(15.20 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Oba návrhy obsahují de facto migrační kvóty. Ten první je pro běžná období, ten druhý je pro období migračních krizí, jako byla ta v roce 2015. Kvóty v paktu sice mají jinou podobu, než měly kvóty v roce 2015, ale nemylte se, jsou tam. Za skutečné migrační kvóty lze označit situaci, kdy členské státy nebudou již mít na výběr a migranty budou muset ve stanoveném počtu přebírat na svá území. I to migrační pakt obsahuje, byť to není patrné na první pohled. Státy Evropské unie sice budou mít volbu mezi přemisťováním migrantů a placením pokuty půl milionu korun, což je 20 000 eur za nepřemístění jedné osoby, ale pouze za podmínky, že všechny státy EU dohromady přislíbí a skutečně převezmou nejméně tolik migrantů, kolik stanoví každoročně schvalovaná kvóta pro celou Evropskou unii, a ta bude minimálně 30 000 migrantů. Je to uvedeno v čl. 7c odst. 2. Maximální hodnota přitom není stanovena. Kvótu každoročně navrhne Evropská komise. Na každý členský stát pak připadne určitý podíl z této kvóty navržené Evropskou komisí. Podíl České republiky je zhruba 2 %. Na zasedání zástupců členských států, které migrační pakt předpokládá, budou členské státy dávat přísliby, kolik migrantů převezmou a za kolik namísto převzetí zaplatí pokutu. Výpalné. Tedy ještě členské státy budou mít na výběr mezi převzetím migranta a pokutou za jeho nepřevzetí. Výsledek návrhu Evropské komise nakonec schválí Rada Evropské unie, což budou ministři vnitra, a to opět většinovým hlasováním. Takže se můžete, pane ministře, zase zdržet.
A pak se začne přemisťovat a platit. Každý rok se tento celý proces bude opakovat. Klíčová otázka je, co se bude dít, pokud z jakýchkoliv důvodů nebude schválená kvóta relokací skutečně naplněna. A také jsem chtěl říct, je zajímavé, co se bude dít, až se většina těch ministrů zdrží, aby se mohla vůbec vrátit do vlastní země. Bude-li mít některý členský stát nebo Evropská komise za to, že počty relokací přislíbené a skutečně prováděné členskými státy nejsou dostatečné, mohou požadovat nové svolání příslušného jednání. Taková situace může nastat například tehdy, kdy členské státy budou až příliš často volit platbu pokuty namísto přebírání migrantů, což se dá očekávat. Ale znovu opakuji, Česká republika na to nemá.
O novém svolání takového jednání rozhoduje Rada Evropské unie. Pokud členské státy ani tentokrát neslíbí dostatek relokací, nastupuje povinné přerozdělování a už bez možnosti vykoupit se finanční pokutou. Prostě je to jednoduché. Ty státy jako Německo, Francie a další, kde těch migrantů už je tolik, že nemají ani finanční prostředky, aby jim platili sociální dávky, ani je nemají kde ubytovat, a bují tam velká bezpečnostní krize, tak oni je potřebují relokovat, oni se jich potřebují zbavit, oni je potřebují někam poslat. Takže finále je, že se nebudete moct ani vyplatit a prostě vám je pošlou. Samozřejmě to nebudou ti, kteří pracují a platí v té zemi sociální, zdravotní pojištění nebo daně ze mzdy nebo prostě cokoliv. Budou to ti, kteří nemají nic, kteří jsou na sociálních dávkách a nemají kde bydlet.
Přerozdělovat se přitom nebudou hned přímo fyzičtí migranti. Namísto toho se bude na státy převádět takzvaná příslušnost k řízení o jejich žádostech o mezinárodní ochranu, tedy o azyl. V praxi to tedy může vypadat tak, že na Českou republiku bude v takové situaci převedena příslušnost k vyřízení žádosti o azyl pro migranta, který připlul z Afriky do Itálie. To bude znamenat, že řízení o žádosti tohoto migranta bude provádět k tomu určený český úřad namísto italského, a důsledek převedení příslušnosti k vyřízení žádosti o azyl na české orgány může být časem rovněž přemístění migranta do příslušného státu, v našem případě do České republiky. Článek 9 odst. 4 totiž uvádí, že migrant musí v době probíhajícího azylového řízení být přítomen v příslušném členském státě. Také pokud by členský stát tedy přislíbil převzít určitý počet migrantů, takzvaně určitý počet relokací, do konce roku tento počet nepřevzal, bude na něj převedena příslušnost k vyřízení žádostí tolika migrantů, kolik mu jich chybělo převzít. Takže ne abyste podváděli a zavázali se, že jich převezmete tolik a tolik, a pak jste to neudělali. Takže o to víc jich budete muset převzít v následujících letech. Také z toho je vidět, že převádění příslušnosti k vyřízení žádostí o azyl je samotnými autory paktu chápáno jako plnohodnotná náhrada relokace, to je převzetí migranta.
