(11.30 hodin)
(pokračuje Igor Hendrych)
Ještě bych k tomu přidal jednu takovou zajímavou tezi, myslím, o které jsem mluvil v prvním čtení, a to je vlastně, na základě čeho se lidé v zahraničí de facto rozhodují, koho budou volit. Logicky tím, že v té vlasti, naší, bavíme se o našich reáliích, jakoby nežijí, tak rozhodují na základě zprostředkovaných informací. Sociální realitu, kterou my tady žijeme, znají pouze zprostředkovaně. A zprostředkovaně ji znají především z médií, ze sociálních sítí. Jak jinak? A k tomu se váže v podstatě problematika, kterou popisují už dlouho sociologové médií, a nejenom ti naši, ale i zahraniční, první teze vznikly někdy v sedmdesátých letech, které v podstatě tvrdí, že ta média, ony ještě v té době neexistovaly sociální sítě, do značné míry zkreslují sociální realitu. A já si myslím, že jsme si toho vědomi i my.
Na jedné straně jsou tady média bulvární. Já myslím, že o těch není třeba dlouho hovořit. Pak jsou tady média, relativně nový fenomén, která tady představují deepfake informace, anebo obecně jsou to různé manipulativní weby a tak dál, které zkreslují tu sociální realitu vyloženě záměrným způsobem. A pak může dojít i ke zkreslení nezáměrnému, a to tím způsobem, že ani renomovaní novináři nebývají vždy nestranní. Já jsem tady minule citoval a v podstatě jsem odkazoval i na konkrétní zdroje těch sociologů, sociologů médií, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají a přebírají ti naši teze ze západní literatury, ze západních výzkumů a dneska se toho tedy zdržím, abych tady citoval toho nějak mnoho. Nicméně přesto si dovolím přečíst jeden zdroj, a to je - budu chvilku citovat: Zpravodajský diskurz je lidský konstrukt. Novináři jsou součástí společnosti, ve které působí. Ačkoliv většinou nejsou otevřeně předsudeční, nemohou být nedotčeni kulturním prostředím a jeho ideovou orientací, nemohou být nedotčeni rozdělením politické, ekonomické, kulturní a sociální moci ve společnosti a nemohou si ho být zcela nevědomi. Často jej nemohou ani ignorovat. Ve chvíli, kdy začnou pracovat, nemohou odložit svou identitu, subjektivitu a začít fungovat neutrálně jako roboti bez názoru a hodnotových preferencí. - Kdyby někoho zajímalo, tak jsem schopen doložit zdroj těchto informací, jak jsem řekl, z odborného zdroje.
Co jsem tím chtěl říct? Tím jsem chtěl říct, že skutečně ani (i) ti, kteří se snaží o nějakou míru objektivního podání informací, se mohou mýlit. Mohou v tom projektovat de facto své vlastní nějaké sociokulturní vzorce, kulturní vzorce, v podstatě nějaké své vlastní vize, jakkoliv by se při studiu žurnalistiky měli naučit tohle abstrahovat a naučit se nějakým autokorekcím. Bohužel to tak velice často není, jakkoli to samozřejmě novináři obvykle popírají, protože to samozřejmě je jakýsi útok na jejich profesionalitu a tak dál. Nicméně ti, kteří se tomu analyticky věnují, tak tvrdí něco jiného. Plyne z toho, že skutečně ta sociální realita, která je prezentována v zahraničí, je do značné míry zkreslená. Na základě těchto zkreslených informací pak dochází k tomu, že volič v zahraničí jde a volí.
Když to na závěr ještě jednou nějakým způsobem zestručním, tak k čemu mám výhrady a co se mi nelíbí? Že v podstatě lidé bez bližšího vztahu k naší zemi, často i s neznalostí českého jazyka, se zprostředkovanými a velmi často zkreslenými informacemi, představami o sociální realitě v České republice mohou být tím jazýčkem na vahách a mohou rozhodnout volby v České republice. A tohle považuji za velmi, velmi problematický jev, a proto nejsem v žádném případě zastáncem korespondenční volby. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče. A poprosím dalšího a to je pan poslanec Ryba. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Drahoslav Ryba: Děkuji za slovo, pane předsedající. Protože na 88. schůzi mi nebylo umožněno vystoupit, podruhé tedy, přestože jsem byl řádně přihlášen, tak moje vystoupení bude trošku delší, ale tedy oproti mým zvyklostem, čili nijak nebude přesahovat ostatní vystoupení.
