(19.30 hodin)
(pokračuje Michal Šalomoun)
To opravdu pan ministr Hamáček udělal a v tomhle zákoně byly čtyři takové novinky. Jednak tam bylo hlasování pouze v pátek, že tedy ne ty dva volební dny, ale jeden. Pak tam bylo to korespondenční hlasování ze zahraničí. To je to, o čem se bavíme teď. Pak tam bylo pro lidi, kteří by tedy také měli problém hlasovat ve volební den, ale nebyli by v zahraničí, takzvané hlasování v předstihu. Pak se změnilo to, že už by se nedoručovaly dopředu volební lístky, že by se vlastně nechávaly jenom v té volební místnosti. K tomu samozřejmě probíhalo standardní připomínkové řízení a ty připomínky se vlastně nikdy netýkaly té korespondenční volby. Nikdo nedetekoval to, že by s tou korespondenční volbou, tak jak je nadesignována, byl problém. A vlastně nebyl problém ani s tím, na co se mě ptáte ohledně té ústavnosti, jestli takhle, jak je to nadesignováno, že by bylo potřeba ještě udělat nějakou změnu ústavy, aby to do toho padlo nějak ústrojněji. Nikdo tohleto nenamítal. Ty námitky se týkaly především toho hlasování v předstihu, protože všechny trochu děsilo, co bude s tím, že ta urna bude předtím týden u nějakého starosty v kanceláři. Takže tohleto mělo svůj samostatný osud. Pak třeba vaše kolegyně paní profesorka Válková, tehdejší zmocněnkyně pro lidská práva, ta měla velké námitky ohledně toho nedoručování volebních lístků v předstihu, zejména z pohledu zdravotně postižených spoluobčanů.
Tohleto po připomínkovém řízení samozřejmě šlo do struktur Legislativní rady vlády, které v té době předsedala Marie Benešová. Prošlo to několika pracovními komisemi a nikdo neměl problém s korespondenční volbou. Byl problém opravdu s tím hlasováním v předstihu. A výsledkem toho je stanovisko, že to vlastně nešlo na velkou Legislativní radu vlády. A nešlo to tam ze dvou důvodů. Marie Benešová vyhodnotila, že tak jak je ten zákon napsán a jak byl podroben expertize v pracovních komisích, tak vlastně není důvod něco projednávat ještě na té takzvané velké radě, protože prostě ty komise byly v zásadě jednotné, že to je v pořádku. To byl jeden důvod. Ten druhý důvod souvisel vlastně s covidem-19 a tehdy byl tuším ten první velký lockdown, takže už nemělo smysl to tam dávat ani z těchto důvodů. Takže určitá úspora času a pragmatismus v tom byl, ale není pravda, že by to neprošlo nějakou evaluací pracovními komisemi Legislativní rady vlády. Prostě prošlo. A nikdo ani v připomínkovém řízení, ani na těch pracovních komisích, tam jsou taky velmi zvučná jména, nedetekoval, že by to mělo problémy přinést.
Potom jaký to mělo dál osud? Tak vlastně to bylo připraveno a bylo to předloženo na vládu někdy na jaře roku 2020, ale tehdejší premiér Andrej Babiš to vlastně na pořad jednání vlády už nezařadil. Proto vláda o tom nerozhodla a ani to vlastně neposlala do parlamentu. Potom po volbách, když nastoupila vláda Petra Fialy, tak ministr vnitra Vít Rakušan vlastně vzal ten zákon o správě voleb, který už byl připraven, a vlastně v obdobné textaci to poslal jako vládní návrh zákona. Ale je pravda, že z toho byla vyňata ta korespondenční volba, protože bylo jasné, jaká je atmosféra ve Sněmovně, protože na drtivé většině toho obsahu zákona o správě voleb tady dohoda je. To, že jste to neschválili, protože vám tam vadila ta jednodenní volba, rozumím, ale pak se vlastně Poslanecká sněmovna dohodla, že to půjde v devadesátce, akorát se tam vrátí ty dvoudenní volby a ta korespondenční volba tam nebude.
