Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

My jsme dělali opakovaně studie v některých pracovištích, jedno z nich byla nemocnice, v které jsem pracovávával, než jsem byl v politice, nebo než jsem se stal ministrem, protože ministr nesmí pracovat jako lékař, aspoň ministr zdravotnictví. A my jsme tam hodnotili vlastně nejenom pomocí dozimetru, které obsahují film, asi znáte, ale podle elektronických dozimetrů, které jsou podstatně přesnější dávky, záření kumulativní, měsíční, roční. Současně jsme měli prstýnkové dozimetry, které pak zachytili dávku na ruce. V podstatě ty dávky, které byly pro personál jako takový, který se nepohyboval ve specializovaných provozech, tak byly nulové. Ale ty specializované provozy samozřejmě existovaly, typickým specializovaným provozem je intervenční radiologie, intervenční kardiologie, kde opravdu ten lékař provádí ty výkony v místnosti, kde je ten primární svazek. Ale i tam, kde je ten zdroj záření, není od něho nějakým způsobem zásadně odstíněn, kromě primárních ochranných pomůcek, i ty se změnily. Zástěry, které já jsem kdysi nosíval vážily několik kilogramů, spíš deset a více, dneska ty zástěry jsou velmi lehké, ale mají daleko vyšší ochranné faktory, ale to bych byl příliš v detailu.

To znamená tady bude potřeba posuzovat individuální riziko a bezesporu jakési riziko u lékařů nebo u zdravotníků, kteří například aktivně provádějí intervenční výkony na srdci, nebo intervenční výkony na mozku a opravdu jsou celý den v těch vyšetřovnách, nebo řadu dnů v těch vyšetřován, kde je skiaskopický provoz, tak tam to riziko musí být posuzováno zcela jinak. Ale to paušální riziko toho ionizujícího záření, které bývalo v dobách, kdy já jsem nastupoval, tak dneska opravdu takovéhle není a prakticky většina toho provozu to riziko nemá. To neznamená, že je potřeba to nebezpečí stále sledovat. To neznamená, že to nebezpečí ionizujícího záření na nedeterministické účinky není potřeba pořád kontrolovat, není potřeba nosit dozimetry. Ale to všechno probíhá, proto máme ty ochranné pomůcky.

A poslední, co bych k tomu chtěl říct. Ona se ta situace výrazně třeba v tom oboru toho ionizujícího záření změnila. Dneska (nesrozumitelné) a tak tedy jednotlivé služby a koneckonců kvůli tomu máme národní radiologické standardy, atomový zákon. Daleko více se soustředí na ochranu pacientů, daleko víc se soustředí na to, aby se snižovala dávka, kterou dostává pacient při CT vyšetřeních a nahrazujeme jí jinými metodami jako je magnetická rezonance a ultrazvuk, a to je to, na co teď se výrazně upozorňujeme. Já se omlouvám, ale využil jsem toho, že ta debata je opravdu velmi pro mě zajímavá a odborná, omlouvá se za tady toto zdržení. Za sebe mohu slíbit, že Ministerstvo zdravotnictví pro oba výbory nachystá materiály a předloží ta data tak, abychom o nich mohli seriózně diskutovat, protože se domnívám, že ve většině poslaneckých klubů, nebo pravděpodobně ve všech, byť některé jsou řekněme menší, tak ta statistická pravděpodobnost je tam nižší, jsou odborníci, kteří jsou schopni k těm jednotlivým věcem fundovaně mluvit a proto bude dobré, když profesor Dušek a odbor hlavní hygieničky, tedy Matyáš Fošum, pan magister Matyáš Fošum, nachystají materiály, které budete moct jaksi debatovat, diskutovat a konzultovat. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Igor Hendrych. Prosím, máte slovo.

Poslanec Igor Hendrych: Děkuju za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já rovněž využívám toho, že tady vidím pana ministra zdravotnictví. Já jsem už tady vyzýval ho několikrát, že bych rád slyšel od něho nějaká stanoviska. On tady mluvil o tom, že odborníci by mohli přijít na výbory a vysvětlit některé věci, které se týkají vlastně této novelizace. Mě by ale zajímalo v téhleté chvíli, pane ministře, jaké je vaše stanovisko k námitce Ministerstva zdravotnictví v rámci připomínkového řízení... pan ministr mě neposlouchá, to nevadí..., ve které se píše, že nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v dalších letech. To je připomínka Ministerstva zdravotnictví, jehož vy jste šéfem. A já jsem tady už několikrát hovořil o tom, že by mě zajímalo vaše stanovisko k tomuto stanovisku, protože vy jste jako tím hlavním šéfem toho oboru. Jestli je to i vaše stanovisko, nebo jestli se od tohoto stanoviska distancujete. V případě pokud se distancujete, tak proč se distancujete? To je důležité, a myslím, že by bylo vhodné, aby to zaznělo právě na těch výborech. Předpokládám, že se to bude probírat určitě na výboru pro sociální politiku, jehož jsem členem a rád bych slyšel argumenty odborníků.

