(9.20 hodin)
(pokračuje Romana Bělohlávková)
Oceňuji také dětskou paní psycholožku Marii Polákovou, která mi dovolila zveřejnit její jméno a která mi napsala osobní dopis. Tato paní psycholožka má za sebou 38 let praxe a vzkazuje nám všem toto: "Během své odborné praxe jsem měla možnost pracovat jak v oblasti klinické psychologie a psychoterapie, tak v manželských a rodinných poradnách a 12 let jsem působila v poradně pro náhradní rodinnou péči." (Vystupující se obrací směrem k předsedající ohledně hluku v sále.) Paní předsedající...
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano, já se omlouvám, ale kolegyně, kolegové, prosím o ztišení.
Poslankyně Romana Bělohlávková: "Ve své praxi jsem se setkávala také s lidmi s homosexuální orientací nebo s problematikou v oblasti genderové identity. Nahlédla jsem tedy velmi zblízka do témat, která se budou v blízké době ve Sněmovně projednávat. To, co mi leží na srdci nejvíce, jsou osudy dětí, které přišly z nejrůznějšího důvodu o možnost vyrůstat se svými biologickými rodiči, jsou umisťovány do dětských domovů, případně do dočasné pěstounské péče, kde čekají na svěření do náhradní rodinné péče. Tyto děti, které vstupují do života s tak velkou emoční karencí a mnohdy i s těžkými citovými traumaty, nutně potřebují maminku a tátu, kteří budou schopni saturovat jejich hlas po jedinečném láskyplném vztahu a vynahradí jim ten velký deficit z prvních měsíců, někdy i let života. Role matky a otce jsou pro zdravý a normální vývoj dítěte nezastupitelné. Všichni víme, že děti se nejvíce učí nápodobou, že bezděky opakují rodičovské vzorce. Pokud vyrůstají v rodině, kde role matky a otce jsou suplovány dvěma ženami nebo dvěma muži, způsobuje v nich tento model partnerského a milostného života velký zmatek. Když také širší sociální prostředí, ve kterém se stejnopohlavní partneři ve volném čase pohybují, tvoří převážně lidé z komunity podobně orientovaní, mají jejich děti velmi ztíženou cestu k nalezení své skutečné sexuální, ale i sociální identity. Navíc se za svou nestandardní rodinu většinou před svým okolím stydí, stávají se také často terčem posměchu a někdy i šikany. Jsou nuceny žít s pocitem odlišnosti, abnormity v životní situaci, kterou si nevybraly a kterou není v jejich moci změnit. Kolik z dětí, které jsou svěřovány do náhradní rodinné péče, by asi volilo život v rodině se stejnopohlavním párem místo klasické rodiny s matkou a otcem, kdyby mohly rozumět tomu, co je čeká a co pro formaci jejich osobnosti a jejich vývoj bude znamenat? Ale malých dětí se nikdo neptá, nemohou podepsat informovaný souhlas, jsou zcela bezbranné. Myslím, že každý, kdo se bude podílet na rozhodování o případném svěřování dětí do adopce nebo pěstounské péče stejnopohlavním párům, by si měl nejprve položit otázku, zda by si sám přál, kdyby byl opuštěným dítětem, aby ho místo maminky a tatínka vychovávaly dvě ženy nebo dva muži." (V sále je hluk.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já se omlouvám, ještě jednou vás přeruším, ale kolegyně, kolegové, opět vás poprosím, abyste přesunuli své rozhovory do předsálí a ztišili se.
Poslankyně Romana Bělohlávková: Děkuji, paní předsedající. Ptám se a ptám se velice vážně, proč selhává akademické prostředí našich univerzit? Kde je ochota vést dialog a projednávat toto vážné téma na akademické půdě? Ptám se, kde jsou nezávislé randomizované dlouhodobé studie, studie, které nebude platit iniciativa Jsme fér, ale nebude je ani iniciovat Aliance pro rodinu? Opravdu volám naše akademiky k zodpovědnosti a k odvaze ujmout se tohoto těžkého tématu a začít na něm objektivně a nezávisle pracovat.
Když se však podívám na západ od našich hranic, tak vlastně jejich strachu, obavám docela rozumím. Určitě i vy znáte mnohé případy ze západoevropských, kanadských a amerických univerzit, kdy opravdu byli zdiskreditováni a odstaveni od své akademické půdy ti, kteří šli v uvozovkách trošku proti proudu doby a říkali věci jinak, než to chtěli slyšet aktivisté. Chcete příklady? Zde jsou. Světoznámý psycholog a autor světoznámého bestselleru Jordan Peterson z Kanady, jehož knihu Dvanáct pravidel pro život četli mnozí z vás, musel odejít z akademické půdy univerzity, nebo Kathleen Stocková z Velké Británie, která v roce 2021 musela po osmnácti letech odejít z univerzitního světa. Ona sama v nadsázce říká, že akademickou kariéru jí zničila jediná věta: Transženy nejsou ženy. Přesnější je, že ustoupila studentským protestům proti její přítomnosti v kampusu. Mezitím vydala knihu Material Girls a princezna Anna jí propůjčila Řád britského impéria za zásluhy o vysoké školství. Situace se však neuklidnila ani po jejích odchodu. Když měla Stocková koncem května 2021 přednášet v oxfordském diskusním klubu, zapojila se celá země. Znovu se ozvali protestující a tentokrát se zapojil i premiér Velké Británie, aby se zastal jedenapadesátileté filozofky a připomněl, že součástí tolerantní společnosti je diskuse. Událost se nakonec konala, byť s přerušením, protože do sálu doléhal hlasitý nesouhlas z ulice, a jedna studentka byla vynesena z místnosti poté, co se přilepila k pódiu. Ale Kathleen Stocková na univerzitě není. Pokud tuto filozofku neznáte, tak vězte, že žije se svojí přítelkyní v Sussexu a vychovává dva syny z předchozího manželství. To znamená, ona sama vůbec není příkladem tradiční klasické rodiny.
A o to právě jde. Ten příběh dneska neskončí, ale bude dále pokračovat, včetně s narůstajícími nároky. Vy všichni jste v této době dostali desítky a možná stovky různých e-mailů, ale všimli jste si, že tam už byly i e-maily, které nehovořily o stejnopohlavním manželství dvou lidí, ale tří? Zatím jsou to požadavky ojedinělé, ale bohužel jsou realitou, a je pošetilé si myslet, že zůstane pouze u těchto ojedinělých požadavků. ***
