Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čas. Děkuju. Nyní pan poslanec Patrik Nacher, poté opět jsou přihlášené paní poslankyně Berenika Peštová a Jana Hanzlíková. Stále čeká pan poslanec Kamal Farhan. Prosím.

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já bych chtěl znovu ocenit debatu, kterou jsme tady krátce vedli s panem poslancem Novým, který se na to, mám pocit, jako téměř jediný z koalice dívá opravdu plasticky, a ne tak povrchně. Protože vy, kdybych měl shrnout tu debatu za ty tři dny, to je reakce na pana poslance Kuchaře, vaším prostřednictvím, který teď neposlouchá, tak u těch věcí, které se vám hodí, vy umíte predikovat, co se bude dít za 30 let, úplně přesně. Vy víte, že ušetříte tímhle tím - kolik? - 2,2 % HDP od roku 2050. A tam, kde se vám to nehodí, tak tam řeknete, že to nevíte, jak se to bude vyvíjet. No a to je pak ta debata fakt jako těžká, když vy si to tak jako selektivně vybíráte. Ne. Ta debata je opravdu hlubší.

Vy tady něco ušetříte, ale ve zdravotnictví se prostě bude dávat evidentně víc. To je to, o čem jsme se bavili s panem poslancem Novým. To není tak, jako že jedno opatření znamená izolovaně plus, a nikde jinde vám to jako nevyhřezne. Takhle to prostě není. Není to tak. A buď se o tom budeme bavit opravdu plasticky, anebo budeme hrát to divadlo. Tohleto vy víte přesně, že v roce 2050 něco ušetříte. To je úplně absurdní. Úplně absurdní. Ale tam, kde se vám to nehodí, tak řeknete, to je otevřené, tam je spousta neznámých, to my nevíme. No, tak to pak je opravdu mimoběžná debata.

Takže já bych navázal na poslední větu pana poslance Kuchaře. Ano, má to jít ruku v ruce. A kdyby to šlo ruku v ruce, a to nejde evidentně, tak pak by se to dalo nazvat reformou, protože by se to týkalo všeho. Ale vy jste takhle vzali tu jednu věc, a u těch ostatních říkáte nevíme, co se bude dít za tři, za čtyři, za pět, za deset, za patnáct let z hlediska třeba zdravotního stavu obyvatel.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju pěkně. Nyní paní poslankyně Berenika Peštová, připraví se paní poslankyně Jana Hanzlíková. Prosím.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Navážu tady na poslední větu pana poslance Nachera, a pak zareaguju na vás. Když tady mluvil o těch predikcích, tak já nevím, jestli jste si četl, prostřednictvím paní předsedající, rozsudek Ústavního soudu ohledně důchodů. Jako on tam vlastně krásně píše, že jednou nejsme schopni predikovat, a v dalším odstavci říká, že jsme schopni a musíme vycházet... takhle, že nejsme schopni predikovat, tudíž se odkazuje na to, že může ta škoda nastat, a v dalším odstavci vlastně on píše, že musíme vycházet z tvrdých dat a tak dále. Takže on sám sebe popírá. Jako je to paradox. My se tady bavíme teď obdobně. Jako my něco predikujeme, co bude v roce 2050, a přitom nejsme schopni ani si říct, co bude v příštím roce nebo dalším roce, jaký bude náš rozpočet třeba.

Teď se vrátím k tomu, co jste říkal vy. Je pravda s tou porodností, to jsme tady už říkali, a to jsme řešili. Ano, ta porodnost se musí nastavit, nebo respektive měla by se nastartovat nějakým způsobem. To už tady taky byla velká diskuse ohledně toho. Ale to je to, co říkal ve své podstatě i Patrik Nacher, prostřednictvím paní předsedající. Je pravda, že my se budeme snažit o to, aby lidi byli déle v práci, a pak nám to může vyhřeznout tím, že se nám to zase vrátí ve zdravotnictví, to znamená, že lidi se tam tak dorazí a zhuntují, že pak zase na druhou stranu se nám to přelije do toho druhého systému, protože nám budou čerpat dávky někde jinde. Takže to jsou opravdu spojité nádoby. My v uvozovkách jednu věc vyřešíme, posunuli jsme to, ale na druhé straně si přiděláme úplně jiný problém, protože oni se nám přesunou z jednoho do druhého, protože nám budou zase třeba víc marodit. Jo?

A to, co říkal můj ctěný kolega ohledně těch obezit a všeho, ale ono to není už jenom tím... to je taky problém. Ale v současné době třeba my jsme ta generace, která jak jsem říkala, v tom Ústeckém kraji (Předsedající: Čas, prosím.) jsme měli ty inverze a všechno a ty děti jsou úplně v jiném prostředí. (Předsedající: Čas.) Oni mají lepší predikce, než jsme měli my.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Paní poslankyně! (Poslankyně Peštová: Ano, děkuju.) Děkuju. Dvě minuty utečou opravdu jako nic, ale všichni mají stejný čas. Prosím.

