Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(17.40 hodin)
(pokračuje Miloslav Janulík)
Ale já tady žádnou prorodinnou politiku nevidím. Všecko jste proškrtali, nebo co můžete, škrtáte, natahujete teď ruce na peníze krajů a obcí, protože samozřejmě tam ještě nějaké jsou. To, že jste rezignovali na výběr daní a všeho, zeptejte se lidi z finančního úřadu, kteří vám řeknou, že takové propady ve výběru to nikdy nezažili. Takže já to jako nevidím moc perspektivně. Ale toto, přátelé, toto bude jeden z dalších hřebíků do vaší rakve, protože ti lidi si to vyhodnotí po svém a my jim samozřejmě zagarantujeme to, že jestliže nás zvolí, tak prostě ta hranice bude 65. A já se tady nechci pouštět, protože na rozdíl od vás jsem to studoval, do délky života, té kvality života. To, že my už od 62 jsme nemocní, že vlastně pracuje jenom zlomek těch lidí, kteří by teoreticky pracovat mohli nebo chtěli, ani třeba nechtějí pracovat. Proč by měli pracovat vlastně? Proč se tady o tom bavíme? Oni prostě, když člověk odpracuje, tak to ten systém funguje. Říkám, kdybychom byli pustý ostrov a někde okolo nás nic nebylo, ale když se člověk podívá přes hranice, tak vidí, že to prostě funguje. Takže asi někde děláte chybu! Celá léta někde děláte chybu, protože vy jste konkrétně třeba vy, lidovci, jste v podstatě v každé vládě, takže pořád jako děláte nějakou tu stejnou chybu, když to tedy může fungovat jinde, proč to nemůže fungovat u nás? Zkuste to těm lidem vysvětlit.
Toto jste voličům neslibovali. Premiér říkal ne, ani ťuk, nezvedneme hranici nad 65! A pic ho, jo? Takže to už dneska, jemu už se nedá věřit ani dobrý den. Když mi řekne dobrý den, podívám se, jestli není venku tma. Takže prostě je to slepá ulička. Já bych vám doporučoval fakt jako probrat, protože přece to dobře víte, ani politicky to není průchodné, protože když to nemáte probrané zeširoka, a všichni vám řeknou, že to asi není úplně to správné ořechové, no tak prostě byste to neměli tlačit na sílu, provalit to stoosmičkou a říct dobře, hotovo a uvidíme.
Mohl bych pokračovat hodiny, hodiny, ale nechám kolegy, jsou tam ještě mraky přihlášených, aby vyargumentovali svoje. Ale já jsem jenom chtěl odklonit tu pozornost od těch čísel a říct vám, že jsme tady pro lidi. To slovo poslanec je, že nás sem poslali, abychom pro ně něco udělali. A toto tedy pro lidi rozhodně není.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan ministr Marek Výborný a poté v obecné rozpravě je přihlášena paní poslankyně Adámková. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty.
Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Děkuju, paní místopředsedkyně. Já jsem při podpisování pracovních materiálů na jedno ucho poslouchal oba dva pány předřečníky a jako já myslím, že k tomu stačí jedna věta. Srovnejte si to, co tady zaznělo z úst pana poslance Janulíka a co tady zaznělo z úst pana poslance Kubíčka. Tak já myslím, že na jedné straně to byly věcné kritické argumenty opřené o fakta, o čísla, z druhé strany to byla naprosto neuvěřitelná snůška slov útočících na bezpečnost našich občanů a další zcela nesmyslné argumenty. Já to nechci dál rozvíjet. Chci říct jedno, pane poslanče Kubíčku, prostřednictvím paní předsedající, děkuju vám. Protože takhle má vypadat parlamentní debata. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan ministr Jurečka, poté paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty.
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já se omlouvám, je škoda, že kolega, pan poslanec Janulík, nevidím ho, odešel, chtěl jsem na něho reagovat ve své faktické. Tak já se vrátím, asi tady včera nebyl, tak udělám jenom rychlou rekapitulaci kroků, které posunují pozitivní změny pro podporu rodičů. To znamená, bavíme se o zavedení zkrácených podporovaných úvazků, bavíme se o daleko větší flexibilitě v čerpání rodičáku, bavíme se o krocích, které jsme udělali teď na jednání vlády v rámci novely zákona o dětských skupinách, aby ty kapacity tady konečně po 30 letech byly. Aby ten rodič měl možnost, že bude mít garantovanou péči o dítě předškolního věku.
Bavíme se o úpravě sociálního systému, kdy jsme zvyšovali jednak přídavek na dítě, mimořádná pětitisícikoruna pro rodiče v době vrcholící ekonomické krize. A já jasně říkám, že také usiluji zase po letech o zvýšení slevy na dítě, protože ta, jelikož je stanovena zákonem nominálně v zákoně o dani z příjmu, tak klesají hodnota z hlediska poměru na výši příjmu té domácnosti.
