(16.40 hodin)
(pokračuje Karel Rais)
Zadání, které dostali žáci deváté třídy základní školy v Rosicích na Brněnsku v rámci projektu Holocaust, bylo v uvozovkách jednoduché. Žáci ve výuce deváté třídy měli odpovídat na otázky typu: kolik lidí se vejde do plynové komory, jakým plynem komoru plní nebo jak fungovalo elektrické vedení okolo koncentračního tábora, jaké napětí je ještě snesitelné pro člověka a podobně. V českém základním i vyšším školství nalezneme řadu aktivit, které jsou za hranou soudnosti normálního myslícího tvora s průměrným IQ, ale toto je snad neskutečné. Proto by mě zajímalo, jak k tomu přistoupili - samozřejmě ta základní škola v Rosicích - jak k tomu přistoupil zakladatel školy, popřípadě metodický řídící článek, kterým je Ministerstvo školství, jak tento problém řešil? Docela jako člena vlády se pana ministra ptám, co udělá nebo udělala při řešení této vzdělávací chyby vládní zmocněnkyně pro lidská práva, paní Klára Šimáčková Laurenčíková, která se věnuje lidským právům, dodržování práv národnostních menšin?
Pozitivně vnímám omluvu pana ředitele základní školy, ale domnívám se, že vzhledem k uvedenému přešlapu padá manažerská zodpovědnost za (?) konání jeho podřízených. Tak se ptám taky, co udělal pan ředitel pro to, aby uvedená hloupost se neopakovala? Reakce židovských organizací na tuto aktivitu byla naprosto logická - jednoznačně negativní - proto poslední dotaz: jestli se někdo omluvil těmto institucím, které také zastupují i miliony středoevropských židovských spoluobčanů, z nichž řada byla zavražděna právě v uvedených plynových komorách? Mohl bych pokračovat jinými nesmysly či dvojsmysly z dnešních učební základní školy, například "Líza mě lízá a chtivě polyká." To není text erotického časopisu, ale cvičebnice z češtiny třetí a čtvrté třídy. A takto bych mohl tyto záležitosti ještě rozšířit, ale chci se věnovat pouze té základní škole v Rosicích. Děkuji za pozornost a věřím, že mně pan ministr odpoví. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Prosím, pane ministře.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já děkuju za ty otázky, které míří k důležitému tématu antisemitismu v dnešní společnosti. Já musím říct, že považuju tu událost v Rosicích skutečně za exces a nebudu se pokoušet diletantsky stanovovat anamnézu a diagnózu, ale v řadě věcí souhlasím s panem poslancem Raisem. Myslím si, že je potřeba ale zdůraznit to, že ta událost se stala v kontextu projektu, který zřejmě jinak splňoval v zásadě standardy, které na takovéhle projekty klademe, a to individuální chování bylo bezprostředně odsouzeno ředitelem té školy. Já myslím, že jeho veřejné vystupování bylo zcela korektní.
Samozřejmě Ministerstvo školství není zřizovatelem té školy, takže nemá přímé pravomoci zasáhnout, ale okamžitě se na úrovni úřednické kontaktovalo s panem ředitelem, a já považuji za důležité to, že on tu situaci v rámci té školy řeší, Česká školní inspekce se bude tou školou zabývat v nejbližší době nebo v dohledné době a myslím si, že ta událost se bude promítat do jejího zjišťování situace na té škole.
Byl to exces, na druhé straně i ten exces může indikovat jistou míru lehkovážnosti v zacházení s tímhle zásadním tématem. A já považuju za důležité, abychom ten jednotlivý případ do jisté míry využili k tomu, abychom lépe nastavili to, co Ministerstvo školství, případně vláda má v rukou přímo. A pro mě z toho plyne ještě větší význam revize vzdělávacích programů a potom tvorba modelových školních vzdělávacích programů pro základní školy, kde téma antisemitismu, případně anticikanismu, které je teď diskutováno, může hrát poměrně významnou roli.
