(19.40 hodin)
(pokračuje Lenka Dražilová)
Zkušenosti z některých zemí, kde je korespondenční volba zavedena, jsou dvojí. Ano, technologicky je to realizovatelné. Druhá, podstatnější, je, že skoro ve všech zemích způsobila znevěrohodnění voleb, které občas skončilo i velkými protesty. Vzpomeňme si třeba na Spojené státy americké. A já bych v tomto směru chtěla apelovat na naši povinnost při přijímání nových zákonů předvídat i důsledky pro společnost, které jejich přijetí bude mít. A chci varovat proti idealismu, který tady řada lidí má. To, že zde zatím volby nebyly větším způsobem zpochybňovány, a drobná pochybení neberu, neznamená, že tomu tak bude i v budoucnosti.
Pan Skopeček 6. 11. 2020 řekl v rozhovoru pro Parlamentní listy k průběhu pro právě probíhající prezidentské volby v USA, cituji: Volební proces Spojeným státům závidět opravdu nemusíme. Jsem rád, že žiji v zemi, kde se výsledky voleb v drtivé většině dozvím ve stejný den, kdy se uzavřou volební místnosti. Korespondenční volba se ukázala jako destabilizující prvek už při prezidentských volbách v Rakousku. Pochybnosti kolem zneužitelnosti korespondenční volby, nabourání a prodloužení standardního sčítání dramaticky z minuty na minuty, měnící se dlouho stabilní výsledky, to je něco, na co bychom zde měli všichni rychle zapomenout. Korespondenční volba prostě podkopává důvěru ve volby, tím podkopává důvěru v demokracii a v legitimitu politického systému. A to jsou věci, se kterými bychom si neměli hrát. A neříkám to vůbec jen kvůli volbám v USA. Dlouhodobě si myslím, že akt volby je natolik vážná věc, že by se člověk měl zvednout a dojít do nejbližšího volebního okrsku, který máme v naší zemi všichni v docházkové vzdálenosti. Korespondenční volba je hrou se sirkami ve stohu sena. Opravdu to nedělejme a neměňme to, co u nás dobře funguje.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášen pan poslanec David Štolpa a připraví se paní poslankyně Iveta Štefanová. Ano, žádáte tedy o dvakrát 10 minut. Jednou. Jednou 10 minut. Dobře, děkuji.
Poslanec David Štolpa: Děkuji za slovo. Když pětikoalice svolala tuto mimořádnou schůzi, člověka by napadlo, že tématem bude něco, co dnes opravdu lidi v Česku tíží. Předpokládal jsem, že se sejdeme k řešení problémů, které našim občanům leží na srdci, že vláda představí plán, jak čelit výzvám, které nás v současnosti obklopují, a jak nabídnout konkrétní pomoc těm, kteří ji opravdu potřebují. Nestalo se a vládou aktuálně nastolená agenda mě nutí položit si otázku: Zaměřuje se vláda Petra Fialy skutečně na to, co je pro občany této republiky nejdůležitější? Je tady skutečně proto, aby řešila jejich každodenní starosti a výzvy? Vzhledem k tomu, že tématem mimořádné schůze je zavedení korespondenční volby v České republice, chtěl bych poukázat na to, jak tento návrh působí v kontextu současných aktuálních potřeb našich občanů. Je to opravdu to, co lidi v současné době zajímá a co potřebují?
Samotná korespondenční volba může znít jako moderní a pohodlný způsob hlasování, ale nesmíme přehlížet řadu úskalí a rizik, která s sebou přináší. Tato metoda volby může vést k problémům v oblasti volební bezpečnosti, ochrany soukromí a volební integrity. Korespondenční volba není jen otázkou pohodlí, je to otázka zachování základních principů demokracie, jako je transparentnost, spravedlnost a bezpečnost. V této chvíli by vláda měla zaměřit svoje úsilí na řešení naléhavých problémů, které ovlivňují každodenní život občanů, zlepšení zdravotní péče a dostupnost léků, podporu vzdělávacího systému, řešení ekonomických problémů a vysokých cen nebo posílení sociálních služeb.