Tahleta aktivita vlastně spočívá v tom, že to, co bylo z toho zákona o správě voleb vyňato, tak je teď vlastně navrženo, aby se tam zase vrátilo. Pokud vás zajímá srovnání těch paragrafů, tak kdybyste se podívali a srovnali si současný tisk s tím návrhem, který vyšel z Ministerstva vnitra pod Hamáčkem, tak ten § 56 je úplně stejný. Pokud se podíváte na § 57 který je také stejný, tak § 57a dnešního návrhu byl tehdejší § 58. Nynější navrhovaný § 57b byl tehdejší § 59; § 57c byl tehdejší § 60; § 57d byl tehdejší § 61. Takže i ta textace je v zásadě úplně stejná. A tahle textace opravdu proběhla připomínkovým řízením i tou evaluací v Legislativní radě vlády. Takže si myslím, že opravdu ta oponentura z hlediska odborné veřejnosti, která je zainteresována v Legislativní radě vlády, tam provedena byla.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane ministře. Poprosím s faktickou paní poslankyni Peštovou, poté se připraví paní poslankyně Mračková Vildumetzová.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. No, pane ministře, dal jste nám krásný exkurz, jakým způsobem tady probíhala novela ještě za minulé vlády, ale neodpověděl jste nám vůbec na nic. Když už tedy se k tomu exkurzu vrátím, tak procházelo to, máte pravdu, bylo to v komisích LRV. Také jsem to hledala, také jsem se na to koukala, a na velké plénum to nešlo. Podle toho, jak jsem připravovala zákony, tak takhle velká změna, když se dělala, tak šla automaticky na LRV. Na LRV nešly opravdu změny malého charakteru, když třeba to byly i transpozice, které byly nekonfliktní, a v rámci mezirezortu jsem šla na Legislativní radu vlády s tím, že mám maximálně jeden dva rozpory, většinou jsem tam šla bez rozporů, tak to taky nešlo na velké plénum. Ale tato změna by měla jít určitě na plénum. Pak jsem se koukala, jestli to bylo zařazené na vládu, a na vládu to zařazené nebylo. Ten bod nebyl nikdy zařazen na vládu. To znamená, že se to ztratilo někde mezi komisemi a plénem a dál už to nešlo. To znamená, že tam někde se to ztratilo. Tak jenom když už ty informace dáváme, tak celé.
V každém případě jste řekl správně, že v té době byl covid, takže byly úplně jiné priority a ve své podstatě jiné novely zákonů, které se musely přijímat, a v úplně jiném režimu. To je fakt. Takže věřím tomu, že tato priorita to opravdu nebyla. Proto zřejmě nedošlo k tomu, aby to šlo přes velké plénum na vládu, protože vyhodnotili priority, vyhodnotili ty zákony, které jsou v danou chvíli prioritní, a tento mezi ně nepatřil. Tak asi takhle bych to shrnula.
Ale neodpověděl jste na nic z toho, na co jsme se ptali. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Na tu ústavu a další. Já se ještě přihlásím.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Jana Mračková Vildumetzová.
Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Pane předsedající, děkuji za slovo. Určitě děkuji za reakci z vaší strany, pane ministře. Ale víte, vy mi tady říkáte, že ten zákon byl tedy předložený již za pana Hamáčka. Já jsem v té minulé vládě nebyla, takže nemůžu vědět, jestli ty věci, které říkáte, se zakládají na pravdě, nebo ne. Ale z logiky věci, když vy mi říkáte, že to tedy všechno bylo tak skvělé, že to všechno bylo odsouhlasené, tak já tedy za prvé zastávám názor, a chodila jsem na Legislativní radu vlády, když jsem byla v pozici náměstkyně ministra vnitra, a vím, jak bylo těžké něco prosadit na Legislativní radě vlády, aby vám všichni řekli ano, ten zákon je v pořádku. To vám můžu říct, že pro mě to byla škola života, když jsem tam šla, jakým způsobem to tam probíhá. A opravdu ten náměstek si říká, jestli já vůbec dosáhnu nějakého stanoviska.
Ale když tedy říkáte, že to bylo všechno tak perfektně připravené, prakticky k tomu byla všechna kladná stanoviska, tak já prostě nechápu, proč, když ministr vnitra dal ten zákon o správě voleb v rámci digitalizace, tak proč souběžně s tím nedal jako vládní návrh tento druhý zákon, kde chce prosadit korespondenční volbu. Tak jako to, co tady říkáte, mně moc nedává logiku. Protože vy říkáte, že to všechno bylo skvěle připravené, odsouhlasené, tak já nechápu, proč to tedy nemohlo projít tím standardním legislativním procesem a proč se k tomu ta velká Legislativní rada vlády nemohla vyjádřit souhlasným stanoviskem a stanoviskem, že to je v souladu s ústavou. Děkuju. ***
