Čili já se jenom ptám, a pak dojde k určitému souběhu - čili hledám to řešení, teď nehledám žádného viníka, nikoho - jestli to má řešení, nebo to nemá řešení. Nic jiného v té mé interpelaci není. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a nyní se hlásí pan ministr Stanjura. Pane ministře, prosím.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Jenom zopakuji fakta a myslím, že to nebude překvapení ani pro paní předsedkyni Schillerovou. Institut paušální daně je dobrovolný. Vždycky záleží, když si vezme tu situaci, kterou jste popisovala, v kterém období roku se to stane, zda je to v listopadu, nebo v únoru. Chci připomenout, že v rámci paušální daně se platí minimální záloha na zdravotní pojištění na rozdíl od toho, pokud jste třeba v zaměstnaneckém poměru, tak to se odvozuje podle hrubého příjmu. Takže za prvé, je to minimální.

A za druhé v okamžiku, kdy člověk nastoupí jako OSVČ do zaměstnání, které identifikuje jako hlavní zdroj příjmů, a vedlejší zůstane... (Námitka poslankyně Schillerové, že není slyšet.) Já přidám na hlase a možná kolegové přestanou rušit, abyste slyšela. Tak pan ministr zdravotnictví zjedná ticho. I v okamžiku, když si vezmete modelový příklad, jsem OSVČ, v průběhu roku se nechám zaměstnat, neplánoval jsem v okamžiku, kdy jsem se přihlásil, že chci využívat systém nebo institut paušální daně, a současně označím to zaměstnání jako hlavní zdroj příjmů a podnikání vedlejší, tak mám dvě možnosti, respektive tři. První je, že to nechám tak, jak to je, a pro podnikání nadále využívám výhodu institutu paušální daně. Jenom připomínám, že hlavním motivem ze strany státu bylo zjednodušení a snížení byrokratické zátěže, ne snížení daňové či odvodové povinnosti. Samozřejmě to k tomu přispívá tím, že to jsou minimální zálohy. Ale mám další dvě možnosti. Mohu úplně zrušit podnikání, to znamená, v tom okamžiku přestanu využívat institut paušální daně, nebo také ho mohu přerušit, například do konce kalendářního roku. I v tomto okamžiku mohu vystoupit z institutu paušální daně. Takže každý ten příběh má tři možná řešení. Já myslím, že to v pořádku. Je to individuální posouzení, zda je pro mě výhodné například, když jsem v listopadu, na dva měsíce přerušit podnikání a k 1. lednu se rozhodnu, zda v příštím roce, i když to bude jako vedlejší zdroj příjmů, budu využívat institut paušální daně, nebo ne, nebo mohu úplně ukončit podnikání, pak také vystupuji z toho systému, anebo nechám ten souběh.

Když se podíváme na to, jak se platí zdravotní pojištění ze zaměstnání, tak mně ten systém připadá spravedlivý a vyvážený. Ano, někdy se může stát, když si zvolím tu první variantu, že si to podnikání ponechám, tak je logické, že několik měsíců ten souběh bude. Ale současně ten souběh, ta část paušální daně se týká minimální zálohy na zdravotní pojištění. Říkal to pan premiér a bezesporu to řekne i pan ministr zdravotnictví, je to prostě jiný institut než závislá činnost nebo sociální pojištění, protože tu zdravotní péči nikdo z nás neví, kdy ji bude čerpat - dneska, zítra, za týden, za měsíc. Ten systém je poměrně nákladný a tak, jak je to nastaveno, si myslím, že je tam zachována spravedlnost, ale také jistá míra solidarity tím, že ty daně jsou nízké.

Já si nemyslím, že bychom to měli řešit legislativní změnou. Ona samozřejmě možná je, ale bylo by to příliš komplikované. Myslím, že z hlediska zdravotnictví vystoupí pan ministr. Není to ani v kompetenci Finanční správy, je to v kompetenci jednotlivých zdravotních pojišťoven. Tím, že nejsou státní, celý proces je o něco komplikovanější, než kdybychom měli jednu státní pokladnu, ale je to dobrovolnost a mám možnost v okamžiku, kdy se nechám zaměstnat, z toho systému vystoupit.

Věc, která je hodná debaty, ale nenašli jsme zatím přiměřeně jednoduché a řekl bych také přiměřeně spravedlivé řešení v okamžiku, kdy jste například mluvila o tom, že musíte odejít ze zdravotních důvodů do invalidního důchodu. Tam ty možnosti nejsou, ale také opět: pokud přeruším podnikání, tak to platí i v tomto případě. Velmi často bohužel to zhoršení zdravotního stavu znamená, že nemohu, i kdybych chtěl, vykonávat nadále svoji podnikatelskou činnost, samozřejmě podle typu podnikání. U některých to možné je, u některých možné není.

