(10.20 hodin)
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Podívejte, ono se občas stane, že se opozice na něco ptá, a když to člověk neví - a já nevím v tuhle chvilku, proč to nebylo v garančním výboru - tak má dvě možnosti: buď neříkat nic, aby neřekl, že to neví, to potom by byl zcela oprávněně obviněn z arogance - takže já to nevím. Myslím si, že není moudré, aby se ty zavedené postupy při projednávání jakéhokoliv zákona měnily.
Proto navrhuji přerušení tohoto bodu, a nechť to ještě projedná garanční výbor. Myslím, že to je správné řešení. Děkuju. (Potlesk opozičních poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Návrh na přerušení je tedy do projednání garančním výborem, aby to bylo úplně jasno, ujišťovala jsem se u pana ministra.
Zopakuji tedy, aby všichni věděli, o čem se bude hlasovat. Je zde přednesen návrh na přerušení projednávání do projednání garančním výborem. Nicméně to je návrh, který už jsme jednou hlasovali a byl zamítnut, úplně ten stejný. Já tímto navrhuji, abychom hlasovali čistě návrh na přerušení tohoto bodu, takto stručně. Táži se, zda jsou proti tomuto postupu nějaké námitky? (Někteří poslanci se shlukují u stolku zpravodajů.)
Vnímám tam ještě ujasňování... Víte co, dvě minutky přerušení, abychom se poradili o dalším postupu. Přerušuji jednání do 10.23.
(Jednání přerušeno od 10.21 do 10.23 hodin.)
Děkuji. Kratičká pauza skončila a já nyní požádám opět o vystoupení pana ministra spravedlnosti. Prosím.
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Takže já navrhuji, abychom odhlasovali přerušení tohoto bodu. Tečka. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Ano, takto budeme hlasovat tento návrh. Přivolala jsem kolegyně a kolegy z předsálí, ale už jsme zde patrně všichni.
Budeme hlasovat návrh na přerušení tohoto bodu.
Zahájila jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování číslo 42 se zúčastnilo 171 poslanců a poslankyň, pro 165, proti 0. Konstatuji, že návrh byl přijat.
Přerušili jsme tedy projednávání tohoto bodu, čímž já tento bod pro tuto chvíli končím.
Načtu omluvy, které v mezičase dorazily. Omlouvá se pan poslanec Josef Bělica, a sice z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Josef Bernard od 9.45 do 11 hodin z pracovních důvodů - odůvodňuje zákon v Senátu, Vladimíra Lesenská od 10 do 12.30 hodin z pracovních důvodů, Jan Richter do 11.15 hodin z rodinných důvodů.
A nyní tedy otevírám bod číslo
137.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 616/-- třetí čtení
U stolku už své místo zaujal za navrhovatele pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek, paní zpravodajka garančního výboru, paní poslankyně Taťána Malá.
Návrh na zamítnutí ani pozměňovací návrhy nebyly ve druhém čtení předneseny a garanční výbor se tímto návrhem zákona nezabýval, neboť tak rozhodla Poslanecká sněmovna ve druhém čtení.
A já se nyní táži pana ministra, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy? Prosím.
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý den. Děkuji opět za slovo. Asi nemusím opakovat dopodrobna, o čem tento návrh zákona je. Je to to, čemu se ve veřejném prostoru říká redefinice znásilnění, to znamená, redefinice jednoho z neodpornějších trestných činů, které si v té násilné oblasti asi dokážeme představit, a já v téhle řeči v podstatě řeknu dvě základní věci - ono jich je tam více - které považuji za podstatné.
Do našeho právního řádu by se měl zavést onen princip "ne znamená ne", to znamená, tím se přiřazujeme k několika dalším státům Evropské unie, které tuhle úpravu už mají. A to druhé, a to já považuju také za podstatné, byť to není tak úplně patrné, a to je zavedení té hranice 12 let, která bude odteď nezpochybnitelná, která bude spočívat v tom - "na děti do 12 let se nesahá". To znamená, už se nebude zkoumat před soudy, zda ten či onen člověk do svých 12 let vnímal nebo nevnímal, že jde o nějakou sexuální aktivitu.
Já jsem včera při nějaké příležitosti mluvil s několika lidmi z Nejvyššího soudu. Tam třeba jsou určité námitky, že ta věková hranice je příliš vysoká, neboť už existují jednotlivci ve 12 letech, kteří o světě vědí více, i o sexuálním světě. Přesto trvám na tom, že ta hranice je zavedena správně a nemůže se vyvozovat to, když je někdo předčasně vyspělý, že dospělá osoba s ní může jen tak vykonávat sex. Prostě nebude smět. Ta hranice je tam jasná a je správná.
Já bych rád poděkoval - a já jsem se rozhodl, že nebudu říkat žádná jména, protože bych někoho vynechal, a to je to nejhorší, co bych mohl udělat. Ono se někdy říká, že nějaký úspěšný zákon má mnoho otců, tak tady to má hodně matek v této Poslanecké sněmovně. Ale prosím vás, není to jen návrh předložený a projednávaný ženami, na tom se podílelo i spoustu mužů. Nicméně nejaktivnější - a já to kvituju s povděkem - byly samozřejmě některé kolegyně poslankyně.
Rád bych dal projednávání tohoto zákona jako příklad toho, jak se důležité věci projednávat mají. Projednávaly se od začátku s opozicí. Opozici chci poděkovat, zejména hnutí ANO, za to, že přistoupili na variantu, že to bude vládní návrh, protože bylo samozřejmě lákavé, aby to byl návrh poslanecký, třeba z opozičních lavic, a to se nestalo po dohodě osobně se mnou.
Jedinou větu, kterou řeknu o sobě. Jsem rád, že jsem dodržel to slovo, které jsem dal, to znamená, že ten vládní návrh tady bude, a chci poděkovat vám všem za to, že to vypadá, že by ten zákon mohl být tady přijat jednomyslně. A berte to i tak, že to je důležitý vzkaz do veřejnosti, že tuhle oblast bereme velmi vážně, jako ostatně každou jinou násilnou trestnou činnost. Nicméně je pravda, že v praxi se nám ukázaly některé problémy, kdy tento zákon se snaží posunout to tak, aby ta řešení v praxi byla jednodušší.
Abychom nebyli zase úplní optimisté, že se schválí zákon a přestanou se tyhle věci dít, je potřeba dodat: nemění se a nemůže se měnit to, že i tato trestná činnost musí být jednoznačně prokázána před soudem. Tady bych rád řekl, já tam vidím dneska, že tam máme spoustu dokonce mladých dam, a ten problém spočívá bohužel v tom, že u toho bývají většinou lidé dva, to znamená, může jít to tvrzení proti tvrzení, to tak často bývá. A pak je ještě problém, a to také chci říci mladým slečnám, jestli to takhle můžu říci, ale i vám všem - bohužel ta nejčastější forma znásilnění se nekoná tak, jak to máme často v detektivkách v televizi, to znamená, že nějaký člověk někde číhá v parku - bohužel i to se děje, ale většina se děje bohužel v domácnostech, o to horší je to prokazování. A je potřeba vnímat, že musíme soudům nechat tu soudcovskou úvahu, zda to prokázáno bylo či nebylo, tohle posouvat nemůžeme. ***
