Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

Všichni známe články, jak se důchodci mají dobře. Je tady spousta článků, jaké jsou nejvyšší důchody. Méně se už však píše o tom, jak se žije s těmi důchody těm, kteří mají nejnižší důchody. Ne všichni důchodci se mají tak dobře, jako třeba pan důchodce Karel z Vysočiny, který je tady ve fiktivním podání fotobanky paní poslankyně za ODS Decroix.

Dle mého v mnoha případech je záměrně vytvářen a zdůrazňován fakt, že důchodci jsou ti, kteří ohrožují finanční stabilitu naší země, a že valorizace a samotná výplata důchodů ohrožují budoucnost našich dětí a vnoučat. Výroky typu vláda si musí půjčovat na důchody, nebo když porostou důchody tímto tempem, nebude na rodičák, to je přesně to přilévání oleje do ohně, který potom vede ke zvyšování této mezigenerační nenávisti, nevraživosti, verbálních a často v mnoha případech i fyzických útoků na starší osoby a důchodce. Jsme svědky toho, že tato agresivita se skutečně zvyšuje, a já si myslím, že v podstatě média za přispění vlády mají na tomto svůj podíl.

Je jasné, že si předložené parametrické kroky pětikoalice schválí. Záměrně to nenazývám důchodovou reformou, protože to nepovažuji za důchodovou reformu v tom pravém slova smyslu. Ale tady je třeba si uvědomit, že jste si za svůj cíl vybrali tu úplně nejzranitelnější skupinu obyvatelstva, u které dobře víte, že se nemůže bránit, nepůjde stávkovat a tak dále. Ale co bych rád řekl, je to, že vás můžeme ujistit, že hnutí ANO, které se jak za důchodce, tak i za ty, kteří se teprve do důchodu chystají, vždy postavilo a bude tak činit i nadále, protože skutečně tato jediná generace lidí si to více než zaslouží. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vyměnili jsme se v řízení schůze. Budeme pokračovat dál v obecné rozpravě s faktickou poznámkou paní poslankyně Bereniky Peštové. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla zareagovat možná na pana ministra či na média, která samozřejmě tu faktickou přestřelku, kterou jsme tady měli s panem ministrem, a myslím si, že byla věcná, tak si z toho odnesla úplně něco jiného, než si měla odnést. To znamená, že titulek "Jurečka sepsul Peštovou" mě docela uráží, protože nic takového tady nebylo. Pan ministr mohl mít jiný názor, než jsem měla já. Teď bych docela ráda pro média, aby si to zapsala a někde to i napsala.

Ta diskuse, která tady byla, se nesla hlavně v tom duchu, že životní cyklus člověka - když jsme se tady bavili o lidech, kteří samozřejmě jsou mladí, pak stárnou - by se spíš měl zaměřit na to, kdy ti lidé jsou perspektivní, to znamená, ti mladí lidé. Ne konec toho života, to znamená ti staří, starší. Spíš celé, co se tady neslo v duchu, to nebylo o tom, že jsem tady navrhovala a říkala, že máte zkrátit na šest měsíců rodičovskou. Já jsem pouze řekla a dávala příklad, jak se k tomu přistupuje v okolních státech.

Ale to, jestli si z toho něco odnesete, nebo neodnesete, záleží na vás. Vy jste vládnoucí, v současné době jste vládnoucí garnitura, která s tím něco může udělat. Ale hlavně ta message, kterou jsem chtěla říct, abychom se zaměřili na to, že kde se něco má dít, tak se to má dít, když ten člověk je mladý. To znamená, je tam potenciál pro tu společnost. Ne, když ten člověk už je na sklonku svého života a ve své podstatě je už jak fyzicky tak i morálně opotřebován. To byla celá message, kterou jsem zde chtěla říct. Je vidno, že média si z toho vzala úplně něco jiného, takže pokud budete něco psát, prosím, držte se toho, co zde teď říkám. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jako další v rozpravě vystoupí pan poslanec Radek Vondráček, připraví se pan poslanec Jan Hrnčíř, Zuzana Ožanová a další, prosím.

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vlastně nemám jediný důvod, abych tady opakoval některá fakta, která už zazněla v rozpravě. Za dobu, co ta debata probíhá, nemám potřebu se opakovat a říkat čísla, která máme k dispozici. Jsem obětí toho, že jsem přišel na řadu v podstatě až druhý den. Mám na úvod jednu připomínku a dotaz.

