Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(19.20 hodin)
(pokračuje Josef Kott)
Omezením reformy na první pilíř dáváme lidem jasný signál, že se v podstatě mají spolehnout pouze na peníze od státu, které, jak vy říkáte, pokud se neudělá reforma, tak nebudou. Dostatečně nemotivujeme ekonomicky aktivní lidi, aby si spořili na stáří, nevysvětlujete jim, proč je to důležité a proč by to měli dělat už skutečně mladí lidé.
Další věc, která mě v této souvislosti velmi trápí a nedokážu ji pochopit, je způsob, jakým tu vaši důchodovou reformu komunikujete s veřejností. Nevím, zda vám to dochází anebo je vám to úplně jedno, ale slova, která používáte a styl, jakým navrhované změny prezentujete jako nevyhnutelné, velmi rozdělují společnost. O tom tady byla vedena dlouze debata, ale i já se domnívám, že vyvoláváte v lidech dojem, že nevyrovnaný rozpočet je vina našich důchodců. V podstatě říkáte, že proto, že se důchodcům vyplácí velké peníze, nejsou peníze na jiné věci, například na rodičovské příspěvky. Jenže je potřeba si uvědomit, že důchod není milodar, důchod není žádná sociální dávka. Je to nárok člověka za celoživotní práci pro společnost, za to, že pomáhal rozvíjet naši zemi, podílel se na naší ekonomice, odváděl peníze do společného rozpočtu a výše důchodu má vždy souvislost s počtem odpracovaných let, s výší příjmu, s výchovou dětí a tak dále, což znamená také s částkou, kterou do systému člověk, jak jsem řekl, odvedl. Částky, kterou člověk odvedl v době ekonomické aktivity do společného postupu, jsou ve většině případů vyšší, než které pak z důchodového systému jsou čerpány. Používat rétoriku, že náš rozpočet je zatížen vyplácenými důchody a nejsou tak peníze na další věci, je dle mého názoru nemorální a hlavně opět velmi polarizující, jakoby těch věcí, které naši společnost rozdělují, bylo málo.
Co je pro mě dalším citlivým bodem, je to, že vámi navrhované změny se dotýkají stávajících důchodců a již nastavených parametrů, a tím bodem je valorizace penzí. Můžeme začít mimořádnými valorizacemi. Osobně si myslím, že mimořádné valorizace jako nástroj proti inflaci jsou velmi fungujícím nástrojem a pokud by vláda dokázala efektivně čelit inflaci, což tedy si myslím, že tomu tak není, nemusela by vyplácet v mimořádných valorizacích tak velké částky a nemusela by se obávat toho, že na důchody nebude mít peníze. A tím bychom se vyhnuli absolutně nesmyslnému projednávání snížení mimořádných valorizací ve stavu legislativní nouze. O tom, že máme rekordní inflaci a jaké platí ustanovení v zákoně ohledně valorizace penzí, jsme věděli dlouho dopředu a nic jste s tím nedělali. Mohli jste na podzim přijít s řešením, které by se projednalo v normálním legislativním procesu. S naší stížností jsme sice u Ústavního soudu neuspěli, ale minimálně morální stránka vašeho jednání je stále k diskusi. Navíc navrhujete mimořádné valorizace úplně zrušit a nahradit je mimořádným příspěvkem, což je za mě další nepochopitelný nesmysl. Opět zde musím zopakovat, co jsem už řekl, a to, že důchody nejsou sociální dávka a nemůžeme tak valorizaci nahradit kvazisociální dávkou. Navíc výše příspěvku bude zásadně nižší než případná mimořádná valorizace a tím opět bereme důchodcům jejich peníze. Navíc navrhovanou úpravou prodloužíte interval mezi dobou valorizace a dnem, kdy důchodci dostanou reálně přidáno.
Další úprava, kterou navrhujete v oblasti valorizací, je způsob výpočtu řádné valorizace. Nyní se důchody v rámci řádné valorizace zvyšují o celou inflaci a o polovinu reálných mezd. Váš návrh však počítá se zvyšováním o celou inflaci, ale pouze o jednu třetinu reálných mezd namísto stávající poloviny. Toto může a bude mít určitě velký dopad na prohlubující se rozdíl mezi výší důchodů a výší mezd v případě, že nebudeme mít tak velkou inflaci. Mzdy totiž porostou rychleji, ale důchody už tak rychle určitě ne a opět tím dojde ke zvětšení propasti v životní úrovni pracujících obyvatel a důchodců. Touto úpravou se vracíme, myslím si, daleko před rok 2018, takže za mě je toto krok zpět.
