My jsme v situaci, kdy to, co říkal pan ministr, se týká víceméně havarijního pojištění, ale ona se ta racionální debata nikdy nevedla od revoluce, takže to není něco, co by bylo teď, ale nikdy z nějakých důvodů. To se týká havarijního pojištění, kde vy platíte havarijní pojištění podle toho - jestli si to dobře pamatuji - jaký typ auta máte, povinné ručení podle toho, jaký typ toho auta máte, přitom v podstatě jestli přerazíte telegrafní sloup s autem, který má nižší povinné ručení, nebo vyšší povinné ručení, je vcelku tomu sloupu a té ceně za opravu jedno, ale prostě z toho se to platí. Nebo když do někoho nabouráte, kdo má drahé auto, je mu úplně jedno, jaké vy platíte povinné ručení. U havarijního pojištění je to jinak. U havarijního pojištění více rozhodujete, do jakého rizika sami půjdete a jakou míru rizika dáte na tu pojišťovnu. Podle toho, jak se cítíte nebo necítíte, pak platíte. Alespoň takhle chápu rozdíl mezi těmito dvěma druhy pojištění. Obecně, když člověk téměř nikam nejezdí, tak proč by si pojišťoval přední sklo, že? Na druhé straně člověk, který často jezdí po dálnicích, chce mít pojištěné přední sklo. Mohl bych pokračovat v těch detailech.

U zdravotního pojištění není absolutně žádné oficiální rovnítko mezi tím, kolik platíte a jakou dostanete péči, to znamená, že a priori se počítá s tím, řekněme, když si snížíte úvazky nebo tak, že byste z logiky věci měl platit - když se bavíme o nějakém množství peněz z něčeho - nějaké pojištění, které bude nižší, ale to vůbec nesouvisí s tím, jakou pak čerpáte péči. To znamená, tam mezi platbou a čerpáním péče vlastně vůbec není žádné rovnítko ani krátkodobě, ani aktuálně, ani dlouhodobě, byť se v tom systému samozřejmě z logiky věci pohybují jednotlivci, protože prostě některé typy zařízení nemají zájem na tomto participovat, nemají smlouvu s pojišťovnou, neexistuje bez změny ústavy žádný jednoduchý způsob, jak donutit poskytovatele zdravotní péče smlouvu s pojišťovnou mít. Pak najednou celý tento systém je narušen a vy vlastně můžete čerpat péči u těch, kteří tedy nejsou smluvními stranami pojišťovny, a de facto platíte hotově. Ale máte zase nějakou výhodu.

Já se omlouvám, že to takhle komplikovaně vysvětluji, možná ne úplně srozumitelně, ale asi bychom se o tom měli bavit a měla by ta debata nastat právě proto, že nám narůstá počet státních pojištěnců, bude narůstat následujícím vládám a nikdo s tím nedokáže politicky nic udělat, tak bychom se měli bavit o tom, jak vlastně buď zvýšit míru solidarity - pak ale nemůžeme těm, co jsou schopni zdravotní pojištění platit, snižovat ty úhrady - nebo jak posílit přerozdělení ve smyslu státních pojištěnců, což ale ve svém důsledku je totéž, nebo jestli nějakým způsobem zohlednit aspekt výše placeného pojištění, buď v případě velkých zaměstnavatelů nějakými s tím provázanými benefity pro ty zaměstnance, protože máme zájem, aby velcí zaměstnavatelé platili pojištění. Vzpomeňme si na dobu covidu, kdy se ukázalo, že byli zaměstnavatelé, kteří vlastně neplatili zdravotní pojištění, a bylo to často překvapení.

Nemyslím si, že tady je teď čas a prostor dospět k něčemu, ale jenom prosím, zvažme všichni, co jsme tady a které ta problematika trápí a zajímá, zda by nestálo za to zcela neformálně - možná ani mimo Sněmovnu, nebo... - ale jen si tak říct, co jsou hranice našeho uvažování, protože řada z vás - bezesporu paní poslankyně Schillerová, která byla ministryní financí, bezesporu řada z vás také, někteří jste pracovali na ministerstvu, manažeři nemocnic - musíte nad tím přemýšlet, protože to není politická záležitost, to je čistě technicko-ekonomická záležitost, kterou je potřeba nějakým způsobem řešit, kde na jedné straně je etická stránka věci - pokud je člověk zdravotník, tak ji vnímá velmi silně - na druhé straně je nutnost pokrýt ty náklady. A pak je tady aspekt těch, kteří tu péči a tu činnost nabízí, kteří z logiky věcí je chtějí mít uhrazené. Tato debata, si myslím, nás prostě čeká v následujících letech. Domnívám se, že čím dříve ta debata proběhne a čím dříve se podaří najít na ni odbornou shodu, která pak nebude tolik politicky torpédovaná - pokud je to vůbec možné, v některých zemích se to povedlo - tak tím větší šanci pak má někdo v tom zhruba roce 2045 tu situaci dokázat řešit. To je můj subjektivní názor, já se za něho omlouvám.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní dám prostor paní předsedkyni Aleně Schillerové, prosím.

