Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(18.20 hodin)
(pokračuje Igor Hendrych)
Chtěl bych se zeptat, ale vyloženě teď věcně, to není nic politického. Když se podívám do zákona o ochraně veřejného zdraví, kde je v § 37 kategorizace prací, tak čtu v odst. 2, že o zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán veřejné ochrany zdraví, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, a žádost předkládá osoba a tak dál. Jinými slovy zaměstnavatel předkládá tu žádost o tom, kdo bude v té třetí nebo čtvrté kategorii.
Vzhledem k tomu, že v té třetí kategorii budou tedy jenom někteří zvýhodněni předčasným odchodem do starobního důchodu, tak se ptám, co když tu žádost podle dikce toho zákona zaměstnavatel nepředloží? Protože ten procesní postup by měl být takový, že žádost předkládá osoba, která zaměstnává, dále jen zaměstnavatel. Následně o zařazení do těchto prací rozhoduje krajská hygienická stanice na příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, což je tedy ona.
Tak mě jenom zajímá procesně, jestli máte promyšleno a jak by to tedy případně bylo, kdyby se ten zaměstnavatel zdráhal ty osoby tam nahlásit už jenom proto, že mu třeba budou chybět v té firmě? Může se stát, že bude mít zaměstnanců málo a může se pokoušet třeba tady tímhletím způsobem z toho uniknout, nevím. Mělo by to být asi nějak ošetřeno. Ale možná, že to nějak promyšleno máte, tak mi na to odpovíte. Pokud ne, tak se na to určitě budu ptát na výboru pro sociální politiku, jak je to myšleno, jak je to dotaženo. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní faktická poznámka pana ministra.
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Samozřejmě tady to potom konkrétně doplním. Ale dneska standardně v okamžiku, kdy tam máme výroby, které mají náročnější provozy právě z hlediska rizik zdraví, tak jsou to samozřejmě výroby, u kterých je daleko větší koncentrace i kontrolní činnosti dozorových orgánů, jak z (nesroz.), tak i právě z hygieny. Takže tady tyto provozy jsou pod výrazně větší kontrolou. Kdo jsme působili v nějakých firmách - já třeba v minulosti také - kde podobné provozy a podobní zaměstnanci byli, tak víme, že kontroly se opravdu na tyto firmy zaměřují s větší četností. Takže není pravděpodobné, že by tady byla nějaká firma, která by si tuto svoji zákonnou povinnost byla schopna dlouhodobě neplnit. To je jedna poznámka.
Druhá poznámka. V rámci sociálního dialogu mezi firmami a odbory je dneska, řekl bych, poměrně velká shoda a spolupráce na tom, že téma bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je mimochodem tedy ze státního rozpočtu podporovaná aktivita. Jsou tady projekty, které společně dokonce dělají obě dvě tyto skupiny sociálních partnerů právě na to, aby se zaměřovaly na zlepšení podmínek, eliminaci zdravotních rizik, dopadů na lidské zdraví a podobně. Samozřejmě toto podrobně rozeberu na sociálním výboru.
Ještě poznámka, že tento mechanismus - to říkali i sami zaměstnavatelé a odbory - s tím, jak je tam zvýšeno 5% pojistné, tak vlastně bude některé firmy, které třeba dneska úplně technologicky nejsou tak daleko, kde by mohly být z pohledu inovace výroby, technologie a větší ochrany zdraví toho člověka, tak to vlastně bude působit demotivačně pro to, aby ty firmy v tomhle byly víc inovující. Protože prostě pro ně personální zátěž personálních nákladů vytváří tlak na to, aby si vyhodnotily, zdali tam, kde třeba s tou investicí váhaly nebo ji dlouho odkládaly, není pro ně ekonomický efektivnější následně udělat takové investiční úpravy, aby neplatily trvale 5, 10, 15 let vyšší náklady na tom pojistném.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Hendrych, prosím.
Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za odpověď, pane ministře. Já tomu vcelku rozumím. Myslím si, že to rozdiskutujeme skutečně podrobněji na tom výboru, ale ještě taková krátká poznámka nakonec. Myslím si, že teoreticky by se mohlo stát, že by šlo v některých případech o konkrétní profese, které jsou někde na hraně nebo jsou jaksi "sporné" z výkladu toho zákona, tak jestli by nestálo za to, když už tedy do něčeho takového jdete, i nějakým způsobem upravit ten § 37 zákona o veřejném zdraví do budoucna. To je spíš takový podnět, aby to bylo možná jasnější tady v tomhletom. Ale nechám si to rád na ten náš výbor. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní se vracíme k obecné rozpravě, do které je přihlášen pan poslanec Zlínský. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážení pánové, vážené dámy, já jsem si taky připravil poměrně obsáhlé vystoupení na toto téma. Přiznám se, že nejsem odborník na důchodovou reformu, a i když jsem tady vystupoval v těch faktických poznámkách, tak jsem se soustředil nebo soustředím ve svém vystoupení na dvě zásadní věci, které považuji za nesmírně důležité, a které ta důchodová reforma odhalila.
Myslím si, že to, co to odhalilo, je jakýmsi semínkem zkázy západních civilizací. My si to moc neuvědomujeme a neděláme pro to dost a nevěnujeme tomu dostatečnou pozornost. Tím semínkem zkázy je takzvaná demografická deklinace neboli úpadek původní populace v rámci demografického přechodu. Abychom si rozuměli, tak vám vysvětlím, co je to demografický přechod. Je to proces významné změny demografických vlastností západních společností, který proběhl přibližně mezi roky 1965 až 85 v severní a západní Evropě a ve zbytku Evropy, to znamená ve střední a východní, s mírným zpožděním. Je charakteristický především výrazným poklesem porodnosti a bohužel ten pokles je tak vysoký, že je pod hranicí prosté reprodukce těchto populací. Porodnost tak nestačí populaci obnovovat, takže postupně vymírá.
Tato demografická deklinace je fenoménem většiny rozvinutých společností a do velké míry souvisí se zvýšením sociálního a společenského statusu ženské populace. Už jsem o tom tady mluvil a nic proti tomu tedy nemám. Jsem rád, že se zvyšuje sociální a společenský status ženské populace, ale tak, jak to bývá, každá věc, která přinese něco dobrého, přináší i něco špatného.
Difertilní ženy jsou schopny prostřednictvím antikoncepčních prostředků samy rozhodovat o početí svých potomků a mnohé z nich dávají přednost své kariéře, domácím mazlíčkům a životním požitkům před plozením potomků, které je zatěžuje značným diskomfortem a omezuje v jejich životních zájmech. To tu také bylo včera večer i dnes dopoledne diskutováno. Nakonec teď má dcera čerstvě narozeného syna, tak vím, jaké s tím má trable a starosti a jaký je to pro ní diskomfort. Bohužel je pravda, že tak to příroda vymyslela, že rodit a vychovávat děti je pro ně značný diskomfort, bohužel.
Tento trend je dle mého názoru jeden z hlavních sebedestrukčních prvků života v blahobytu, kromě dalších prvků, jako je úpadek racionality, pozitivní kreativity, a s velkou pravděpodobností, jak tvrdí někteří odborníci, intelektu a rozvoje genderové fluidity. Obzvláště je tento sebedestrukční rys patrný u společenských elit. Pokud budou tyto sebedestruktivní trendy nadále trvat a nebudou vratné, tak s velkou pravděpodobností dovedou rozvinuté společnosti k vážným celospolečenským a civilizačním krizím s možnými katastrofickými následky.
Teď uvedu nějaké konkrétní věci. Velmi znepokojivé je, že se další vlna poklesu obyvatel v zemích Evropské unie, včetně České republiky, objevila v době pandemie, aniž by byla někde dostupná věrohodná analýza tohoto stavu. Pokles počtu narozených dětí a úhrnné plodnosti se týká také České republiky, jak jsem řekl. V porovnání s rokem 2021 došlo k 18% poklesu počtu narozených dětí v roce 2023. Dle nedávného článku z Hospodářských novin tento trend pokračuje i v prvním čtvrtletí roku 2024, kdy došlo k poklesu o dalších 6 % oproti prvnímu čtvrtletí roku 2023.
Z toho vyplývá, že příčina, která tento fakt způsobuje, je stále aktivní, ale bohužel pro nezájem kompetentních míst je stále neznámá. ***
