To znamená, my tvrdíme, dívejme se na to hospodářsky a nejenom účetně, tak jak vám dnes vyhovuje. Protože vám vyhovuje dneska ten systém. Vy to naplánujete a vy si řeknete, že to takhle dopadne. Jenomže víte velmi dobře, že v té době tady na té politické úrovni nebudete ani vy, ani my. Bude tady někdo úplně jiný. A pokud tady nebudeme mít vytvořen dostatečný zdroj na to, abychom to odfinancovali - zdroj - tak poté budeme v té samé situaci.

V čem je ten rozdílný pohled toho účetního hospodářského pohledu? Vy účetně tvrdíte, že vycházíte ze stavu minulého, ze stavu současného, odhadnete ten trh práce za těch 25 let a dopočítáte si plusy a minusy. No to vám musí pochopitelně vyjít. Na tom já jaksi nic nezpochybňuji, protože pochopitelně když ten věk posunu, tak to nějaké zdroje přinese. Ale já doporučuji, a to je náš pohled, pracovat s variantami stavu budoucího a vycházet právě z těch rizikových scénářů, z těch nejrizikovějších. To znamená, že lidé, kterým bude 70 let za 30 let, čili lidem, který je dneska 40 let, tak opravdu mohou mít problém sehnat práci a nemusí být v lepší kondici, jak vy se domníváte, že budou. To, že se někdo dožije vyššího věku, ještě neznamená, že se toho věku dožije v dobré kondici. Vždyť tady přece máme spousty lékařů. A ten, kdo bude chtít pracovat a bude v tom vyšším věku v dobré kondici, tomu v tom přece nikdo bránit nebude. Naopak, motivujme ho. A já si dovedu představit, že je obrovské množství lidí, kteří budou pracovat v 70, 73 letech, ale protože pracovat chtějí a protože se v té kondici dobré cítí. Nikoliv proto, že jim to nařídíme na bázi jakéhosi sociálního inženýringu, prostě v tuto chvíli rozhodneme, že oni v té kondici dobré budou. Tak to je zcela zásadní věc. Jinak když se podíváte, tak není pravda, že nám stagnuje ten věk odchodu do důchodu. Moje matka měla jít do důchodu v 55 letech. Šla pochopitelně později, pracovala. A moje dcera podle vašeho propočtu, pane ministře, by měla jít v 70 letech. No to přece není malý rozdíl. Je to její vnučka. No a říkám, je to rodina, která je pro každého čitelná.

Jestliže jsem zde zmiňoval, že musíme pracovat s rizikovými scénáři, tak ještě jednou zopakuji, znamená to, že nemohu spoléhat na to, že uplatním lidi na trhu práce, a současně musím zajistit nové zdroje do celého systému. Na tom se snad shodneme. A teď je rozdílný pohled na to, jak ty zdroje do toho systému budeme zajišťovat. Socialistický pohled je takový, že se zvýší daně. Já s tím nesouhlasím. Vy - netuším dneska. Sice jste tvrdili také, že daně zvyšovat nebudete, nakonec jste je zvýšili všechny. Ale zatím se tváříte, že nechcete ty peníze do toho systému dostávat zvyšováním daní. Váš pohled je ten, že je seberete těm budoucím důchodcům, což už jste konečně začali dělat se změnou té valorizace, chcete pokračovat v tom, že to tempo zvyšování důchodů chcete snižovat, a pokračovat v tom, že budete zvyšovat věk odchodu do důchodu, plus současně, že změníte ty náročné profese. Tady chcete brát ty peníze.

A my říkáme,: pojďme na to jinak. Máme zde dvě cesty. První je systematicky zvyšovat produktivitu ekonomiky a z toho financovat důchody. Smiřme se s tím, že důchodový účet už nebude nikdy vyrovnaný. A musíme vycházet z toho, že budeme do toho systému dodávat zdroje z jiných příjmů. Abych to řekl úplně přesně, produktivita ekonomiky musí - podtrhávám slovo musí - růst rychleji než demografické změny. Toto netvrdím jenom já. Ptáte se jak? Tak jestli chcete, tak si to nastudujte. Toto jsem neřekl já. Toto řekl Axel Börsch-Supan, ředitel mnichovského centra pro ekonomiku a stárnutí, šéf Max Planck Institutu. Neznám věrohodnějšího sociálního ekonoma v této sociální oblasti, než je Axel Börsch-Supan. Takže klidně si to ověřte, já se pod to absolutně podepisuji.

Ale vy se ptáte, jak zvýšíme tu produktivitu ekonomiky. Produktivitu ekonomiky zvýšíme jinak než vaším socialistickým plánováním. Musíme ukončit váš sociální inženýring, kdy tvrdíte, že ekonomiku rozhýbete tím, že tam do ní budete pumpovat státní peníze, a tím že zajistíte prosperitu. Ještě si ty peníze státní půjčujete z Evropské investiční banky, já nevím, přes dluhopisy a tak dále. Nikoliv. Prosperitu, nebo chceme-li produktivitu, zajistíme pouze přes privátní sektor, přes přidanou hodnotu privátního sektoru. Nikoliv tím, že ji budeme vytvářet státními dotacemi a státními výdaji, ale tím, že umožníme prosperovat těm, kteří jsou úspěšní, těm, kteří jsou pracovití. Zaměstnavatelé, jejich zaměstnanci, živnostníci a tak dále. Toto je jediná možná cesta, jakým způsobem nastartovat ekonomiku.

