(12.40 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Protože byly staženy další návrhy, tak jsme se tím vypořádali se vším, co bylo určeno k hlasování. Děkuji paní zpravodajce, děkuji panu ministrovi, končím v tento okamžik toto prvé čtení a končím tím i tento bod.
A dostáváme se k bodu dalšímu, který tímto otevírám. Jde o bod
10.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 150/2017 Sb.,
o zahraniční službě a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě),
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 681/ - prvé čtení
Nyní tento tisk uvede pan ministr pro legislativu Michal Šalomoun. Prosím, ujměte se slova.
Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi představit vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě. Zákon o zahraniční službě byl přijat v roce 2017 a představuje ucelenou právní úpravu zahraniční služby, která má postavení speciálního zákona k zákonu o státní službě a která odráží specifika charakteru služby a práce v Ministerstvu zahraničních věcí. Nyní předkládaný návrh obsahuje změny, které reflektují jak dosavadní téměř šestileté zkušenosti s aplikací zákona o zahraniční službě, tak i současný geopolitický vývoj, především zhoršující se bezpečnostní situaci ve světě. Tyto změny lze rozdělit do tří skupin.
První skupina změn obsažená v nově vkládané hlavě III zákona o zahraniční službě představuje rozšíření věcné působnosti tohoto zákona, a to o úpravu působení v souladu s Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích a Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích cizích zastupitelských úřadů, jimiž se rozumí diplomatické mise a konzulárních úřadu cizích států a úřadovny mezinárodních organizací nebo institucí v České republice, konkrétně udělování a odnímání souhlasu s jejich zřízením v České republice. Nová úprava má rovněž umožnit zřízení zastoupení některých dalších subjektů, konkrétně zastoupení cizích veřejných institucí, které se podílejí spolu s cizím zastupitelským úřadem na utváření a rozvoji hospodářských, kulturních nebo vědeckých styků s Českou republikou, zastoupení územních celků cizích států a zastoupení entit, které z hlediska mezinárodního práva nejsou státem. Navržená úprava odstraní stávající nejasnosti ohledně postavení některých takových subjektů na území České republiky.
Druhá skupina se týká služebních a pracovněprávních vztahů na Ministerstvu zahraničních věcí. Příkladem může být úprava směřující k usnadnění a zabezpečení takzvané rotace zaměstnanců, která je základním prvkem personálního zajištění zahraniční služby, a to prostřednictvím rozšíření možnosti zařadit státního zaměstnance nebo zaměstnance v pracovním poměru na překlenovací, služební nebo překlenovací pracovní místo. Dalším příkladem může být návrh na doplnění stávajícího práva vyslaných pracovníků na evakuaci o úpravu jejich hmotného zabezpečení po určitou dobu po ukončení nebo přerušení výkonu služby/práce v zahraničí v důsledku této evakuace, popřípadě jiných okolností hodných zvláštního zřetele. Tento návrh je odůvodněn skutečností, že služba či práce v zahraničí je v určitých teritoriích vystavena vyšší úrovni rizika, vedoucí k nutnosti vyslané pracovníky evakuovat, jak tomu bylo v posledních letech například v Afghánistánu či na Ukrajině.
Třetí skupina změn spočívá v úpravě poskytování konzulární ochrany prostřednictvím vydávání náhradního cestovního dokladu Evropské unie, kterou se zajišťuje transpozice směrnice Rady 2019/1997 ze dne 18. června 2019, kterou se zavádí náhradní cestovní doklad EU a zrušuje rozhodnutí 96/409/SZBP. Transpozicí této směrnice se v zákoně o zahraniční službě zavádí mechanismus pomoci takzvaným nezastoupeným občanům členských států Evropské unie v případě ztráty, odcizení nebo zničení cestovního dokladu a současné nemožnosti získat národní náhradní cestovní doklad u svého zastupitelského úřadu, to je zastupitelského úřadu, jehož je žadatel občanem. V takových případech zastupitelské úřady České republiky hrají podpůrnou úlohu v procesu zajištění konzulární pomoci prostřednictvím vydání náhradního cestovního dokladu Evropské unie ve vztahu k úřadům státu, jehož je nezastoupený občan státním příslušníkem. Pokud je žadatelem občan České republiky ve třetí zemi, v níž nemá Česká republika své zastoupení, poskytuje český zastupitelský úřad či Ministerstvo zahraničních věcí vydávajícímu zastupitelskému úřadu i jiného členského státu Evropské unie konzultaci za účelem ověření státní příslušnosti a totožnosti žadatele. Po ověření totožnosti pak vydá českému občanovi náhradní cestovní doklad Evropské unie přímo tento cizí zastupitelský úřad. Lhůta pro transpozici citované směrnice uplyne 8. prosince 2024, do té doby je proto třeba navrhovanou právní úpravu přijmout.
Předkládaný návrh obsahuje vedle návrhu novely zákona o zahraniční službě rovněž návrh novel několika dalších zákonů, konkrétně se jedná o zákon o cestovních dokladech, zákon o pobytu cizinců na území České republiky, zákon o správních poplatcích a kompetenční zákon. Změny, jež vládní návrh zákona přináší do zákona o cestovních dokladech a zákona o pobytu cizinců na území České republiky, jsou důsledkem uváděné transpozice. Z těchto zákonů je třeba vyjmout nynější ustanovení o náhradním cestovním dokladu EU, která implementují stávající rozhodnutí o zavedení náhradního cestovního dokladu z roku 1996, které zmíněná směrnice ruší. Do zákona o pobytu cizinců na území České republiky se zároveň promítají změny související s vložením nové hlavy III do zákona o zahraniční službě a do zákona o cestovních dokladech pak změny v návaznosti na možnost zaměstnat na zastupitelských úřadech další členy rodiny vyslaných státních zaměstnanců.
Návrh zákona obsahuje rovněž návrh změny kompetenčního zákona, a to konkrétně v jediném bodě, týkajícím se vzdělávání v oblasti zahraniční služby. Dále se navrhuje zdvojnásobení výše sazeb za nevízové konzulární poplatky upravené v zákoně o správních poplatcích, které se od účinnosti zákona o správních poplatcích v roce 2005 v podstatě nezměnily. Důvodem je nárůst nákladů na konzulární služby, ať již jde o doručování konzulární pošty, pořizování a provoz nových technologií, rozšiřování počtu zastupitelských úřadů vykonávajících agendy CzechPointu či platové a mzdové náklady na konzulární pracovníky vyslané i na osoby zaměstnané podle právního řádu přijímajícího státu, takzvané místní síly.
Odhaduje se, že navýšení nevízových konzulárních poplatků při stávajícím rozsahu konzulárních služeb a sítí zastupitelských úřadů, které je poskytují, přinese do státního rozpočtu zhruba 50 milionů korun ročně. Tato částka pokryje, respektive dokonce převýší náklady, které jsou spojeny s aplikací některých jiných ustanovení předkládaného návrhu zákona, například náklady na zavedení systému pro vydávání náhradních cestovních dokladů Evropské unie nebo příspěvky na úhradu provozních nákladů konzulárních úřadů vedených honorárními konzulárními úředníky. Věřím, že předkládaný vládní návrh díky vašemu posouzení při jeho projednávání splní cíle, které si klade, to je zvýšení efektivity výkonu zahraniční služby a splnění závazků plynoucích z členství České republiky v Evropské unii, konkrétně zajištění včasné transpozice směrnice Rady, jíž zavádí náhradní cestovní doklad. Děkuji za pozornost. ***
