Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji a zatím s polední faktickou poznámkou pan poslanec Stržínek. Pane poslanče, prosím.

Poslanec Robert Stržínek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dovolte mi vyjádřit se také krátce k tomuto tématu. Sám jsem několik let jako přísedící u soudu působil, a to až do chvíle, než jsem se stal poslancem Parlamentu České republiky, protože v ten moment tady dochází ke střetu a člověk musí tuto pozici opustit. Dívám se na to samozřejmě z několika směrů. Jednak jako starosta města každoročně dostávám prosbu a žádost předsedy okresního soudu o to, abychom schválili na zastupitelstvu nové přísedící, protože jich je nedostatek, ale domnívám se, že to je proto, že málokdo se o tuto problematiku zajímá, málo lidí je vyzýváno k tomu, aby se případně tímto způsobem angažovali.

Osobně roli přísedícího považuji za důležitou. Sám když jsem zde několikrát mohl být, ať už u pracovněprávních sporů, nebo u trestněprávních věcí, kdy jsme tam řešili feťáky anebo drogové dealery, považuji pro sebe za obrovskou zkušenost a zároveň za čest být alespoň několik hodin, několik dnů součástí tady této pro mě elitní společnosti, něco se naučit, něco se dozvědět a možná i pár svými slovy a větami přispět do té diskuse o problému, který se tam řešil. Za mě je účast veřejnosti přísedících u soudu důležitá. Zdaleka není důležité to, kolik za to ten člověk dostane peněz. Podle mě tam lidé jdou z jakéhosi přesvědčení, z úcty k této instituci a proto, že chtějí pomoci. Takže já se na to dívám touto optikou a určitě podpořím to, aby přísedící i nadále zůstali. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou se ještě přihlásila paní poslankyně Knechtová a ještě pan ministr Blažek. Paní poslankyně, prosím.

Poslankyně Lenka Knechtová: Paní předsedající, děkuji za slovo. Já bych chtěla poděkovat panu ministrovi za ta čísla, protože tím pádem dokazujeme, že nějakou tabulku máme, a tím jsme i schopni si vlastně říci, jaká je ta věková struktura. Já jsem přesvědčená, že to slovo "mladé lidi" - mně by se spíš hodilo nebo přišlo by mně správné, aby to byli zkušení lidé. U nás to většinou funguje tak, že opravdu jako zastupitelé volíme takového člověka a většinou je to člověk s nějakým řeknu společenským rozhledem a funguje tam s ním i nějaká spolupráce dlouhodobě. Takže bych byla ráda, kdybychom opravdu nezevšeobecnili jenom pouze na nějaký seniorský věk, ale byli si schopni odpovědět na tu otázku, kdo a v jakém věku je zkušený, je schopen se jednak v téhleté činnosti postavit zodpovědně a jednak předat i tu zkušenost potom nám ostatním občanům díky jeho řeknu společenskému působení v rámci třeba našeho města. Děkuju.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a vidím zde další faktickou poznámku, pan ministr Blažek.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji. Já trošičku využiji toho, že máme takovou pěknou obecnou rozpravu. Víte, ono je potřeba si uvědomit, že to směřování, rozhodování nejen v oblasti soudnictví a v oblasti veřejné správy, takzvaných profesionálů, není věc, která byla vždycky. Je to vlastně věc do jisté míry relativně nová a má to samozřejmě své pro a proti. A já - třeba když se bavíme o těch přísedících, říkejme tomu občanský prvek - já si vlastně třicet let lámu hlavu něčím, co je absolutně neprosaditelné, absolutně - já to tady říkám jenom, aby, jak se říká, řeč nestála - a to je složení Ústavního soudu. To je totiž jediný soudní orgán, který není úplně vázán tím obecným pozitivním platným právem, a mockrát si kladu otázku, že možná by nebylo špatné, kdyby jeden, dva soudci obecně nemuseli mít právnické vzdělání a právnickou praxi. Samozřejmě vzniká potom otázka, jaký typ osobnosti by tam měl být. Tak je to něco, co nikdy nenastane, tak si mohu představovat nějaký ideál, kdo by tam třeba mohl být. Taková typická představa pro mě, je to člověk, který už nežije, je třeba filozof Jan Patočka, například. To je typická osobnost, která nepotřebuje vzdělání právnické, přesto by do rozhodování toho, o čem sníme, to znamená spravedlnost, kdy je obrovský rozdíl mezi právní spravedlností a spravedlností. To jsou ne úplně dvě různé věci, ale nejsou totožné. Ale tohle se nikdy nepodaří, asi to v žádném státu není. Ale tam bych zrovna přivítal nějakého znalce života naší historie, sociálního prostředí, filozofie, který by si myslím, že kdyby jich tam nebylo patnáct filozofů, to samozřejmě by byl zase extrém do druhé strany, ale taková dvě místečka bych si tam pro nějaké takové osobnosti i vysnil, a myslím, že by to nemuselo být špatné.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane ministře, a poprosím vzhledem k tomu... ale vidím tady ještě faktickou poznámku. Pan předseda s přednostním, ano.

