(10.00 hodin)
(pokračuje Taťána Malá)
Proč to říkám? To znamená, že tady neděláme nic revolučního. Právní úprava se skutečně kontinuálně vyvíjí a reaguje na vývoj společnosti. V moderním pojetí totiž není znásilnění pojímáno jako silou vynucený pohlavní styk, říkal to tady už pan ministr - nahrazuje se konceptem nekonsenzuálního pohlavního styku. Nejsme v tom na světě rozhodně jediní. Ta právní úprava byla zavedena v 16 evropských zemích. Existují dva koncepty. Jeden je to, že "ano znamená ano", který zavedla Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko, Slovinsko. "Ne znamená ne" má Lotyšsko, Dánsko, Lucembursko, Belgie, Irsko, Anglie a Wales, Německo a Švédsko.
Je potřeba tady zmínit i judikaturu Ústavního soudu, který konstatoval, že u trestného činu znásilnění - teď budu citovat z jednoho nálezu - "jednání poškozené v tomto směru není rozhodné, byl-li jasně vyjádřen libovolnou formou nedostatek její vůle. Stěžovatelův právní názor, že u znásilnění je nutná aktivní obrana či rezignace na aktivní obranu poškozené, neodpovídá právní úpravě ani ustálené judikatuře." Z tohoto důvodu je podle mého názoru skutečně vhodné promítnout ten judikatorní výklad i do samotného znění trestného činu znásilnění a vypustit uvedení prvku násilí nebo pohrůžky násilí jakožto jednoho z definičních znaků znásilnění. Pro naplnění znaků trestného činu znásilnění tak nadále bude zásadní to, zda oběť znatelným způsobem projevila svůj nesouhlas. Předmětem právní úpravy je změna definice znásilnění v § 185, která má zajistit změnu trestného činu znásilnění tak, aby skutečně odpovídal modernímu pojetí, tedy abychom opustili ten princip znásilnění jako násilím vynucený pohlavní styk a nahradili ho konceptem toho nesouhlasného pohlavního styku. Jak už tady říkal pan ministr, za znásilnění bude tedy považovaná každá soulož, anální nebo orální styk či jiná závažná sexuální praktika, s kterou nebude jeden z účastníků souhlasit a tento nesouhlas jakkoliv projeví navenek.
Navrhuje se ten trestný čin omezit pouze na soulož a jiný pohlavní styk provedený obdobným způsobem. Po vzoru zahraničních úprav se navrhuje zavedení nového trestného činu sexuálního útoku, kde budou právě zahrnuty ty méně závažné sexuální praktiky nepenetrační povahy, o kterých tady taktéž hovořil pan ministr. To považuji za velmi důležité, protože takto skutečně bude možno lépe nastavit vhodné výše trestních sazeb. I když věřím, že co se týká trestních sazeb, tak to nebude jediná věc, ke které dojde, a že se s Ministerstvem spravedlnosti snad dohodneme i na kompletní změně trestní politiky, jak už o tom bylo hovořeno, protože skutečně porovnání trestů, které padají například za majetkové trestné činy nebo drogové delikty v porovnání s tresty, které padají za ublížení na zdraví a podobně, je skutečně v některých případech absolutně neakceptovatelné a skutečně to budí ve společnosti veliké vášně. Ale to si myslím, že je skutečně politické rozhodnutí a je to o nějaké široké diskusi.
Jako znásilnění budou stíhány stejně jako dnes skutky, kdy pachatel zneužije bezbrannosti oběti, kde jsou zahrnuty i případy, kdy poškozená není schopna z objektivních důvodů projevit vůli, případně je její schopnost utvořit a projevit tu vůli značně omezena, což může být dáno duševní poruchou, nemocí, silnou opilostí, spánkem a tak dále. Explicitně tam bude zaveden i ochromující stres, který vlastně vyjadřuje stavy zamrznutí, které jsou velmi časté a o kterých se často hovoří v médiích. To je vlastně situace, kdy ta oběť není schopna se jakkoliv bránit.
Po široké debatě, kterou jsme vedli, nakonec byl tedy zvolen koncept "ne znamená ne", doplněný vlastně o využití bezbrannosti. Vychází se tedy z toho, že pokud toho je osoba schopna, má jakkoliv vyjádřit svůj nesouhlas se sexuálním aktem. Už to tedy říkal pan ministr, ten nesouhlas je možné projevit jak verbálně, tak neverbálně a případy, kdy to možné není pro nějakou objektivní překážku, ať fyzickou, nebo psychickou, se pak navrhuje právě řešit zakotvením výslovné definice bezbrannosti, jejíž výčet je otevřený. Může být tedy doplněna i o další výslovně neuvedené obdobné důvody. Do té definice je zahrnut i disociativní stupor.
