(13.30 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Hlasování v nepřítomnosti bylo poprvé ve velkém měřítku použito v armádě během americké občanské války. První zákony o takzvaném absenčním hlasování omezovaly tuto praxi na příslušníky ozbrojených složek. Poprvé bylo absenční hlasování pro civilisty povoleno v roce 1896 ve Vermontu. Do roku 1938 umožňovalo absenční hlasování pro civilisty 42 států. Ve volbách v roce 1936 hlasovala v nepřítomnosti téměř 2 % voličů. Od 70. let 20 století začalo více států nabízet absenční hlasování bez omluvy, což voličům umožnilo volit absenčně, aniž by potřebovali jakoukoliv omluvu. Podíl nepřítomných voličů se v průběhu času zvyšuje. Historicky obzvláště významnou skupinou, která volila absenčně, byli federální zaměstnanci ve Washingtonu DC.
Po zavedení korespondenčního hlasování byly korespondenční hlasy určeny lidem, kteří se v den voleb nemohli dostavit do volební místnosti. Nyní je některé státy umožňují používat z pohodlných důvodů, ale státní zákony je stále nazývají absenčními hlasy. Některé státy umožňují voličům s trvalým zdravotním postižením požádat o status trvale nepřítomného voliče a některé jiné státy umožňují všem občanům požádat o status trvalého voliče, takže automaticky obdrží nepřítomný nebo distanční hlasovací lístek pro každé volby. V ostatních případech musí volič před každými volbami požádat o vydání absenčního hlasovacího lístku.
Hlasovací lístky nebo žádosti o korespondenční volby se rozesílají před datem voleb, a to s rezervou, která závisí na zákonech jednotlivých států. V některých státech se distribuuje také leták pro voliče. Volební úřad vytiskne na zpáteční obálku určenou pro každý hlasovací lístek jedinečný čárový kód, takže lze sledovat zpracování každé obálky, někdy i veřejně, a lze rychle načíst příslušné soubory s podpisy, aby bylo možné zkontrolovat podpis voliče na obálce po jejím vrácení. Voliči, kteří ztratí zpáteční obálku, mohou stále hlasovat tak, že od volebních úředníků obdrží obálku jinou nebo v některých jurisdikcích použijí obyčejnou obálku.
Při korespondenčním hlasování jednotlivec označí na hlasovacím lístku svého vybraného kandidáta nebo tam napíše jeho jméno, vloží jej do dodané obálky, zalepí a podepíše a opatří datem na zadní straně obálky. V některých jurisdikcích se kvůli ochraně osobních údajů používá jedna obálka nebo soukromá obálka uvnitř vnější obálky. Obálka s hlasovacím lístkem je pak buď odeslána poštou, nebo odevzdána v místním sběrném středisku. Lhůta je stanovena státními zákony. V některých jurisdikcích se poštovní razítka nezapočítávají a hlasovací lístky musí být doručeny do určitého času v den voleb. V jiných jurisdikcích musí být hlasovací lístek opatřen poštovním razítkem v den voleb nebo před tímto dnem a musí být doručen před datem potvrzení. V mnoha jurisdikcích, kde se volí poštou, využívají dobrovolníci pomoc při přebírání hlasovacích lístků v kabinách pro pěší nebo na místech pro rychlé odevzdání hlasovacích lístků.
Zákon Help America Vote Act vyžaduje některé možnosti hlasování, často v centrálních volebních štábech s hlasovacími zařízeními určenými pro osoby se zdravotním postižením. Někdy se nepřesně tvrdí, že absentující hlasy se nezapočítávají, dokud není výsledek voleb těsný. Ve skutečnosti se ve většině jurisdikcí započítávají všechny platné absenční hlasy, i když neovlivní výsledky voleb. Sčítání absenčních hlasů se obvykle provádí centrálně. Státy se liší v pravidlech o tom, kdo může sčítání pozorovat. V New Hampshire se absenční hlasovací lístky třídí a převážejí do volebních místností, kde se sčítají.