Když se vrátím ke korespondenční volbě, obávám se, že tento způsob hlasování, i když na první pohled působí jako pohodlný a přístupný, otevírá dveře možným zneužitím. Riziko podvodů a manipulace je zkrátka klíčovým argumentem proti korespondenční volbě. Hlavní obavou je dvojí hlasování, kdy jedna osoba může hlasovat vícekrát, neboť kontrola nad tím, kdo skutečně vyplňuje a odesílá hlasovací lístek, je minimalizována. Dalším problémem je falšování hlasovacích lístků. Bez fyzické přítomnosti voličů a přímého dohledu volebních komisí je snazší manipulovat s hlasovacími lístky nebo výsledky. To ohrožuje základní principy demokracie, které spočívají v transparentnosti a spravedlivém hlasovacím procesu.
Korespondenční volby také zvyšují riziko narušení soukromí voličů, protože nedokážou zaručit anonymitu hlasování tak efektivně jako tradiční metody hlasování. Výsledkem potom může být ztráta důvěry veřejnosti ve volbu a otázky o legitimnosti volebních výsledků. Tato rizika je potřeba důkladně zvážit a vyhodnotit při zvažování zavedení korespondenčních voleb, aby se zajistila ochrana demokratického procesu v naší zemi. Jako velký problém vidím, že nedostatečná ověřitelnost identit při korespondenčním hlasování představuje právě vážné riziko pro integritu a spravedlnost volebního procesu. Při hlasování poštou neexistuje způsob, jak s jistotou ověřit, zda hlasovací lístek vyplnil a odeslal skutečný oprávněný volič. To otevírá scénáře, kdy mohou být hlasovací lístky vyplněny a odeslány jinými osobami, například rodinnými příslušníky, pečovateli, nebo dokonce různými politickými aktivisty a skupinami. Tyto praktiky mohou vést k manipulaci s výsledky volby a zneužívat voličských práv, což je zvláště znepokojivé v případě zranitelných skupin, jako jsou starší lidé nebo lidé s omezenou mobilitou. Kromě toho systém pro zpracování korespondenčních hlasů může být náchylný k chybám, jako je nesprávná registrace hlasů nebo ztráta hlasovacích lístků. To může vést k nesprávnému započítávání hlasů, což podkopává důvěru veřejnosti ve výsledek volby.
Sami odborníci jsou potom vůči možnosti zavedení korespondenční volby mnohem opatrnější než pětikoaliční politici. Právník Zdeněk Koudelka například označil korespondenční volbu za zásah do celé filozofie volebního práva a demokracie. Podle něj navrhovaná novela zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a prezidentovi, ale přitom sami nežijí ve státě, o němž rozhodují, tedy neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však založena na tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je někdo z ciziny, je tento princip porušen. Koudelka argumentuje mimo jiné tím, že volič v Česku také nemůže volit v jiném kraji či obci, kde nebydlí, aby neovlivňoval složení zastupitelstva, jehož už rozhodnutí pak sám nebude podléhat.
Petr Drulák dále o zavedení korespondenční volby mluví jako o nebezpečném útoku na demokracii ze dvou důvodů. Za prvé proto, že občané trvale žijící v zahraničí disponují také občanstvím své druhé vlasti, kde jsou o dění lépe informováni než o dění v Česku. Podle Druláka je proto zbytečné zvyšovat pravděpodobnost, že se stanou jazýčkem na vahách při politickém rozhodování, jehož výsledky neponesou, a nanejvýš budou zpovzdálí pozorovat.
Jedním z dalších problémů je bezpečnost hlasovacích lístků během jejich přepravy poštovními systémy. Existuje riziko, že hlasovací lístky mohou být ztraceny, odcizeny nebo poškozeny. Toto ohrožení je zvláště významné v případě velkých volebních obvodů, kde se přepravuje obrovské množství hlasovacích lístků. Zajištění, aby každý hlasovací lístek byl bezpečně doručen a následně správně zpracován, je logicky (logisticky?) náročné a vyžaduje důkladné plánování a zabezpečení.
Otázky důvěry a legitimity budoucích voleb v České republice jsou klíčové pro udržení zdravého demokratického procesu a v kontextu korespondenčních voleb se tyto otázky stávají obzvláště relevantními. ***