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Také bych ráda zareagovala na pana poslance Kuchaře, vaším prostřednictvím. On tady mluvil o prevenci. A tam samozřejmě se nedá než nesouhlasit. Ale jenom chci připomenout, že já spousty let zpětně jsem vždycky o prevenci velmi bojovala v různých oblastech, nejenom u seniorů. Ale ono bylo vždycky velmi těžké na to sehnat finance, protože ani ta prevence není zadarmo. A bylo to těžké i v dobách, kdy jsme na tom byli ekonomicky mnohem lépe. Tak to je jenom jedna věc.

A vy jste tady zmínil, že musíme přemýšlet o prevenci. To je určitě dobré. Ale vy velmi rychle měníte ten důchodový věk. Takže kdyby tam byla alespoň nějaká přechodová doba... Ale já to tady pořád opakuju, že se to týká skutečně těch padesátidevítiletých lidí. Tam už prostě s tím nic neuděláme. A navíc, co je důležité, tak víme, že za 50 let zpětně se věk dožití ve zdraví téměř neposunul. Takže ono jako ani s tou prevencí v tom asi neuděláme tak velké změny. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní je připravena faktická poznámka v pořadí pana poslance Pavla Bělobrádka, potom Davida Kasala a nakonec se může připravit pan poslanec Jiří Mašek. Prosím.

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji, paní předsedající. Pane ministře, vážení kolegové, kolegové, kolegyně, mně se taky líbí, že když se to hodí, tak říkáte, že nevíme, co bude za 30 let, ale zároveň říkáte, že víte, protože všichni nebudou moct chodit do práce, protože všichni budou úplně zhuntovaní. A jak to víte? Medicína podstupuje dopředu. Budeme za chvilku už přidělávat hlavy jinému tělu, už se o tom píše, budeme vylepšení geneticky, všechno bude skvělé. Na jednu stranu říkáte, že to nemůžeme dopředu vědět. A na druhou říkáte, že vlastně víte, že všichni budou nemocní. Statisíce penzistů teď pořád pracuje. Tak neříkejte, že je to u všech stejné. Tak to prostě není.

A stejně tak je potřeba si říct, že skutečně to, že se prodlužuje věk do důchodu, je otázka medicíny, je to otázka výživy, je to otázka sociální péče. A ta se také nějakým způsobem posunuje. A samozřejmě, co bude za 50 let, za 30 let, to nevíme. To je jistě pravda. Ale nevíme to ani v tom dobrém, ani v tom špatném.

A stejně tak, pokud říkáte, ano, část lidí třeba nemůže pracovat, ale je to také tím, jaký vedou životní styl. O prevenci tady debata byla. Takže když se to hodí, tak jako nevíme, co bude. Ale zároveň víme, jak lidi budou všichni zhuntovaní - a všichni, protože říkáte všichni a tak dále, a už to nebudou moct v tomhle věku, už nikdo nebude moct pracovat a tak dále. Ale tak to jistě nebude. Ne všichni určitě budou moct pracovat. Ne všichni se ho dožijí. O tom přece není žádná debata. Toto je naprosto jasné. To znamená, už nyní... Podívejte se, kolik je lidí, kteří mají výsluhy, kteří chodí dříve do důchodu z nějakých důvodů. I ti, kteří měli třeba těžká zaměstnání, tak spousta z nich dál pracuje - v jiných oborech. Je to v jiných oborech, že pracují. A je potřeba, aby pracovali. Je to v pořádku. Přece nikdo neříká, že když někdo půjde v 67 do práce, jako bude chodit dál do práce jako pokrývač, tak už nemusí dělat přece pokrývače. A my chceme, aby penzisté dál pracovali. Protože ubývá pracovníků? Ubývá!

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čas, prosím. Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec David Kasal, poté pan poslanec Jiří Mašek. A my můžeme přemítat, zda se dostane na pana poslance Kamala Farhana. Prosím.

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Původně jsem chtěl reagovat na kolegu Kuchaře, vaším prostřednictvím, ale budu reagovat na kolegu Bělobrádka. Ono jde o to, ta medicína není jako posvátná kráva, že všechno jakoby dokáže, jo? A musím říct, že řada lidí má relativně malé problémy - a teď se vrátím třeba k těm psychickým záležitostem - a není schopná pracovat. Vezměte si, že máte třeba 2 % autistů. Tak nejenom, že ti nepracují, ale ještě musejí mít svého asistenta a tak dál. Takže já vám jenom dávám počty lidí, kteří jsou a kteří vlastně do toho systému nebudou fakticky přispívat. A na to jsem se právě ptal, jak to je.

A teď ještě s těmi mladými generacemi Z, X, Y, tak jako já se velice často setkávám ve svém okolí, a teď se bavím o medicíně, že mně po pěti letech práce řekne paní doktorka, že je unavená. Tak první věc je, že vám řekne, že nebude sloužit, a další věc je, že jí potom personalisté poradí, ať jde dělat úplně jiný obor. V té chvíli samozřejmě ta medicína půjde velmi dolů, protože ty zkušenosti, které nabýváte těmi lety, kdy tam jste, tak ta medicína se posouvá. Takže tam je otázka, jak ta medicína dál bude kvalitní. ***