Dalším velkým tématem, které rezonuje celou společností, nejen mezi staršími generacemi, ale už i mladými lidmi, je zvyšování věku odchodu do důchodu. Navrhované zvyšování je velmi nespravedlivé. Každý ročník má podle nového návrhu odcházet jinak. Hranici odchodu do důchodu chcete navázat na dobu dožití, ale pojďme si říci, zda doba dožití, ať v jakémkoli fyzickém či psychickém stavu, je tím správným ukazatelem. Delší dobu dožití nám umožňuje dokonalejší lékařská péče, ale nejde ruku v ruce s aktivním způsobem života.
Pak jsem zde měl ještě věci, které pan ministr zodpovídal. To jsou věci týkající se rizikových faktorů, takže to vynechám a ještě bych se chtěl podívat na jednu záležitost, a to jsou právě ta odpracovaná léta. Jestliže teď ve spoustě odvětví nejsou vítáni lidé kolem šedesátého roku a pokud přijde šedesátiletý zaměstnanec o práci, je nyní těžké ho v mnoha případech vrátit zpět na pracovní trh. A v případě, že projde váš návrh a přijde o práci člověk v 64 letech a bude mít před sebou ještě čtyři léta k odpracování, bude téměř nemožné ho znovu na pracovní trh uplatnit. Budeme člověka v 64 letech rekvalifikovat? Bude pak zájem o takového člověka, pokud bude rekvalifikovatelný, nebo se prostě smíříme s tím, že ho odsoudíme k pobytu na úřadu práce a odsuneme ho zpátky do sociálního systému? Nehledě na to, že mu pobyt na úřadu práce v posledních pěti letech moc nepomůže ke zvýšení následného důchodu. Trvale se mu sníží důchod i přesto, že celý život tvrdě pracoval. A mohli bychom zde i rozvinout debatu o tom, jak propracovaný systém rekvalifikací zde máme a jaké rekvalifikační kurzy by takový člověk byl vůbec schopný absolvovat, aby pak danou činnost mohl dalších několik let vykonávat.
S nemožností dále pracovat tak velmi úzce souvisí i předčasný důchod, ať ze zdravotních důvodů či z důvodů dlouhodobé neuplatnitelnosti na pracovním trhu. Nová podmínka 40 let minimální doby pojištění pro nárok na předčasný důchod a možnost odejít do předčasného důchodu nejdříve tři roky před dosažením řádného důchodového věku, mohou být pro mnohé velký problém a v podstatě nedosažitelnou metou. Nedej bůh, aby během celého svého profesního života se takovému člověku stala nějaká nemilá událost a získal by tím třeba tři roky, které by se nepočítaly jako náhradní doba pojištění. Takový člověk by neměl šanci odejít do předčasného důchodu přesto, že by celý život poctivě pracoval.
Ještě na závěr si dovolím krátkou rekapitulaci z hlediska dopadu vašich parametrických změn na rozpočet. Prezentujete vaši reformu jako úsporu pro státní rozpočet. Uleví sice na první pohled důchodovému systému, to znamená nebudete vyplácet tak vysoké důchody a budete je vyplácet menšímu počtu oprávněných lidí, ale lidi zase překlopíte, jak už jsem zde řekl, do sociálního systému, budete jim muset vyplácet sociální dávky, platit podporu v nezaměstnanosti a platit výše citované rekvalifikace. Ještě složitější důchodový systém si bude žádat více administrativních pracovníků, které bude muset stát znovu zaplatit. A v neposlední řadě, a podle mého názoru půjde o velkou finanční zátěž, se pozdější odchod odchodu do důchodu projeví i na zdravotním stavu starší populace, která tak bude významnějším způsobem čerpat lékařskou péči a stát bude v oblasti zdravotnictví muset rozpočet naopak velmi zvyšovat.
Moje otázka ještě zní, proč volíte tuto nejjednodušší cestu, proč se snažíte selhání hodit na jednu z nejohroženějších skupin obyvatel a proč se nesnažíme společně hledat a hlavně najít udržitelnou cestu. Uvědomme si, že pokud protlačíte všechny vámi navrhované změny na sílu, pokud nebude dohoda napříč politickým spektrem, bude se to za pár let, jak už jsme zde několikrát slyšeli, určitě měnit.***
