(23.50 hodin)
(pokračuje Jiří Kobza)
Mě by zajímalo, jakým způsobem chtějí zabezpečit, aby s těmito obálkami nebylo možné provést jakoukoliv manipulaci, aby nebylo možné je znovu otevřít. Jakým způsobem tuto bezpečnost těch obálek hodlají certifikovat, když si to lidi mají vytisknout doma, a jakým způsobem vlastně dohlédnout na to, jestli ty obálky, když už konečně budou doručeny do volební komise, budou kontrolovány, jestli s nimi nebylo manipulováno, a do jaké míry budou uznávány nebo neuznávány za právoplatně podané nebo neprávoplatně podané nebo platné nebo neplatné. Protože já se domnívám, že to je slabý moment, nebo nejslabší moment vlastně všeho, co jsem tady dneska slyšel za celý den, že vlastně nikdo neví, jakým způsobem nebo co se s těmi obálkami bude dít mezi tím momentem hození do schránky a doručeni, kde s nimi bude manipulováno spoustou lidí, kteří nejsou autorizováni, nejsou členy volebních komisí, nejsou zmocněnci ani... Prostě jsou to cizí lidi, kteří dostanou tu obálku do ruky a budou s ní nakládat, takže to bude mimo kontrolu. Takže já bych moc rád věděl, jakým způsobem toto bude zabezpečeno, protože pokud to zabezpečeno nebude, tak já pro to určitě nebudu hlasovat.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času, pane poslanče. Nyní tedy vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec, pan ministr Lipavský, připraví se paní poslankyně Berenika Peštová. Než pan ministr dorazí k pultíku, omlouvá se paní poslankyně Opltová po celý jednací den ze zdravotních důvodů. A mám zde další sdělení, paní poslankyně Šebelová ruší svoji omluvu od 23 hodin. Děkuji.
Pane ministře, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Děkuji za možnost vystoupit. Já začnu tím nejvážnějším a to byl dotaz paní Bereniky Peštové, ať jí uvedu nějaký příklad. Tak já tady budu citovat z jednoho článku na lidovky.cz. Můj otec Jiří Josef Fuchs, syn Karla a Heleny Fuchsových, se narodil v Brně v roce 1930. V květnu 1939 byl spolu se svou sestrou Anitou poslán rodiči do Anglie v Kindertransportu organizovaném sirem Nicholasem Wintonem, aby unikli nacistům. Jeho rodiče a téměř celá širší rodina zahynuli, popisuje serveru lidovky.cz Naomi Yandellová. Ona sama se narodila ve Velké Británii, ve Spojeném království, v roce 1961 jako dcera československého občana. Navzdory tomu, že je tedy Wintonovo vnouče, v uvozovkách, tak sama české občanství nemá a vlastně cesta k tomu získání je téměř nemožná. Z logiky věci, když se dělilo Československo podle národnosti a podle toho, kde člověk bydlel, tak měl možnost se přihlásit k české nebo slovenské národnosti. Takže logicky pokud její prarodiče byli z Brna, tak by získala občanství České republiky.
Jinak co se týče továrny na čipy, asi to není úplně téma pro dnešní večer, ale myslím si, že nikdy nebylo realistické, aby tato investice vznikla v Česku. A právě naše výborné vztahy s Tchaj-wanem, demokratickým partnerem v Indo-Pacifiku, přispívají k tomu, abychom se mohli na tom dobře podílet. Tak já bych to úplně nezlehčoval.
No a co se týče těch dalších věcí, tak se omlouvám, ale vypršel mi čas. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová, připraví se pan poslanec Koten. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, ano, je to dojemný příběh. Ale ve své podstatě, co to mění na tom, co jsem tady řekla? Paní se narodila v roce 1969 v Anglii, nebo 1961, pardon, tak je to přece úplně jedno slovo (?). Osm let. Takže 1961 v Angli. Platí daně do Česka, má tady nějaký vztah k České republice, má tady nějakou nemovitost, má tady... platí sem sociální, zdravotní? Rozumíte mi? O to jde. Proto to je ten můj pozměňovací návrh - (Ministr hovoří mimo mikrofon.) Musíte zase počkat, pane ministře. To je ten můj pozměňovací návrh, kde říkám, že musíte prokázat, že máte vztah k naší zemi. A je mi úplně jedno, jestli tady budete platit daň z nemovitosti, nebo tady máte trvalý pobyt, nebo platíte sociální, zdravotní, nebo platíte jiné daně, ale prostě musíte prokázat, že k té dané zemi máte vztah. Jako co si mám myslet o občanech, kteří žijí od toho roku třeba 1961 úplně někde jinde? Nevím, jestli paní ještě umí česky, nebo neumí česky, to nebudu studovat. V každém případě platí tam daně, určitě tam má nějakou nemovitost, má vztah k dané zemi. A s tím já nemám absolutně žádný problém. Ale mám problém s tím, že tento člověk mi bude říkat, koho budu mít ve vládě a kam ta země půjde.