Váš Restart toto vůbec neřeší. Váš Restart říká: budeme sypat peníze do silnic, do dálnic, do železnic a budeme si na to půjčovat peníze. Dojdou ty peníze. Máte nádherné sny, a dokonce my některé i podporujeme, ať už je to jádro, ať to jsou vysokorychlostní tratě a tak dále. Ty sny vás budou stát 2 biliony korun, včetně úroku další 2 biliony korun. Z čeho to chceme prosím vás pěkně zaplatit? Teď nemáme ani na současné výdaje ve smyslu investičních výdajů. Ty dneska činí 200 miliard korun. Když si tohleto přepočtete do hodnoty peněz na dalších dvacet let, tak je to dalších 200 miliard korun. Jediná možná cesta je ta, že přestaneme ukazovat na firmy jakožto na podivíny, když vydělávají peníze, poděkujeme jim za to, že slušně vydělávají, zdaníme je, ne tím, že jim ty daně budu zvyšovat, ale že je důsledně vyberu, budu je motivovat k tomu, aby investovaly, budu je motivovat k tomu, aby zaměstnávaly. Díky tomu porostou mzdy, díky tomu poroste export. A to je zdravá struktura hrubého domácího produktu! Tomu všemu předchází to, že budu podporovat výzkum, vývoj a inovace. Přečtěte si dnešní studii EY, Ernst & Young, abyste zase mě nenařkli z toho, že tady poučuju. Vždyť to říká úplně jednoduše, jasně: nespoléhejte na státní sektor a žádná vláda, ani vaše, ani naše. Spoléhejme na ty, kteří tady ty hodnoty dokážou tvořit a kteří zaměstnávají lidi. To je totiž základ. Zisky, investice, exporty a pochopitelně přirozený růst mezd. A logicky, když bude ten růst mezd rozumný, tak poté porostou i odvody na důchody. Máme zde další zdroj. A samozřejmě z těch zisků těch firem budeme vybírat co? No budeme z nich vybírat daně a z těch daní můžeme stavět i silnice, dálnice, železnice, z těch daní můžeme platit sociální výdaje, z těch daní můžeme platit nemocnice a pochopitelně další položky včetně těch důchodů. Jinými slovy, zabezpečíme tím jak rozvoj, tak současně sociální smír.

Pro mě je tohleto úplně fundamentální základ hospodářské strategie, na které se nedokážeme shodnout. Nejen že ji nemáte, nejen že nemáte žádnou vizi, ale já ani nevím, o co bych se s vámi přel. Kdybyste aspoň s něčím přišli a já bych mohl oponovat a říkat, že tímhletím tu hospodářskou přidanou hodnotu docílíme. A vy budete říkat nikoliv, my se budeme bavit o tom, z čeho budeme ty budoucí investice platit, kde si na to buď budeme půjčovat, nebo kde ty peníze budeme generovat. Nic z toho jsem od vás neviděl. Tomu já říkám ten účetní přístup toho socialistického plánování. A my chceme naopak to dostat do pozice tržního prostředí, kde nebude kreativně tvořit stát, ale umožní těm kreativním, aby tvořili.

Já vím, že mi můžete namítnout jednu věc, a tu beru - ne vždycky zajistíme hospodářský růst. Tomu rozumím. Já se ale nebavím jenom o roce, o dvou, o třech. Já jenom tvrdím, že dojde touhle cestou a investuje do té přidané hodnoty. A prosím pěkně objeďte si ty země. Já jsem to udělal, na základě toho jsem tu inovační strategii připravil. Švédsko, Dánsko, skandinávské země, tedy Nizozemsko, Švýcarsko. Záměrně říkám země, které nám jsou relativně blízké velikostí, výkonností a tak dále. Neukazuju vám tady Jižní Koreu nebo Spojené státy nebo Německo. Tyto země, které šly touhletou cestou, tak se během deseti až dvaceti let staly skutečně prosperujícími zeměmi a dosáhly toho, čeho potřebovaly. Vy jste naši inovační strategii ne zlepšili, vy jste ji strčili do šuplíku, neděláte s ní vůbec nic. To je to, v čem se lišíme.

Čili co tím chci říct? Když mi řeknete, že v těch následujících letech, nebo... může nastat situace, kdy tolik neporosteme. Samozřejmě že neporosteme každý rok. Ale dlouhodobě, pokud tuhletu taktiku a strategii zvolíme, tak dlouhodobě je to předpoklad růstu. A my zde nehrajeme o příští rok, přespříští rok. My zde hrajeme o to, jak to bude vypadat za 20 let, 25 let, 30 let. To je to, co se snažím vysvětlit.

Ale dobře, beru, že toto samo o sobě nemusí stoprocentně stačit. Ale považuju to za základ a poté je dobré to dělat v kombinaci s takzvanou jistotou. A to je to, co jsem zde už zmínil, a to je ten další spořicí pilíř. Protože jestliže máme hovořit o reformě, tak je to jedině s dalším pilířem. Konečně vy jste ho měli ve vašem programovém prohlášení, pokud se nepletu. Proč jste ho tady nepředstavili? Vy řeknete: představte nám ho vy. Ale my nejsme u vlády, my nemáme za námi stovky úředníků. Vy jste chtěli vládnout, vy jste si vzali odpovědnost, vy jste si dali do programu další pilíř, no tak ho představte. ***