Klíčový je dále čl. 44h odst. 3, který zjednodušeně řečeno říká, že pokud je počet relokací přislíbených na podruhé svolaném jednání Rady EU stále menší než stanovená kvóta, pak členské státy povinně převezmou příslušnost k žádostem o azyl k takovému počtu migrantů, aby byla kvóta navržená Evropskou komisí a schválená. Takže cokoliv se bude dělat, je povinné a tyto kvóty dělá Evropská komise. Převedení příslušnosti ještě automaticky neznamená, že migrant v členském státě, kam bude v důsledku toho přemístěn, tam musí nutně trvale zůstat. Jeho žádost o azyl může být zamítnuta.
Odmítnutí migranta ale neznamená, že skutečně odcestuje. Vrátit do země původu se podaří z evropských zkušeností jen zhruba čtvrtinu z nich. Tedy i když žádosti o azyl přesunutým migrantům neschválíme, budeme zodpovědní za jejich repatriaci, tedy za návrat do země jejich původu, což je abnormálně nákladné, složité, a jak víme ze západní a jižní Evropy, většinou to končí neúspěšně. Takže Evropská komise řekne: Tady máte povinné kvóty, ty si odvezte, a pokud jim zamítnete azyl z jakéhokoliv důvodu, bude to bezpečnostní riziko, budou to pachatelé trestných činů, tak už je to váš problém a vy si s nimi dělejte, co chcete.
Zatímco povinné migrační kvóty z roku 2015 měly být jednorázové opatření, migrační pakt, který je nám nyní vnucován, je trvalým mechanismem. Je opravdu neuvěřitelné, že pro to nejprve ministr vnitra Vít Rakušan hlasoval, a pak je neuvěřitelné, kolik dalších politiků, včetně premiéra Petra Fialy, je schopno migrační kvóty přehlížet a tvářit se, že neexistují.
Tiskové oddělení Rady Evropské unie otevřeně napsalo, cituji: S cílem kompenzovat případný nedostatečný počet příslibů týkajících se relokace budou mít členské státy, které využívají solidarity, jako sekundární solidární opatření k dispozici kompenzace v oblasti příslušnosti. To znamená, že daný přispívající členský stát převezme příslušnost k posouzení určité žádosti o azyl podané osobou, která by byla za normálních okolností přemístěna do příslušného členského státu. Tento systém bude povinný, jestliže budou přísliby týkající se realokace nižší než 60 % celkové potřeby zjištěné Radou na daný rok nebo nedosáhnou počtu stanoveného nařízením 30 000.
Kolegyně, kolegové, opakuji, že to, co zde nyní říkám, není nic nového. Je to výsledek mé analýzy textu migračního paktu a před některými jeho riziky jsem zde varoval již na podobné mimořádné schůzi v loňském roce. Je to i ve stenozáznamu. Krátce to pro pořádek zopakuji. Kvóty zde dle textu návrhu opravdu budou v podobě existence minimálního ročního počtu přemístění z členských států, v nichž většina osob vstupuje do Evropské unie, tedy z takzvaných států na vnější hranici Unie, do těch členských států, které jsou méně vystaveny takovým příchodům. Tento počet, tato kvóta je stanovena na 30 000 migrantů ročně, zatímco minimální roční částka na zmíněné finanční příspěvky se stanoví na 20 000 za jednoho migranta, přičemž obě tato čísla mohou být v případě potřeby zvýšena. Takže jsou to minimální čísla. V návrhu rovněž figuruje termín kompenzace převzetím odpovědnosti jakožto druhostupňové solidární opatření ve prospěch členských států využívajících tuto solidaritu. Takže oni si je pozvou, oni jim dělají cesty, platí neziskovky, které je sem vozí jak na běžícím pásu, a pak se dožadují nějaké povinné solidarity! Vy znáte povinnou solidaritu? Přece solidarita nemůže být povinná. Pak to není solidarita, pak je to nařízení! ***
