítá v desítkách, ale ve stovkách miliard korun ročně. Považte, jestliže 1 % růstu HDP znamená v českých podmínkách přibližně 20 miliard korun, pak by například 10% růst, kterého dosáhlo sousední Polsko, generoval na příjmové straně každoročních 200 miliard korun navíc.
Tento tristní výsledek je bohužel dílem vlády, která dovolila, aby se úspory českých domácností za dva pouhé roky vinou nezvládnuté inflace smrskly o více než čtvrtinu. Vlády, která svým nekonáním dovolila, že v důsledku růstu cen nebudou mít české domácnosti podle oficiální prognózy Ministerstva financí ani v roce 2026 reálnou mzdu na úrovni roku 2019. Vlády, která dovolila, že reálné mzdy Čechů poklesly nejvíce ve vyspělém světě. Vlády, která zavinila, že spotřeba domácností je 10 % pod úrovní roku 2019. Vlády, která svými unáhlenými škrty v národní dotační politice zapříčinila, že klíčovým průmyslovým zaměstnavatelům vzrostly v letošním roce náklady na energie o více než 100 %. Vlády, za které se 3 miliony Čechů propadly na hranici chudoby, za které počet klientů sociálních dávek, zejména pak příspěvku na bydlení, dosáhl historicky nevídaných maxim. Raketově roste počet domácností, které dávají na bydlení celou polovinu svého rozpočtu a pochopitelně tak omezují jakoukoliv vedlejší spotřebu, která by přitom mohla naši ekonomiku nastartovat. Máme nejvyšší energetickou inflaci na světě, výběr daní naopak nejhorší nejméně od roku 2012. Jen na nejdůležitější dani, DPH, nedokázala v loňském roce tato vláda vybrat astronomických 24,2 miliardy korun, dalších 12 miliard korun na dani z tabáku a stěží uvěřitelných 46 miliard korun na dani z neočekávaných zisků. Číst a čísla takto posuzovat této vlády ji nekompromisně usvědčují z toho, na co ji pravidelně upozorňuji při každé vhodné příležitosti už 30 měsíců.***