Opravdu si myslíte, že nezbytně nutné, aby se ta důchodová novela, nebo pardon reforma, které říkám parametrická změna, se projednávala vždycky až v hodinách 22, 23? My jsme se tady přece shodli - a je to jedno z hlavních témat - že 20 let se s tím nic neudělalo, že všechny vlády, které předtím byly - a házíte a říkáte to i o té naší - nepřišly s žádnou reformou. Proč to teď musíme projednávat v podstatě po nocích v nějakém, z mého pohledu až nátlakovém, režimu? Proč se o tom nedebatuje v klidu? Z jakého důvodu tu věc, která prostě tady je 20 let na stole, teď za každou cenu musíme projednávat v nočních hodinách? Bez ohledu tedy na to, co tady říkám často, že si uvědomte, že za vaší prodlouženou schůzi stojí, že tady ti zaměstnanci musí s námi být, musí tady být přesčas a měli třeba jiné plány.

Proč to musíme projednávat na mimořádné schůzi, to bych ještě pochopil. Vy máte obavu z toho, aby se zase dlouze neprojednával program. Ale proč to proboha neřešíme v normálních standardních hodinách, které by si to zasloužily? Byla by to i důstojnější debata. Já si myslím, že ta debata má smysl. Vy možná řeknete, že to byla smršť faktických poznámek. Ale to, co tady probíhá od včerejška, od nějakých 9 hodin, až v podstatě doteď, tak to byla vlastně dřeň toho problému, jak se tady střídali ti diskutující. Oceňuji pana ministra, že reaguje. To jenom ukazuje, jak složitý je to problém, že to prostě je problém demografický, zdravotní, sociální.

To, že neúspěšně proběhla nějaká jednání na hradě, to už byl prostě jenom pokus projednat parametrickou změnu. Ale teď vidíte, že ten problém je celospolečenský a že se tady bavíme úplně o tom základu, jak se k tomu máme postavit jako politici, jako lidé, kteří mají nějakou odpovědnost za chod té republiky. Hlavně za ekonomiku a za to, jak zasadíme důchody do celkového kontextu národního hospodářství. To všechno dává smysl a o tom měly být ty debaty od začátku. Nevím, jestli by to někam směřovalo, jestli by to nějak dopadlo, ale rozhodně si to tu debatu zaslouží.

Tady ta debata už jenom o nějakých parametrech a ještě velmi restriktivních parametrech už z mého pohledu ztrácí smysl. A když už, tak se to má opravdu dělat v normální jednací den. Nevím, proč jsme neskončili v sedm. Měli jsme úterý, středu, čtvrtek, pátek. To je přece normální. Nechápu, proč něco tak závažného projednáváme v takovém režimu. Dokonce se tady proslýchá, že když se to nestihne v nějakou rozumnou hodinu, tak zase nařídíte pevné hlasování už v prvním čtení. To si přece opravdu ta důchodová reforma nezaslouží.

Já vám řeknu, o čem to je. To je jenom o tom, co jsem pochopil už z projevu pana premiéra, který přišel a zopakoval to už poněkolikáté. Říkal to na svých veřejných vystoupeních, že - my máme tu odvahu. Není to nic jiného než politické gesto, které chcete ukázat svým voličům, kterým chcete nalákat voliče, že vy jste přece ta pětikoalice, která má odvahu na to přijít s důchodovou reformou. Jenže ono je to přesně opačně. Důchodová reforma má být v prvé řadě o nějaké základní pokoře, že odhodíte ten stranický dres, protože víte, že se bavíme o roku 2050 a dál.

Tady je prostě potřeba opravdu se nepřebíjet argumenty, ale fakt si poslechnout všechny a udělat pak nějakou množinu - slyšel jsem tady spoustu zajímavých nápadů - a pokorně si to dát vedle sebe na papír. Tady tahle debata vůbec neproběhla. To přece není o odvaze. To není ukázka toho, kdo má něco většího. To je jenom politické gesto a jako politické gesto to potom dopadne.

Vy jste to tady slyšeli už mockrát. O čem se tu bavíte, když vlastně do toho roku 2050 bude třeba šest vlád a vy vůbec nevíte, jaký program budou mít ty vlády. Vy vůbec nevíte, jaké budou mít priority, co se v té společnosti uděje. Vždyť vy máte černé na bílém potvrzené od Ústavního soudu, že tahle vláda přece nebyla schopna ani měsíc dopředu vědět, jaká bude inflace. To byl přece základ toho odůvodnění Ústavního nálezu týkající se důchodové novely, že tahle vláda nemohla vědět, co bude za měsíc a teď se tady bavíme v téhle atmosféře o tom, co bude po roce 2050. ***