Takže o tom problému víme. Jak říkal pan premiér, je to od začátku zavedení institutu paušální daně, to také není kritika minulé vlády. Já jsem pro to hlasoval i z opozice a myslím, že v tomto bodě ten systém je nastaven správně. I s těmi... (Poznámka poslankyně Schillerové.) Já vím, že to napsal život, jak říká paní předsedkyně, ale nemyslím si, že bychom měli detailně řešit všechny ty možné případy. Život je pestřejší než legislativa a vždy přijít s nějakým dalším vysvětlujícím, doplňujícím paragrafem... Může to být nepříjemné, ale když si řekneme vůbec v tom prvním pásmu - které využívá přes 80 % uživatelů paušální daně, jsou v tom prvním pásmu - tak to zdvojení nebo duplicita opravdu není významná. To si myslím, že můžeme klidně se svědomím říct. A záleží, jak jsem říkal, na tom intervalu, jestli je to jedenáct nebo jeden měsíc v kalendářním roce, a k Novému roku ten člověk má novou možnost, jak se rozhodnout, jestli ten institut bude využívat, nebo ne, zda bude využívat tu hlavní výhodu - a jenom to připomínám pro kolegy a kolegyně, hlavní výhoda je snížení administrativní zátěže, ale i pro stát je třeba říct, že to není jenom na straně OSVČ, ale ten institut je vlastně výhodný i pro stát a pro Finanční správu.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a přeji pěkné dopoledne. Vystřídali jsme se při řízení schůze a vnímám přihlášku pana ministra zdravotnictví Vlastimila Válka.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, paní předsedající. Nesmírně děkuji za otevření tohoto tématu, protože přece jenom ta atmosféra interpelací je daleko klidnější a dá se racionálně bavit o problémech bez ohledu na to, kde kdo sedí.

Ten systém z mého pohledu má tři roviny, hlavní tři roviny, kdy ta jedna je přece jenom víc v gesci Ministerstva financí, a to je výběr zdravotního pojištění různým způsobem, nebo platba za státní pojištěnce, dneska fixovaná zákonem o valorizaci úhrad za státní pojištěnce, což jsou příjmy pojišťoven.

A pak má dvě roviny. Ta první je zdravotní péče, kterou musí pojišťovny svým klientům poskytnout. Pojišťovny odpovídají za to, aby zdravotní péče byla dostupná, aby byla kvalitní. Je to zcela odpovědnost pojišťoven. Mají smlouvy pojištěnci s pojišťovnami. Pokud jim pojišťovna nevyhovuje, mohou ji změnit a stát by měla formou zákonů definovat věci, jako je dostupnost, především kvalita péče, standardizace péče.

A pak jsou tady pojištěnci. Tady je potřeba si říct, že my tu debatu vedeme na úrovni různých zákonů. Vzpomeňme si tuším na včerejšek nebo předvčerejšek, kdy jsme se bavili o milostivém létu, kde část pojištěnců, kteří čerpají péči, řekněme neplatí průběžně v jednotlivých měsících, čímž vzniká v cash flow pojišťoven problém, který se ale odráží ve zpoždění plateb zdravotnickým zařízením, což je menší potíž, ale i soukromým lékařům, což je větší potíž, protože oni nemusí mít ty rezervy a počítají s pravidelnými platbami pojišťoven. Ten systém, Bismarckův systém - a tomu oba, jak paní bývalá ministryně, tak současný pan ministr, rozumí dramaticky líp než já, tak ten Bismarckův systém nepočítá s kumulací nějakých větších částek, z kterých by mohla pojišťovna několik měsíců žít, ale počítá s pravidelnými platbami. A samozřejmě se cyklicky v historii naší země stává, že se ty platby od pojišťoven prodlužovaly, prodlužovaly z objektivních důvodů - mimořádná událost, jakákoliv situace, která je v podstatě neovlivnitelná, byť by vládl pánbůh - a i když možná v tom případě ano - a výsledkem je, že pak nastává pnutí mezi plátci a poskytovateli, protože poskytovatelé očekávají pravidelné platby, očekávají pravidelné platby záloh.

Je potřeba si uvědomit to, že v České republice podle odhadů pojišťoven, a ty registry všech pojišťoven zatím nejsou úplně dokonale propojeny, je - a nejsou to tedy cizinci - ale je řekněme kolem 100 000 lidí plus minus, kteří z různých důvodů vlastně v tom systému pojištěni nejsou. Jsou to lidé, kteří jsou mimo systém, protože se tak rozhodli anebo protože se dostali do situace, která je tam dostala, a oni ji nemají zájem řešit. My máme velmi silnou záchrannou síť pro tyto lidi, máme opravdu silnou záchrannou síť, v které v podstatě jsou zachyceni všichni senioři, všichni studenti jakéhokoliv typu škol, jsou v ní zachyceny matky samoživitelky. Ta síť je tady od roku 1989 a nikdy žádná vláda tu síť nějakým způsobem netorpédovala, naopak se ji všechny vlády snaží kultivovat a kultivují. A tady je potřeba říct, že bez ohledu, kdo zrovna je ve vládě, tuto síť kultivuje, a to je ta záchranná síť státních pojištěnců. ***