(21.00 hodin)
Poslanec Lubomír Brož: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes diskutujeme o zásadním návrhu změny zákona, který by zavedl možnost korespondenčního hlasování pro české občany žijící v zahraničí. Chci zdůraznit, že rozumím záměru usnadnit našim krajanům účast ve volbách, ale s ohledem na způsob legislativního projednávání, mezinárodní zkušenosti a potenciální rizika spojená s touto metodou volby je nezbytné provést důkladnou analýzu možných důsledků. Já jsem se zaměřil na nějaké legislativně právní aspekty a rozdělil jsem to do několika bodů.
Za prvé jsou to obecné ústavněprávní zásady volebního práva České republiky. Tady můžeme říct, že politická participace neboli možnost zapojení do správy veřejných záležitostí je neodmyslitelně spojena s principem lidové suverenity v České republice, která je podle čl. 1 ústavy charakterizována jako demokratický právní stát. Článek 2 ústavy zdůrazňuje, že veškerá státní moc pramení z lidu. Tento právní základ umožňuje občanům České republiky aktivně se podílet na výkonu státní moci především prostřednictvím využívání jejich volebních práv. Hlavní ústavněprávní zásady volebního práva v České republice jsou všeobecnost, rovnost, přímost, tajnost a požadavek svobodného hlasování ve volbách, jež je prosté jakéhokoliv nátlaku. Tyto základní principy nalezneme na řadě míst v Ústavě České republiky i v Listině základních práv a svobod.
Za druhé - mezinárodněprávní principy volebního práva. Obdobné základní principy výkonu volebního práva nalezneme i v mezinárodněprávních dokumentech, jimiž je Česká republika rovněž vázána. Je to například čl. 21 Všeobecné deklarace lidských práv nebo čl. 25 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Za třetí - k jednotlivým ústavněprávním principům výkonu volebního práva. Univerzálnost volebního práva zaručuje, že všichni dospělí občané České republiky mají právo volit bez diskriminace na základě rasy, barvy kůže, národnostní nebo etnické příslušnosti, jazyka, pohlaví, náboženského vyznání, politických či jiných názorů, sociálního původu, majetkového stavu, rodu nebo jiných sociálních faktorů. Co se týče návrhu zákonodárců, zdá se, že v této oblasti plně respektuje tento návrh ústavní principy, avšak shoda s ústavními zásadami zde končí.
Bod 3 rozdělím na několik podbodů. Za a) se jedná o ústavní princip rovnosti. Zavedením korespondenční volby pro občany v zahraničí, ale ne pro ty, kteří jsou v den voleb mimo své bydliště v rámci České republiky, vzniká nerovnost. Proč by měli občané žijící v zahraničí mít privilegovaný přístup k hlasování, zatímco ti, kteří jsou na služební cestě nebo v nemocnici, musí hlasovat osobně nebo prostřednictvím voličského průkazu? Rovnost v právním slova smyslu vychází z principu svobody a rovnosti každého člověka v důstojnosti a právech jakožto jedna z nejvýznamnějších hodnot před zákonem. Občané České republiky, kteří žijí na jejím území, nemají žádnou možnost hlasovat korespondenčně, a to ani v případě, že se v dané dva dny voleb nacházejí pracovně na druhé straně republiky, v zahraničí nebo jsou fyzicky indisponováni a k volbám se nemohou dostavit. Komfort volby některých nemůže obstát jako důvod pro protiústavní diskriminaci velké části občanů České republiky.
Za b) se jedná o princip přímosti volby, to je osobního hlasování. Ústavou chráněný princip přímé volby znamená, že je volba prováděna přímo voličem, právo volit nesmí být v žádném případě převedeno na jinou osobu. V některých členských státech Evropské unie je přitom možné volit v zastoupení, například v Belgii, Francii nebo Nizozemsku, ale v České republice tato možnost občanům dána není. Předložený poslanecký návrh přesto v § 57 stanoví následující bod 3. Žádost podle odst. 2 lze podat osobně nebo prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. To je tedy v rozporu s tímto popsaným principem.
Za c) se jedná o princip tajnosti hlasování. Korespondenční hlasování může být náchylné k porušení tajnosti hlasování. O tom už dneska bylo hodně mluveno. V rodinném prostředí nebo tam, kde existují sociální nebo ekonomické závislosti, může dojít k nátlaku na voliče, aby hlasoval jinak, než chtěl. To je v přímém rozporu s principem svobodných a tajných voleb, který je základním pilířem našeho demokratického státu a demokratického systému. Princip tajného hlasování vyžaduje, aby byly zabezpečeny takové podmínky pro výkon volebního práva, které znemožňují zjistit, jak konkrétní volič hlasoval.
Za d) je to požadavek svobodného hlasování. Podle čl. 21 Listiny základních práv a svobod má každý občan právo účastnit se správy veřejných věcí přímo nebo prostřednictvím svobodně zvolených zástupců.
Svobodné volby, které odborná literatura vyhodnocuje jako pátý a zároveň nejdůležitější princip voleb, jsou základem volebního práva, jehož dodržení zajišťují další čtyři principy v kombinaci s dalšími zásadami liberální demokracie.
V bodě 4 se jedná o další problematické aspekty navrhované korespondenční volby. Je to například chybějící prvek laické kontroly reprezentované zástupci politických stran a hnutí. V takzvaných zvláštních volebních okrskových komisích ve zvláštních volebních obvodech na zastupitelských úřadech nejsou na rozdíl od volebních komisí při volbách na území České republiky zastoupeni zástupci politických stran a hnutí, kteří by měli představovat prvek takzvané laické kontroly řádného průběhu voleb. V případě korespondenční volby budou volební komise v zahraničí, tedy tyto zvláštní okrskové volební komise, tvořeny zástupci zastupitelských a konzulárních úřadů, to je de facto zaměstnanců Ministerstva zahraničních věcí jakožto ústředního úřadu moci výkonné, v jehož čele stojí zástupce jedné politické strany.
Za dalším bodem je hrozba destabilizace systému, narušení důvěry veřejnosti v řádný průběh voleb. Asi se shodneme na tom, že v současné době veřejnost důvěru ve volby má, až na nějaké excesy a výjimky.
Přínosem navržené korespondenční volby ze zahraničí má být podle předkladatelů poslaneckého návrhu čistě a pouze to, že někteří občané České republiky žijící v zahraničí mají dalekou cestu na zastupitelské úřady. Přínos této zásadní změny v našem právním řádu je však marginální, naproti tomu záporů je celá řada. U každé nově navrhované právní úpravy je potřeba poměřit přínosy a zápory a u změn s ústavním dopadem to platí dvojnásob. V tomto případě je jednoznačné, že zápory zavedení korespondenční volby významně převýší její přínos.
Dalším bodem je problematika legitimity hlasování občanů trvale žijících mimo Českou republiku, protože dle čl. 21 Listiny základních práv a svobod občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. O svých zástupcích by měli rozhodovat zejména obyvatelé, kteří na území České republiky skutečně žijí. Lze předpokládat, že jinak bude například ohledně otázky zvýšení daní nebo branné povinnosti hlasovat osoba, které se dotknou osobně, a osoba sledující toto pouze mediálně.
Dalším bodem jsou nedostatky legislativního procesu přijímání předloženého poslaneckého návrhu, který zavádí korespondenční volba (volbu). O tom tady již bylo hodně řečeno, proč je to právě tímto způsobem. ***