Také jsem přesvědčený o tom, že se tady vlastně ukazuje, že nám dlouhodobě v České republice chybí profesionální paměťové instituce, které by se věnovaly historii židovského obyvatelstva na našem území. Já teď spíš než jako ministr, (ale) jako senátor jsem se angažoval od počátku u projektu takové instituce, která by měla vzniknout v Brně. A podobný projekt existuje v Praze. Já jsem v poslední době o tom diskutoval s panem ministrem kultury, protože bychom rádi hledali cesty, jak vznik takových důstojných institucí, které by byly protějškem třeba té krakovské nebo jiných evropských, povzbudit, protože je potřeba, aby v těchhle otázkách se angažovaly instituce, které to budou dělat profesionálně, na vysoké úrovni a nespoléhat jenom na kreativitu jednotlivých učitelů, kteří samozřejmě jsou lidmi, tak jako my všichni.
Nejsem s to odpovědět na to, jak moc se tím zabývala v tuto chvíli paní vládní zmocněnkyně, ale jsem připravený panu poslanci tu informaci zprostředkovat. A také musím říct, že v tuhle chvíli nevím, jak se zachoval zřizovatel, nicméně vzhledem k tomu, že žiji v té oblasti, tak se budu snažit tu školu v dohledné době sám navštívit a seznámit se s tím, co podnikli za kroky kolegové, ať už se strany radnice, nebo toho ředitele. Znovu chci říct, že považuju to téma za důležité i v kontextu toho, co se děje v evropských zemích, v poslední době je antisemitismus nepochybně téma, kterému musíme věnovat mnohem větší pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Ano, pan poslanec bude mít ještě doplňující dotaz. Prosím.
Poslanec Karel Rais: Já spíš bych byl velmi rád nebo bych zareagoval na pana ministra, byl bych rád, kdyby se k tomu vyjádřila zmocněnkyně pro lidská práva, protože si myslím, že to je téma, které by ji mělo zajímat. Na druhou stranu chápu, že rozdělení... pravděpodobnostní rozdělení IQ učitelů, kteří vychází z pedagogických fakult, asi odpovídá Gaussově normálnímu rozložení, čili že tam takové excesy můžou nastat, protože mi to připadá naprosto nelogické - člověk s průměrným vzděláním někde na úrovni dějepisu čtvrté třídy by měl vědět a asi pochopit, že tohle to není logické. Čili chci tím říct, že to není jenom o výstavbě institucí, které budou jaksi ochraňovat historii, ale že je to taky o tom, co v podstatě z těch pedagogických fakultách vylézá, a to, co jsem říkal nakonec... (Předsedající: Čas. Čas, prosím.) Dobře. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Díky.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Jestli mohu krátce reagovat. Já se moc přimlouvám za to, abychom to považovali za exces. V tuto chvíli generalizace o celém stavu učitelském samozřejmě jsou vždycky trochu riskantní. Já souhlasím s tím, že v tak masové profesi, jakou jsou učitelé, kdy jich je v zemi více jak sto tisíc, samozřejmě v takovém počtu se mohou najít jedinci, kteří udělají věci, které bychom od nich nečekali. A také věřím tomu, že vzdělávání učitelů prochází poměrně významnou proměnou, a já jsem mohl pozorovat v posledních deseti letech na řadě pedagogických fakult výrazný posun v pojímání přípravy učitelů. Tak věřím tomu, že se bude dařit připravovat učitele i na takovéhle situace třeba lépe než dosud.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím další interpelujícího, což je pan poslanec Lubomír Brož, který bude interpelovat rovněž pana ministra školství. Prosím.
Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, rád bych se vás zeptal, zda Ministerstvo školství vydává nebo se chystá vydávat metodický pokyn školám, jak komunikovat s dětmi užíváním sociálních sítí typu Facebook, Instagram, Tik Tok a podobně. Obrátilo se na mě totiž několik rodičů s tím, že škola jejich děti mladší třinácti let - a pravděpodobně i nevědomě - podporuje v založení například Facebooku a ve vědomém porušování pravidel, kdy musí děti k založení profilu falšovat svůj věk. Například na Facebooku nebo Instagramu je minimální věk k založení profilu třináct let. Konkrétně se jedná třeba o víceletá gymnázia, kde jsou i mladší třinácti let a bez profilu na Facebooku studenti například nemohou hlasovat ve studentském parlamentu. ***