V prezidentských volbách USA v roce 2016 bylo korespondenčně odevzdáno přibližně 33 milionů hlasovacích lístků, což je asi čtvrtina všech odevzdaných hlasovacích lístků. V některých jurisdikcích se volilo pouze korespondenčně, v jiných absenčně. V dubnu 2020 během výluk kvůli pandemii koronaviru prokázal průzkum Wall Street Journal, že 58 % amerických voličů by se vyslovilo pro celostátní volební reformu, která by umožnila všem volit poštou, a dalších 9 % se vyslovilo pro to, aby se tak stalo co nejdříve kvůli covidu-19. Současně ten průzkum zjistil, že opatření podporuje 49 % republikánů a 87 % demokratů.
Myslím, že ztrácím vaši pozornost, tak já bych s dovolením zbytek těch zajímavých informací odložil do druhého čtení a pustím k řečnickému pultu dalšího řečníka, aby mi nevyčítal, že na něj nepřišla řada, kolegu Lochmana. Nevidím ho.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Kolega Lochman je myslím omluven, dáme ho na konec řady. (Poslanec Vondráček děkuje za pozornost.) Děkuji panu zpravodaji. Vystřídali jsme se při řízení schůze, takže všechny srdečně zdravím.
Vystoupí nyní pan poslanec Jaroslav Dvořák, připravit se může paní poslankyně Pokorná Jermanová. Rovnou se otáži, pane poslanče, zda předpokládáte spojení dvou vystoupení? (Souhlas.) Prosím.
Poslanec Jaroslav Dvořák: Dobrý den, drahé kolegyně, drazí kolegové. Tak nám přistál návrh zákona o korespondenční volbě s argumentem, že to má 20 zemí Evropské unie. Že mají zákon o referendu, který taky nemáme, to nevadí. Referendum se snaží s úspěchem vládní pětikoalice blokovat. Zákon je tlačen silou bez rozumných argumentů. Velký etický problém je nepochybně v tomto: jestliže zde někdo dlouhodobě nežije a neplatí mimo jiné daně, zdravotní a sociální pojištění, proč by měl rozhodovat o životě jiných lidí, kteří nesou dopady jeho volby? Zastánci korespondenční volby na to rádi odpovídají, že daně neplatí ani studenti, důchodci, ženy na mateřské nebo bezdomovci žijící v Česku.
Za prvé, každý, kdo žije v naší republice, zde povinně platí daně. I když zrovna nepracuje nebo nepodniká, tak přece platí daně nepřímé, DPH a spotřební daň. Nicméně i kdyby je teoreticky neplatili, tak pro jejich aktivní i pasivní volební právo mluví fakt, že zde žijí, takže na ně přímo dopadají následky jejich volby. Já jako starobní důchodce jsem celý život platil daně a teď jako zaměstnaný důchodce taktéž platím daně.
Vsuvka. Stále častější atak na starobní důchodce, že neplatí daně, je neuctivý a hloupý, mnozí z nich, včetně mojí osoby, platili 40 a více let daň z příjmu, navíc nadále platí daně nepřímé. Ano, i tehdy, když si seniorka koupí v akci supermarketu zboží, tak odvede DPH a někdy i daň spotřební, když pořídí pivo nebo výjimečně i becherovku k rodinnému nedělnímu obědu.
Dalším neduhem korespondenční volby je nepřímé narušení ústavního principu, že volba v Česku musí být osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování. V ohrožení je i princip, že volba každého, včetně osob hlasujících ze zahraničí, má být svobodná. Je jasné, že pokud se českozahraniční volič má dostavit na ambasádu a tam za dohledu příslušné komise musí jít řádně sám osobně za plentu, tak volba má úplně jinou bezpečnostní kvalitu. Kde máme záruku, že za Čecha žijícího v cizině nevybere a neodešle volební lístek rodina nebo čertvíkdo?
Korespondenční volba také nahrává takzvanému kupčení s hlasy, které bylo dříve odsouzeno v judikatuře našeho Ústavního soudu, a to zcela po právu. Z ústavy jasně plyne rovnost hlasů, a když si někdo nakoupí další hlasy, tak má zákonitě a samozřejmě naprosto nespravedlivě vyšší podíl na moci než volič postupující korektně a disponující jen svým jediným hlasem. Pamatujete na akci "přemluv bábu"? Tak možná bude rovnou upgradována na pokročilejší model "odvol za bábu". Anebo naopak, aktivní dědeček sebere mladým lístky a jako stařešina rodu správně korespondenčně odvolí do toho českého parlamentu, protože mladí stejně nemají čas pořádně sledovat, co se děje v jejich staré vlasti, kam jezdí jednou ročně o prázdninách. ***