Poslankyně Alena Schillerová: Také děkuji všem, kteří tady vystoupili, já jsem nečekala tak košatou debatu nad institutem paušální daně. Jenom mě mrzí, že už nedojde na mou další interpelaci, která má název Hospodářská stagnace, to by určitě bylo také velmi zajímavé. Takže já si z toho odnáším tento závěr: souhlasím s těmi čísly, že zhruba 80 % paušalistů využívá první stupeň, tu první hranici, takže to je většina. Souhlasím s tím, že pravděpodobně tady k tomu souběhu nedochází příliš markantně, takže není to úplně masivní záležitost, ale dochází k tomu.

Odnáším si z toho, že řešení - a takto to posunu občanům, kteří se na mě obrátili, dál - toho je, že buď mohou přerušit živnost, mohou ji ukončit, a pak samozřejmě se z toho režimu nějakým způsobem vyvážou a předpokládám, že jim to bude vráceno, nebo že tam prostě bude s tím naloženo stejně, nebo respektive nebudou to dále muset platit do konce roku, když zůstávají v paušálním režimu, tak jako je to u sociálního pojištění. Takže si z toho odnáším, že to řešení má, že to nepotřebuje žádnou legislativní úpravu, že takto to bude vykládáno a takto to bude v aplikační praxi realizováno, protože to mi dává určitý smysl. Jsem ráda, že to tady zaznělo. Možná kdyby to zaznělo, pane premiére, v té odpovědi původní, tak jsem třeba ani nenavrhovala, ať se to dostane na plénum Sněmovny. Mně se jednalo o to, abych tady měla nějaký zaznamenaný závěr, nějaký výklad, ke kterému se takto všichni přihlásíte, což jsem vnímala, že zejména u pana ministra financí je důležité, že to takto aplikovatelné je. Nejsou to stovky případů, ani tisíce, jsou to desítky, možná je to skutečně věc spíše marginální, ale nastávají, jinak bych s nimi nepřišla. Napsal je život. Těžko se daly nějakým způsobem předpokládat při té právní úpravě, když se dávala dohromady. Já si také nemyslím jako právník, že všechno musí být napsáno v zákoně. Nejsem úplně takový ten urputný pozitivista, protože vždycky život napíše příběhy, které prostě do toho zákona nedostanete, takže ho musíte překlenout nějakým smysluplným výkladem.

Děkuji, ale jak říkám, je za tři minuty jedenáct, tak na moji interpelaci na téma Hospodářská stagnace bohužel nedojde, ale už o ní budu mluvit za chvíli v 11 hodin na tiskové konferenci po jednání naší stínové vlády. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Tímto tedy tuto rozpravu končím, a vzhledem k tomu, že nebylo navrženo usnesení, končím i projednávání této interpelace.

Ještě načtu omluvy, jež v mezičase dorazily, poněvadž svou omluvu ruší pan poslanec Brázdil. Současně se omlouvají poslanci Ondřej Babka od 10.15 hodin z pracovních důvodů, Jakub Janda od 10.30 do 13 hodin z pracovních důvodů, Aleš Juchelka od 11.30 hodin z pracovních důvodů, Věra Kovářová bere zpět svou omluvu z celého jednacího dne, paní poslankyně Vladimíra Lesenská se omlouvá z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Karla Maříková se od 12 hodin omlouvá z pracovních důvodů, Jana Pastuchová od 14.30 hodin z pracovních důvodů, David Štolpa od 14.30 hodin se omlouvá ze zdravotních důvodů, Vít Vomáčka z celého jednacího dne z rodinných důvodů, Vladimír Zlínský od 12 hodin bez udání důvodu. Z členů vlády pan ministr Marian Jurečka od 15.30 hodin z pracovních důvodů. To by byly doposud dorazivší omluvy.

Ještě otevírám interpelaci, na kterou odpověděl předseda vlády Petr Fiala paní poslankyni Romaně Fischerové, a sice ve věci nedostatečné podpory matek, které nemohou kojit. Předkládá se jako sněmovní tisk 547. Projednávání bylo přerušeno opakovaně, naposledy dne 18. dubna 2024, do přítomnosti předsedy vlády. Pan předseda vlády zde je, můžeme tedy pokračovat v přerušené rozpravě - ale nevidím zde paní poslankyni, ta je dnes omluvena, takže není-li nikdo další přihlášen, rozpravu končím, a končím tedy i tím projednávání této interpelace. ***