To je to, co jsem tady řekla i na paní Zajíčkovou, a to je ten pán, co mi napsal: Žiji dlouhodobě v Německu, platím tam daně, mám tam banku, mám tam všechno, platím sociální, zdravotní. A já si ani nedovedu představit, že bych vám měl ovlivňovat váš život. Vy víte, koho chcete volit. Vy víte, koho chcete mít ve svém čele vašeho státu. Ten pán neřekl nic špatného, jenom řekl, že volí tam a nedovede si představit, proč by měl ovlivňovat náš život. Takže to není nic proti ničemu. A to, že paní v Americe řekla, že pro amíky není 100, co 100, 500 kilometrů nic, tak to prostě je. Oni si sednou do auta a jedou. Ano, pro nás je to třeba (Předsedající: Čas.) nepředstavitelné, ale pro ně je to běžné. Oni denně jezdí takhle za prací.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Pan poslanec Koten je nyní na řadě, poté pan poslanec Nacher a pro pana ministra - jste přihlášen k faktické poznámce po panu poslanci Juchelkovi. Prosím, máte slovo.
Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Já bych tady rád zareagoval na své ctěné předřečníky. Úplně dopředu té mé faktické poznámky bych chtěl říci, že ti lidé, kteří volí v České republice, tak mají vztah k České republice, platí tady obvykle daně a vybírají si v těch volbách toho správce těch daní. To znamená, vybírají si někoho, kdo ty jejich peníze neprošustruje, nedá je třeba na F-pětatřicítky nebo na něco podobného anebo je nepošle na Ukrajinu, nevyvede. Takže je celkem logické, že v České republice by měli volit co nejvíce tedy občané České republiky, nicméně ti lidé, kteří zde nežijí, kteří zde neplatí daně, i když měli nějaký vztah třeba před 30, 50, 70 lety k České republice, tak žijí někde jinde, platí daně někde jinde, mají sociální, zdravotní zajištění také někde jinde. Nechápu, když tedy vaše vláda není schopna se postarat o občany v České republice, proč máte takovou neuvěřitelnou péči pro to, abyste se starali o občany, kteří s Českou republikou mnohdy nemají absolutně nic společného, vyjma tedy toho, že ty hlasy, které budou korespondenční a dají se velmi dobře manipulovat, no a vy se je budete snažit nějakým způsobem získat třeba pomocí nějakých nevládních neziskových organizací, které k tomu už určitě jsou předurčeny a už stojí někde v takzvaných startovacích pozicích, tak mě nic jiného skutečně nenapadá. Takže v případě, že to chcete vyvrátit, tak posuňte platnost toho zákona po příštích parlamentních volbách. Protože pokud to nechcete udělat, no tak samozřejmě to směřuje k tomu, že bude podvod podobně jako v Americe.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Nacher vystoupí s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Lesenská. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já bych chtěl reagovat na svoji ctěnou kolegyni Králíč... pardon, Zajíčkovou, se omlouvám. Já jsem byl teď v družném hovoru s Robertem Králíčkem, tak se omlouvám. (Pobavení v sále.) Takže paní kolegyni Zajíčkovou, vaším prostřednictvím. Já jsem čekal na ten argument, kdy zazní, on zazněl, že vždycky něco funguje v 18 zemích Evropské unie. Tak v 18 nebo v 19 zemích Evropské unie fungují hromadné žaloby na mnohem širší platformě než u nás. Vzali jste si z toho příklad? Ne! Ne, nevzali. Jedete si českou cestou - úplně na prd. Hromadné žaloby, úplně na prd. Zákon o referendu - také ve většině zemí. Máme ho? Nemáme. Vždyť to tady, co vy děláte s tím zákonem? Nic! EET, mi tady radí paní předsedkyně, ve většině zemí. Máte? Nemáte! Ve většině zemí se volí jenom jeden den, ne ve dvou dnech. Budeme to tady taky jako zavádět, když si na to všichni zvykli, že se volí u nás v pátek a v sobotu? ***
