Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(22.00 hodin)
(pokračuje Iveta Štefanová)
Důchodový systém nemůže být nikdy jiný než průběžný. A ty úvahy o komerčních pojistkách jsou zcela zcestné, což dostatečně potvrdila právě i tato vláda, která zapříčinila gigantickou inflaci a statisícům důchodců, ale i všem občanům znehodnotila jejich úspory. Účel státního důchodu je jediný, a to zajistit důstojný život lidem, kteří se už sami uživit nedokážou, buďto kvůli stáří, nebo pro zdravotní indispozice. Primárně proto musíme nastavit minimální výši důchodů tak, aby si lidé z něj zaplatili své základní potřeby, aby z něj zaplatili nájem, jídlo, šaty, v neposlední řadě samozřejmě i léky a možná i minimální kulturu a společenský život.
Nejméně druhé nebo třetí období zde SPD navrhuje zavedení minimálního zaručeného důchodu alespoň na výši hranice chudoby, nejlépe na hranici minimální mzdy. To je to nutné, praktické opatření, aby si důchodci z toho mohli zaplatit důstojný život. Je naprosto absurdní, ale živý argument, že nejsou a nebudou peníze na důchody. Vedle toho stát vyhazuje stovky miliard jinam.
Vy tu dnes předkládáte, vydáváte za reformu opatření, kterým lidem znemožníte jít do důchodu v 65 letech a důchody se začnou tedy vyplácet později a později. Je naprosto evidentní, že v 60, v 65 letech, v 70 letech člověk rozhodně nemá fyzičku tak, jako ji měl ve 30 nebo ve 40 letech. A upřímně, ani já si neumím představit, že bych v 65 letech vydržela plný provoz 8 hodin na nohou nebo že bych zvládla nějakou náročnější manuální práci. Starší člověk má samozřejmě i horší veškeré motorické schopnosti, hůře se koncentruje, má pomalejší reakce. Takže nutit například, aby šofér kamionu jezdil ještě v 70 letech, je přímo hazard. Znám samozřejmě a umím si představit zdravé a intelektuálně schopné jedince, což jsou ale výjimky. A plošně platí, že člověk nad 60 let nemládne, a samozřejmě jeho stav se rok od roku bohužel spíše zhoršuje.
Operuje se tu s věkem dožití a jakou dobu pak stát musí staré lidi živit. Průměrný věk dožití u mužů je u nás asi 76 let a to znamená, že průměrný muž by tedy měl v budoucnu důchod deset let a i méně let. Jenže podle dostupných údajů naději na dožití ve zdraví by v roce 2019 v České republice měly ženy zhruba do věku 64 let a muži do 62 let. Pokud bychom tedy chtěli lidem umožnit, aby alespoň jeden či dva roky si žili v důchodu ve zdraví, museli bychom věk odchodu do důchodu dokonce snižovat.
A já si skutečně myslím, že cílem by mělo být nezvyšovat věk odchodu do důchodu, ale zefektivnit naopak chod státu tak, aby toto nebylo nutné. Řešení udržitelných důchodů je prostě třeba řešit na více rovinách. Stát se prostě musí naučit navyšovat příjmy jinak než jen zvyšování daní a snižovat výdaje jinde než jen na důchodech. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji vám, paní poslankyně. A nyní, jak již bylo avizováno, pan poslanec Jiří Mašek. Připraví se pan poslanec Zdeněk Kettner posléze. Pane poslanče, ujměte se slova.
Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k současným změnám důchodového systému, které často bývají prezentovány jako reforma. Pokud považujeme úpravu několika parametrů za dostatečnou pro název reforma, to opravdu nevím. Ovšem z pohledu teorie by reforma měla znamenat zásadní změnu ve fungování určitého systému, což v tomto případě nenastává. Já osobně bych to tedy reformou rozhodně nenazval. Devalvujeme tím význam tohoto pojmu a nedáváme dobrý příklad pro budoucnost, kdy možná někdo s opravdovou reformou důchodového systému přijde.