Když se podíváme na Českou republiku, a to srovnání máme, tak z pohledu například možnosti čerpat rodičovskou, z pohledu času a flexibility máme nejvstřícnější rodičák v celé Evropské unii. Žádná taková země takovéto flexibilní podmínky nemá. Běžte se zeptat do Rakouska, běžte se zeptat třeba do Holandska, běžte se zeptat do Dánska. Nikdo tam nemá takovou možnost tak dlouho se rozhodnout trávit čas se svým dítětem. To znamená, Česká republika, ano, máme věci, kdy se máme bavit o tom, jak třeba podpořit bydlení, dostupné bydlení, jak třeba zvýšit ještě ten čistý příjem domácnosti přes daňové slevy, daňové bonusy, ale z pohledu flexibility a doby být s dítětem doma, jsme nejvelkorysejší stát.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře, za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou je na řadě paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já si myslím, že ani nevyčerpám ty dvě minuty. V každém případě nejdřív zareaguju na pana ministra Jurečku, potom na pana ministra Výborného. Pane ministře, když jsem tohleto řekla ohledně toho, že jsme nejvíc benevolentnější stát a ve své podstatě nejvíc, jak bych to řekla v tom sociálnu se nejvíc přibližujeme oproti těm ostatním zemím. Tak jsem byla cupována, tak jsem byla cupována, že ve své podstatě tady chci zkracovat všechno a já nevím, co, jaké dělat reformy. Ale já, když jsem to říkala, tak a to je to, opět to zopakuju. Vámi ne, média mě cupovala. Ale říkám, ale když jsem to řekla a poukázala jsem na to, že oproti těm ostatním státům okolo se chováme úplně jinak, a pokud chceme dělat nějaké změny, tak bychom se měli zaměřit na ty mladé, perspektivní, oproti tomu se zaměřovat na ty staré, kteří už ve své podstatě jsou fyzicky i psychicky, jak bych to řekla, opotřebováni a vlastně v těch 65 letech už toho mají opravdu dost.
A teď k panu ministrovi Výbornému. Já jsem poslouchala oba dva projevy a ono ve své podstatě jeden to řekl svými slovy, a ano, pan poslanec Kubíček, prostřednictvím paní předsedající, řekl totéž. On řekl taky, že 65 let je strop, 65 let je strop, a teď samozřejmě zdůvodňoval, proč je pro něj ten strop. Ano, pan poslanec Janulík, prostřednictvím paní předsedající, to řekl svými slovy, tak jak to chápou ti občané. Protože on je tím poslancem a on pouze reprodukoval to, co mu je říkáno. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S další faktickou vystoupí paní poslankyně Renata Oulehlová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře Jurečko, vy tady často vyzýváte k mezi generační solidaritě. A já bych vás taky chtěla vyzvat k mezigenerační solidaritě, protože my tady upravujeme odchod do důchodu už lidí, kteří se narodili v roce 1965. A jsou to lidé, kteří měli 14 dní dovolenou, kteří měli půlroční mateřskou, kteří měli pracovní soboty. Oni pořád pracovali a teď za to budou potrestaní? Takže já vás opravdu vyzývám k té mezigenerační solidaritě, kterou se tak rád vy oháníte.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan ministr Jurečka s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo, pane ministře.
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já myslím, že ta mezigenerační solidarita je velmi důležitá. A musí ale fungovat v rovnováze, musí být v rovnováze s tím, že obě dvě nebo možná bych řekl všechny tři generace, protože standardně se bavíme o rodičích, dětech a prarodičích, musí v nějaké míře v té vzájemné solidaritě být kooperativní. To znamená v tom slova smyslu, že ano, já vůbec nezpochybňuji zásluhy našich prarodičů a rodičů o to, že nás vychovali, že tady vůbec jsme, že pomáhali budovat tento stát i v těžkých dobách minulého režimu. Zároveň ale se bavíme o tom, že prostě nějakou část těch dětí tady prostě nemáme, protože se nenarodily a chybí nám prostě do budoucna ti plátci, aby dokázali utáhnout ten velký nárůst lidí, kteří přijdou do toho důchodového systému, a měli jsme dostatečně odvody na krytí důstojných důchodů, proto tady stojíme a děláme mimo jiné tu důchodovou reformu. Je to jeden ze vstupních parametrů, o kterém jsem mluvil včera, že je ten, který nám vlastně vytváří, bohužel říkám bohužel, ten moment, kdy nám prostě ti plátci chybí. ***