Já neříkám, že to je dobře - samozřejmě že to je špatně, ale je to věc, která se děje bez ohledu na to, co si o tom myslíme. A myslím si, že je lepší se podívat realitě čelem do očí, než si tady kreslit nějaké vzdušné zámky, že když jsme to nezvládli, tak dlužníky tedy donutíme, aby konečně začali pracovat a konečně začali splácet větší část svých dluhů. Oni samozřejmě mají, tito v uvozovkách vyčuránci mají spoustu metod, jak to obcházet, a způsob, jak se k tomu postavit, je v této oblasti velmi komplikovaný, ale přece jenom tam vidím pár nadějných kroků, které udělat můžeme, protože jsou poměrně přímočaré.

Tím prvním krokem je, že systém opravdu musíme zjednodušit - počínaje tím, že když člověk dostane exekuci, dneska dostane deset různých papírů, ve kterých jsou schémata, a ztrácí se v tom ta jedna podstatná věc, že smyslem exekuce je zaplatit dluh. Pokud z toho formuláře není na první pohled jasné, že se má zaplatit dluh, kolik to je, komu, za co, do kdy, případně s jakou sankcí a jak to jednoduše udělat, tak je podle mě něco špatně.

Proto jsme se pustili do spolupráce s Ministerstvem spravedlnosti i s Exekutorskou komorou a dalšími aktéry a vymysleli jsme, jak zjednodušit ten formulář - výstupem toho, že místo deseti stránek je (Ukazuje materiál.) takováhle jednoduchá výzva, kde každý najde, komu dluží, kolik dluží, z jakého titulu - a důležité je, že tam jsou zohledněny i behaviorální aspekty. To znamená, pokud je tam větším písmem zdůrazněno, kolik člověk bude platit, pokud zaplatí včas, a pokud zaplatí pozdě, tak je tam uvedena větší částka. To je ta určitá sankce, že tam není odpuštěna jedna část nákladů, odměny exekutora, a současně jsou tam konkrétně uvedeny úroky a pro člověka, který nemá na zaplacení, je tam velmi jednoduchý návod, co dělat, že si může požádat o povolení splátkového kalendáře, že může kontaktovat osobu, která mu pomůže sepsat návrh na oddlužení, ale současně je tam taky důležitá zmínka toho, co dlužník nemá dělat: že se nemá snažit přes účet někoho jiného exekuci vyhnout nezákonným způsobem, že tuto osobu vystavuje trestnímu stíhání a vězení až na dva roky, pokud by tímto způsobem se snažil obcházet povinnosti, které má podle exekučního zákona, že nesmí nakládat se svým majetkem a tak dále. Takže to je všechno v tomto jednoduchém dvoustránkovém formuláři.

A to nejdůležitější samozřejmě, jak jsem říkal, jsou instrukce k tomu, jak zaplatit, a tou cestou, kterou dneska, vlastně skoro každý ji používá, jsou QR kódy nebo platební údaje přes bankovní účet, protože bankovní účty má velká část lidí, byť je i část lidí v exekucích, kteří nemají bankovní účty, a právě za tím účelem, aby se různě vyhýbali placení. Ale minimálně bychom měli pomoci těm, kteří exekuci splatit chtějí, aby se nedostali do té pasti, že mají obstavený účet, kde se čeká na to, než nabyde rozhodnutí právní moci o tom, aby se mohla provést srážka přímo z toho bankovního účtu. Takže pro takovéto případy je tam QR kód a máme připraven pozměňovací návrh, na kterém jsou podepsáni zástupci všech koaličních stran, který zajistí, že ze svého internetového bankovnictví budu moci jednoduše uhradit dluh, který mám ve prospěch věřitele.

Je to samozřejmě tedy opatření, které pomůže věřitelům, ale pomůže i dlužníkům, protože se dříve dostanou ke svému bankovnímu účtu, že už nebude obstaven. Takže zpracovali jsme ho ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti, za což děkuju, i za nasazení všech úředníků, kteří (k) tomu přispěli - ten tým, myslím si, že opravdu odvedl dobrou práci na Ministerstvu spravedlnosti pod panem náměstkem Michalem Fraňkem a paní ředitelkou Belloňovou - a bylo to projednáno i s Českou bankovní asociací a Českou národní bankou tak, abychom skutečně zajistili, že když ten člověk chce zaplatit ve prospěch věřitele nebo exekutora, tak buďto rovnou zaplatí, anebo se mu zobrazí chybová hláška: Pozor, váš účet je obstaven, tady je digitální formulář, který můžete vyplnit. A nemusí ten člověk chodit fyzicky na banku, protože některé banky třeba mají i pobočky, které jsou těžko dostupné. Někdy jsou třeba i lidi, kteří mají exekuci v zahraničí, takže ani nemůžou fyzicky dojít na tu banku, aby si odblokovali svůj účet, i když peníze mají. Takže to je první krok, udělat ten systém tak jednoduchý, aby se v něm každý srozumitelně vyznal.