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem taky krátce chtěl vystoupit. Myslím, že tady nejsme v rozporu a že zazněly pohledy z praxe. Myslím si, že je dobře, že jsou připomínány pohledy z praxe, byť samozřejmě není úplně možné je zevšeobecňovat, a tak jako v každé jiné oblasti platí, že to je člověk od člověka a neměli bychom házet lidi do jednoho pytle.

Samozřejmě, pokud se přísedící věnují svojí funkci, tak podle mě si zaslouží poděkování a já bych jim taky chtěl poděkovat, těm, kteří to dělají skutečně s nasazením. Já si obecně myslím, že justice je specifická moc ve státě a je specifická tím, že jsou velmi omezené řekněme kontrolní mechanismy nad fungováním justice a nad kvalitou justice z toho důvodu, že podle ústavy je nezávislá. Ale to neznamená úplně, že bychom měli rezignovat na všechny možnosti k zajištění nějaké kvality a kontaktu s realitou. Těch mechanismů je celá řada, je to obrovská plejáda, jak k těmto věcem dospět, a ten občanský prvek, jak říkal pan ministr, je jeden z nich.

Ale je tam samozřejmě celá řada dalších věcí. Některé státy mají rady pro soudnictví. Je to samozřejmě i přístup k informacím. To, co naše vláda i předchozí vláda podpořila, to, že dochází ke zveřejňování soudních rozhodnutí po anonymizaci, to znamená není to z mého pohledu úplně tak ideálně, jak by to ještě mohlo být, ale je to dobrý krok a je to jeden z těch prvků, aby i justice měla nějaké mantinely v souladu se zákonem, ve kterých se má pohybovat, a plněním svojí ústavní role.

Myslím si, že dneska přísedící nemají úplně takové podmínky pro výkon té role, jaké by měli mít, a naopak to vnímám tak, že racionalizace v systému přísedících, kdy se zasadíme o to, že přísedící budou v těch řízeních, kde to má největší smysl, a naopak omezíme řízení, kde to smysl z našeho pohledu tak významný nemá, kde to můžeme přenechat profesionálním soudcům, právě povede k tomu, že budeme schopni třeba i ty přísedící důstojněji odměňovat, kteří se budou věnovat těmto nejdůležitějším řízením. Myslím si, že tady dobře zaznělo i od kolegů z opozice, že je dobré se zamyslet nad otázkou výběru, protože to je přece jenom zásadní věc. A ty příklady z praxe: podle mě, i z mojí třeba praxe, když jsem byl zastupitelem hlavního města Prahy, kde Zastupitelstvo hlavního města Prahy nominuje asi největší počet přísedících na městský soud, tak taková oblíbená hláška v justici: v tom množství se to nedá. Prostě když dostaneme seznam šedesáti lidí, který vám připraví předseda soudu, opravdu dochází k tomu, že zákonodárnému sboru jaksi ten výběr skoro... nebo v tom zastupitelském sboru ten výběr skoro neprobíhá, a tak maximálně se tam dostane na nějakou vášnivou diskusi o jednom exemplárním příkladu, kdy si tam někdo stěžuje, že by tam neměli být policisté, někdo jiný si stěžuje, že by tam neměl být ten a ten. Opravdu nedochází k tomu, že by tam byla nějaká systematická snaha, zejména tedy mluvím o tom, s čím jsem měl zkušenost, čili s velkým zastupitelstvem a vysokým počtem přísedících. Samozřejmě v případě menších celků to může být jiné a třeba to tam funguje lépe.

Ale myslím si, že ten výběr je něco, nad čím bychom se měli taky zamyslet, jestli to skutečně je tak, že ti zastupitelé, těch 65 lidí, kteří o tom ve výsledku hlasují, jsou ti, kteří vybrali a dávají ruku do ohně za tyto nominované osoby. Už bych to možná, jestli to de facto probíhá tak, že to nominuje ten předseda soudu, tak možná je ke zvážení, jestli by on neměl nést transparentně odpovědnost za ty lidi, které tam nanominuje, a neschovávat se za zastupitelstvo. To je taková myšlenka do diskuse o výběru přísedících. ***