(18.50 hodin)
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Tedy cílem je, aby uživatelé sociálních služeb, jejich zástupci a rodinní příslušníci měli právo poskytovateli podávat stížnosti týkající se poskytování sociálních služeb a aby byli informováni o způsobu vyřízení stížnosti. V případě, že stížnost není uspokojivě vyřízena, je stěžovateli umožněno obrátit se na Ministerstvo práce a sociálních věcí, které vyřízení stížnosti poskytovatelem prověří. Navrhuje se zde takzvaná dělená účinnost návrhu zákona, a to k 1. lednu 2025. K 1. lednu 2026 nabývá účinnosti upravená povinnost plnit materiální a technický standard, s účinnosti k 1. lednu 2027 se vypouští zdravotničtí pracovníci z okruhu pracovníků v sociálních službách a k 1. lednu 2029 se ruší ustanovení § 52 zákona o sociálních službách upravující sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče a dochází ke změně úhrady dlouhodobé lůžkové péče. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane ministře. Nyní poprosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Jiří Navrátil. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pan ministr obšírně představil celý sněmovní tisk 704, kterým se změní zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, dále taktéž část zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, a taktéž zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Já se tedy již nebudu zabývat teď v prvním čtení tímto sněmovním tiskem, jenom bych chtěl samozřejmě, že věřím, že bude tento sněmovní tisk přikázán výboru pro sociální politiku jako garančnímu. Budu navrhovat ještě, aby byl taktéž přikázán výboru zdravotnímu.
Na základě toho, že by zákon měl platit a je navržena jeho platnost od 1. ledna 2025, budu navrhovat podle § 91 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, aby byla lhůta pro projednání návrhu zákona ve výborech zkrácena o 30 dnů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Znamenám si váš návrh, pane poslanče.
Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se zatím hlásí paní poslankyně Dražilová. Máte slovo.
Poslankyně Lenka Dražilová: Dobrý večer, kolegyně, kolegové. Na úvod začnu pozitivně. Je určitě dobře, že je zde vůle řešit problém dlouhodobé péče, a to myslím opravdu vážně. Nemá smysl zde opakovat to, co všichni víme, že totiž populace stárne a my se musíme začít připravovat na to, že minimálně část populace skončí v institucích, které se o ně budou muset postarat. Tento scénář je o to pravděpodobnější, že tato vláda celkem otevřeně deklaruje, že generaci lidí narozených v sedmdesátých a osmdesátých letech sníží penzi, jejich životní úroveň tím, že jim sníží důchody. Přirozenou cestou pak bude snaha lidí s nižšími příjmy a úsporami získat místo samozřejmě v některé z těchto institucí. Toto všechno jsou věci, které tak nějak tušíme.
Bohužel ani návrh zákona, ani data od Ministerstva práce a sociálních věcí nám naše pocity a předpoklady nevyvrátí a ani nepotvrdí, protože nic takového jako strategie zdravotní a sociální péče o seniory do budoucnosti v České republice neexistuje. Je to absurdní, ale je to tak. Pokud byste mi argumentovali dokumentem Strategický rámec přípravy na stárnutí populace 2021 až 2025, tak tento dokument sice varuje, že senioři posílají e-mailem často falešné zprávy, ale o predikci budoucího vývoje v něm není zhola nic, stejně jako tam není ani čárka o tom, jaký cílový stav by si pan ministr přál. A to ani nemluvím o tom, že si tento dokument vůbec nevšiml existence digitálních přístrojů, které do značné míry už dnes mění péči o seniory.
Jinými slovy, máme před sebou návrh, který má ambici vyřešit problém pro několik dalších desetiletí, který vznikl bez jakýchkoliv datových podkladů a bez jakékoliv ucelené vize, protože slibovanou vizi života seniorů třeba v roce 2040 nebo 2050 pan ministr buď tají, anebo ji nemá.
Mohla bych pokračovat takto dál, ale nebudu. O tom, jak je to třaskavé téma, svědčí i proběhlé připomínkové řízení, kdy připomínky z krajů a dalších standardních připomínkových míst měly 425 stránek a návrh zákona byl předložen vládě s celkem 68 rozpory. A co víc, návrh zákona nebyl projednán Legislativní radou vlády, ale pouze komisí Legislativní rady vlády pro pracovní právo a sociální věci. Jako důvod uvádí předkladatel, že se jedná o časově naléhavou právní úpravu.
O tom, že tento zákon bude potřeba přijmout, a dokonce že i zhruba v těchto obrysech, se totiž psalo už před rokem v Deníku N v souvislosti s jednou velkou investiční společnosti, která už před rokem naprosto otevřeně říkala, že jen co projde tento zákon v této podobě, učiní jisté kroky, které jí umožní zvětšit její byznys. Cituji z článku: "Vedení firmy opakovaně přiznalo, že péče o seniory je pro ni byznysově zajímavější než provozování nemocnic či ambulancí. Deník N zjistil, že firma se chystá ovládnout trh s lůžky dlouhodobé péče, pokud začne platit novela zákona připravovaná ministerstvy práce a zdravotnictví. Ta předpokládá, že by se velká část lidí postupně přesunula ze státních eldéenek do jiných zařízení. Společnost má ambici poskytovat zařízení, kam by po plánované reformě přešli lidé, kteří dosud leží v LDN." Dále cituji: "Ukazuje se, že kraje na tu změnu nebudou stačit, a možná nás čeká průlom v tom, že se do sítě pustí více soukromých poskytovatelů. A proto tu reformu vítáme. Je to pro nás byznysová příležitost."
Abych byla spravedlivá, tak v tom záměrně nejmenovaná firma určitě není sama. Na přijetí tohoto zákona čekají i další velké firmy, nejen ta, která byla zmíněná minulý rok v uvedeném médiu. Pokud tady ještě nedávno někdo vykřikoval něco o lobbingu, v podobě tohoto zákona máme před sebou jeden exemplární případ. Samozřejmě že může jít jen o shodu náhod, ale to, co se tímto zákonem otevírá, není nic jiného než privatizace byznysu se stářím. I pokud vynechám možné ekonomické aspekty, klíčová otázka zní: Opravdu je nyní ten pravý čas pro spuštění této privatizace? Opravdu chceme nyní rušit nemocnice a předělávat je na domovy seniorů? Jsme opravdu připraveni na to, že privátní poskytovatelé této péče jsou hnáni ziskovostí, a ne sociální péčí?
Za hnutí ANO na to máme odpověď jasnou. A aby bylo jasno, mně nevadí, že tyto společnosti budou vydělávat, ale to, že se z péče o seniory ztrácí prostě to sociálno, to, co jsme léta budovali. A pak tu jsou praktické aspekty tohoto zákona a ty já díky svým předchozím zkušenostem s tímto oborem vidím. Je pravdou, že pro uživatele služby může být v praxi komplikované zajistit si z obou systémů současně přesně takovou kombinaci služeb, která odpovídá jeho potřebám. Tento problém však nastává u všech forem poskytování péče, tedy jak u péče ambulantní, tak u péče terénní, tedy domácí ve vlastním sociálním prostředí, tak u péče pobytové, tedy lůžkové. ***
