(10.40 hodin)
(pokračuje Jan Síla)
Manželství je takové, jaké je. Jeho základní a klíčové atributy se nemění, ale protože to v éře rostoucích technologií, genderové rovnosti a sekularizací oceňuje a touží po něm méně lidí, tak manželství zase ustupuje. To však neznamená, že bude úspěšně nahrazeno nějakým novým druhem manželství, pokud by jej pouze uzákonily zákonodárné nebo soudní orgány. (V sále je hluk.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ještě bych chtěl jednou všechny požádat, aby se ztišili v sále. Ještě jednou prosím všechny. Děkuju. Prosím.
Poslanec Jan Síla: Děkuji. Profesorka práva Barbara Atwoodová z University of Arizona ve scestném pokusu rozeznat právní význam manželství napsala, cituji: "Klesajícímu míra sňatků ve Spojených státech odráží měnící se povahu této instituce." Ale přesnější tvrzení by bylo, že klesající míra sňatečnosti ve Spojených státech a i jinde - to se týká celého světa - odráží ne povahu této instituce, ale měnící se zájem o povahu této instituce. Jeho povaha, tedy jeho základní struktura a očekávání se nezměnila. Také teorie evoluce manželství tvrdí, že již netvoří nedílnou součást manželství plození a výchova dětí. Vzhledem k biologické nemožnosti reprodukce ve vztahu mezi osobami stejného pohlaví není žádným překvapením, byť svědkem tvrzení o manželské evoluci. Sexuální věrnost, dlouho spojovaná s reprodukcí, stále více chybí v diskurzu manželských takzvaných evolucionistů.
Další problém - a toto je trošičku bolavá otázka, je to nepříjemná otázka - je monogamie, problému pro manželství homosexuálů. Demograf ze Stanfordské univerzity Michael Rosenfeld na základě celostátně reprezentativních údajů o chování párů shromážděných v roce 2017 poznamenává, že mezi civilně ženatými gayi ve Spojených státech je plně 21 %, kteří uvedli v posledních roce alespoň jeden další romantický nebo sexuální vztah. Je to šestkrát více, než byla hlášena u mužů ženatých se ženami, to bylo 3,4 %, sedmkrát vyšší než u vdaných lesbiček, to jsou 3 %, a třináctkrát vyšší než u žen vdaných za muže, 1,6 %. Navíc mezi těmito 21 % ženatých gayů byl průměrný počet sexuálních partnerů za poslední rok 2,6. Profesor z Princetonu Stephen Macedo se ve své knize Just Married z roku 2015 obával, že náklonnost gayů k nemonogamii by mohla podkopat obecnou normu sexuální věrnosti v manželství. Místo toho, pokud by se nemonogamie stala v širších vztazích privilegovanou, manželství jednoduše ustoupí, protože věrnost je dlouhotrvající očekávání, které je blízko k jádru manželství. To jádro je důležité. V konečném důsledku to signalizuje, že vztah dvou gayů je zásadně odlišný typ vztahu, než jaký vykazuje heterosexuální manželství. Ve studii Rosenfelda zveřejněné v roce 2014, využívající dřívější data z projektu How Couples Meet and Stay Together, poznamenal, že i po kontrole celé řady dalších opatření je u lesbických respondentek pravděpodobnější, že se rozejdou, což je zajímavé, než u heterosexuálů nebo u gayů. Navíc Rosenfeld pozoroval interakční efekt, který naznačuje, že vztahy osob stejného pohlaví byly velmi zvláštní, náchylnější k rozpadu, když byla u respondentů pro jejich svazek větší sociální podpora ze strany jejich vlastních rodičů. Analýza dat té předchozí studie, kterou jsem citoval, zjistila, že zatímco spolu žijící osoby stejného pohlaví byly stabilnější, než kohabitující osoby opačného pohlaví, to znamená žijící takzvaně na hromádce, manželství osob stejného pohlaví byla méně stabilní, než manželství opačného pohlaví. Z něco málo přes 23 % manželství osob stejného pohlaví bylo zrušeno 5 % ve srovnání s 11 % manželství opačného pohlaví.
Mužsko-mužské vztahy nebo svazky měly výrazně menší pravděpodobnost - 39 % - že se stanou formalizovaným svazkem, to znamená manželství, civilní svazek nebo domácí partnerství, než svazky žena-žena, což bylo jenom 53 %... (V sále je opět hluk.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ještě jednou všechny prosím v sále, aby se ztišili.
Poslanec Jan Síla: ... nebo svazky muž-žena, což bylo 89 %. Stabilita však byla nejnižší u formalizovaných svazků, a to se podržte, žena-žena, přičemž téměř 60 % svazků se rozpadlo nejpozději do dvaceti let, což je číslo výrazně vyšší než svazky muž-muž nebo muž-žena. Navzdory tomu autoři poznamenávají, že poptávka po manželství osob stejného pohlaví stále více převládá u žen.
Studie - další studie, které ale není reprezentující pro celé Spojené státy - sleduje americké páry po dobu dvanácti let a tato zjistila, že ženy ve vztazích stejného pohlaví měly větší pravděpodobnost, že svůj vztah ukončí, než muži ve vztazích stejného pohlaví a heterosexuální manželské páry. Sedmnáct let trvající analýza vztahu mezi osobami stejného pohlaví ve Švédsku odhalila, že ženy v partnerských svazcích vykazují téměř dvakrát vyšší rozvodovost než ostatní svazky, což je vzorec, který se v průběhu let stabilizoval. Toto naznačuje, že nejde o pouze náhodný nález. Navzdory širokému a rostoucímu společenskému přijetí takových svazků je tento vzorec patrný i v Norsku, v Dánsku, v Belgii, v Nizozemsku, ve Španělsku, v Anglii, Walesu i Spojených státech.
Neexistuje žádný teoretický důvod si myslet, že lesbičky mají výrazně vysoké standardy emocionálního a vztahového uspokojení. Ženy obecně vykazují vyšší očekávání tohoto druhu. Ve skutečnosti mají muži a ženy tendenci vést své vztahy odlišně a projevují ve svých vztazích odlišné preference. Pokud by manželství bylo sociální, naprosto tvárnou konstrukcí, měli bychom vidět jen malý stabilní rozdíl v tom, co muži a ženy upřednostňují v manželství a jak v něm jednají, ale to se bohužel neprokázalo.
V rámci posunu Overtonova okna se dlouhodobě snaží 4% menšina přenést na většinovou populaci zátěž své biologické anomálie. Podle § 65 občanského zákoníku je stále "manželství trvalý svazek muže a ženy, vzniklý způsobem, který stanoví" a tak dál. Podle § 800 téhož zákoníku platí bod první: "Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů nebo jedinec, který je schopen a má podmínky pro výchovu dětí". Prosazením takzvaného manželství pro všechny bude zrušena poslední legislativní překážka k masivnímu rozvoji privátních center asistované reprodukce, což jsou lékařské postupy a metody, při kterých dochází k manipulaci se závěrečnými buňkami nebo přímo s embryi. Současná česká legislativa umožňuje, aby se z České republiky stala velmoc pro poskytování umělého oplodnění cizincům. ***