V zásadě jednoduchosti pokračujeme, i pokud jde o insolvence, takže jeden z těch záměrů, na kterém byla velmi silná shoda v koalici, je, aby každý člověk, který vstupuje do insolvence, měl nějaký základní odhad, kolik peněz bude splácet, aby to bylo určeno možností příjmů, kterých dokáže člověk dosáhnout na dané pozici, aby se nám nestávalo to, že ti takzvaní vyčuránci, že se nechají zaměstnat za minimální mzdu, a ve skutečnosti při pohledu na jejich vzdělání, při pohledu na jejich profesi a tak dále, by dokázali dosáhnout na příjem, který je o mnoho tisíc vyšší, a tudíž i splátky jejich věřitelům by měly být výrazně větší. Takže proto jsme vycházeli z toho, aby tam bylo jasně uvedeno, jaká je výše příjmů, kterých by dlužník měl dosahovat podle jeho výdělečných schopností. A je to něco podobného, co je dneska u výživného, prostě určité záležitosti by měly se odvíjet od tabulky, a ne od volného uvážení soudu, protože když soudce nebude mít kotvu, tak potom to vede samozřejmě ke krajské justici, kdy každý soud vychází z úplně jiných čísel a máme to dobře zmapované, že pokud se to nechá zcela na volnosti, tak potom dochází k tomu, že skutečně vzniká ta krajská justice.

Jinak jsem chtěl navázat tedy, co tady zaznělo, na tu kritiku. Ta kritika se vesměs týká původního návrhu, protože přece jenom ty pozměňovací návrhy jsou poměrně čerstvé, vyjednávali jsme delší dobu, takže určitě doporučím ke studiu pozměňovací návrhy, které budou dneska načteny ve druhém čtení. Věřím, že řada institutů, které jsou obsaženy v těch pozměňovacích návrzích, ukazuje, že nejsme vládou, která by se snažila pomoci jenom dlužníkům, ale která se opravdu snaží nastavit takový systém, který by byl spravedlivý, vedl by ke splácení dluhu a k motivaci pracovat a hledat si další příjmy.

Těch opatření, která pomáhají vyřešit systémové problémy, je tam celá řada. Máme tam připraven i pozměňovací návrh s velkou změnou, kterou jsme avizovali na ústavně-právním výboru, že bychom skutečně chtěli dostat lidi, kteří dneska jsou ve vícečetných exekucích a kteří nemají na to, aby spláceli svoje dluhy, aby se dostali do systému oddlužení. Proto vlastně jako motivační opatření je tam navrženo, aby v takovýchto případech se sráželo i z druhé třetiny, to znamená, pro toho člověka už nadále nebude výhodné setrvávat v systému exekucí a spoléhat na to, že pouze třetina jeho příjmů bude strhávána za účelem splacení jeho dluhu, ale takovýto člověk, který by měl z logiky věci jít do oddlužení, bude platit i z té druhé třetiny tak, aby pro něj nebylo finančně výhodné setrvávat v exekucích, když má jít do oddlužení.

Z těch dalších změn, které tam jsou, je třeba zrušení vzájemného zápočtu manžela, to je něco přes tisícovku, které pomůže uspokojení dluhu. Je tam možnost sankčně prodloužit oddlužení o 18 měsíců, což míří na nepoctivé dlužníky, kteří neplní podmínky oddlužení. Samozřejmě je potřeba dodat, že se změnily normativy, to znamená, to se propisuje samozřejmě do té částky, kterou je možné srážet, takže od nového roku je to nějaká další tisícovka k dobru. Dále se tam prodlužuje lhůta pro připomínky věřitelů na dva měsíce v průběhu oddlužení, prodlužuje se lhůta pro připomínky věřitelů po skončení oddlužení na dva měsíce, zavádí se povinná součinnost poskytovatelů úvěru, poskytování informací ze strany České správy sociálního zabezpečení tak, aby byl přehled o příjmech dlužníka, a tak dále.

Celkově se tedy jedná o 62 měsíců při sankčním prodloužení, tedy 5 let a 2 měsíce, a v případě řádného plnění se jedná o 44 měsíců, tedy 3 roky a 8 měsíců. Čili ten systém je nastaven spravedlivě, je nastaven v souladu s tím, co máme v programovém prohlášení vlády, kde jsme slíbili, že navrhneme tříleté oddlužení nejenom pro podnikatele - nevidíme žádný důvod, proč rozlišovat mezi člověkem, který má dluhy, které mu vznikly z podnikání, nebo člověkem, jehož dluhy vznikly z toho, že si bral spotřebitelské úvěry, které nezvládl splatit a kde mu často instituce půjčovaly v systému půjčkového letadla, kdy vytloukali klín klínem, půjčku řešili další půjčkou a tak dále, dokud to nezkolabovalo, do té situace, kterou potom musí sanovat stát z peněz na sociální zabezpečení. ***