A já předpokládám, že tohleto odůvodnění bylo skutečně na základě nějakých odborných vědeckých poznatků medicínských, že to nebylo jako vystřelené jen takhle od pasu a že k tomu byly skutečně využívány prostě nějaké empirické vědecké poznatky. Mimochodem těch výhrad Ministerstva zdravotnictví tam bylo vícero, mám málo času, nebudu je číst, vy o nich určitě víte. Ale speciálně mě zajímá v tuhletu chvíli tenhleten konkrétní. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní další faktická pan poslanec Brázdil, poté pan ministr Válek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji za slovo. No taky jsem čekal, já jsem utíkal sem, říkal jsem: Pan profesor Válek, pan ministr Válek řekne, tak nám teď řekne, proč je to vlastně hloupost, čekal jsem. Přece není možné jít v sedmdesáti nebo jít po sedmdesáti makat s očima, kdy nevidíte pomalu, kdy máte čočku, kdy máte na hraně vůbec (nesrozumitelné), kdy se klepete, kdy máte spoustu, spoustu fyziologických vlastně... ten organismus je už dávno po zenitu. Tak jsem myslel, že teď bude ta diskuse. Čekal jsem, že tady bude spíš argumentace, proč to je špatně. A my to víme. My doktoři moc dobře víme, že není možné prostě fungovat v 61 letech, kdybych neměl brýle, tak pomalu nepřečtu nic. Tak teď ztratíte brýle, tak nebudu moci zachraňovat, nebo co? Tam je spoustu omezení. To jsem čekal.

Jasně, Japonsko je fajn. Japonsko... vůbec jsem o tom nic nevěděl, mně je celkem jedno Japonsko. Já jsem chtěl vědět právě ty argumenty k tomu, že není možné prostě to donekonečna posunovat tu hranici odchodu do důchodu. Ne z pohledu toho, že to bude stát peníze, nebo co. Já jsem chtěl jenom čistě ten medicínský, fyziologický, patofyziologický, něco vysvětlit. No jasně, Ministerstvo zdravotnictví říká, to je hloupost. Víc jak 65, třeba bych čekal 66 a půl, protože to je sofistikovaně vyjádřené. Ne, ne, ne... což jsem se nedozvěděl. Ale jinak Japonsko bylo dobré.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan ministr Válek, poté pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Ta námitka říká to, co říká. Opravdu nelze donekonečna prodlužovat průměrný věk odchodu do důchodu, to nelze opravdu donekonečna. A vždycky to musí souviset s tím, jak se prodlužuje ten průměrný věk obyvatel a jak se prodlužuje průměrný věk ve zdraví. A my jsme také zdůraznili, to tam také je, že musíme výrazně podporovat prevenci a musíme výrazně podporovat obecně program prevence. I proto vzniká Rada vlády pro Public Health, pro veřejné zdraví, a pro to veřejné zdraví Public Health je jedna z priorit mé i této vlády.

A právě olomoucká univerzita - já se omlouvám, že teď nejsem schopen říct, ale určitě na těch výborech ta debata takhle podrobná bude - dělala výzkum, o který jsme požádali a právě z dat, které připravil ÚZIS, vycházelo pak doporučení u útvaru hlavní hygieničky. A samozřejmě z logiky věci - a tady já s panem poslancem Brázdilem, vaším prostřednictvím, naprosto souhlasím. Pokud člověk přijde v pětašedesáti o zrak, anebo nevidí, tak pochopitelně nemůže pracovat. Ale možná ho překvapím průkopnických tvrzením, když o ten zrak přijde v padesáti, také nemůže pracovat. A možná ho zaskočím informací, že v osmnácti, pokud přijde o zrak, je to taky problematické pracovat. Tady to úplně nesouvisí s tím, v kolika letech o ten zrak přijde, ale jaký je jeho zdravotní stav. A těžce nemocný člověk, bez ohledu na to jaký má věk, člověk, který má zdravotní problémy, tak opravdu v řadě případů nemůže pracovat, nemůže vykonávat povolání například po nějakém úrazu a dalších věcech, s onkologickým onemocněním, které vykonával předtím, ale to úplně nesouvisí s věkem. Dneska - a to si myslím, vaším prostřednictvím, se s kolegou Brázdilem shodneme (Předsedající: Čas.), medicína už dlouho nemluví o věku, ale mluví o Karnofského indexu. A o tom se bavíme i v tomto zákoně. ***