Strašení tím, že se naše děti ve stáří budou muset postarat samy o sebe, je nepodložené. A aby k tomu došlo, musela by se ekonomika státu totálně zhroutit, protože na důchody být musí. Je to základní funkce státu. Vždy budou lidé v důchodu a ekonomicky aktivní populace. Pokud příjmy důchodového systému nebudou v budoucnu dostatečné, není nic špatného na úvaze, že tam dodáme peníze odjinud. Mimochodem, o tom jsme se tady v rámci faktických opakovaně včera a dnes bavili.
Můžeme hovořit o vyšších výnosech z daní nebo tvrdším zdanění zahraničních konglomerátů, které odvádějí kapitál do zahraničí. Můžeme mluvit o úsporách na výdajích. Ale určitě bychom měli mluvit o zvyšování výkonnosti ekonomiky státu, o opravdu důsledné digitalizaci a automatizaci. A určitě se bude ukazovat, že lze generovat příjmy i touto formou, kdy bude třeba klesat účast pracovníků na naplňování důchodového účtu.
Expremiér Špidla říkal, že zdroje jsou, a měl pravdu. Dodnes jsme třeba zahraniční společnosti adekvátně nezdanili. Dnešní situace je zkreslená tím, že podporujeme samozřejmě Ukrajinu, vydáváme peníze na zbrojení, nakupujeme munici, drahou armádní techniku. Tak samozřejmě to náš státní rozpočet také zatěžuje.
Pro dobré fungování důchodového systému je klíčová kvalitní propopulační politika. O tom jsme se tady dnes opakovaně také bavili. Současný systém však demotivuje nízkopříjmové lidi od práce a vysokopříjmové od zakládání rodin. A opatření pro změnu tohoto stavu se důsledně nedělají.
Vláda se vydala úspornou cestou, avšak tato úspora vlastně nic nepřinese. Představitelé vlády budou moci chodit do médií a říkat, že se snaží. Ve výsledku je ta situace pro lidi fakt ale zhoršená. Propopulační politika by měla být zaměřena na vzdělanější lidi, kteří odkládají v současnosti rodičovství. Musíme se zaměřit nejen na peněžní dávky, ale i na nepeněžní formy podpory těchto rodin s dětmi.
Ministr Jurečka ubezpečil současné důchodce, že se jich navržená opatření nedotknou. Všichni ale víme, že to není pravda. Ta opatření se jich již dotkla zmíněnou tisícikorunou na valorizaci. To už nastalo a neodstane to. To znamená, že teď tisícikoruna měsíčně minus se s každým důchodcem potáhne až do konce života. Budou to financovat přitom střední a vysokopříjmové skupiny, což odporuje principu zásluhovosti a podporuje nesolidaritu.
Skutečná reforma by vyžadovala podstatné změny penzijního systému jako celku. Reformní by byl například ten druhý pilíř, který podporoval vysokopříjmové skupiny. Reformní kroky by měly vést k tomu, aby důchod více akcentoval zásluhovost, což ale není politicky populární. Samozřejmě ten další pilíř by měl být s garancí státu.
A teď bych si dovolil - pan ministr tady, tuším, teď není - (Reakce v sále.) promiňte, pane ministře, omlouvám se - ale použiji materiál vytištěný ze stránek Ministerstva práce a sociálních věcí, kde nás ministerstvo informuje o důchodové reformě. Hned v záhlaví reformy důchodového systému se píše: "Složme se, aby se z toho naše děti nesložily. Změnu systému musíme provést co nejdříve. Jinak se naše děti férového důchodu nedočkají." Čili malinko postrašení a jdeme do toho. "V České republice funguje takzvaný plně průběžný důchodový systém," tam vysvětlují ministerští úředníci. "To zjednodušeně znamená, že pracující lidé, kteří do důchodového systému přispívají, ať už jako zaměstnanci nebo OSVČ, financují penze svých spoluobčanů v důchodovém věku." ***