Jinak co se týká dalších úprav, velmi podstatnou a zásadní změnou je zavedení takzvaného znásilnění z podstaty, kdy je stanovena věková hranice 12 let, do jejíhož dosažení je každé dítě považováno za bezbranné, a jakékoliv sexuální praktiky s ním budou považovány za znásilnění v případě penetrativních technik, anebo za sexuální útok v případě těch nepenetrativních technik. Jedná se tedy o to, že toto jednání bude trestáno podstatně přísněji než v tuto chvíli, kdy velmi často je tento trestný čin posuzován jako pohlavní zneužití. Týká se to těch případů, kdy to dítě je natolik malé nebo nevyspělé, že není schopno vyjádřit svou vůli, nebo si neuvědomuje, co se děje. Velmi často ve veřejném prostoru padají otázky, proč byla stanovena hranice 12 let. Bylo to ze dvou důvodů. Inspirovali jsme se jednak zahraniční úpravou, potom se také vychází z poznatků o zrání centrálního nervového systému dětí, kdy teprve ve školním věku mezi 6 až 11 lety dochází k propojení různých částí mozku a rozvíjí se vlastně uvědomění, pozornost a seberegulace, takže byla ta hranice určena takto.
V připravované právní úpravě je také posíleno právo oběti být slyšena v trestním řízení. Je zde velmi zdůrazněna poučovací povinnost orgánů činných v trestním řízení vůči oběti, dále také to, co se týče jejího práva učinit prohlášení o dopadech trestného činu na její život, aby státní zástupce a soudce vlastně mohli tyto dopady řádně zohlednit. Stanoví se totiž, že pokud se poškozený vyjádří k sjednané dohodě o vině a trestu, bude toto vyjádření obsaženo už přímo v sjednané dohodě. Prakticky to tedy znamená, že pokud oběť nebude souhlasit s dohodou o vině a trestu, tak o tom bude informován soudce včas, ještě předtím, než dohodu o vině a trestu schválí, což považuji za naprosto klíčové.
V neposlední řadě navrhovaná právní úprava ještě doplňuje u trestného činu sexuálního nátlaku také zneužití tísně oběti. Jedná se například o případy dlouhodobého domácího násilí, kdy pachatel na oběti vykonává sexuální praktiky a oběť s nimi nevyjadřuje nesouhlas nebo není ve stavu bezbrannosti, protože je to dáno v tísni, ve které se dlouhodobě nachází. Jsou to případy, kdy například žije doma žena s partnerem, obává se o děti, které žijí ve společné domácnosti, probíhá tam dlouhodobě domácí násilí.
Tolik tedy asi ode mě k zpravodajské zprávě. Ještě jednou děkuji moc za konstruktivní debatu, která k tomuto tisku probíhala, a prosím, propusťte jej do druhého čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Než tu obecnou rozpravu zahájím, načtu tři omluvy, které v mezičase došly. Omlouvá se pan poslanec Ondřej Benešík od 10 do 12 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Karel Krejza do 11 hodin ze zdravotních důvodů a pan poslanec Ivo Vondrák od 10.30 do 12 hodin z pracovních důvodů.
Nyní otevírám obecnou rozpravu. Mám do ní přihlášenou jako první opět paní zpravodajku. Vnímám, že využijete svou přihlášku, prosím.
Poslankyně Taťána Malá: Já už jenom velmi stručně, děkuji za slovo. Ještě jednou bych chtěla poděkovat za spolupráci a chtěla bych jenom říct, že co se týká práce podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí, máme splněn první bod, který jsme si jako podvýbor stanovili, nicméně nás těch úkolů čeká ještě celá řada v této oblasti. Chtěla bych říct, že pro nás je skutečně prioritou posílit postavení obětí domácího a sexuálního násilí. Moc ráda bych vyzvala na tomto místě pana ministra k tomu, aby se nám podařilo posunout dál i další věci, jako je zavedení dětského certifikátu, o kterém debatujeme, tedy zákazu práce sexuálních delikventů s dětmi. ***