Kromě toho, že naše spoluobčany trápí zcela jiné problémy než korespondenční hlasování, jako je znehodnocení úspor, obrovská drahota, pokles reálných příjmů a podobně, tak si nemyslím, že vaše úmysly jsou zcela čisté. Důvody, proč chcete zavést korespondenční volbu, jsou podle mého názoru zcela jiné.
V úvodu svého vystoupení si dovolím citovat bývalého diplomata a současného českého politologa Petra Druláka. Cituji: Myslím si, že tento zákon Česká republika nepotřebuje a že tím otevíráme skutečně Pandořinu skříňku, která může přinést velké problémy. Pokud mluvíme o volbách v zahraničí, tak již dnes je možné na zastupitelských úřadech a na konzulátech volit, takže naši krajané v zahraničí možnost volby mají, na tom se určitě všichni shodneme. V okamžiku, kdy připustíme možnost korespondenční volby, tak podle mého názoru ohrožujeme nezávislost a svobodu hlasů, protože když volíme tímto klasických způsobem, který známe všichni, tak za tou plentou jsme skutečně svobodní a nikdo neví, jaký hlas tam dáme. Když volíme poštou, tak to, kdo je u té obálky, kdo koho ovlivňuje, pod jakým je tlakem, to už nikdo nikdy nezkontroluje. A pak je tu samozřejmě otázka pro sčítání hlasů, jak se tyto hlasy vyhodnocují. To znamená, že se otevírají otázky, které jsou podle mě velmi nebezpečné pro demokracii, sdělil ke korespondenční volbě Drulák.
Česká republika je přitom jednou z pěti posledních zemí, která nemá uzákoněno hlasování poštou. Jak tomu rozumět? Je pravda, že to je určitý trend. Je to trend, který jde napříč západními demokraciemi, ale ten trend je nebezpečný. Já bych třeba upozornil na to, že Francie měla až do sedmdesátých let možnost korespondenční volby a zrušila ji. Zrušila ji právě z obav před manipulacemi. To, že je něco západním trendem, ještě neznamená, že to je dobře. A já považuji za znepokojivé, že například v posledních volbách do Německého spolkového sněmu polovina hlasů přišla korespondenční volbou. Pro mě je to otázka, do jaké míry ta volba byla skutečně svobodná, dodal tedy Drulák. Podle Drulákových slov existují u korespondenční volby dvě rizika. Před jedním z nich se nezabezpečíte nikdy, a to, za jakých okolností je onen hlas vložen do obálky, to prostě nikdy nezkontrolujete. To prostě nevíte. A pak je tu samozřejmě druhé riziko a to je sčítání hlasů. Tam si myslím určitě se dají nastavit institucionální podmínky tak, aby byla zaručena anonymita, aby ty hlasy byly správně sčítány, a na druhou stranu všechny tyto podmínky jsou prolomitelné. Takže to riziko zůstává, jakkoliv samozřejmě věřím, že ta bezpečnostní opatření mohou být poměrně robustní, zmínil Drulák.
Jak následně dodal, je nutné podívat se na to, jak vlastně Češi ze zahraničí volí. Ty volby vyznívají jednoznačně pro strany současné koalice. Kdyby rozhodovali Češi v zahraničí, tak máme koalici Pirátů a STAN a ani by k tomu nepotřebovala ty další strany. A já se obávám, že tohle je jedna z motivací, která vede předkladatele tohoto zákona spíše než péče o Čechy v zahraničí. To znamená, že očekávají, že když budou mít Češi v zahraničí tuto možnost, tak ty strany, které jsou součástí současné koalice, z toho budou jen profitovat, zmínil Drulák. ***
